Psycholog: Nejdřív euforie, pak heroismus. A teprve potom lidem dojde, jak je tornádo zasáhlo
Co přesně se jim přihodilo, může lidem z Hodonínsku, kudy se prohnalo tornádo, dojít až později, upozorňuje Štěpán Vymětal, expert ministerstva vnitra na oblast psychologie mimořádných událostí. „Na začátku mohou mít pocity euforie z přežití. Následně je komunita v takzvané heroické fázi, kdy si lidé pomáhají, jsou nabití energií. Ale postupně dochází k poklesu. A až budou práce udělány, tak jim to začne docházet.“
Psycholog vysvětluje, že média zastihla lidi z obcí zasažených tornádem v prvních dnech právě ve fázi prožívání, kdy sami mluvili hlavně o tom, jak si pomáhají a jak si navzájem zachraňovali životy.
Na Hodonínsku je rušno, pomoc oddaluje moment, kdy si místní uvědomí, co se stalo, říká koordinátor.
„Může se nám zdát, že jsou citově odstřižení, ale to je normální reakce v prvních hodinách a dnech – to odštěpení od emocí. Je to sebezáchovný princip psychiky.“
„Později se ale začíná racionalita znovu zapojovat, lidé si uvědomují souvislosti. A proto je důležité pomoc nejen materiální, ale i psychickou rozkládat na delší období,“ vzkazuje psycholog s tím, že lidé zasažení tragédií by si měli s co největší možnou rozvahou naplánovat svůj život v dalších týdnech a měsících.
„To znamená dbát na svoje základní potřeby, pravidelně jíst, dodržovat pitný režim, snažit se dostatečně spát nebo alespoň odpočívat, i když nemohu třeba usnout. Zkrátka střídat aktivitu s odpočinkem. Komunikovat. Sdílet s druhými.“
Až se práce zastaví
Obdobnou zkušenost přímo z místa tragédie má Veronika Slavíková, která je administrátorkou charitních webů diecézní Charity Brno, jejíž rodině poničilo tornádo dům v Lužici.
„Lidé se vrhli do aktivity, do snahy to řešit. Čím větší sociální vazby, tím větší možnost zapojit se do likvidace škod – a myslím, že tím to lidé zvládají lépe. Jsou veselí, nastartovaní na to pustit se do práce,“ popisuje první dny na jihu Moravy, která platí za jeden z nejvíce religiózních regionů v Česku.
„V té akutní fázi jsem nezaznamenala, že by se lidé obraceli na Boha nebo na nějakou pro ně vyšší sílu, která to dopustila. Domnívám se, že tato část přijde, až uplyne nějaký čas, aktivita povolí, bude se čekat na materiál, na řemeslníky. Tak se teprve lidé začnou zabývat svou situací i z jiných úhlů. A to bude otázka následné, dlouhodobé péče,“ myslí si Slavíková a konkretizuje:
Až 300 rodin zasažených tornádem je v exekuci. Mohou přijít o peníze ze sbírek i materiální pomoc
Číst článek
„Viděla jsem lidi, kteří zpočátku vypadali, že to zvládnou dobře. A po pár dnech, kdy byla odklizena největší část té spouště, když se mělo řešit, co dál a jak to všechno zase vybudovat, tak zůstali bezmocní. Skoro paralyzovaní. Nevěděli, odkud začít. Bylo toho prostě příliš mnoho.“
K tomu, aby společnost nezapomněla, že tragédie dolehne na zasažené lidi až se zpožděním, vyzývá také psycholog Vymětal. „Přímo v krizi jsou Češi vynalézaví, pružní, vzájemně si pomáhají, rychle reagují. Ale musíme myslet na otázku dlouhodobé podpory,“ říká s tím, že k pružnosti Čechů patří i to, jak rychle se dokážou zapojit do sbírek pomoci.
„Pomáhá nám proti bezmoci, že se můžeme spolupodílet na obnově a pomoci druhým.“
