Psycholožka radí dětem jak na šikanu: Nestyďte se, dejte vědět dospělým. Nebude to hned, ale vyřeší to
Jeden z důvodů, proč se děti bojí chodit do školy, je šikana. „Začátek může být třeba to, že schytáváte posměšky. Nebo máte pocit, že jste nechtěným centrem pozornosti. Pokud se děti netěší do školy, tak jsou za tím velmi často špatné vztahy,“ vysvětluje dětská psycholožka Barbora Downes v Klubu Rádia Junior. Šikanovaným dětem doporučuje, aby se svěřily rodičům nebo se spojily s kamarádem. A apeluje i na takzvanou mlčící většinu.
„Důležité je to nevzdávat,“ vzkazuje dětem, které jsou obětí šikany, psycholožka Downes. Vyřešit v kolektivu šikanu je podle ní těžké, ale mohou s tím pomoci dospělí, ať už rodiče, učitelé nebo i přizvaní poradci a psychologové, které může o radu požádat škola.
I tak to ale může trvat. Pro oběť šikany je proto důležité, aby se nevzdávala, ale o problémech mluvila opakovaně. Poddat se šikaně a nebránit se jí totiž nic nevyřeší, zdůrazňuje.
„Často se problém nevyřeší na první ani druhý pokus. Pokud o tom ale přestanete mluvit, dospělí budou rádi, že to můžou pustit ze zřetele. Proto je u složitých problémů, jako je právě šikana, potřeba to hlásit neustále, nikdy to nevzdávat.“
Pozvedněte hlas
„Čím je šikana hlubší, tím hůř se řeší. Často si holky a kluci myslí, že jde jenom o to, jak se chová ten jeden konkrétní spolužák. Jenže ono záleží také na tom, jak se chovají ostatní ve třídě a v kolektivu. Tato tichá, přihlížející většina hraje velikou roli,“ uznává psycholožka.
Nevhodné poznámky na vzhled řeší děti návykovými látkami či sebepoškozováním, zjistili výzkumníci
Číst článek
Když přizve škola do třídy odborníka, který má šikanu vyřešit, nepracuje proto jen s obětí a agresorem, ale i s ostatními.
„Když ostatní jenom přihlížejí a mlčí, tak si šikanující může myslet, že má jejich podporu. A že má neomezenou moc. Proto je důležité dostat ostatní na stranu dobra,“ zdůrazňuje Downes.
Právě to je ale docela složité, uznává psycholožka a dodává, že právě proto si mohou školy pozvat odborníka, který si dynamiky v kolektivu všimne a pokusí se ji usměrnit.
„Apeluji na kluky a holky, kteří jsou mlčící většina: každý, kdo pozvedne hlas a řekne, že se mu to, co se děje, nelíbí, se počítá. Ten, kdo šikanuje, tím ztrácí podporu. Vystoupit z mlčící většiny má obrovský smysl.“
Pomůžou dospělí
Pro toho, kdo zažívá šikanu, může být těžké svěřit se doma rodičům. Je to ale důležité, zdůrazňuje psycholožka:
„Možná se kluci a holky stydí za to, že se stali obětí, že nejsou dost silní. To je přirozené, že nás napadne taková myšlenka. Ale není to vaše chyba. Je důležité překonat ten stud a někomu se svěřit.“
„Často obětí není jenom jeden kluk nebo holka, ale víc dětí. Pak se mohou spojit jejich rodiče. A je větší šance na změnu.“
Barbora Downes
„A možná máte strach z toho, jak se s tím, že vás šikanují, popasují rodiče, jestli je to nebude mrzet? Jenže rodiče jsou dospělí, tohle zvládnou, zvládli už horší věci. Chtějí vědět, že se něco děje,“ ujišťuje Barbora Downes.
„Rodiče by měli být našimi hlavními pomocníky v této situaci. S nimi je možné přemýšlet o tom, co dělat,“ doporučuje. „Často obětí není jenom jeden kluk nebo holka, ale víc dětí. Pak se mohou spojit jejich rodiče. A je větší šance na změnu.“
Jsou to právě rodiče, kdo se mohou obrátit na školu a učitele a tlačit na to, aby se situace vyřešila. I proto je důležité o tom, že se šikana nelepší, mluvit s dospělými – jinak budou mít radost, že už je vše lepší, a problém pustí z hlavy.
Kamarád a připravené hlášky
Jednu z prvních pomocí může nabídnout i kamarád. „Jednak nám to pomůže, abychom se necítili tak sami, a také je lepší, aby bylo co nejvíc lidí, rodičů a učitelů, kteří tlačí na to, aby se situace řešila,“ radí psycholožka.
Pokud šikana probíhá jen na úrovni urážek a ponižování, možná by pomohlo naučit se na ně nereagovat, doporučuje psycholožka. Agresora to pak může přestat bavit, když uvidí, že jeho chování nikoho nezraňuje:
Psycholožka radí dětem: Někdo rád ubližuje jiným. Naučte se posměšky odrážet a k sobě mluvte hezky
Číst článek
„Šikanující totiž mají dobrý nos na to, kdo se bojí, kdo je jemná povaha, kdo se hůř prosazuje. Proto je tu možnost zkusit v sobě najít sílu a postavit se mu.“
Na posměšky může zabrat také to, že si nacvičíme před kamarády a rodinou hlášky, které agresora takzvaně odpálkují. Když si totiž všimne změny v chování oběti, znejistí ho to a časem s tím třeba přestane.
„Šikanující většinou nebývají moc tvořiví, to, co říkají, se opakuje. Proto se na to dá připravit. Třeba udělat si z toho legraci. Připravit si dvě tři průpovídky je dobré, ale důležité je zkoušet to nahlas, aby to znělo přirozeně,“ radí Downes.
Uznává ale, že mnohem složitější je situace, kdy agresor nabádá ostatní, aby se s obětí nebavili. Hůř se to rozpoznává.
Mocný nebo nešťastný agresor
Šikana je podle psycholožky Downes dlouhodobá, soustavná a plánovaná. „Je to naschvál a je to pravidelné,“ vysvětluje a srovnává: „To, že pohádám s kamarádkou a ona je na mě třeba i vulgární, to, že mě spolužák praští, to ještě není šikana. To je konflikt.“
‚Nikdo není nejlepší ve všem.‘ Zbavit se nadřazenosti jde, ale jen když o tom víme, říká psycholožka
Číst článek
„Šikana obvykle bývá nasměrována k jednomu člověku. A často se jí účastní skupina dalších, i když vychází od jednoho kluka nebo holky. Šikana celé skupiny proti jednomu je ale nejhorší, s tím se sám nedokáže vypořádat vůbec nikdo,“ uznává Downes.
Důvodů, proč někdo šikanuje ostatní, je mnoho. Někdy to může být třeba takzvaná třídní hvězda, kterou všichni obdivují a chtějí se s ní přátelit.
„Tento hlavní člověk má třeba i takový vliv, že rozhoduje o tom, kdo se bude s kým kamarádit. Kluci a holky jsou ve věku, kdy poznávají, jaké to je mít vliv a moc. A mohou toho začít zneužívat,“ vysvětluje jednu z možných motivací psycholožka.
„Anebo se stává, že ten, kdo šikanuje, je plný zloby, je sám nešťastný,“ ukazuje psycholožka na problematické rodinné zázemí. „Ale také se stává, že šikanující jsou i kluci a holky z rodiny, která funguje docela dobře a kteří mají úplně všechno.“
Poslechněte si celý rozhovor.
