Takzvané píchačky jsou s námi od 19. století. Jaká je budoucnost kontroly pracovní docházky?
Máte v práci docházkové kontrolní hodiny? Takzvané píchačky jsou s námi už od poloviny 19. století. Se systémem na kontrolu pracovní docházky přišel už v roce 1855 Angličan John Adams. A do konce století byly podobných patentů stovky.
Svého času byly nejoblíbenějším výrobkem americké firmy IBM. Právě pod ni nakonec přešel podnik bratrů Deyových na výrobu docházkových hodin. Jeden z jeho zakladatelů, skotský lékař a matematik Alexander Dey, si je dal v roce 1889 patentovat ve Spojených státech.
Deyovy hodiny necinkaly. Vypadaly jako stojací skříňkové hodiny, až na to, že na čelní straně měly velký kruh s číslicemi a v něm jakoby další dlouhé kovové ukazovátko zakončené kuličkou. Každý zaměstnanec měl přidělené číslo. Přitlačil na ně kuličku a mechanismus uvnitř hodin zaznamenal čas.
Doktor Dey nebyl první. Se systémem na kontrolu pracovní docházky přišel už v roce 1855 Angličan John Adams. A do konce století byly podobných patentů stovky. Jako třeba hodiny s vnitřním bubnem, kam zaměstnanci otvorem v plášti hodin házeli své známky, plíšky. Zřízenec je z bubnu vybral a hned se vidělo, kdo se opozdil.
Do pražských ulic vyjela historická tramvaj K2. Cestující bude vozit na turistických linkách 23 a 42
Číst článek
Předchůdce nejrozšířenějších píchaček v roce 1894 vymyslel Daniel Cooper z amerického Rochesteru. Netrvalo dlouho a tento mechanický postrach absentérů a opozdilců už měli skoro ve všech továrnách a kancelářích. Nešlo jen o kontrolu docházky, ale i nákladů na pracovní sílu a materiál.
Dnešní kontrolní hodiny, to může být třeba nástěnná krabička z umělé hmoty s čímsi, co vypadá jako miniaturní zeleně podsvícený CT tunýlek pro jeden prst. „Zaměstnanec prostě vloží ukazováček do okénka a stroj pozná otisky prstů,“ popisuje biometrický systém moderátorka v kalendáriu americké televize CBS.
Co bude dál? Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku naznal, že bez měření pracovní doby nelze určit počet hodin placených přesčasů. A soudci rozhodli, že členské země unie musí přimět zaměstnavatele k přesnému měření odpracovaných hodin. Je tu také právo zaměstnance na odpočinek mezi koncem jedné směny a začátkem druhé by to mělo být alespoň 11 hodin.
