Řídit auto je ta nejvíc riziková věc, kterou v Česku děláme. Všichni bychom se měli bát, radí psycholog
„Řízení auta může zesilovat některé rysy naší osobnosti, u každého se to liší. U některých lidí se dokonce projevují rysy, které jindy vidět nejsou, třeba agresivita,” říká v pořadu Balanc Radia Wave psychoterapeut a psycholog Tomáš Zuda. „Auto je laboratoř, je zde snazší pozorovat a projevovat emoce. Když totiž člověk nadává v autě, je si toho většinou vědom, ale v běžné komunikaci si toho lidé často nevšímají.“
Projevit emoce je při řízení podle psychoterapeuta Zudy leckdy snazší třeba proto, že v autě vzniká pocit izolovanosti: „Sice máme z auta výhled na všechny, ale na rozdíl od běžné komunikace nedostáváme tak bohatou škálu informací od ostatních.“
Jak řízení auto ovlivňuje naši osobnost? Proč se někteří lidé rozčilují za volantem a třeba jenom za ním? A měli by mladí lidé mít řidičský průkaz na zkoušku? Poslechněte si celý záznam rozhovoru
„V autě se také snadno vytváří představy a obraz o tom, co dělá ten druhý za volantem, co svým řízením vyjadřuje. Tento obraz ale daleko víc mluví o nás,“ tvrdí psychoterapeut a psycholog. Někteří lidé za volantem soutěží s ostatními řidiči.
„Závodí takhle často jenom jeden, ten druhý o tom vůbec nemusí vědět. Ale ten první si projektuje do druhého svoji představu.“
„Také víc než v běžném životě funguje za volantem půlení pozornosti. I to je ten důvod, proč se za volantem projevují věci, které se jindy neobjevují. Protože naše nevědomí a podvědomí má najednou větší prostor se projevit, ovlivnit naše chování a emoce. Proto se někdy člověk až sám diví, co s ním řízení dělá,“ dodává psycholog.
Řidičák jako zbytečný výdaj, nebo životní nutnost? Zájem o zkoušky se liší mezi městy a venkovem
Číst článek
Zuda potvrzuje, že druh auta ovlivňuje způsob, jakým ho lidé řídí. „Samozřejmě se to nedá použít pro diagnostiku. Neznamená to, že všichni v silných autech jezdí rychle a bezohledně, i když to tak jednu dobu vypadalo. Dnes mi spíš přijde, že vídám velká drahá auta zastavená někde uprostřed chodníku.“
Člověk v Česku málokdy dělá něco více nebezpečného, než když právě řídí auto, zdůrazňuje Zuda: „Všichni bychom se měli bát, když sedáme do auta. Je to ta nejvíc riziková věc, kterou děláme, a přesto sedáme do auta každý den a vůbec nám to tak nepřijde.“
Je to proto, že po opakovaných dobrých jízdách si člověk jen složitě připouští, že by to příště mohlo být jiné. „Neexistuje schůzka, na kterou můžete dojet pozdě. Na prvním místě je vždy bezpečnost, vždycky to je přece o tom, abychom vůbec dojeli.“
Poslechněte si celý rozhovor o tom, jak řízení zesiluje a mění naši osobnost.
