Vědci našli poklad z druhohor. Vymřelá planeta ožila dřív, než si mysleli
Před 250 miliony let, na přelomu prvohor a druhohor, vyhynulo na naší planetě přes 80 procent všech druhů organismů. Předpokládalo se, že dalších pět až deset milionů let se tu rozvíjely jen jednodušší formy života. V Číně se ale teď našly fosilie s otisky rostlin, ryb, krabů, krevet, humrů a měkkýšů, které tuto hypotézu vyvracejí.
Život zřejmě nepotřebuje mnoho milionů let, aby se vzpamatoval po velké ekologické katastrofě. Překvapivý objev z Číny nabízí nový pohled na osazenstvo moří před 250 miliony let, než jaký vědci dodnes měli. Článek o tom vyšel v časopise Science.
„Přijde mi to jako nález úžasného pokladu, bohatství, dalšího průhledu do minulosti,“ potvrzuje bioložka Jana Pilátová. Důvodem je geologické zařazení nalezených zkamenělin, našly se totiž ve vrstvách časově zatím nejblíž zmíněné celosvětové ekologické katastrofě.
Plastický život
„Pro geology je skvělé najít svou cestou do pravěku, místo, které leží v čase pouze milion let po největším vymírání na přelomu prvohor a druhohor,“ rozvíjí téma bioložka.
Oblast dnešní Číny, odkud nález pochází, v druhohorách pokrývalo moře. Organismy, které tam vědci objevili a určili, lze proto zcela právem označit za poklad z mořského dna.
„Vidět, že život na Zemi bují po drastické redukci života takto úžasným způsobem relativně rychle, je úžasné,“ potvrzuje Pilátová. Přírodovědci upozorňují, že to bylo zcela jiné vymírání druhů, než při kterém svět přišel o velké dinosaury. K tomu došlo mnohem později, před 66 miliony let.
Lidské tělo má stovky typů receptorů. Výzkumníci hledají způsob, jak je využívat pro léčení nemocí
Číst článek
Mezi hypotézy, co bylo příčinou velkého vymírání druhů před 250 miliony let, vědci uvádějí například snížení kyslíku v mořích nebo zvýšení jejich slanosti, vulkanickou činnost a velké požáry. Nešlo o jednorázový jev, ale spíš postupný proces.
„Trvalo to dlouhou dobu, třeba statisíce let, než začalo velké vymírání, kdy se populace a druhová diverzita velmi snížila,“ upozorňuje chemik Petr Cígler. Také on označuje za průlomové, že pak příroda poměrně brzy přešla ke složitějším formám.
„Život je prostě plastický a cestu si najde,“ podotýká badatel.
Šíření druhů
Po požáru v Českém Švýcarsku vědci doufají, že do tamní krajiny přibudou některé vzácnější druhy rostlin nebo živočichů, třeba brouků. To, co se tam odehrává, jak vědci upozorňují, je takzvaná sukcese. Při ní oblast postupně osidlují organismy, pro které požár vytvořil novou příležitost.
I když také na přelomu prvohor a druhohor ve velkém hořely lesy, zkáza i následná obnova života byla mnohem zásadnější evoluční událost celoplanetárního rozsahu.
„Tam musela nastat komplexně nová evoluce,“ upozorňuje Cígler. „Nebyla to jen regenerace, ale vznikal nový prostor, nové niky, které mohly obydlet nové organismy. Došlo k nové radiaci, šíření úplně nových druhů,“ doplňuje Pilátová.
Geny raného dinosaura z Afriky by se daly vyzkoušet na slepici, vyvstávají ale etické otázky
Číst článek
V dějinách planety a jejího klimatu nešlo podle ní o zdaleka jedinou velkou globální změnu klimatu. Byla ale zřejmě největší, která Zemi postihla, o níž zatím víme. Při rozsáhlé sopečné činnosti se tenkrát mohlo uvolnit do ovzduší velké množství oxidů siřičitého a uhličitého, výrazně vzrostla teplota, skleníkový efekt, okyselila se atmosféra i oceány.
„Velké ekologické katastrofy předznamenávají velké globální změny klimatu,“ poznamenává vědkyně. Také současný život na planetě podle ní odpovídá současným podmínkám na planetě a uvidí se, jak dlouho se dokáže přizpůsobovat novým. „Dnes vidíme změny mnohem menší, ale stejně výrazné,“ varuje Cígler.
Zachovalé schránky
Vyhodnocení stáří a zařazení druhů nalezených mořských organismů z druhohor je záležitost nejprve takzvaného biostratigrafického datování. Studie je výsledkem navazující práce geologů, kteří odebrali potřebné horniny, chemiků, kteří hodnotili jejich složení, a biologů.
Poslední jmenovaní také srovnali nové nálezy se vzorky organismů z jiných částí planety. „Usazovalo se to na více místech najednou, takže ty vrstvy se propisují, otázkou je, kde se zachovaly, ale když se ta místa najdou, najdete překvapivě podobnou věcí, která je ovlivněna dobou a klimatem,“ připomíná chemik Cígler.
Jak se vaří neutronová hvězda? ,Zkoušíme vybrat ingredience a sledujeme, jak interagují,‘ říká vědkyně
Číst článek
Je to právě chemie, co přispělo k uchování stop pravěkých organismů až do dnešní doby. Různé organismy mají možnost se uchovat prostřednictvím takzvané mineralizace, a to s pomocí vápenatých nebo křemičitých iontů.
„Tady chemické složení těl koresponduje s geologickým prostředím,“ zdůrazňuje Pilátová. Právě tato shoda náhodných událostí zřejmě umožnila unikátní vrstvu z druhohor uchovat až do dnešní doby, i proto si věda objev tolik cení.
Vápenité schránky vědci objevili v tamním vápenci, kosti druhohorních ryb našli ve vrstvách apatitu, jednobuněční mřížovci s ozdobnými schránkami a výrůstky mořských hub se zachovaly v křemičitanových vrstvách.
Poslechněte si celou Laboratoř o skvělé zprávě po velkém vymírání druhů, o prvocích, kteří nám pomáhají číst dějiny klimatu, a objevu virožravosti. Debatují bioložka Jana Pilátová, chemik Petr Cígler a herec Kajetán Písařovic. Moderuje Martina Mašková.
