Doufali jsme, že budou detailní. Je to něco úžasného, říká o snímcích z Webbova teleskopu astronom
Vědci v úterý vydali první sérii plnohodnotných snímků a dat z vesmírného dalekohledu Jamese Webba. Jeho přístroje vidí světlo, které prochází skrz mlhoviny a jiné překážky ve vesmíru. Obrázky jsou proto mnohem čistší a podrobnější než z dosavadních dalekohledů. Jan Spratek z Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy Českému rozhlasu Plus upozornil zvlášť na gravitační čočku, která je vidět na prvním ze zveřejněných snímků.
Překvapily vás nové snímky, nebo jste tušil, co na nich bude?
Přiznám se, že trošičku to tušil asi každý, kdo se tím zabývá. Ale každopádně nás to samozřejmě uchvátilo, protože míra detailu, kterou vidíme na snímcích, je naprosto neskutečná. Opravdu jsme doufali, že té míry detailu se podaří dosáhnout, ale zkrátka když to potom vidíte na vlastní oči, tak to je něco úžasného.
NASA zveřejnila další snímky z Webbova teleskopu. Jde o fotografie nejhlubšího vesmíru
Číst článek
Když se koukáme na ten snímek, který byl zveřejněn v pondělí, nebo ty další tři, které byly zveřejněny v úterý, tak je to opravdová paráda.
Co vás na snímcích zaujalo nejvíc? Na co byste upozornil i laiky? Čeho si mají všimnout?
Dovolil bych se zastavit u toho snímku, který byl zveřejněn už v úterý kolem půlnoci našeho času americkým prezidentem Bidenem spolu s jeho týmem.
To byl pohled do úplných začátků formování vesmíru, protože jsme se koukali nejdále, kdy se nám to v historii podařilo. A díváme se opravdu na tvořící se galaxie, které jsou staré pouze nějakých 400 milionů roků. To je v poměru ke stáří vesmíru opravdu včera. To znamená, koukáme se nejdál, co to jenom šlo.
Je tam krásně vidět několik útvarů nebo úkazů. Když snímek vidíte před sebou, tak míří původně na objekt SMEX 0723, což je vlastně kupa galaxií. Ta funguje jako takzvaná gravitační čočka.
To znamená, když se koukáte na ni, jelikož je středem toho snímku, tak okolo ní vidíte takové pomyslné prstýnky z různých dalších galaxií. Na tom je právě zajímavé to, že galaxie ve skutečnosti nejsou okolo ní, ale jsou schovány za ní.
Kupa galaxií funguje jako obrovská gravitační čočka a zesílí i jas galaxií schovaných za ní a my tak vidíme ještě dále, než bylo předtím možné. Takže na to určitě upozorňuji, protože to je absolutní krása.
A to je to, když říkáme, že dalekohled vidí skrz mlhoviny, hvězdný prach a plyn?
To není právě ono, protože toto je princip, který vlastně už známe i od Hubbleova kosmického dalekohledu. Ale ta míra detailu, které se tady podařilo dosáhnout, je opravdu úžasná.
Nečekal jsem, že bude tak detailní, říká jeden z konstruktérů Webbova teleskopu o prvním snímku
Číst článek
Musíme si uvědomit, že Hubbleův kosmický dalekohled koukal na stejnou oblast a koukal tam přibližně dva týdny. Snímal a sbíral světlo, které vysílají vzdálené galaxie. Teleskop Jamese Webba na to místo koukal pouze 12,5 hodiny. A už tak je to naprosto neporovnatelné. Je to opravdu krása.
To, co jste zmiňovala o průchodu skrz plyny a prach, tak tam se využívá toho, že teleskop Jamese Webba snímá vesmír především v takzvané oblasti infračerveného spektra. To znamená, že tam jsou delší vlnové délky a přes plyn a prach zkrátka paprsky procházejí. Dokážete tak pozorovat i něco, co je schováno za těmi mlhovinami.
Tak se nám podařilo podívat se na oblasti, kde se třeba formují hvězdy uprostřed mlhovin. Hvězdy vznikají v mlhovinách, kde se sráží nejrůznější plyn, který hvězda potřebuje ke svému vzniku. A když se dokážete podívat dovnitř do mlhoviny, tak vidíte rodící se hvězdu.
V první sérii záběrů z Webbova dalekohledu jsou kromě těchto obrázků, které jste tak barvitě popsal, také vědecká data. Co ukazují?
Samozřejmě tam je spousta vědeckých dat. To, co teleskop Jamese Webba dokáže krásně dělat, je proměřovat spektra daných hvězd i exoplanet. To jsou planety, které krouží okolo jiných hvězd.
Nejhlubší pohled do vesmíru. První fotka z Webbova teleskopu ukazuje miliardy let staré světlo z galaxií
Číst článek
Vědci z Ameriky, Evropy a Kanady nezveřejnili jen fotky, ale i data a údaje o exoplanetě WASP, na kterou se teleskop koukal.
To je vlastně obrovitánská planeta, o trošku menší než Jupiter, která obíhá velmi blízko ke své mateřské hvězdě. A s pomocí spektroskopu, který teleskop má, jsme se podívali do atmosféry této planety.
Představte si, že se koukáte kvadriliony kilometrů daleko. Koukáte se tam a můžete říci, z čeho je tvořená její atmosféra, to znamená oblačnost. Vlastně se koukáme na počasí, které na planetě je. A odhalili jsme s pomocí těchto měření, že se tam nachází voda, vodní páry, že tam jsou zkrátka oblaka.
Tak to je asi přelomové zjištění, nebo ne?
Samozřejmě se to jistým způsobem očekávalo, ale jedna věc je něco očekávat, a druhá když se hypotéza potvrdí. Jakmile se potvrdí, tak víte, že se můžete s pomocí těchto přístrojů začít posouvat dál.
Najednou můžeme začít koukat na další exoplanety, které obíhají kolem jiných hvězd. Ne na planety podobné Jupiteru, ale na planety, které jsou podobné naší Zemi, které jsou takzvaně terestriální.
Možná budeme jednoho krásného dne schopni říci, že na nějaké planetě, která je daleko mimo sluneční soustavu, jsou podmínky vhodné pro život. Kolegové astronomové se mi svěřili, že by to mohlo být do roku 2032.
