Výroba solárních panelů se díky českým vědcům vrací zpět do Evropy. Většina se zatím dováží z Číny
Odborníci z Fyzikálního ústavu Akademie věd jsou součástí mezinárodního týmu, který vyvinul solární panel s maximální možnou účinností. Nyní startuje pilotní projekt výroby, který bude mít nulové emise. Zatím se většina panelů exportuje z Číny, v Evropě se jich vyrobí pouze jedno procento.
„Solární článek, který budeme v projektu vyrábět, je úplně černý a z přední stany naprosto nezajímavý, protože na něm chybí kontakt,“ popisuje Martin Ledinský z Fyzikálního Ústavu Akademie věd. Zároveň otáčí panel, kde již je několik proužků viditelných.
„Oba kontakty samozřejmě potřebujeme. Pokud je nebudeme mít dva, nebudou nám dodávat žádnou energii, takže je musíme umístit na zadní stranu. Vidíme, že na zadní straně už máme takové ty typické čárky, typické kovové kontakty. Jsou tam ve dvojím provedení tak, abychom měli kladnou a zápornou část toho panelu,“ nastiňuje vědec.
I to je důvodem, proč panel, který z přední strany vypadá jako černé sklo, umí velmi účinně přeměňovat sluneční energii na elektrickou.
Podle akademika má panel řadu výhod. „Zepředu nám kontakty vždy stíní. Když dáme tudíž oba kontakty dozadu, máme nulové stínění a vysokou účinnost. Další výhodou je, že tento článek je i zezadu černý, takže když osvítíme zezadu, bude dodávat elektrický proud do obvodu. Jinými slovy se tyto články dají provozovat jako oboustranné,“ říká Ledinský.
Nová metoda
Běžná účinnost fotovoltaických panelů se pohybuje okolo dvaceti procent, nový článek dává až o třetinu víc energie.
„29,4 procenta účinnosti je fyzikální limit pro křemík při ideálním stavu v laboratorních podmínkách. V praxi se můžeme dostat maximálně na necelých 27 procent, ke kterým se blížíme i v rámci tohoto našeho článku,“ popisuje další člen týmu Martin Šilhavík.
Češi projevují rekordní zájem o dotace na tepelná čerpadla a fotovoltaiku, souvisí s energetickou krizí
Číst článek
A to právě i díky práci českých vědců, kteří se podle Ledinského zaměřují na výšku a šířku těchto na první pohled plochých proužků, tedy zadních kontaktů.
„Vyvinuli jsme metodu, která u zadních kontaktů dokáže měřit, jakou mají tloušťku a tvar. Původní měření trvalo asi třicet hodin, dnes jsme přibližně na deseti sekundách. To už je téměř aplikovatelné do linky na výrobu solárních článků, a to je náš úkol v projektu Pilatus,“ přibližuje Ledinský.
Výroba zadních kontaktů je podle něj nejtěžším krokem celého výrobního procesu. „Může dojít k celé řadě změn parametrů, kdy kontakty nebudou správně fungovat. To je hlavní důvod, proč chceme, aby každý článek, který projde pilotní linkou, měl svou průvodní fotografii a věděli jsme, jakým způsobem zadní kontakty vypadají,“ uvádí vědec.
V Evropě vzniknou během tří let tři vysoce ekologické pilotní linky na výrobu těchto solárních panelů.
„Monokrystal křemíku se musí roztavit, což je energeticky velmi náročný krok. Proto k tomu využijeme vodní elektrárny v Norsku, které mají v podstatě nulové emise oxidu uhličitého,“ dodává odborník.
Závislost na Číně
Podle expertů nahrává současná energetická situace fotovoltaice. Hlavním cílem projektu, který podpořila Evropská unie, je znovuobnovení výroby solárních panelů na starém kontinentu. V současnosti se podle Martina Šilhavíka prakticky všechny dovážejí z Asie.
„Vzhledem k tomu, že solární panely jsou vyráběny z krystalického křemíku, který se produkuje z 97 procent pouze v Číně, jsme my jako Evropané zcela závislí na čínském exportu, který může být v určité situaci problematický,“ uznává Šilhavík.
