Zpravodajská hra komunistické StB vyvolala několik politických procesů, připomíná historik
V prosinci 1948 schválilo Valné shromáždění OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv, pro hlasovalo 48 z 58 členských zemí. Československo nesouhlasilo, přesto se dokument stal závazný i pro nás. Totalitní státy ale tuto dohodu považovaly za cár papíru. Porušování lidských práv, které zahrnovaly zákaz zásahu do soukromého života nebo třeba do korespondence, bylo tehdy běžné. Příběh dopisu, který adresát nikdy nedostal – přesto spustil tragédii.
Na začátku 50. let probíhala „horká fáze“ studené války, kdy proti sobě stály dva už z podstaty nesmiřitelné tábory: Východ a Západ. Československo už bylo po únorovém převratu 1948, takže jsme měli totalitní vládu komunistů.
„Svobodná společnost už byla eliminována, postupně se měnily majetkové poměry a hledal se vnitřní nepřítel. Ať už na bázi nekomunistických stran, či přímo uvnitř strany komunistické,“ popisuje historik Jan Kalous.
Do tohoto nepřehledného světa tak lehce vstupovali různí agenti: lidé, kteří utekli na Západ a pracovali pro západní zpravodajské služby, ale i ti naši, zpravidla s pověřením Státní bezpečnosti (StB). Ale byli tady i dvojití agenti, vázáni z obou stran.
Jedním z nich byl Rudolf Nevečeřal, který byl sice na dva měsíce ve vězení za politické vtipy pronesené v hostinci po únoru 1948, pak se ale dostal na Západ a pak ho snad měla přemluvit manželka, aby se sám StB udal. Proto se stal agentem obou stran.
Dopis pro Velkého metaře
Do Československa přišel s důležitým úkolem: převést významnou osobu na Západ. S sebou měl dva dopisy, které měl předat a za to měl být na Západě „královsky odměněn“. Slíbili mu, že po vykonání úkolu může odjet do Spojených států, navíc s odměnou tisíc dolarů v kapse.
Kriegel chtěl únor 1948 tvrdý, prosazoval revoluci se vším všudy, říká historik Groman
Číst článek
Jeho cesta ale vedla jiným směrem: navštívil služebnu StB, kde byly dopisy otevřeny, pořízeny jejich kopie, a až pak se jen jeden z nich dostal k adresátce Daniele Kaňkovské.
Ta měla podle pokynů předat zásadní sdělení osobě označované jako Velký metař. Pod tímto jménem se neskrýval nikdo jiný než jeden z nejvyšších představitelů komunistické moci Rudolf Slánský.
Autoři dopisu Slánského považovali za ohroženého, proto mu nabídli útěk na Západ, doprovázet ho měl právě Nevečeřal.
„Ke schůzce se Slánským vůbec nedošlo, Kaňkovská dopis raději spálila – zřejmě měla strach a Slánského navíc vůbec neznala,“ popisuje historik Kalous. „Předpokládá se, že dopisy mohly být odeslány ze Západu, ale ani není vyloučeno, že šlo o provokaci – ze strany StB nebo sovětských poradců,“ dodává.
Události se daly rychle do pohybu: Slánský byl v listopadu 1951 zatčen, a to na příkaz Klementa Gottwalda, kterého měl právě tento dopis přesvědčit, že je klíčovým a hledaným zrádcem uvnitř KSČ a že je i tím Velkým metařem.
Až stovky vystřižených částí z politických procesů. Projekt ukazuje fungování propagandy v 50. letech
Číst článek
Jen rok po zatčení byl Rudolf Slánský odsouzen, v rozsudku padlo dokonce 11 trestů smrti za vlastizradu, a pak v prosinci 1952 popraven.
Příběh kolem dopisu měl pokračování: StB Kaňkovskou zatkla, byla odsouzena a dostala se na několik let do vězení, ale tam se z ní stala spolupracovnice StB, dokonce na několik dalších let.
Autorství dopisu je dodnes zahaleno tajemstvím. Jednou z verzí je, že byl vyroben přímo komunistickými estébáky, druhá uvádí, že ho napsala Moravcova zpravodajská skupina na Západě, která pracovala pro CIA.
Byl nedoručený dopis cestou na popraviště a do kriminálu? „Byl. Totalitní režim totiž nectí žádné ústavní ani zákonné postupy, když je v jeho zájmu potlačovat svobody a práva svých obyvatel,“ odpovídá historik Jan Kalous.
Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiozáznamu.
