Zasněžování v říjnu? Přírodního sněhu ubývá, budoucnost zimních sportů řeší organizace i sportovci

Matěj Skalický mluví se Štěpánem Sedláčkem, vědeckým reportérem ČRo

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

19. 10. 2022 | Svět

 

Šetřit přírodu i energie. A zároveň začít uměle zasněžovat lyžařské sjezdovky v říjnu. Jde něco takového dohromady? A jaká je vůbec budoucnost zimních sportů na stále se ohřívající planetě? Ví vědecký redaktor Českého rozhlasu Štěpán Sedláček.

Editace: Janetta Němcová
Sound design: Jaroslav Pokorný
Rešerše: Alžběta Jurčová
Podcast v textu: Marie Jakšičová
Hudba: Martin Hůla


Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Vlnu reakcí vyvolal příspěvek skiareálu Ještěd na sociálních sítích - ohlašoval první umělý sníh sezony. To znamená, že na Ještědu už se zasněžuje. Je obvyklé, že se začíná vytvářet umělý sníh už takto v půlce října?
Tato konkrétní technologie od italské firmy je už docela rozšířená. Umožňuje vyrábět technický sníh z vody bez chemických přísad až do teploty 15 °C. Loni v říjnu tak na Ještědu i podle provozovatele skiareálu také vyráběli umělý sníh, na který lyžařské areály tedy spoléhají v čím dál větší míře s ohledem na to, že přírodního sněhu bude méně a méně.

Takže by mě vlastně nepřekvapilo, že tam, kde tuto technologii mají a mají pro to vhodné podmínky, tak ji využívají když to dovolí teplota, když spadne pod tu zmíněnou hranici. Na druhou stranu vím, že i některé skiareály tu praktiku kritizovaly.

A nejenom ostatní skiareály. Ale na fotografie hromádky sněhu a za ní les osvětlený takovým tím podzimním světlem, reagovali třeba i liberečtí komunální politici. Kritizovali například to, že zatímco české domácnosti musí energiemi intenzivně šetřit v době krize, tak skiareál ve 14 stupních spouští velmi energeticky náročné zasněžování. Jak drahé to vlastně celé může být?
Záleží, kolik platí za elektřinu. Ředitel střediska Jakub Hanuš ve vyjádřeních pro média uvedl, že platí spotové ceny. Využívá tak aktuálních změn ceny elektřiny na trhu, přičemž tedy energii prý odebírá v nočních hodinách, kdy bývá výrazně nižší cena. Za stávajících podmínek také prý jako velkoodběratel nemůže těžit ze zastropování cen.

„My využíváme rozdílných cenových hladin, které se v průběhu 24 hodin velmi výrazně mění. V drtivé většině my tuhle technologii Snowfactory využíváme hlavně v noci, kdy ta cenová hladina se kolikrát dostává i například pod 100 eur za mWh. Navíc tu energii spotřebováváme v období, kdy zbytek populace nebo podnikatelů ji nevyužívá, takže z tohoto pohledu je to za nás v pořádku.“

Jakub Hanuš, ředitel Skiareálu Ještěd (DVTV, 13.10.2022)

„Umělý sníh ve stínu na hromadě vydrží. Na Ještědu ho takto od října vyrábějí už třetí rok po sobě a vědí, že to funguje… “

(CNN Prima News, 12.10.2022)

„Z ekologických důvodů schytal kritiku už loni, letos ale kvůli cenám energií mnohem důraznější…()“

(Seznam Zprávy, 11.10.2022)

Z technických specifikací od italského výrobce vyplývá, že při celodenním provozu může mít to zařízení spotřebu několika MW hodin za den. Pro srovnání jde zhruba o množství elektrické energie, které průměrná domácnost v Česku spotřebuje za celý rok. Tyto náklady se tedy pravděpodobně propisují do cen ve skiareálu. Problematické by asi bylo, kdy by na to v době zvlášť úsporných opatření šly veřejné prostředky. Ale ono samozřejmě nejde jen o peníze, ale i další věci, které jsou s tím spojené.

Je to přece jenom soukromý byznys, tak si může utrácet za co uzná za vhodné. Na druhou stranu umělé zasněžování je dlouhodobě kritizované nejenom letos, ale i v předchozích letech byl hlavně kladen důraz na ekologii, na to, že bere vodu z krajiny… Tak v tomto je použití této technologie v půlce října asi problematické?
Vedle zmíněné energetické náročnosti to zařízení spotřebuje také velké množství vody, konkrétně u tohoto zařízení přes půl litru za vteřinu. A pak je otázka, kolik vody je tedy na daném místě k dispozici. Víme, že sucho je a bude s ohledem na změnu klimatu v české krajině sílící problém a hory fungují jako taková zásobárna vody, která pak tedy může zásobit i níže položené oblasti. I když samozřejmě voda z toho sněhu do nějaké míry zůstává v té krajině.

„Na hektar plochy sjezdovky se zhruba spotřebuje 1 milion litrů vody, to je nějaká spotřeba 500 milionů litrů vody za rok jenom na zasněžení těch sjezdovek Krkonošských. Těch 500 milionů litrů se rovná roční spotřebě města velikosti zhruba Vrchlabí. “

Jiří Flousek, oddělení ochrany přírody Krkonošského národního parku (Nedej se - Umělé zasněžování, ČT, 2015)

„Dokáže vodu technický sníh do přírody pod sjezdovkami vracet?“

(ČRo, 17.2.2019)

„Když nastříkáte vrstvu technického sněhu na nezasněžený svah, tak se tam vytvoří vrstvička ledu, na jaře sníh odtává zvrchu a po té vrstvě ledu ta voda mnohem rychleji mizí v příslušném vodním toku a mnohem méně ji vsákne do země a doplňuje zásoby podpovrchové a podzemní vody. Přírodní sníh známe všichni - šestiboké vločky, načechraný, při něm zůstává nad povrchem půdy tzv. podsněžný prostor, ve kterém normálně i v zimě probíhá život. A co je nejdůležitější, povrch půdy pod tou načerchranou sněhovou pokrývkou nepromrzá. Jakmile ten sníh je udusaný, už třeba jenom pohybem roleb nebo lyžařů a může to být i ten sníh přírodní nebo je to sníh technický, tak podsněžný prostor mizí, povrch půdy promrzá, půdní led narušuje kořeny, likviduje půdní organismy…“

Jiří Fousek (ČRo, 17.2.2019)

Ale když odhlédneme od českého kontextu, tak tento sektor celosvětově nehraje úplně zanedbatelnou roli. Aktuálně se potýkáme tedy s energetickou krizí, ale neměli bychom tak úplně zapomínat i na krizi klimatickou, kdy jako lidstvo stále rychle zvyšujeme koncentraci skleníkových plynů v atmosféře a tím tedy podněcujeme nárůst teploty. A podstatná část energie, kterou dnes využíváme, pochází ze spalování fosilních zdrojů, jako je uhlí. To je i český případ.

Snažíme se proto, respektive politici se snaží celosvětově hledat nějakou shodu na tom, jak rychle snižovat emise skleníkových plynů. Hledají se energetické úspory a je na zváženou, kde v těch různých sektorech ty úspory hledat. Energie se musí někde vyrobit, je otázka, k čemu a s jakými dopady se pak využívá. A sport jako celek je i podle různých propočtů zodpovědný za roční emise srovnatelné s emisemi středně velké země, jak potvrzují zástupci OSN.

Teď tady nejde o nějaké očerňování konkrétního zařízení nebo areálu, ale spíš o takové uvědomění, že i tento sektor spojený bezpochyby s řadou pozitivních emocí, s prospěšným pohybem má v současné podobě vliv na změnu klimatu, stejně jako řada dalších lidských aktivit. A vedle individuálního přemýšlení nad tím, jak a kam budeme cestovat, co budeme jíst, bychom neměli pouštět ze zřetele i potřebu systémových změn, s nimiž je spojena i nutnost přehodnotit vztah ke krajině, což potvrzují vědci z celého světa a dočtete se to třeba i ve zprávách mezivládního panelu pro změnu klimatu.

Dobře, Štěpáne, ale viděno zase z druhé strany - na umělém sněhu do značné míry stojí na mnoha místech nejenom v Česku provoz sjezdovek. Tak není přírodní sníh teď výrazně ohrožen globální změnou klimatu a prostě není jiné cesty, než použít ten umělý?
Jak se to vezme. Teplota dál poroste a s tím se zřejmě bude zmenšovat i okno v roce, kdy lze uměle zasněžovat, protože to má své limity i s rozvojem technologie. Spolu s nárůstem teploty se také zvyšuje výpar vody do atmosféry, mění se srážky. Já jsem natáčel s vědci z několika českých výzkumných institucí, kteří pracují na velkém klimatickém projektu s názvem Perun a cílem je pomocí superpočítače a klimatického modelování vypracovat přesnější scénáře toho, jaký bude mít vliv změna klimatu právě na českou krajinu, protože pracují s vyšším rozlišením krajinného reliéfu než světové či evropské modely.

„Jaké budou v Česku panovat klimatické podmínky na konci 21. století?“

(ČRo PLUS, 10.10.2022)

„Právě tuto otázku teď modeluje superpočítač v pražských Komořanech v rámci vědeckého projektu s názvem Perun. “

(ČRo Olomouc 11.10.2022)

„Hotová má být do konce měsíce. Cílem jsou například přesnější informace o hrozícím suchu a dalších dopadech. “

(Rž 10.10.2022)

„Už před 20-30 lety ty klimatické projekce byly relativně výstižné pro současný stav, dokonce se ukazuje, že v řadě ohledů to ten stav současný překonal, to znamená, že ten vývoj je ještě horší. “

Michal Jeníček, hydrolog z Přírodovědecké fakulty UK (ČRo Plus, 10.10.2022)

A teď tedy počítají různé varianty naší budoucnosti podle toho, o kolik stupňů bude na konci tohoto století tepleji. A do velké míry to tedy závisí na tom, jestli budeme dál ve velkém vypouštět skleníkové plyny do atmosféry, nebo se nám tento trend podaří zvrátit a jednou tedy dosáhneme stavu té tzv. klimatické neutrality, kdy třeba budeme moct i s pomocí přírody nebo technologií oxid uhličitý a další plyny odčerpávat z atmosféry.

No ale zpátky k tvé otázce. Na projektu Perun se podílí právě i hydrolog Michal Jeníček z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který mi potvrdil, že už teď je jasné, že v roce 2100 bude v Česku výrazně méně sněhu a bavíme se o p oklesu přinejmenším o polovinu oproti dnešku. A v zimě zřejmě bude i daleko častěji pršet.

„…zvyšující se teplota vzduchu má za následek, že více srážek v zimě bude padat ve formě deště spíš než sněhu, a to i v případě, že se nezmění celkový úhrn srážek. Někdy koncem tohoto století můžeme očekávat pokles klidně o 60 - 80 % co se týká množství sněhu.“

Michal Jeníček, hydrolog z Přírodovědecké fakulty UK (ČRo Plus 10.10.2022)

Takže je otázka, jaká je vlastně perspektiva zimních sportů i na profesionální úrovni v Česku a za jakou ekonomickou, ale i enviromentální cenu se budou moct provozovat. A to je otevřená otázka. Tyto změny se samozřejmě týkají celé planety.

Připomněl bych jednu studii, která vyšla v časopise Current Issues in Tourism. Vypočítává, že pokud emise dál porostou, tak se možná dožijeme doby, kdy by se zimní olympijské hry mohly konat možná jen na jediném z více než dvacítky míst, kde se v minulosti konaly. A hledat místo pro takovou gigantickou sportovní akci závisející do velké míry na sněhu bude čím dál složitější.

Mezinárodní olympijský výbor řeší udržitelnost pořádání olympijských her, kdy v případě těch zimních prakticky nelze svátek sportu situovat do jednoho města. Musí se to vždy rozprostřít na nějakém větším areálu. Tak chápu to správně, že nás právě k tomuto tlačí v tomto ohledu klimatická změna, zpět tedy k nějakému racionálnějšímu rozhodování?
Je to tak, sport na profesionální úrovni je spojen s řadou aktivit, s dopravou, s provozem infrastruktury, s náročnou výstavbou sportovišť a jejich následným provozem. A často visí otazníky nad tím, jaká je budoucnost těch sportovišť po tom, co ten sportovní svátek skončí. To je téma de facto po každých olympijských hrách.

A znamená to tedy, Štěpáne, že bychom možná měli i přehodnocovat to, kolik akcí pořádat za rok, jak velké by měly být? Jsou vůbec v ohrožení některé ty velké světové akce, šampionáty, turnaje a soutěže?
Nejde jenom o sníh, jde i o vysoké teploty v případě letních sportů. Prostě už dnes vidíme, jak se to projevuje třeba na vynucených pauzách na pití atd. Takže bezpochyby to bude čím dál sílící riziko. A jistá racionalizace už je dneska vidět, si myslím.

I co jsem měl možnost vidět v některých evropských zemích, že se zkrátka přemýšlí nad tím, jak najít nějaké úspory, jak třeba lépe dopravovat lidi na ty sportovní akce nebo jak je lépe organizovat tak, aby se prostě eliminovala zbytečná doprava z místa na místo, aby se využily energie nějak udržitelně na jednom místě. A to se ale týká i nižších věkových kategorií, protože akcí je opravdu velký počet a vlastně všechny jsou spojené do nějaké míry s využitím energií a dalších zdrojů.

„Ledovce v Alpách rychlým tempem ubývají.“

(Rž 17.10.2022)

A mizí tím i tréninkové možnosti profesionálních sportovců. Dobře to znají i české týmy.

„Tohle byl extrém, to jsem nezažil…“

(Rž 18.10.2022)

„…už tam není sníh, ale je to pouze čistý led, po kterém tečou potoky…“

(Rž 17.10.2022)

„…tam na vás nejvíc dopadne to provinění toho, co člověk s tou planetou dělá...“

(Rž 17.10.2022)

„…letos je opravdu výrazně nejhorší sezóna, co se týče letního a podzimního lyžování...“

(Rž 17.10.2022)

„…byla nejhorší situace na ledovcích za celou historii… “

(Rž 17.10.2022)

„…ztratily stovky ledovců ve Švýcarsku za posledních 90 let víc než polovinu svého objemu… “

(Rž 18.10.2022)

„..A tak přišly na řadu kryté haly, které jsou třeba v Německu, Litvě nebo Španělsku… “

(Rž 17.10.2022)

„Je to zvláštní, člověk je v takovém velkém mrazáku. Je to jak když člověk přijde na zimák, jenom je to prostě z kopce a je tam takový jako špinavý sníh.“

Eva Adamczyková, olympijská vítězka a mistryně světa ve snowboardcrossu (Radiožurnál, 18.10.2022)

Zůstaňme ale možná u těch zimních sportů, přece jenom je asi složitější energeticky chladit zimní stadion než provozovat fotbalový stadion, byť samozřejmě taky jsou tam ty velké světelné zdroje. Nicméně energeticky náročné zimní areály jsou základnou pro profesionální sportovce, sportování dětí, mládeže, tak nevíš - zabývají se udržitelností právě i tyto areály, kluby, příslušné sportovní asociace, výbory? Jaká vidí případná řešení?
Já myslím, že řada z nich je teprve na začátku. Ale to téma udržitelnosti nebo nějaké snahy se přizpůsobit na probíhající klimatickou změnu a zároveň k ní co nejméně přispívat, tak jsou sílící. Opravdu jsou vidět na mnoha úrovních a řekl bych, že teď vymýšlejí různé plány, jak postupovat, které se pak realizují. Samozřejmě, ono není jednoduché rozlišit nějaké proklamace, něco, co se označuje jako greenwashing - že prostě něco slibují. Otázka je, co potom v reálu dělají.

Slibují jen tak na oko, abychom přeložili ten anglický termín.
Ano, přesně. Nebo prostě ve výsledku nic moc nedělají, ale udělají si reklamu na nějakém rádoby zeleném řešení. Já jsem o tom mluvil třeba s Riikkou Rakičovou, která je z Finska a má na starosti právě udržitelnost v Mezinárodní biatlonové unii, která mi popisovala, jak právě biatlon jako zimní sport je ovlivněn rostoucí teplotou, problémem s nedostatkem sněhu, s vyšším počtem srážek ve formě deště.

„V zimním sportu, jakým je biatlon, už rozhodně pociťujeme dopady klimatické změny. Panují vyšší teploty a zimy jsou kratší, než bývaly a namísto sněhu se mnohdy dočkáme deště.“

Riikka Rakic, manažerka udržitelnosti v Mezinárodní biatlonové unii (archiv Štěpána Sedláčka)

A také říkala, jak se s tím snaží někteří organizátoři vypořádat, že pokud to jde, tak se snaží třeba uschovat část sněhu na konci sezony na tu další. Pokud jde o tu tvorbu technického sněhu, tak prostě tam jde o to se zastavit a přemýšlet nad tím, jak to udělat co nejšetrněji.

A jde to vůbec nějakým způsobem udělat šetrně?
Já, Matěji, na to vlastně nemám úplně jednoznačnou odpověď. V zásadě tam jde o kombinaci energií a vody. Je otázka z čeho se ta energie vyrábí, jestli se to provádí na místě, kde je té vody dostatek, jestli to nepůsobí nějaké další problémy v té krajině. Je to zkrátka třeba vnímat v nějakém kontextu.

Vždycky levnější a ekologičtější, když ten sníh spadne sám z nebe.
Je to tak, ale na řadě míst, kde jsme zvyklí si užívat těch radovánek ve sněhu, to prostě do budoucna asi nebude úplně běžné.

Řeší toto třeba i Český olympijský výbor?
Začíná to řešit. Byl jsem na konferenci o udržitelnosti, která se tomu právě věnovala. On několik let vypracovával svojí strategii udržitelnosti, jak se k tomu má postavit. Čerpal inspiraci od řady zahraničních výborů, mimo jiné právě z Finska. A musím říct, že jsem byl docela pozitivně překvapen. Já se nevěnuji jako reportér sportu, ale právě spíš klimatické změně, vědě. A přišlo mi, že to opravdu berou vážně, kladou si ty správné otázky a jako instituce v tom chtějí něco dělat a předávat to know-how i na další svazy, sportovní organizace. Řada zástupců těch organizací tam byla na místě. Ostatně i sportovci vyjádřili té akci podporu. Byla tam třeba video zdravice od české snowboardistky Evy Adamczykové, za svobodna známé jako Samkové.

„Když ty hory používám ke svýmu potěšení, ke svý zábavě, tak je důležitý, abych se je taky snažila chránit…“

Eva Adamczyková, olympijská vítězka a mistryně světa ve snowboardcrossu (Konference o udržitelnosti ČOV, archiv ČRo)

Na místě jsem se bavil třeba také s bobistou Janem Šindelářem, který ukončil svou profesionální kariéru teď po olympiádě v Pekingu a popisoval právě to, jak přemýšlejí o udržitelnosti v případě bobových drah.

„Je to právě problém v tom, jak budovat nové sportoviště, jaké metody, asi šetrnější a hlavně asi líp vybírat místa, kde ty dráhy budou.“

Jan Šindelář, bývalý bobista (archiv ČRo)

Takže myslím si, že už je tam zaseto semínko „pojďme nad tím přemýšlet”. A tady možná stojí za to říct, že sport vedle toho, že se musí nějak připravit na změny klimatu, nějak k nim, jako všechny lidské aktivity dnes závislé na fosilních zdrojích atd., přispívá. Tak je to taky aktivita, kterou milují miliardy lidí, je spojená opravdu s pozitivními emocemi a pokud půjde správným směrem v tomto ohledu, bude se snažit o nějaké šetrnější akce, přemýšlet, jestli ty globální akce nedělat nějak výrazně jinak…

A kde je pořádat…
Přesně tak. Tak tím pádem šíří i osvětu o tomto problému, který vyžaduje, aby se na řešení podíleli de facto všichni, celé lidstvo. Takže vnímám takové pozitivní impulzy. Je otázka, jestli se změna děje dostatečně rychle a jestli ta řešení budou vážně míněná.

Na té konferenci, na které jsi byl, padly už nějaké návrhy na konkrétní řešení nebo na konkrétní kroky? S čím tedy teď začít?
De facto šlo hodně o Český olympijský výbor jako instituci, který prostě má teď takový road map nebo prostě plán, jaké věci může dělat. A netýká se to jenom udržitelnosti enviromentální, ale vlastně i sociální. To souvisí se 17 cíli udržitelného rozvoje od OSN. Ale potom tam byly i různé workshopy, kde se ukázalo, co už dělají někde jinde. To znamená, napadá mě například v Nizozemsku, v Dánsku jsou daleko, kdy prostě opravdu se snaží racionalizovat například dopravu sportovců na místa.

Měnit letadla za vlaky, třeba?
Třeba. To se myslím zvažuje i v případě olympijských her v Paříži, že by mohl být vypraven nějaký speciál, který by sbíral sportovce a nejenom je, protože tam je řada dalších lidí v zázemí. A dopravili by je na to místo, což by ve výsledku mohlo být výrazně lepší, než když se slétají ze všech koutů a není to nějak organizováno s ohledem právě na ekologické měřítko nebo udržitelnost.

Budou ve výsledku nějaké sporty, na které jsme si zvykli, že je uskutečňujeme v horách, v ohrožení v příštích desítkách let?
Vlastně žádný sport není ušetřen těch dopadů klimatických změn a bude se muset s tím nějak vypořádat. Jsou prostě místa na Zemi, kde to bude mnohem těžší, místa, kde stejně tak jako jiné sektory to je méně postižené. Myslím, že tady se pořád ještě čeká na to uvědomění, že ten sport, ty krásné věci, které většina z nás asi ráda dělá, tak prostě můžou narážet na nějaké limity této planety.

Pokud to dělají miliony, stamiliony lidí a všichni si nárokují, že to má mít nějakou úroveň a mají mít na to nějaké vybavení, u kterého je otázka, jak se s ním pracuje, jestli se recykluje, atd. Tak prostě ve výsledku to je zátěž na životní prostředí a myslím, že je ta správná doba si klást otázky jak na osobní úrovni, tak na té celospolečenské.

Matěj Skalický

Související témata: příroda, sníh, hory a sníh, zasněžování, zimní sporty, energie, Matěj Skalický, Štěpán Sedláček, Vinohradská 12, podcast