Lék na rozpálená města? Zelené střechy. Snižují teplotu a hospodaří s dešťovou vodou, soudí odborník

Asfalt, beton, domy, ulice, to všechno rozpálené. Čím to je? Mluví se o tepelném efektu města, tak je to je jenom právě tím, že se odráží ty paprsky od toho asfaltu, betonu...tím se vytváří na padesátistupňová pocitová vedra?
Kdyby se to jenom odráželo, tak by to bylo super. Problém je, že tam máme zpevněné plochy, které do sebe to teplo absorbují, pohlcují ho, mají ho v sobě a potom ho celý den ještě a část noci sálají a uvolní to teplo ven do vzduchu a díky tomu vlastně se ty vysoké teploty ještě umocňují, že z toho uvolňujícího tepla ho máme jakoby dvakrát. Když to teplo půjde do nějakého stromu, do nějakého trávníku, tak ten strom to teplo pohltí a nějak ho zpracuje uvnitř, vyrobí z něj nějakou energii nebo podobné věci. Třeba pokud budeme mít dostatek zálivky, tak nám to ještě ochladí to prostředí, ale pokud bude mít jen zpevněné plochy, tak tam bohužel žádná nějaká jiná funkce není.

Část se odrazí, část se pohltí a postupně uvolňuje a díky tomu máme to nepříjemné prostředí. A tím, že jsme ty města postupně začali zastavovat a vlastně ta zeleň je tady na úkor nějakých další domů, nějakých parkovišť a podobný věcí. A my jsme ty věci chtěli. Potřebujeme je, chceme mít kde zaparkovat, chceme mít dostatečně širokou ulici, abychom tam mohli projet rychle, abychom tam nestáli v nějakých kolonách, chceme všichni bydlet co nejblíž centru. Takže jsme zastavěli vlastně veškeré nějaké volné plochy, zbylo nám tam pár nějakých parků, no a tím pádem té zeleně je tam strašně málo, která je schopná to své okolí ochlazovat. Máme výhodu, že tady máme řeku, ale ta řeka jenom trochu ochlazuje to své nejbližší okolí, ale není to úplně nějaká jakoby přirozená klimatizace, která by pomohla celému tomu městu, ale jenom tomu bezprostřednímu okolí koryta.

No, bylo by to ideální, ale že bychom někde v městě měli prostor pro to, no, vybudovat nový park nebo něco ozelenit, to už většinou není, protože všechny ty plochy jsou zastavěné nebo těch pár parků tam máme, ty se snažíme chránit, ale že bychom zbourali nějaké domy a místo toho udělali park, to úplně nepřipadá v úvahu. To znamená, že nám zbývají jiná opatření.

Můžeme se snažit vysadit do těch ulic nějaké stromy, ale tam nám většinou překážejí sítě, voda, elektřina, plyn, kanalizace a podobné věci, které dřív, protože jsme nepotřebovali,  jsme dali, kde zrovna bylo místo. Takže tím pádem po celou tu šíři ulice máme nějakou z těch sítí a i když tam chceme vysadit stromy, tak tam samozřejmě ty sítě překáží. On má nějaké ochranná pásma. Ano, logicky nemůžeme vysadit strom do nějaké kanalizace nebo podobné věci, takže hledáme nějaká volná místa. Pokud ty sítě nějakým způsobem nesdružíme, tak tam většinou nemáme prostor.

Je to jedna z možností, ale zároveň jsou konkurenční třeba k parkovacím plochám. Lidé chtějí parkovat a parkovat co nejblíž u domu, to znamená, každý chce stromy, ale ne v té své ulici, takže stromy mají potenciál, ale není pro ně zas až tolik prostoru. Musíme se tedy dívat po něčem jiném. A to, co se nabízí a kde ten potenciál stále není vyčerpaný, tak jsou zelené střechy. To znamená, že my vlastně ozeleníme tu plochu, která je zastavěná, dostaneme tam prostor, který ta zelená střecha nám způsobuje to, že jednak sama snižuje tepelný ostrov města. 

Není to plocha, která by pohlcovala, která by příliš odrážela do toho okolí. A zároveň nám třeba pomáhají hospodařit s dešťovou vodou, že nemáme potom problém s tím, když přijdou běžné deště, že by to odtékalo zbytečně do kanalizace. Zároveň nám to zvlhčuje nějaké to okolí. Může to vytvářet i nějaké alternativní prostory pro rekreaci. Pokud ty střešní zahrady uděláme pobytové, tak to může být vlastně nějaký nový prostor, kam ty lidé třeba z té hustě zastavěné oblasti mají kam utéct.

Když jste nakousl tu dešťovou vodu, ona zůstává na té střeše, je to vlastně retenční prostor, nebo dá se nějakým způsobem i lépe využít než jenom to, že když zaprší, tak steče do kanalizace a uteče pryč?
Ta zelená střecha má tu výhodu, že tam máme nějaké rostliny a ty rostliny vlastně tu vodu prodýchají a v tom substrátu se vlastně nějakou dobu drží a částečně se vypaří. Částečně to pomůžou vypařit rostliny, které tam jsou nebo třeba nějaký stromy, pokud je to nějaká intenzivní střecha jenom pouze část té vody odteče. Není to o tom, že by to byl nějaký bazén, že bychom tam měli nějakou retenci, ale je to dáno přirozenou funkcí půdy. My tady máme substrát, ne úplně půdu, což ten substrát není úplně přirozený, je nějakým způsobem míchaný z nějakých různých složek a ten substrát dokáže tu vodu vlastně nějakým způsobem zadržet v sobě, vlastně z toho potom žijí ty rostliny v době, kdy třeba tolik neprší a máme nějaké sušší období.

Když zmiňuji vodu, tak za dobrý příklad hospodaření s dešťovou vodou se dává Vídeň. Z jakého důvodu?
Vídeň v posledních letech nebo ono to už není posledních, je to třeba nějaká dekáda, dvě dekády. Začali k tomu přistupovat hodně koncepčně. Rozvíjeli koncept Smart City, který je často jenom prázdná schránka, která se schovává za nějaké moderní chytré lavičky, kde si můžete dobít telefon, ale k čemu je to jinak pro adaptaci měst, ale oni k tomu přistoupili v nějaké pokročilé podobě a začali budovat tzv. chytré nové čtvrti. Třeba Aspern Seestadt, kdy vlastně vybudovali celou čtvrť, která splňuje všechny požadavky na udržitelný život ve vazbě třeba na klimatickou změnu a podobné.

Rovnou se tam pracuje s tím, že ty střechy jsou zelené, že se ta voda svádí dolů. Využívá se třeba ke splachování záchodů. Zároveň jsou tam nějaká jezírka, která ochlazují to mikroklima. To znamená, je tam takový celostní přístup k urbanismu, protože je to úplně nová čtvrť, tak tím pádem se tam mohlo aplikovat co nejvíce, ať už se to týká jak nových technologií, ale tak i těch přírodě blízkých řešení, to znamená přirozených funkcí, které nám nabízí přírodní prvky, do kterých bychom mohli řadit i tu zelenou střechu, byť je to samozřejmě uměle vytvářené opatření, ale pracuje na těch přírodních prvcích toho, co nám ty rostliny jsou schopný poskytnout.

Voda jako chladivo města. Mě v posledních dnech zaujal teplotní snímek Prahy, který se šířil na sociálních sítích, byl pořízen z Mezinárodní vesmírné stanice. Na něm jsou vidět rozpálené ostrůvky města, různé části. Zejména se to tedy týká holešovického meandru Vltavy. Jak to, že Vltava to teplo nedokáže pohltit?
Ona ta řeka naopak dokáže ochlazovat své okolí přes nějakou vzdušnou vlhkost a podobné věci, ale že by ta řeka jako úplně kumulovala to teplo, to úplně tak není, ale ten efekt toho, jak to okolí je zastavěné tak hustě a té zeleně je tam skutečně v tom meandru, když se podíváte na ty Holešovice, tak tam v podstatě není žádný park.

Tam je až Stromovka, krásně je to vidět na tom snímku, že už ta Stromovka je sama o sobě zelená. A když se podíváte třeba na tu novou čtvrť Bubny, která by měla vyrůst, která vlastně teď ještě není zastavěná, ale je tam hodně zpevněných ploch po těch bývalých autobazarech a nějakých halách a podobných věcech, tak i tam vidíme, že ta plocha, byť není zastavěná, tak je hodně rudá, a to teplo se tam sálá, kumuluje a tak. To znamená, je vidět, že tam v té čtvrti je nedostatek zeleně a s tím zase bychom mohli přemýšlet třeba o nějakých zelených střechách a podobně.

Ale je otázka, jestli to třeba i ty budovy unesou a jsou to samozřejmě zásahy, které do stávajících budov znamenají nějaké vícenáklady. Často nám to nepovolí ani statika, není to technicky možné. A pokud se bavíme o Praze nebo i o jiných historických městech, tak narážíme samozřejmě i na památkáře a na nějaký ráz, konflikty mezi mezi ochranou památek, nějakým přirozeným vzhledem nebo historickým vzhledem těch sídel a nějakými potřebami třeba adaptace na změnu klimatu.

Vy pracujete v Ústí nad Labem, tak řešíte tam podobné problémy? 
Řešíme tam podobné problémy, to ano, ale každé to město má nějaké své primární problémy. To znamená, že jsou to takové ty důvody, proč se vymlouváme, že zrovna ještě úplně nejedeme v té adaptaci, protože řešíme třeba nějaké sociální problémy, řešíme nějakého dostupnost bydlení a podobně.

A ta zelená politika je až třeba na čtvrté, na páté koleji…
A ta zelená politika je až třeba na čtvrté, na páté koleji. Ale teď nechci kritizovat město Ústí nad Labem, ale je to specifické, je to vždycky o odvaze, nasazení té radnice, o tom, jak jakoby dlouhodobě má možnost i ta radnice pokračovat v nějakém směru a vlastně přesvědčovat i ty obyvatele o tom, že je to potřeba. Kor na těch menších městech, kde třeba ty projevy změny klimatu ještě nejsou tak velké.

V Praze už si každý díky tomu, že to vedro tady máme významné od roku 2015 skoro každý rok tady máme to přežívání, mimo minulý rok, který byl teplotně takový, spíš bych řekl výjimečný, že byl poměrně chladný, že ta vedra se nám vyhýbala, tak jinak ty ostatní roky, jak byly teplé, suché, tak v těch velkých městech si to lidé už uvědomí a vlastně hledají přirozeně ty zelené oázy, snaží už se hledat nějaké cesty, jak si ten život zpříjemnit. 

Na těch malých městech nechci říct, že jsou pozadu, ale tím, že to ještě samy nemají zažité, že je to ještě netrápí, že ty problémy tam přichází plíživě, pomalu, tak pro ně je v tuto chvíli důležitější dostatek míst ve školkách, obchvat kolem města, aby tam neprojížděla tranzitní doprava, nový stadion, nová plavecká hala, vybavenost, divadlo a podobné věci. A to životní prostředí a nějaké rozšiřování zeleně, budování zelených střech je ještě někde dokonce až za odpadovým hospodářstvím, protože každý chce dejme tomu třeba třídit, neplatit za odpad a podobné věci, což ty města zatěžuje ty rozpočty enormní měrou.

A vlastně na to budování a na tu adaptaci ty města sama příliš prostředků nejsou schopna z těch rozpočtů využívat. Proto tady máme řadu nějakých dotačních programů, které se snaží ty města stimulovat, ale i tak ty města se musí rozhodnout, jestli budou mít nějaké ty prostředky na to dofinancování a jestli tou politikou půjdou a jestli si to vůbec před těmi obyvateli jsou schopní obhájit, anebo s nimi musí předtím pracovat a udělat pár pilotních projektů a ukázat jim, že ty opatření mají smysl a že pomáhají.

A jak je na tom Česká republika v evropském kontextu právě stran zelenomodré politiky v obcích a ve městech?
Myslím si, že v posledních letech se docela nastartoval poměrně pozitivní trend, kdy ty města se ozeleňují, už jakoby zelená a modrá infrastruktura, už ten pojem není něco, na co by ty města koukala. Stejně tak se zakořenil pojem ekosystémové služby, to znamená služby, co přirozené prvky zeleně ve městě poskytují. Jsou to různé přínosy jako ochlazování, zachytávání prachových částic a podobně.To znamená, vnímám tady, že to povědomí o té problematice a potřebnost výrazně vzrostla, což je fajn, tady doháníme už ty západní města a naopak jsme před řadou těch východních měst.

Ale je potřeba říct, že ta střední Evropa ještě pořád není tak exponovaná třeba jako jih Evropy jako Portugalsko,Itálie, Španělsko a tyto země, to znamená, u nich ty problémy jsou už delší dobu...Řecko. To znamená, už delší dobu mají nějakou potřebu se měnit. U nás ty významné projevy jsou, já nevím, posledních 10, 15, 20 let, dejme tomu 10 let, kdy se o tom intenzivně mluví, ale mám pocit, že jako ta ochota těch měst měnit to tady je, ale je to vždycky případ od případu. Dvě města vedle sebe se mohou chovat úplně rozdílně. A jedno město hledá cesty, jak hospodařit s vodou, jak budovat novou zeleň. A může být město, vedle, které, i třeba ze sociálních důvodů, si tyto věci nemůže dovolit a jde jinou cestou

Co říkáte na to, že v České republice mizí zahrádkářské kolonie? Odborníci upozorňují, že jich v letech 2009 až 2019 bylo zrušeno kolem dvou tisíc.
Je to trend, který není příliš příznivý, už jenom z té podstaty, že Češi jsou zemí zahrádkářů. Je to i jedna z věcí, ve které jsme nej, vedle toho, že vypijeme nejvíc piva, což je s těmi zahrádkami taky spojené, ale trochu s jinými zahrádkami. Tady se bavíme o takových těch zahrádkách dříve na okrajích měst, kde si lidé sami pěstovali…

Jsou to velké zelené plochy…
Jsou to z velké zelené plochy, které nám pomáhají ochlazovat, ale zároveň ty zelené plochy, které dřív byly na okraji města, jsou v současné době už skoro v centru města, protože už se ze všech stran zastavěly, ta města se rozšířila.

A proč jich ubývá?
Ubývá jich proto, že je to lukrativní pro developery postavit nové čtvrti. Lidé chtějí někde bydlet a na úkor bydlení zahrádkářské osady se často přemění na stavební pozemky nebo oni často v těch územních plánech už postupně plíživě se přeměňují na zastavitelná území, a tím pádem, když to dovolí územní plán, tak už je potom jenom krok B, že buďto to město ty pozemky prodá, anebo jsou i třeba často v soukromém vlastnictví a ten soukromý vlastník, když vidí, že je může zhodnotit a prodat je, tak je bohužel logicky prodá. Tím pádem přicházíme o poměrně rozsáhlé plochy zeleně, které nám pomáhají nejenom k tomu, že nám ochlazují to město, ale dávají i prostor, kde lidé mohou aktivně trávit ten volný čas, kam vyrazí, a nemusí jezdit nikam daleko za město, někam daleko do přírody a sami si i něco vypěstují. A za mě by rozhodně měly být zachovány, protože ta zeleň je nenahraditelná.

To znamená, že nedokážeme v tuto chvíli nijakým způsobem nahradit ty ubývající zahrádkářské kolonie třeba komunitními zahradami? Velkým trendem poslední doby.
Města se o to snaží, komunitní zahrady jsou samozřejmě jedna z alternativ, ale je to spíš alternativa pro mladší lidi, kteří tam chodí sice pěstovat, ale mají tam ten svůj metr, dva, tři čtvereční, na kterých něco pěstují. Oproti té zahrádkářské osadě, kde tam každý má třeba 100 metrů, kde si s tím může dělat, co chce.

Tady najednou ten pozemek sdílí, byť spousta lidí je to právě to, co je láká, proč tam přijdou. Ale je to trochu jiná forma, není to úplně zaměnitelné. A ty komunitní zahrady jsou víc o tom, že jsou o té komunitě, že ty lidi se tam potkávají a žijí tam komunitní život, proto to táhne taky spousty mladých lidí, kteří tam jdou, když mají malé děti a tráví tam i ten volný čas místo toho, aby byli někde na hřišti a jenom si tam hráli, tak ty rodiče tam třeba postupně si svépomocí vybudují to hřiště taky a zároveň si tam opečovávají svůj pozemek, svůj malý pozemek, kde si vypěstují, já nevím, nějaká rajčata, okurky, ředkvičky a jsou tam vlastně spokojený a plní to spousty dalších funkcí a zároveň i to oplocené území, kde ty děti vlastně se většinou bez nějaké obavy mohou pohybovat a znají to tam a setkávají se tam ty tlupy těch dětí, takže má to trochu jinou funkci než ty než ty zahrádkářské osady.

Je to cesta, ale není to úplně náhrada a určitě pro ty lidi, který jsou v těch osadách, kteří jsou tam zvyklí dlouhodobě působit, tak to rozhodně není to, co oni jako by sami byli ochotni na to přistoupit.

Když ustoupíme trošku od boje za ochlazování měst a obcí a řekneme si tedy na rovinu, že v létě na nás to slunce plnohodnotně praží. Neměli bychom tedy, už když se toto děje, nějakým způsobem víc využívat toho slunečního svitu? Třeba z energetického hlediska je to přece je velmi dobrý zdroj energie.
Ano, teď s krizí a konfliktem na Ukrajině je to téma, které se stalo velice diskutovaným a velice řešeným. Kdo mohl a měl prostor, tak skoupil ještě ty poslední panely solární, které se daly koupit a umístil si je. Je to zdroj, který se dá využít. Otázka je, jak moc je tomu legislativa nakloněna, jak velké ty panely si tam můžeme dovolit, kolik toho třeba sami spotřebujeme. Problém je, že v létě, když svítí sluníčko, tak svítí všude, najednou té energie z toho máme hodně a posíláme jí potom třeba i do sítě. Je to i o nějakém rozvoji technologií, abychom tam k tomu měli i ty funkční baterky, které budou dostupné a tu energii, kterou si vyrobím přes den, tak ji v noci použiji anebo ji použiji na nějaké dobití auta nebo něčeho takového.

Tomu rozumím. Já jsem se spíš ptal na to, jestli tedy, kdybyste si teďka měl vysnít svoje nové vlastní město, tak by na střechách byly stromy nebo solární panely?
Já vám to odpovím rovnou ze své praxe, protože před tímto rozhodnutím ve stávající době jsem, nebo už jsem ho udělal. Udělal jsem to tak, že jsem udělal zelenou střechu, která šikmá, a plánuji ji osázet solárními panely. Proč tato kombinace? Ta zelená střecha mi bude ochlazovat, bude mi zachytávat vodu, to znamená částečně vyřeším hospodaření s dešťovou vodou. Nebudu muset řešit nějaké využívání té vody uvnitř budovy nebo na pozemku jinde. A zároveň ta zelená střecha mi ochladí ty panely. To znamená, oni budou mít ještě o to větší účinnost. Ale zase se bavíme o tom, že pokud se bavíme o historických centrech měst, tak tam máme problém prosadit si zelenou střechu, natož tam dát ještě nějaké solární panely. Takže zase se opět bavíme spíš o nějakých okrajových územích nebo tom širším centru, kde není žádná památková ochrana, kde to bude průchozí toto řešení.

Takže v historických centrech měst, tam se skutečně nabízí v tuto chvíli jenom výsadba stromů, ještě k tomu problematická, protože je tam třeba kanalizační síť, rozvodové sítě...
I ty zelené střechy se tam dají domluvit, ale je to o těžší debatě a o tom vymezit si s těmi danými památkáři v tom daném městě ty podmínky, za jakých podmínek, kde, na jakých střechách. Ještě tyto cesty musíme prošlapat, aby se víc těch opatření právě třeba na ty střechy a fasády dalo dělat i v centrech měst. Ale když se podíváme na praxi, tak si můžeme představit třeba na Národní třídě budovu Drn, úplně nová budova vystavená v proluce v místě, kde bylo dlouho parkoviště.

V centru Prahy…
A nahoře tam máme zelenou střechu a je to opatření, které tam bylo prošlé spolu s tou futuristickou novou budovou. Takže určitě je vidět, že na nových budovách to jde a vlastně částečně to přechází i do toho historického paláce vedle, tak proč by to nemohlo jít někde jinde?