Odmítání genderových kvót pramení z toho, že o nich ve skutečnosti moc nevíme, míní právnička Homfray
Podle indexu rovnosti žen a mužů za loňský rok se Česko umístilo na 23. místě z 27 zemí EU. Pokrok byl u nás přitom během posledních 10 let nejpomalejší ze všech členských zemí. Proč mají české ženy stále tak nevýhodné postavení? A proč jsou u nás takovým strašákem kvóty?
„Pokrok se sám neudělá, do značné míry je ovlivňován politickou reprezentací, legislativou a směřováním veřejných prostředků. Vzhledem k tomu, že máme konzervativní politickou reprezentaci, která nemá potřebu pracovat na tom, aby se zvýšila zaměstnanost mladých žen nebo aby byly dostupnější zařízení péče o nejmenší děti, logicky k pokroku nedochází,“ říká právnička a odborářka Šárka Homfray, která je expertkou na genderovou rovnost na trhu práce.
Poslechněte si celou Osobnost Plus Lucie Vopálenské. Hostem je Šárka Homfray, právnička a expertka na genderovou rovnost na trhu práce
Homfray ale připouští, že jde o kombinaci opatření shora a nedostatku veřejného tlaku. „Politická reprezentace by měla plnit politické zadání. Pokud bude tlak veřejnosti v těchto tématech intenzivnější a ženy, ale nejen ty, budou při rozhodování ve volbách více akcentovat toto téma a zároveň následně vymáhat požadavky, bude pochopitelně i politická reprezentace víc tlačena k tomu, aby v těchto otázkách něco dělala,“ říká.
S odchodem Miloše Zemana z Hradu vidí Homfray naději, že by se politická kultura směrem k ženám mohla v budoucnu zlepšit. Podle ní se s bývalým prezidentem celou jeho kariéru táhnou spory s politickými kolegyněmi i to, jak se vyjadřoval na adresu aktivistek. Jde ale i o dvojsmyslné vtipy a zraňující výroky, kterými se vyjadřoval o trans osobách.
Naopak nového prezidenta Pavla popisuje Homfray odlišně. „Prezentuje názory a postoje, které jsou standardní v evropské demokracii. Je to člověk, který se nebojí žen ve vysokých pozicích, jde znát, že nemá problém se ženami, se kterými spolupracoval, a uvědomuje si, že to nejsou pouze pečovatelky o děti. Stejně tak si uvědomuje, že formální rovnost se nerovná rovnosti skutečné,“ míní.
‚Sprosté slovo‘ kvóty
I Petr Pavel ale v jedné z předvolebních debat striktně odmítl kvóty. Homfray přitom upozorňuje, že genderové kvóty jsou přitom specifickým druhem kvót a že v českém právním systému existují například kvóty pro zdravotně postižené nebo pro poslance z regionů, kteří jsou voleni do Poslanecké sněmovny.
Stereotypy jsou neviditelné kvóty. My je potřebujeme viditelné a pro ženy, tvrdí socioložka Jarkovská
Číst článek
„Moje zkušenost je taková, že odmítání kvót často pramení z toho, že o nich zas tak moc nevíme. Nemluvíme o nich, nevíme o různých nástrojích, které se pod nimi skrývají, kde jsou funkčnější a kde méně funkční, jak by se daly nastavit. Zároveň si málo všímáme zahraničních zkušeností, takže kvóty jsou u nás ,sprosté slovo‘, od kterého se vždy diskuse odvede jinam,“ popisuje Homfray.
Podle šetření Eurobarometru z roku 2017 však 69 procent české populace podporuje legislativní opatření směřující k vyrovnanému zastoupení žen a mužů v politice.
„Kvóty se primárně týkají srovnatelných kandidátů a kandidátek se stejnými zkušenostmi a kvalifikací. Pak je možné upřednostnit kandidáta nebo kandidátku podreprezentovaného genderu. To jsou kvóty, které jsme vlastně kdysi v právním řádu měli,“ vysvětluje.
„Pak jsou ale kvóty, které nikomu nezaručí, že se ve výsledku někam dostane. Jde o různá opatření při sestavování kandidátních listin. Nejde o to, abychom zaručili, že tu ženu někdo zvolí, ale o to, aby byla kandidátní listina nastavena tak, aby žena vůbec měla nějakou relevantní šanci,“ dodává.
Poslechněte si celou Osobnost Plus v audiozáznamu. Moderuje Lucie Vopálenská.
