Psycholožka radí dětem: Neútočte na učitele, i když máte pocit, že je nespravedlivý. Nabídněte spolupráci

Učitel je v životě dětí a dospívajících po rodičích a kamarádech často ten nejdůležitější. Je to někdo, koho potkávají velkou část života a kdo má značný vliv na budoucí životní cestu svých žáků. „Vytváří podmínky pro to, abychom si vytvořili vztah nejenom ke škole, ale taky k vědění a poznávání. Když se to povede, tak se nám ve škole líbí,” upozorňuje v Klubu Rádia Junior psycholožka Barbora Downes.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dítě ve škole

Dítě ve škole | Zdroj: Shutterstock

Většina kluků a holek se do první třídy těší, věří psycholožka Downes: „Souvisí s tím také změna postavení. Když jsme starší, jsme důležitější – alespoň nám to tak připadá. Můžeme více rozhodovat. A to souvisí právě s první třídou. Samostatnost je pro holky a kluky lákavá.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Pocit nespravedlnosti, že si na nás učitel zasedl, může růst a vést až k velkému trápení

S přibývajícím věkem a příchodem do puberty se děti chtějí vyhranit vůči dospělým, osamostatnit se a rozhodovat se samy za sebe, připomíná psycholožka Downes:

„Když jsme mladší, máme i k učitelům bližší a pozitivní vztah. A jak dospíváme, tak se chceme vyhranit vůči dospělým a autoritám, tedy i učitelům. Chceme všem ukázat, že teď už budeme o věcech rozhodovat sami, že máme svůj vlastní rozum.“

„A protože se v tom hledáme, tak nám to taky někdy ujede a prosazujeme se třeba způsobem, který je neuctivý nebo i hrubý. Zkrátka to přepískneme, protože ještě nemáme odhad, co je vhodné a co není,“ uznává psycholožka.

Psycholožka radí dětem jak na šikanu: Nestyďte se, dejte vědět dospělým. Nebude to hned, ale vyřeší to

Číst článek

Z toho pak pramení problémy s autoritou, tedy s dospělými. Proto je dobré umět své emoce ovládat a vhodně zformulovat. A také spolupracovat.

„Každý učitel má nějakou míru toho, co dokáže odpustit. Pokud je ale z naší strany toho spolupracujícího chování málo, tak je to pro učitele únavné a vyčerpávající a je možné, že už je pak negativně nastavený proti někomu, kdo nevykazuje žádné spolupracující chování. Takže je důležité, pokud se chci chovat odbojně, to řešit spoluprací,“ doporučuje psycholožka.

„Pokud z nás vyjede něco nekontrolovaně, zvlášť pokud je to hrubé a útočné, tak se to nesetká s dobrou reakcí na druhé straně. Takové věci je potřeba umět formulovat.“

Připomíná, že vždy v životě se děti i dospělí setkávají s tím, že se jim něco nelíbí.

„Pak záleží na tom, co s tím uděláme. A pokud z nás vyjede něco nekontrolovaně, zvlášť pokud je to hrubé a útočné, tak se to nesetká s dobrou reakcí na druhé straně. Takové věci je potřeba umět formulovat. A ta pravidla jsou vždy stejná, ať jsme ve škole nebo v práci.“

Moje pocity, ne útoky

Základem je emoční inteligence, tedy schopnost porozumět svým pocitům a mluvit o nich.

„Místo ‚paní učitelko, vy jste nespravedlivá‘ můžete říct ‚mám pocit, cítím se, já jsem naštvaná a přijdu si nespravedlivě obviněná‘. Zdá se, že je to skoro to samé, ale není. Protože mluvím o sobě a neútočím na druhého,“ radí psycholožka a vyzdvihuje:

Psycholožka radí dětem: Cítíte vztek, když vypnete počítač? Stává se to, být online je snadné a příjemné

Číst článek

„Když někoho obviním, může se stát, že bude chtít zaútočit nazpátek, učitelka třeba rovnou požádá o žákovskou. Proto je důležité naučit se mluvit o tom, co prožívám já – dám najevo pocity, ale neútočím.“

Také je důležité popsat, co přesně potřebuju a jak by se dala situace zlepšit.

Užitečné je taky s reakcí počkat nebo se snažit pochopit druhého, to všechno se dá nacvičit, dodává Downes:

„Ale zase držet vždy jazyk za zuby a nikdy nic neříct taky není nejlepší. Protože když musíme potlačit naše pocity, tak to není moc zdravé pro nás. Nejlepší je vychladnout a potom něco říct.“

Svět není vždycky spravedlivý

Pro dobrý pocit každého je potřeba, aby se cítil oceněný spravedlivě. I špatnou zpětnou vazbu lépe sneseme, pokud cítíme, že to opravdu odpovídá, uznává psycholožka Downes a upozorňuje:

Psycholožka radí dětem: Cítit smutek, když si rodič najde nového partnera, je normální. Mluvte o tom

Číst článek

„Na druhou stranu, svět nebude vždycky jenom příjemný. Skvělé je, když se na to trochu připravím. Je to trénink pro pocity zklamání a nespravedlnosti z toho, že svět nefunguje úplně podle našich představ. Kdyby byl náš život jenom procházka růžovým sadem, nebyli bychom pak připraveni na krizové situace, pády a nespravedlnosti.“

Někdy to tak zkrátka může být, že za jednu reakci učitel jednoho žáka pokárá hodně a jiného míň, připomíná psycholožka a dodává, že pak ale není překvapivé, pokud k takovému učitele nebude mít každý ten nejlepší vztah.

„Pokud se ke mně bude chovat nespravedlivě a budu cítit bezmoc, tak je to těžké pro každého a ano, ten vztah tím pak může být ovlivněný. Někdy se vyplatí vzít si do takové situace na pomoc dospělého, rodiče,“ doporučuje Downes.

I v tomto případě se vyplatí mluvit o svých pocitech, i konfrontace s učitelem totiž může školáky připravit na to, co je čeká v dospělém životě, uzavírá psycholožka.

Poslechněte si celý rozhovor, audio je výše v článku.

Romana Růžičková, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme