Horní Mustang je díky modré obloze a barevně oblečeným lidem fotogenický, popisuje cestovatel

Oblast, která donedávna bývala královstvím. Cestovatel a fotograf Filip Weber se rozhodl Horní Mustang navštívit poté, co si přečetl knihu Tajemný Mustang. Z Nepálu se vrátil na podzim. Kdysi se tam však prakticky nedalo dostat, neboť se v bývalém království usídlili tibetští partyzáni. „Když Čína obsadila Tibet, partyzánské jednotky sídlily v oblasti Mustangů, financovala je americká CIA. Proto byl cizincům vstup zakázán,“ vysvětluje dobrodruh.

Host Radiožurnálu Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vrchol páté nejvyšší hory světa Makalu v Himálaji

Vrchol páté nejvyšší hory světa Makalu v Himálaji | Zdroj: Profimedia

Proč už není Horní Mustang královstvím?
Starý král umřel a v dnešní době tam už zcela vyprchalo kouzlo celého království, je tam i nově postavená silnice na hraniční přechod do Číny. Myslím, že s původním královstvím to už téměř nemá nic společného. Čili bych to dnes spíše nazýval Horním Mustangem.

Přehrát

00:00 / 00:00

Potěšily mě například starší paní klábosící v centru Lo Manthangu, které poté, co jsme je vyfotografovali a dali jim peníze, říkaly, že to je výborné – koupí si za to čaj, cukr a udělají si večírek, usmívá se Filip Weber

Co bylo hlavním důvodem, proč jste se do Horního Mustangu vydal?
Před mnoha lety jsem v knihovně narazil na knížku od Michela Peissela nazvanou Tajemný Mustang. V 50. letech tuto končinu procestoval a byl zcela fascinován tím, jak je to tam zapomenuté, nedotčené – lidé žijí v ústraní, věnují se buddhismu. Celá oblast zůstala nedotčena dalších padesát let a světu se otevřela přibližně před deseti, patnácti lety.

Dříve se tam prakticky nedalo cestovat…
Důvodem nebylo, že by nepálská vláda chtěla končinu udržet v nějaké zakonzervované podobě. Šlo o to, že když Čína obsadila Tibet, uprchly odtamtud partyzánské jednotky, sídlily v oblasti Mustangů a podnikaly odsud diverzní akce. Financovala je americká CIA. Čili zejména z tohoto důvodu tam byl cizincům vstup zakázán, což postupně polevilo.

„Dříve byla oblast dostupná pouze pěšky nebo se soumary, přibližně před sedmi lety ale postavili silnici a nahrnula se tam spousta turistů.“

Turisté pomaličku začali jezdit, ale bylo to velice regulované. Dodnes se do Horního Mustangu jezdí jen na povolení a s průvodcem, jinak se tam vůbec nedá dostat. Dříve byla oblast dostupná pouze pěšky nebo se soumary, přibližně před sedmi lety ale postavili silnici a nahrnula se tam spousta turistů.

Jak vypadá současný život? Četl jsem, že se lidé z historického centra vystěhovali.
Historické centrum je opuštěné, žije tam jen pár starších lidí. Je hezky zakonzervované a poměrně s citem částečně opravené. Je vidět, že tam byl někdo, kdo jim řekl, aby netahali dráty od baráku k baráku a nevěšeli všude lampy, ale postavili to hezky.

Oprava dopadla pěkně. Lidé se vystěhovali po obvodu starého města, kde si postavili nové domy. Jejich majitelé většinou pochází z původní kasty šlechticů. Chudí lidé, kteří pracovali na poli, neměli na postavení domů prostředky.

„Připravte se na vysokohorskou poušť, nejsou to výlety někde v lesích. Opravdu se šlape pěšky v prachu, větru a ostrém sluníčku.“

Jak fotogenický Horní Mustang je?
Velmi, většinu roku je tam modrá obloha, lidé chodí barevně oblečení. Jsou tam kontrasty mezi červenou stavbou klášterů a bílou stavbou ostatních budov. Lidé jsou celkem ochotní se fotit, většinou za to samozřejmě chtějí nějaké peníze. Potěšily mě například starší paní klábosící v centru Lo Manthangu, které poté, co jsme je vyfotografovali a dali jim peníze, nám říkaly, že to je výborné – za to, co dostaly, si nakoupí čaj, cukr a udělají si večírek.

Co tam stojí za to navštívit?
Myslím, že má smysl tam jet například na týden, deset dní, a podnikat výlety po okolí. Připravte se ale na to, že jde o vysokohorskou poušť, nejsou to výlety někde v lesích, ale opravdu se šlape pěšky v prachu, větru a ostrém sluníčku. Má to svá úskalí.

Jak se lze do Horního Mustangu dostat a jak se v oblasti ve výšce 4500 metrů nad mořem pod horou Annapurna dýchá?  Čím se místní obyvatelé živí? A jak rádi nebo neradi se nechávají fotografovat? Poslechněte si celý rozhovor na začátku článku.

Vladimír Kroc, ula Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme