Máma z duhové rodiny: Vysvětluju, jak to máme, a počítám s tím. Ale ne všichni chtějí být wikipedie

Před jedenácti lety žilo v Česku na dva tisíce duhových rodin, tedy takových, které tvořily dvě matky, nebo naopak dva otcové a děti. „Víme, že jich přibývá, ale nevíme o kolik,“ říká Tereza Kadlecová. Se svou partnerkou vychovává dva syny a zároveň vede rodičovskou přípravku duhových rodin pro Prague Pride. „Výzkumy ukazují, že děti z duhových rodin jsou děti jako každé jiné, možná s větším respektem k jinakosti.“

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dvě ženy a dítě

Tereza Kadlecová vychovává s partnerkou dva syny, každá porodila jednoho (ilustrační foto) | Zdroj: Shutterstock

„Jistojistě víme, že všechny duhové rodiny jsou plánované,“ upozorňuje Kadlecová v pořadu Houpačky na Radiu Wave. „Znamená to, že rodiče se na příchod dětí připravují a promýšlejí to. Rodičovství se jim jen tak nepřihodí.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak se žije duhovým rodinám v Česku? Setkává se Tereza a její nejbližší s nepřijetím? Co se posouvá k lepšímu? Poslechněte si Houpačky s Terezou Kadlecovou

Většinu duhových rodin podle ní tvoří dvě ženy. „Rodičovství k ženám přece jen přichází snadněji. I proto tyto rodiny začaly dříve zvykat a také se dříve prolomilo tabu o tom, že dvě lesby mohou mít děti. Proto je rodin se dvěma mámami více a vznikají rychleji, ale jaký je přesný poměr mezi nimi a mužskými rodinami, to nevíme.“

Kromě toho jsou ale duhové rodiny jako každé jiné, myslí si vedoucí přípravky. „Čelí stejným výzvám a tématům. Až na to, že jsou státem znevýhodněné,“ zdůrazňuje Kadlecová. Znevýhodnění se podle ní projevuje v každodenních i krizových situacích.

Přestaňme lidi dělit na kategorie. Místo partnerství schvalme manželství, žádá Richterová

Číst článek

„Jeden z rodičů jako by v právním pohledu neexistoval. Vede to k různým krkolomnostem, kdy rodiče mají u sebe plné moci, řeší se to při návštěvách doktorů a různých institucí,“ popisuje každodenní realitu Kadlecová.

Zatímco tyto problémy může vyřešit dokument s plnou mocí, kterou sociální rodič, tedy ten nebiologický, u sebe nosí, stejně ho provází obavy z právní nejistoty.

„Pořád máte v hlavě, že nemáte k dítěti práva. A kdyby se něco stalo, tak to bude nepříjemné. To je druh stresu, který jiné rodiny nemají,“ říká expertka.

Nejistota a spálené mosty

Nejtragičtější případy nastávají, pokud biologický rodič dítěte zemře. „Pak je na rozhodnutí soudu, jak to dopadne. Máme ale naději, že když dítě vyrůstá ve stabilní rodině se sociálním rodičem, který má o dítě zájem a dítě je na něj zvyklé, tak že většina soudců by rozhodla příznivě,“ věří Kadlecová a dodává:

‚Jaká doba, taková nevěsta.‘ Ukrajinka se vdá za kamaráda v armádě, aby pomohla jeho partnerovi

Číst článek

„Horší je, když nastane nějaká krize, třeba se pár rozejde. Když se rozpadne heterosexuální rodina, existují tu záchytné záchranné mechanismy pro rodiče i děti. Například to, že má dítě právo na styk s oběma rodiči. Když se rozpadne duhová rodina, nikdo to neřeší. Dítě může ze dne na den úplně ztratit kontakt s člověkem, který ho vychovával, tvořil roky jeho svět. To se bohužel děje a rodiče jsou v tom nechaní úplně sami.“

Stejně tak nemusí sociální rodič platit na dítě alimenty. „Pokud chce, může úplně spálit mosty a biologický rodič se ničeho nedomůže,“ upozorňuje Kadlecová.

Otevřenost a duhová wikipedie

Tereza Kadlecová vychovává s partnerkou dva syny, každá porodila jednoho. „S předsudky se moc nesetkáváme. Dílem proto, že máme určitou sociální bublinu a žijeme v Praze, takže si můžeme třeba zvolit více respektující a přátelskou školku. Myslím, že je dobré vybírat si okolí.“

Roli podle ní hraje i jejich přístup. „Vždycky všude vystupujeme jako rodina, hned uvádíme na pravou míru, jak to máme, že jsme dvě mámy. Často něco vysvětlujeme, otázky bývají stereotypní, ale rozumím tomu a považuju za důležité být na to připravená a odpovídat s respektem sama k sobě,“ přiznává Kadlecová a dodává:

V každé škole jsou transgender nebo nebinární děti. Coming out vyžaduje odvahu, říká psychoterapeutka

Číst článek

„Jsou i rodiny, které nechtějí hrát roli chodící wikipedie o duhovém rodičovství. Je to naprosto legitimní, každá rodina si musí najít vlastní cestu.“

Kadlecová přiznává, že role sociální a biologické matky se liší a pravidla si musí nastavit rodiny samy:

„Role sociální mámy není ve společnosti nijak ukotvená. Zatímco pod rolí matky a otce si něco představíme, tady chybí vzor. A i když jste sociální máma, pořád jste máma, pořád vás to táhne k té mateřské roli, přitom ale můžete mít zároveň úlohu živitele.“

„Snažíme se být s partnerkou pro syny vzorem, aby věděli, jsme naprosto v pořádku tak, jak jsme.“

Uznává, že v Praze je jednodušší se předsudkům ze strany okolí vyhnout a ulehčit si tak nečekané situace.

„Třeba když děti ve školce kreslí rodinu. Nebo když se ptají děti ve školce, proč jednou pro dítě přišla máma a podruhé jiná máma. Přijde mi, že většinou jsou děti v pohodě. Nejdál jsem narazila na debatu s holčičkou, která řešila, že dítě mohlo být v bříšku jenom u jedné maminky a u které to bylo.“

„Snažíme se být s partnerkou pro syny vzorem, aby věděli, jsme naprosto v pořádku tak, jak jsme. A že naše rodina je stejně kvalitní jako jakákoli jiná,“ uzavírá Tereza Kadlecová.

Poslechněte si Houpačky s Terezou Kadlecovou.

Michaela Sladká, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme