Jak vznikl svátek zamilovaných? Valentýna, který tajně oddával páry, v Římě popravili
Od tvého Valentýna, tak se prý kdysi kolem roku 270 v Římě podepsal vězeň odsouzený na smrt. List adresoval dívce, možná dceři žalářníka, které předtím vrátil zrak. Těch Valentýnů možná bylo víc, ale všichni určitě byli na počátku láskyplné tradice.
„Láska je v životě to hlavní,“ říká americký psycholog Arthur Aron, badatel v oblasti důvěrných mezilidských vztahů. Proslavila ho studie z roku 1997. Její součástí bylo 36 otázek, které prý dokážou navzájem sblížit dva úplně cizí lidi. Trik je v postupném pomalém odhalování nitra, nikoli těla.
„V první fázi vztahu vás ten druhý přitahuje. Později, když už spolu chodíte několik měsíců, podnikáte společně něco nového, máte společné zážitky a umocňujete tak zamilovanost a vzrušení,“ dodává psycholog.
To viděl – a chce se věřit, že také zažil – i Valentýn. Z mlh kusých informací – možná ti Valentýnové byli dva, možná ne – se ustálil obraz mučedníka z třetího století. Tajně oddával páry a ženatí muži pak nemohli do armády. Kolem roku 270 ho za to v Římě sťali. Mělo to být 14. února.
Ptačí námluvy
Lidé soudili, že v té době začínají ptačí námluvy. Středověký anglický básník Geoffrey Chaucer o nich napsal báseň Ptačí sněm. Možná na oslavu svatby dvou teenagerů: anglického krále Richarda II. a Anny České, dcery našeho Karla IV. Z politického sňatku byla láska.
„Je to ten nejdůležitější ukazatel kvality vztahu a štěstí – mnohem větší než bohatství nebo úspěch. A také důležitý indikátor zdraví. Jak dlouho budeme žít, to ovlivní spíš kvalita vztahu než kouření nebo obezita,“ podotýká Aron.
Zapomeňte na viry, je tu Valentýn a cupcake
Číst článek
Chaucer sice píše o květnovém svátku jiného Valentýna, ale každopádně utužil pojetí svátku zamilovaných. V osmnáctém století už si k němu lidé houfně posílali přání. S amorky, ptáčky a srdíčky.
Symbol srdce jako sídla citu sahá do antiky – možná k Aristotelovi, možná ke tvaru semínek rostliny, která sloužila jako raná antikoncepce. První známé zobrazení srdce, které ještě vypadá trochu jako šiška, je z třináctého století, z jedné francouzské romance.
„Nakonec toho druhého zahrnete do vlastního já, stane se vaší součástí. Je to fyzická záležitost, jako vztah matky a dítěte. Matka to cítí fyzicky. Tak je to ve všech důvěrných vztazích.“
Srdíčka, ptáčci, růžičky, sladkosti – od devatenáctého století přichází na řadu byznys. Není divu. I obchodníci vědí, že: „Láska je v životě to hlavní.“
