Když leží kousek chleba na stole, není hlad, říkával skaut a někdejší mukl Káďa Zelený

Maminka měla vážné obavy o synka Zdeňka, znepokojovala ji jeho plachost. A protože se znala s paní Svojsíkovou, manželkou zakladatele českého skautingu, přihlásila ho do junáckého oddílu. Zdeněk Zelený - skautskou přezdívkou Káďa - naplnil svůj život neuvěřitelným dobrodružstvím. Za války vstoupil do Obrany národa a za komunismu šel za údajnou velezradu sedět na deset let jako politický vězeň.

Tento článek je více než rok starý.

Česko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Skaut Zdeněk Káďa Zelený

Získal přezdívku „Káďa“, protože tajné zprávy pro odboj ukrýval na půdách, kde se nacházely kádě s pískem pro případ požáru | Zdroj: Post Bellum

Zelený získal přezdívku „Káďa“, protože tajné zprávy pro odboj ukrýval na půdách, kde se nacházely kádě s pískem pro případ požáru.

Přehrát

00:00 / 00:00

Když leží kousek chleba na stole, není hlad, říkával skaut a někdejší mukl Káďa Zelený

Zdeněk Zelený se narodil 1. prosince 1924 v Praze v katolické rodině ruského legionáře. V devatenácti měl Zdeněk Zelený za sebou zbrojní průmyslovku, obor puškař a obdržel předvolání na nucené práce do Norimberku do fabriky Hermann-Göring-Werke. Tady nastupoval na dvanáctihodinové směny, spal v lágrových barácích pro 500 lidí.

Když spojenecké letectvo vybombardovalo část fabriky, bomby zasáhly kartotéku, domluvil se Zdeněk se čtyřmi přáteli, že spolu utečou. Cigaretami uplatil staršího vrátného, který v poškozené kartotéce našel jejich karty a spálil je. Každý den ušli desítky kilometrů, žebrali o jídlo nebo ho kradli, spali obvykle přes den a večer a v noci pokračovali v cestě na východ.

Zdeněk Káďa Zelený, fotografie z vězeňského spisu | Foto: Post Bellum

Po měsících putování se Zdeněk vrátil zpátky do protektorátu. Tatínek pro něj našel úkryt na vltavském nábřeží, kde dnes stojí známý Tančící dům. Káďa se schovával asi deset dní v podzemí domů.

V této době se zapojil díky tatínkovi do Obrany národa. Jako spojka měl za úkol přenášet zprávy, ve kterých se kromě jiného připravovalo národní povstání. V květnu 1945 se aktivně účastnil bojů. A mimo jiné se mu povedl husarský kousek. Odzbrojil posádku německého vojenského auta těžítkem – maketou pistole.

Skaut Zdeněk "Káďa" Zelený | Foto: Post Bellum

‚Snad Bůh tomu tak chtěl‘

V srpnu 1945 splnil slib, který dal ještě před válkou páteru Klementovi, jeho prvnímu skautskému vedoucímu. Oslovil asi patnáct dětí z pražského Podskalí a založil družinu Lišáků. Scházeli se v parku na Karlově náměstí před kostelem sv. Ignáce ve vypuštěném bazénku. Tak vzniklo dnes slavné skautské 47. středisko Maják.

V únoru 1948 v Junáku vznikl Ústřední akční výbor. Junácká organizace byla rozhodnutím výboru následně plně podřízena Československému svazu mládeže a oddíly, které se odmítaly podrobit, byly v podstatě nuceny se rozejít. Tak začala postupná likvidace celého hnutí.

Jako první přišly na řadu oddíly s křesťanskou výchovou. Skauti z Majáku pokračovali tajně: v Bohosudově, Příbrami a Praze, kde Káďa vedl oddíl roverů.

Zleva Stanislav Holáň, Zdeněk Zelený, Ladislav Shejbal, Slovák, Jaroslav Mejzr v zednické partě v pracovních lágrech na Jáchymovsku | Zdroj: Post Bellum

Šířil poselství českých biskupů

Zdeňka „Káďu“ Zeleného zatkla šestice estébáků 13. ledna 1951. Po devítiměsíčním martyriu ho Státní soud v Brně odsoudil k 15 letům vězení. Jeho spis obsahuje různá obvinění. Chystal prý útěk přes hranice jednoho bohoslovce, vyzbrojoval prý špionážní velezrádnou skupinu a usiloval o svržení lidově-demokratického zřízení.

Ve skutečnosti toho Káďa proti režimu tolik neudělal. Kopíroval a šířil biskupský pastýřský list.

Co Káďa všechno zažil během devítiměsíční vyšetřovací vazby, nevíme. Prostě o tom nechtěl mluvit: „Osobně nerad vykládám, nebo snažím se vždycky slušně mluvit o těch záležitostech, kde teče krev. Kdo to prožil – má svoje zážitky, svoje následky. Vykládat o tom? Ono to jde špatně ven,“ říkal Káďa.    

Zdeněk Zelený mezi léty 1951 a 1960 prošel téměř dvaceti lágry a věznicemi. Vypráví o přátelství, která tam navázal, o skautském bratrství, které se v lágrech projevovalo službou ostatním. Vzpomínal, jak mu spoluvězni pomohli s bolavým zubem. Bez umrtvení mu ho vytáhli nějakým hákem.

Fotografie z příbramského lágu pořízené vězňem Káďou ZelenýmFotografie z příbramského lágu pořízené vězňem Káďou Zeleným | Foto: Post Bellum

Lilie z lágru symbolizuje svobodu

Káďa v příbramském táboře Vojna založil pracovní četu složenou z deseti skautů. Společně byli určeni na stavbu mimo lágr, na sídliště Březové hory. Tady si vytvořili ve zdi jednoho stavěného paneláku skrýš. Sem jim skauti zvenku uschovali fotoaparát. Káďovi se v polovině 50. let podařilo tajně nafotit politické vězně, tábor a příbramské staveniště.

Vězni sesbírali z vypálených pojistek plátky stříbra. Měsíce trvalo, než měli vzácného kovu tolik, aby z něho odlili skautskou lilii. Ukryli ji ve zdi jednoho domku sídliště. Až po mnoha letech ji vykopali.

Káďa vše, co shromáždil – fotografie, písemnosti, kresby vězňů, předměty z lágru, které vězni vynesli přes civilní zaměstnance dolů a stavby sídliště, uchoval v pečlivě vedeném domácím archivu.

Káďa Zelený ve výkonu trestu, na staveništi u Příbrami | Foto: Post Bellum

Na svobodě se stal údržbářem

I po propuštění na amnestii v roce 1960 Zdeňka sledovala StB. Říká, že se musel chovat opatrně, jeho propuštění bylo pouze podmínečné s podmínkou trvající po deset let.

Zdeněk pracoval u Staveb silnic a železnic jako údržbář. Dál se scházel se skauty a přáteli z vězení. Udržoval naději, že se blíží doba, kdy se skaut obnoví. To se stalo v době pražského jara v roce 1968, v dubnu toho roku se obnovilo středisko Maják, pod ním 19 oddílů.

Těžko popsat zklamání, které prožil s příchodem normalizace. Skauting byl opět postaven mimo zákon. Majetek oddílů rozkradli pionýři. Káďa se dostal opět pod dohled StB. V roce 1989 mu už bylo již 65 let. Znovu se podílel na obnově skautského střediska Maják, které funguje dodnes.

Na nahrávce pro Paměť národa prozrazuje své muklovské heslo: „Když leží kousek chleba na stole, není hlad.“ Zdeněk Káďa Zelený zemřel v 93 letech v roce 2018.

Zdeněk Káďa Zelený | Zdroj: Post Bellum

Mikuláš Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme