Energetická krize nahrává vodíku. ‚Za deset let nahradí třetinu ruského plynu,‘ věří odborník
Trojice českých uhelných krajů bude spolupracovat na rozvoji vodíkových technologií. Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj podepsaly memorandum, které potvrzuje celoevropský trend patrný od začátku války na Ukrajině. Zatím je ale výroba takzvaného zeleného vodíku drahá a dořešená není ani legislativa. Témata řešil na konferenci Hydrogendays také prezident Evropského vodíkového výzkumu Luigi Crema.
Dlouhá léta jsme od odborníků slýchávali, že vodík je palivem budoucnosti. Dá se říct, že díky současné energetické situaci teď přichází jeho čas?
Ano. Vodík byl mnoho let studován jako technologická příležitost a teď vidíme, že průmyslový sektor v Evropě se o něj více zajímá. Například je velký zájem o elektrolyzéry, takže výrobci během pouhých tří let zvýší výrobu oproti dnešku desetkrát.
Ale stále existují překážky, které je potřeba překonat. Zásadní je vytvořit tržní rámec z hlediska regulačních norem a také pobídek, aby vodík mohl hrát důležitou roli v energetickém systému.
V čem je hlavní výhoda vodíku jako paliva, suroviny a energie?
Vodík je především čistý. Můžeme ho vyrábět z obnovitelných zdrojů a neznečišťovat životní prostředí. Když jedeme třeba v létě na dovolenou a generátor dál vyrábí ze slunce nebo větru vodík, můžeme ho uskladnit pod zemí nebo nad zemí anebo poslat jiným uživatelům. Výroba energie z vodíku nemá limity a není omezena ani recyklací jako třeba u bioplynu nebo biometanu.
Zatím se ale většina vodíku získává především z fosilních paliv a to není zrovna ekologické.
Ano, dnes se celosvětově 95 procent vodíku vyrábí z ropy nebo zemního plynu, ale to není cesta. Evropská komise bude i v globálním měřítku podporovat jen vodík, který je vyroben z obnovitelných zdrojů. To znamená elektrolýzou, tedy rozkladem vody, prostřednictvím energií ze solárních a větrných elektráren. Případně i ze zemního plynu pomocí oxidu uhličitého, ale to jen v přechodném období, kdy potřebujeme rozhýbat samotný vodíkový trh.
Pořád je to drahé
Výroba vodíku z vody je ale dvakrát až třikrát dražší než z ropy. Jak ji zlevnit?
Především musíme snížit množství drahých kovů používaných ve vodíkových technologiích. A to konkrétně iridia, které funguje jako hlavní katalyzátor, bez kterého není možné vodu rozložit. Zaostáváme také v pobídkách, i když samotné technologie už jsou docela dobře podporované několika projekty. Jsou ale nutné i dotace na náklady, aby je pokryly třeba ze 70 až 75 procent.
Má nulové emise a stojí 16 milionů. Most testuje autobus na vodík, pak ho vyzkouší na Ostravsku
Číst článek
Jste prezidentem Evropského vodíkového výzkumu, který sdružuje přes 140 organizací z téměř třicítky zemí, včetně České republiky. Na co se zaměřujete především?
Na podporu spolupráce v rámci vývoje inovačních a výzkumných technologií. Musíme více zapojit východní země, kde jsou vodíkové technologie v začátcích. A jsem rád, že úzce spolupracujeme také s několika institucemi v České republice. Například v projektu německého leteckého a kosmického centra, které vyvíjí membrány pro výměnný elektrolyzér.
Jak bude podle vás svět využívat vodík za deset nebo dvacet let?
Předpokládám, že za deset let bude velmi rozšířená výroba vodíku z vody a Evropa ho bude spotřebovávat 20 milionů tun, což nahradí třetinu ruského zemního plynu. Vodíkové technologie se budou využívat v těžkém průmyslu a především v dopravě. Doufám, že každých 200 kilometrů bude dobíjecí vodíková stanice a stejně tak ve všech hlavních městech Evropy.
