Lidstvo spěje k tomu být meziplanetárním druhem. Kosmické právo je ale zanedbané odvětví, říká Spratek
Americká vládní agentura se rozhodla, že po mnoha letech provede revizi pravidel pro nakládání s vesmírným odpadem a opravami satelitů na oběžné dráze. Jejich působnost je ale omezená pouze na Spojené státy. „Je to pokus o vyvolání mezinárodní diskuse. Toto prohlášení vydala kvůli vznikajícím megakonstelacím, jako je například síť družic Starlink a projekty SpaceX,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz vědecký popularizátor Jan Spratek.
Federální telekomunikační komise (FCC) na konci předminulého týdne uvedla, že bude revidovat pravidla pro likvidaci vesmírného odpadu. Proč se tím zabývá telekomunikační agentura?
Pokud posíláte na oběžnou dráhu družici, se kterou chcete mít spojení, tak právě telekomunikace je nejvíce regulovaná část. Kdybyste chtěl vzít jenom nějakou kostku, podepsat si ji a vyslat do vesmíru, tak neprocházíte téměř žádnými schvalovacími procesy. Stačí když vám to tam po zaplacení startu někdo vynese. Co ale většinou potřebujete, je s tou družicí komunikovat.
Jan Spratek
Spratek je popularizátor astronomie a kosmonautiky. Působí jako odborný pracovník programového oddělení Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy (Planetum). Dříve pracoval ve vzdělávací kanceláři Evropské kosmické agentury ESA a byl ředitelem Mobilního planetária. ESA mu za popularizaci vědy udělila v roce 2022 ocenění.
Musíte proto projít velmi obsáhlým administrativním řízením, abyste získali povolení pro dané frekvence apod. A to je velmi regulováno. Už jenom přidělování právě frekvencí je šílený moloch.
Telekomunikační komise to samozřejmě řeší především proto, aby v dohledné době ještě vůbec existovala volná frekvenční pásma, kde budete moci telekomunikaci provádět. Což znamená, že kde je nějaká míra toho, že vám někdo něco přidělí, nebo nepřidělí, jsou právě telekomunikace.
Existuje i například Komise pro mírové využití kosmu COPUOS, které je připojena k OSN a Česko je jejím členem. Ale to jsou všechno memoranda. Kde je právní vymahatelnost? Jaké budou ty sankce?
Toto je obrovská část kosmického práva, která není vůbec vyřešena. Posíláte něco do země nikoho. Právě proto je tady obrovská potíž třeba s Čínou, která tato pravidla ne zcela respektuje.
Tím se dostáváme k další otázce: FCC je americká vládní agentura, jaký dopad může mít tato revize pravidel na ostatní státy?
Nyní je to o společné domluvě, protože rádiových pásem, kde je komunikace s družicemi prováděna nejčastěji, je omezené množství. Je to pokus o vyvolání mezinárodní diskuse o tom, co bychom měli udělat, komu povolení dáme a přidělíme nějaké frekvence.
Jsem přesvědčen, že toto prohlášení FCC vydala kvůli vznikajícím megakonstelacím, jako je například síť družic Starlink a projekty SpaceX v rámci vysokorychlostního internetu. To jsou monstrózní plány na vynesení až 40 tisíc družic na oběžnou dráhu. A těch nápadů podobných konstelací vzniká řada.
Amazon chce svojí konstelaci, Číňané, Britové, Nizozemci, Evropská komise už uvažuje, že by Evropská unie měla mít také jednu vlastní. Takže se tím roztrhl pytel.
Kdo uhne před srážkou?
Vrátíme se k vyjádření FCC, které se věnuje vesmírnému odpadu. Kdo za něj má zodpovědnost?
To, že nahoře něco lítá a že to je vaše, už relativně nikdo neřeší. Řeší se to až ve chvíli, když se to má srazit s nějakou funkční družicí. Dobře, tak já si najdu, kdo to do mě má napálit, a zjistím, že to je vysloužilá sovětská družice třeba z 60. – 70. let.
NASA zveřejnila nový snímek z Webbova teleskopu. Je na něm galaxie vzdálená 500 milionů světelných let
Číst článek
Co s tím můžete udělat? Například v okamžiku, kdy jsou obě dvě družice funkční?
První, co mi přijde je upozornění od 18. divize americké armády, která má na starost pozorování kosmických objektů: „Hrozí vám tady srážka. Víme, že máte možnost manévrovat. Pojďme se dohodnout, kdo uhne jako první.“
Dále se do toho zapojí mnoho dalších institucí, ale teď nastává právní vakuum. Kdo má uhnout? Kdo je větší, kdo má víc paliva, kdo tam byl první, kdo je komerční nebo ten, kdo je státní? Teď si položíte tyto otázky a dojdete k tomu závěru, že každý je naprosto subjektivní případ.
Můžete dát konkrétní příklad?
Když se v roce 2019 měla srazit družice Evropské kosmické agentury Aeolus, která monitoruje vrchní vrstvy atmosféry v bezprecedentní kvalitě, se Starlinkem společnosti SpaceX, tak si vyměnili e-maily a SpaceX řeklo: „my neuhneme.“
Aeolus tak přerušil pozorování, zažehli motory a posunuli se, aby mohl Starlink proletět. I když byla pravděpodobnost srážky z běžného pohledu poměrně nízká, tak přeci jenom neohrozíte zařízení, které stálo spoustu milionů euro a bylo zaplacené z veřejných peněz.
Abych ale nehanil SpaceX a konstelaci Starlink, tak nedávno zveřejňovali statistiku, kolik provedli úhybných manévrů i ve chvílích, kdy nemuseli. A z ní plyne, že je jejich přístup k celé problematice relativně zodpovědný.
Kdo může požadovat, aby došlo k legislativní úpravě? Předpokládám, že nejsilnější tlak bude z vědecké obce a třeba i ze soukromého sektoru?
Myslím si, že by se v první řadě měli snažit o prevenci zprostředkovatelé startu. Ten vám například řekne jasné pravidlo: „já vám nahoru nepošlu nic, pokud nebudete mít aktivní možnost úpravy drah.“
Astrofyzik: Úroveň snímků z Webbova teleskopu předčila očekávání. Nové můžou vycházet každý týden
Číst článek
Pokud máte aktivní možnost úpravy dráhy, vyřeší se tím půlka problému. A v momentě, kdy životnost družice skončí, necháte si zbytek paliva a využijete ho proto, abyste stáhli satelit do atmosféry, kde shoří. Nebo ho vyslali někam dál do kosmu.
Vládnoucí garnitury by měly říct: „budou přísnější pravidla, protože než vám někdo naloží družice do rakety, musí splnit tady toto.“ Ale pak se taky musíte domluvit i s Čínou, s Ruskem a s každou mocností, která má možnost něco nahoru poslat a bude to také dodržovat.
Kde si spíš myslím, že bude ten tlak důležitý, je ze strany veřejnosti, to znamená potenciálních uživatelů systémů konstelací. Zkrátka aby řekli společnosti, která ony družice posílá: „my jako zákazníci chceme, abyste měli větší odpovědnost za to, co se nahoře děje.“ To je tržní prostředí. Myslím si, že jiná cesta v tomto kontextu a v krátkém horizontu není.
‚Dialog mezi státy‘
Pokud se to ale v krátkém horizontu řešit nebude, tak do jakého stavu se dostaneme?
Buď se teď opravdu něco změní a budeme to mít hezky pěkně pod kontrolou. Anebo si to zkrátka zaneřádíme tak moc, že nahoře nebude možné operovat s něčím po dostatečně dlouhou. Vlastně není jiná cesta.
NASA vyšle první raketu z komerčního vesmírného střediska. Let startuje v Austrálii
Číst článek
Co se s tím dá dělat?
Prevence, úplně jasně. To znamená, že nepustím nahoru nic, co nemá možnost aktivní orientace a nemá to opravdu účel takový, který je ospravedlnitelný. Tady se snažím trošku obhájit studentské projekty, které nám právě pomáhají vychovat generaci, která to možná jednoho dne zvrátí.
Druhá věc je aktivněji a více podporovat vývoj a výzkum technologií pro opravdové zvrácení tohoto trendu. To znamená zachytávání družic, opravování, dotankovávání, prostě mít kontrolu nad tím nahoře.
Existuje zde například jeden australský projekt, a není jediný, který se snaží pomocí laserů ostřelovat malé objekty na oběžné dráze, aby tlakem záření trochu zpomalily a změnily oběžnou dráhu. Ta družice pak bude klesat rychleji a shoří v atmosféře.
Takže zodpovědnost?
Ano, mít zbytkové palivo, vědět, znát orbitální parametry svého tělesa a usměrnit to těleso tak, aby došlo na nejlepší možný scénář – shoření v atmosféře, nebo pádu do neobydlené oblasti, nebo do oceánu.
S tím vším je samozřejmě spojeno i to, vést dialog mezi státy, aby nesli zodpovědnost, protože každá mocnost si určitě uvědomuje – minimálně ti inženýři, operátoři, ti lidé, ti vědci, kteří se tím zabývají – co by to znamenalo, kdyby se to nepodařilo udržet na uzdě.
Rozumím tomu, že by mělo dojít i k rozvinutí mezinárodního práva, které upravuje chování v kosmickém prostoru?
Kosmické právo je strašně zanedbané odvětví. Vždycky, když mluvím se studenty, říkám jim, že pokud se necítíte v přírodních vědách, a chcete být právníky, chcete být sociology, psychology, lékaři a zkrátka takových odvětví, která jdou zdánlivě mimo odvětví kosmu, tak se profilujte do kosmického práva, kosmické psychologie, sociologie a dalších. To jsou obory budoucnosti.
Já si tady vždycky dovolím podpořit velmi výstřední názor Elona Muska, že náš druh bude jednou meziplanetárním. Už k tomu spějeme. Za 10 let to asi nebude. Bude to za 50 let? Možná. Za 100 let? Skoro určitě ano.
Co je to vesmírný odpad?
Za vesmírný odpad se považuje cokoliv, co je umělého původu. Už to neplní svoji funkci a pohybuje se v kosmickém prostoru nejčastěji na oběžné dráze planety Země. Ve většině případů jde o pozůstatky družic, které nahoru vyslali lidé. Dále jde o zbytky po srážkách družic a s dalšími objekty. Následně to jsou kusy druhých stupňů raket, které tam vynášely náklad. Častěji sice obíhají na vyšších oběžných drahách než většina běžných družic, ale i ty do relativně krátké doby shoří v atmosféře.
O jaký počet úlomků jde?
V roce 2019 Evropská kosmická agentura (ESA) odhadovala, že jde o 170 milionů kusů úlomků různých velikostí. Což je o několik řádů dál, než kolik je funkčních družic
Jaké problémy může odpad způsobit?
Jeden problém je enviromentalismu, dále možný pád do obydlené oblasti, ale ta pravděpodobnost je opravdu extrémně malá. Na oběžné dráze však může způsobit daleko závažnější problémy. Tělesa se na nízké oběžné dráze (200 km – 1000 km nad povrchem) pohybují rychlostmi přibližně osm kilometrů za sekundu.
Můžete tak trefit telekomunikační družici, kterou zrovna používáte pro svůj internet nebo pro satelitní televizi. Může se stát ještě extrémnější situace, že zasáhnete družici, kterou je třeba i Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), kde jsou astronauti. Obecně se vědci obávají kaskádovitého jevu, řetězové reakci, kde by se produkovalo více a více nových objektů z následujících srážek.
Jak se smetí odstraňuje?
Funkční objekty na oběžné dráze mají většinou trysky, se kterými mohou manévrovat. Pokud se k nim tedy blíží kosmické smetí, nebo hrozí srážka s další družicí, mohou upravit svou oběžnou dráhu tak, aby se pohnuly výše a s tímto tělesem se minou. Astronauti na ISS tak se stanicí manévrují i několikrát měsíčně.
