‚Táta hradeckých lízátek‘: Nechal jsem se tenkrát inspirovat sluncem. Chtěl jsem něco výjimečného

Hradec Králové má zpátky jednu ze svých ikon a dominant města, legendární „lízátka“. V lednu je stavaři vrátili zpátky na původní místo a stanou se součástí i nově budované multifunkční arény v Hradci Králové. Vypracovat projekt osvětlení hradeckého stadionu dostal v roce 1972 za úkol velký hradecký patriot a projektant Miloš Morávek. V rozhovoru pro hradecký rozhlas popisuje vznik místní dominanty.

Tento článek je více než rok starý.

Hradec Králové Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jak to tenkrát bylo v roce 1972? Pracoval jste jako vedoucí projektant ocelových konstrukcí Stavoprojektu Hradec Králové?
Ano, tenkrát byl Stavoprojekt Hradec Králové největší projektový ústav pro celé tehdejší východní Čechy, to znamená od Vrchlabí až po Havlíčkův Brod. A my jsme měli v Hradci ústředí Stavoprojektu. Pobočky byly v Trutnově, v Pardubicích, v Chocni a ještě bylo i něco v Jičíně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Táta hradeckých lízátek Miloš Morávek hostem u mikrofonu Jakuba Schmidta

Vás tedy oslovili, abyste jim vyprojektoval osvětlení hradeckého stadionu?
Jako ústav jsme dostali za úkol vyprojektovat osvětlení hradeckého stadionu, který byl už od 60. let v provozu, ale neměl osvětlení. To znamená, že tenkrát fotbalové ústředí vydalo pro první a druhou ligu příkaz udělat na stadionech večerní osvětlení. Já jsem udělal návrh nebo studii, kde byly tři varianty.

U každého projektu musel být jako vedoucí inženýr architekt, tak v našem případě to byl pan Steiner a jako třetí spolupracovník byl Jaroslav Škaloud, který dělal betonové konstrukce a základy. Sešli jsme se, protože u každého většího projektu byla diskuse a připomínkování, udělali nějaké úpravy. A z těch tří variant jsme vybrali tu, která se pak realizovala.

‚Táta hradeckých lízátek‘ Miloš Morávek | Foto: Milan Baják | Zdroj: Český rozhlas

Vybrali jste kulatou variantu. Další dvě varianty osvětlovacích stožárů prý byly hranaté?
Ano, ty byly hranaté. Nechtěli jsme nějaké příhradové konstrukce, protože to potom připomíná běžnou fádní konstrukci. Chtěli jsme, aby měl Hradec něco výjimečného a pěkného. A já jsem se nechal inspirovat sluncem.

Protože všude měly osvětlovací panely pro umístění reflektorů tvar buď obdélník, čtverec, nebo bez nějakého orámování. Tak to prostě bylo tehdy navrženo.

Existovalo vůbec něco podobného „lízátkům“ v tehdejším Československu?
Nic podobného nebylo, ale když se stožáry v Hradci postavily, tak přijeli nějací funkcionáři z Trenčína, že by něco takového rádi u nich také měli. Náš ředitel jim tehdy řekl, že náš projekt je možno realizovat, a tak přišli za mnou, abych jim k tomu něco řekl a předal dokumentaci.

Historik architektury: Spojování budov s dobou socialismu je často jen záminkou pro jejich nahrazení

Číst článek

Odpověděl jsem jim, že by nebylo úplně vhodné, aby okopírovali přesně to, co je tady u nás. Oni to poslechli, ale ten výsledek podle mého nebyl šťastný. Protože tady se upřednostňuje to, že jsme plnostěnný dřík sloupu z ocelové plechové konstrukce nechali protáhnout skrz osvětlovací panel ještě asi 4 metry nahoru, takže se tam ještě umístilo tehdy požadované osvětlení pro letadla.

Lízátka tedy v Trenčíně nejsou?
Jak už jsem předtím naznačil, v Trenčíně to udělali jinak. Zachovali kruhový panel, zachovali vlastní plnostěnný dřík sloupu proměnného průřezu, ale ukončili ho na spodní hraně osvětlovacího panelu a navíc nedali přední trubkové opěry, které zajišťují stožáry proti zatížení větrem.

Kdo potom vymyslel onen kouzelný název „lízátka“? Asi jste nepočítali, že se tomu tak bude říkat, když jste osvětlení projektovali?
Přesně tak, protože my jsme tu konstrukci brali jako osvětlovací stožáry Všesportovního stadionu v Hradci Králové, ale teprve lidovou tvořivostí vznikl onen půvabný název. Protože to připomínalo tehdejší lízátka na špejli. A tak se lízátka stala prakticky další ikonou Hradce. Je fakt, že při většině hradeckých událostí je vidět Bílá věž, katedrála svatého Ducha, muzeum a lízátka.

Pardubice otevřely nový stadion prohrou se Slavií. Tvrdík sledoval zápas z ‚klece‘ pro hostující fanoušky

Číst článek

Jaké pocity máte teď, když kolem lízátek jezdíte? Protože se repasovaly a budou dál součástí nového stadionu. Cítíte hrdost?
Určitě. Ale už prakticky v roce 2011 vydal magistrát demoliční výměr na celý stadion včetně lízátek, včetně dvou skulptur u vchodu na stadion, na kterých jsem měl také určitý podíl, a to mě vzalo u srdce.

Účastnil jsem se jednání na magistrátu u technického náměstka, kde jsem prosazoval, aby se nedělala všední konstrukce bez lízátek. Ta měla být megalomanská. Mělo tam být obchodní středisko prakticky kolem okruhu i kolem Malšovické ulice, to znamená, že stadion by byl upozaděn, něco jako obyčejná tělocvična nebo sklad.

Takže jste se zasadil i o to, že lízátka budou i na nové multifunkční aréně. A věnoval jste i onomu obnovení konstrukce?
Je to tak. Novou úpravu ocelové konstrukce i všech dalších ocelových konstrukcí provedla Projekční a konstrukční kancelář Skála a Vít, které vděčíme za to, že poslední, skoro desátý návrh na podobu stadionu, vypracovali tak, že jsem byl naprosto spokojen. To znamená, lízátka po repasi se posunou těsně za nový stadion. A budou podstatně blíž hrací plochy, protože původně byly od středu hrací plochy asi 106 metrů.

Pane Morávku, vám je 90 let a letos v červnu oslavíte 91. narozeniny. Jaký dárek byste si přál?
Těším se, že největším dárkem by bylo, abych se mohl zúčastnit prvního fotbalového zápasu první ligy našeho výborného fotbalového mužstva.

Jakub Schmidt, baj Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme