Zombíci, krvavé mobily a mediální archeologové. Od „hraní hada“ ke spravedlivějšímu světu

Pojďme mluvit o mobilech. Nejsme jimi až příliš posedlí?
Myslím, že se asi veřejnost shodne na tom, že tomu tak je, že trávíme příliš mnoho času před všelijakými obrazovkami a displeji. Ale je samozřejmě strašně těžké to nějakým způsobem změřit, jestli jsme jimi moc posedlí. Jsou důležitou součástí našich životů a všichni víme v roce 2022, blíží se nám rok 2023, že mobilní telefony vlastně už nejsou telefony.

Jsou to počítače se schopností geolokace, jsou to dnes už více senzory, jsou to nějaká zařízení k pořizování a zobrazování obrázků víc než telefony. Proto jsme jimi svým způsobem posedlí, protože jsou středobody toho, jak žijeme. A nejenom to, jak vlastně zpracováváme spotřebitelská média, ale to, jak také tvoříme média, ať už jsou tvůrci jacíkoli. Mobilní telefony opravdu dnes jsou počítače, jsou také ale velmi užitečné.

Máte pravdu, jsou to takové mediální rozcestníky. Na mobilu si můžete přečíst noviny, podívat se na televizi, poslechnout si podcast. Já si myslím, že právě tak nás poslouchá většina lidí, přes mobilní aplikaci. Ale - je to v pořádku?
Ano, samozřejmě, že je to v pořádku. Myslím, že to je přirozená součást toho, jak žijeme své životy, jak si je organizujeme. Když si uvědomíte, jak moc se všichni pohybujeme... Je to samozřejmě evidentní, ale mobilní telefony jsou mobilní. My jsme také mobilní. Lidé se neustále někam přesouvají po městě, mezi městy.

Mobilní telefony nám také pomáhají upravit náš městský život a vůbec urbanismus. To, jak se vyvíjí celá idea technologií, celá technologie urbanismu, městského života. Naše města jsou opravdu plná technologií a většinu z nich si dnes nosíme v kapse.

A pro mě a pro všechny ostatní, kteří se zabývají mediálními studii, je to samozřejmě důležité. Nejenom technologie samy o sobě, ale co to říká o životě kolem nás, o prostoru kolem nás, o pohybu, dopravě, urbanismu atd.

A o společnosti jako takové. Když mluvíme o tom pohybu po městě - tak co říkáte na pojem "smartphone zombies"?
To je opravdu legrační termín. Ale tady si musím nasadit tu příslovečnou čepici kulturního historika. Pokaždé, když přijde nové médium, tak vznikají přesně takovéto reakce. Říká se, že jakákoliv změna našich mediálních zvyků je vždycky zodpovědná za nějaké projevy mediální paniky, ať už jim říkáme zombie atp. Prostě najednou se říká, že lidé bezmyšlenkovitě konzumují média.

Toto se vlastně stalo, když před lety přišla televize. O tom se mluvilo před několika dekádami. Teď tu máme mobilní telefony. Ale i když bychom se vrátili několik staletí zpátky, tak vlastně i vynález románu, to, že lidé začali víc číst, vyvolalo hodně podobnou reakci.

Tenkrát to bylo taky genderové, protože najednou vznikla panika, lidé říkali, co se bude dít se ženami teď, když si čtou! Teď, když tráví svůj čas ve fiktivních světech. Ta reakce byla velice podobná před několika staletími a dnes to jen prožíváme. Hlavně je to tedy v populárním tisku.

Ještě k tomu upřenému pohledu do mobilů, zatímco se procházíme někde městem... Měli bychom dodat, že to může být nebezpečné.
Samozřejmě, je to tak. Život je nebezpečný. Nebezpečí na nás číhá leckde, ale ve městě je samozřejmě celá řada dalších nebezpečných věcí. Pokud bych něco měl zakázat, tak bych asi na prvním místě nezakazoval mobilní telefony, ale soukromá auta. Automobilová doprava mi přijde nebezpečnější.

Zůstaňme u těch mobilů. Řekněte, jak je možné, že získaly takovou moc nad způsoby, jakými čteme, posloucháme, sledujeme média? Je to navázané na vývoj společností?
Ano, myslím, že to dobře odráží to, jakým způsobem se život začal měnit za minulé dekády, jak se mění to, jak konzumujeme média. Už na začátku mé akademické kariéry jsem se účastnil projektu, který vypsala EU. Týkalo se to mobilních médií a mobilní zábavy.

A korporace a další tvůrci se už tehdy před nějakými 25 lety přesně takto ptali - jak se to bude vyvíjet dál? Jak budeme reagovat na změny ve společnosti? A oni věděli, že dojde k této navýšené kapacitě telefonů.

Vzpomeňte si na 90. léta. To se na vašem mobilním telefonu dala hrát maximálně tak hra had. Ale najednou se mobilní telefony staly čím dál schopnějšími, daly se na nich hrát mnohem zajímavější, komplexnější hry, přišla ta schopnost geolokace. A tento postupný vývoj ze strany tvůrců i korporací tu s námi je.

Jak vlastně využít čas, který lidé tráví jinde než doma? Toto stálo za těmi změnami. Jak opravdu tento čas využít? Jak využít to, že někdo sedí v autobuse a jede do práce? Jak využít to, že někdo je třeba v dopravní zácpě?

Pochopitelně je to opravdu otázka toho, jak se pohybujeme, kam se pohybujeme, jak využíváme naši dopravu, protože to sama o sobě jsou média. A taky to, jak my přemýšlíme nad naší aktuální situací.

A ještě jedna věc - nejen jak se pohybujeme, ale taky, co děláme, když se nepohybujeme. Představte si tento příklad. Vezměte si Los Angeles, Istanbul, třeba i Prahu, když jste v dopravní špičce, když někde uvíznete v zácpě. Přesně tady přichází na řadu média. Dnes už to není jen otázka rádia. Máte tu celou řadu dalších možností, které můžete využít k tomu, abyste unikli z té bezvýchodné situace, kdy trčíte v zácpě.

Chápu, ale pořád mluvíte s rozhlasovým novinářem, tak zdůrazněme, že rádio je tu pořád s námi! Napadá mě otázka, která se týká toho, na co už jsem se ptal, totiž jestli je v pořádku, že mobily využíváme na všechno a že jsou všude. Jak se jako svět potýkáme s krvavými mobily?
Toto je téma, kterému jsem se věnoval ve své knize Geologie médií, která taky před pár lety byla přeložena i do češtiny. A je to vlastně otázka toho, že se díváme na telefon nejenom jako na médium, které nám přináší obsah, ale taky jako na přístroj, na hardwarové zařízení, které je vytvořené za pomocí vzácných kovů a dalších materiálů.

Pro čtenáře, kteří neznají tento koncept, jde o to, že se samozřejmě jedná o elektronické zařízení. Jsou tam vzácné kovy, které někdo musel vytěžit, často v konfliktních zónách nebo třeba za pomoci dětské práce. A toto je problém, který je známý a mediální korporace o něm samozřejmě vědí a pracují s tímto problémem. A je otázka, jak ho dokáží vyřešit tak, aby neměly, řekněme, tu krev na rukou.

Došlo samozřejmě k vývoji. Vznikl třeba Fairphone, což je mobilní telefon, který by měl mít podle tvůrců zaručené, že žádné části nebyly vytěženy právě třeba v těchto rizikových oblastech. Je tam vlastně všechno certifikované, že tedy v tomto ohledu by všechno mělo být v pořádku.

Je to vlastně velmi podobné jako koncept krvavých diamantů, ale abych byl upřímný, je to samozřejmě velice složité, pokud jde o prodej a celý výrobní proces. Ten řetězec je velice složitý a je potřeba k tomu postupovat velice systematicky.

Nejde jenom o to, aby ten daný minerál nebo cenný kov nepocházel třeba z Demokratické republiky Kongo, ale taky jde o to, jaké jsou v různých zemích pracovní podmínky a další podobné věci. Můžeme se na to dívat z jedné nebo z druhé perspektivy. Dodavatelský řetězec samozřejmě není pouze ten jediný. Během COVIDu a teď po pandemii jsme si všichni velice vědomi, co může nastat, když se ten dodavatelský řetězec kdekoliv zasekne.

Mobil umře, ale pro nás stále žije

A není vlastně částečně překvapivé a trochu i směšné, že tu a tam prostě zapomeneme na to, že digitální svět je vždy nějak spojený s tím starým, materiálním?
Ano, je to přesně otázka toho, že nám dekády bylo systematicky sdělováno, že média, informační technologie, počítače jsou nehmotné. Když začneme od té myšlenky, že informace je nehmotná, to byla mantra, která se před několika dekádami, v 90. letech, stala populární.

Když vznikl internet, přišly nové byznysové modely a vlastně celá řada důležitých hráčů nám začala sdělovat, že digitální svět je jenom o informacích, že tam vlastně nic hmotného už nepatří. Což nedává samozřejmě vůbec žádný smysl. Právě z toho důvodu se lidé, akademici, lidé z médií a samozřejmě také tvůrci začali zabývat právě tím materiálním rámcem.

Nejde jen o to, že se díváme na displej, ať už je to počítač, televize, mobilní zařízení. Nehledáme tam jenom obsah, ale díváme se na ten displej a snažíme se zjistit vlastně kdo a z čeho ho vytvořil.

A to je jedno z těch palčivých témat, které mediální archeologové a geologové řeší?
Částečně. Pokud jde o otázku materiálů, tak ano. Archeologie v našem oboru se zajímá samozřejmě historií, tím, jak dochází k různým rozhraním, jak vznikla, jak byla využívána. Také tím, co znamenala digitalizace pro naší materiální historii.

Dám vám příklad a zase se bude týkat mobilních telefonů. Jsou zdrojem zábavy, je to mediální platforma a zařízení, které jednou za několik let nahradíme a ono potom skončí někde na skládce. I jen tato samotná myšlenka, že pokud přestaneme to médium používat, tak se stane dysfunkčním, to je přece nepravda.

Pořád zůstává součástí naší kultury. I tyto komponenty, i tyto součástky jsou pořád v naší společnosti. Často jsou velice nezdravé, můžou být dokonce škodlivé. Takže je to zajímavé z důvodů ochrany životního prostředí, ale také jako součást materiálních kultur, historie médií a historie digitalizace.

A zatímco přístroje nebo technika občas skončí, umře - existují i nějaká mrtvá média?
Ano, samozřejmě. Přemýšlet nad médii tímto způsobem je krásný koncept. V 90. letech s tímto termínem přišel Bruce Sterling. Tenkrát byla zlatá éra nových digitálních technologií a on začal dávat dohromady seznam těchto vymřelých médií, v podstatě těch, která někdy byla v minulosti využívána, ale dnes už vlastně neexistují.

Další hezký příklad by byl asi telefon s rotačním číselníkem, vytáčecí telefon. Mladí lidé dnes vůbec netuší, co to bylo vytáčet telefonní číslo tímto způsobem. Přijde jim to třeba legrační. Ale máme tu samozřejmě ještě starší technologie z 19. i 18. století.

Samozřejmě jsou stále k dispozici. Muzea jsou jich plná. A třeba i naše půdy. Často jsou jich plné, protože tam se zbavujeme našich věcí. Ale ano, je prací lidí, jako jsem já, teoretiků, historiků, aby se tímto zabývali, abychom to připomínali, že toto je naše historie, že ta zařízení existovala a že tu pořád s námi zůstávají, že nikam neodešla.

Zajímáte se také o proces remediace?
Ano, to je asi součást širší práce, kterou děláme. Znamená to, že stará média jsou nějakým způsobem znovu objevena nebo přetvořena, zakomponována do nových médií. K remediaci zase dochází skrze mobilní technologie. Ať už jsou to zprávy, rádio, které je znovu přetvořené třeba jako podcast.

Dochází k těmto cyklům znovuobjevování zapomenutých věcí a myslím, že to jedna z nejskvělejších věcí. Lidé v produkci médií s nimi mohou pracovat. Říkají si, jaké nové věci bychom mohli vymyslet.

Nejenom tedy, že ta novost přichází úplně jako tabula rasa. Ale je tu věc, kterou můžeme zrecyklovat. Je tu mediální historie, je tu archiv skvělých nápadů. Některé z nich jsou zapomenuté a je možné je znovu přetvořit, upravit a používat. Pokud jde o obsah, materiál a to, jakým způsobem média a zařízení využíváme.

Média, která zlepší náš život

Jak se média za posledních 50 až 100 let změnila?
To by asi bylo téma pro rozhovor, který by mohl trvat 20 hodin. Ale dám vám kratší odpověď.

Zkuste ji vmáčknout do 2 minut!
Řekněme to takto. Bylo by nepředstavitelné přemýšlet nad naším světem bez satelitů, kina, mobilních zařízení, bez těchto technologií, které jsou opravdu zakomponovány pevně do všeho, co děláme. Co mě zajímá, nejsou jen ty zřejmé otázky toho, jak se změnil zábavní průmysl. Ale to, jak se mění také další aspekty naší společnosti.

Například válka je bez toho, abychom pochopili, co se stalo s technologiemi za posledních 100 let, nepochopitelná. Jakékoliv věci týkající se životního prostředí nefungují, když se na ně zaměříme úzce. Bez technologií, které jsme objevili, nic z toho, co víme, neplatí. Toto jsou důvody, které nás nutí zkoumat nejen jak se změnila média, ale změnilo se všechno.

Změnily se naše vědomosti. Změnilo se to, jak jsou naše počítače silné, jak jsou rychlé. Ve válce vidíme vojenský průmysl, který je také vždycky velice důležitý, protože často je zdrojem technologických změn a nových vynálezů. Vidíme to třeba i na tom, jak a jakou rychlostí získáváme informace. Podívejme se na historii internetu. Ten se také částečně zrodil z vojenského výzkumu.

A vůbec - vezměte si v tomto srovnání, že my teď spolu mluvíme přes Whatsapp, vy jste v Dánsku, já v Praze. Takzvaní OSINT novináři těží z digitálního vývoje, z vývoje internetu. Určitě bychom nevěděli tolik o ruské invazi na Ukrajinu, kdyby nebyl internet. Média se skutečně hodně změnila za poslední století. Přesto - nebojíte se moci, kterou získaly sociální sítě?
Asi v tom smyslu, kolik pozornosti na sebe strhávají a jak můžou být zneužita pro válečné úsilí a dezinformační kampaně, to asi ano. V tomto jsou asi nebezpečné a je to strašné a je to šílené, jakou moc mají. A my to velmi často také vlastně nejsme schopni ani vidět.

Samozřejmě se o tom se mluví. Vidíme, jak například Rusové podnikají různé operace, ale jde to také do těch šedých zón pokud jde o dezinformace, jejich šíření, ať už to byla brexitová kampaň, kampaň prezidenta Trumpa, mnoho neofašistických a opravdu dalších sil v Evropě, které je zneužívají.

Ano, toto je jeden z těch důvodů, proč je velice důležité se sociálními sítěmi zabývat a mluvit o tom. Je potřeba hovořit o tom, jakou roli by měly hrát v našich komunitách a jak právě tyto extrémní formy nepřímého nebo někdy také velmi přímého násilí díky nim vznikají.

Ale nechtěl bych zapomenout ani na to, co jste zmínil. Sociální sítě opravdu dokážou přinést také velice zajímavé zdroje. Mohou pomáhat Human Rights Watch, celé řadě dalších lidskoprávních organizací. Opravdu jako vždycky, je tu celá řada pro i proti.

Mám další otázku na příštích minimálně 30 minut - jaká je budoucnost médií?
To je vždycky ten okamžik, kdy musím říct, že jsem historik a že bych o tom opravdu mohl mluvit dlouho. Ale zároveň my vždycky samozřejmě chceme vědět, jaká bude budoucnost médií.

Myslím, že to nejzajímavější, co se bude dít, se nebude týkat oblasti zábavy. Myslím, že půjde spíše o infrastrukturu, o celý ten koncept planetárních médií. Nepůjde jen o to dívat se, jestli někdo sleduje jenom něco pro zábavu, něco legračního, ale zaměřit se na to, jestli tuto obrovskou sílu nemůžeme využít ke zlepšení našich životů, lidských práv, práva obecně. Opravdu jde o hodně.

Asi je zřejmé, že sledování nebo dohled je důležitá oblast. Ale kromě ní je zásadní, jak dokážeme vytvořit svět, který bude sociálně spravedlivější, abychom dokázali využít tuto obrovskou sílu, kterou počítače a mobilní zařízení mají. Asi bychom ji měli umět využívat lépe, než abychom všichni sledovali něco legračního na našich displejích.