Znásilnění není vaše vina, vzkazuje nový podcast přeživším. Opakovaně napadená byla i jeho garantka
„Je tu mnoho lidí, kteří trpí pocity viny. Obviňují se, že si za znásilnění mohli sami. Velmi často jim to řekl i pachatel, predátor, že ho napadená svedla a že byla moc vyzývavá. Ale vina žádné ženy, žádného napadeného to není a ani být nemůže,“ zdůrazňuje psychoterapeutická poradkyně Marie Konvalinková, která je odbornou garantkou podcastu Není to vaše vina. Provází jím moderátor Českého rozhlasu Honza Chlaň.
Podcast Není to vaše vina dává hlas přeživším sexuálního násilí. Lidé, kteří si něčím takovým prošli, si totiž své trápení často uzamknou v sobě, neřeknou o něm ani svým nejbližším. „Na terapie mnohdy přijdou ženy, které byly znásilněny v dětství, všechno vytěsnily a prožité trauma vybublalo po dlouhé době,“ připouští Marie Konvalinková.
Poslechněte si rozhovor s Marií Konvalinkovou, psychoterapeutickou poradkyní a odbornou garantkou podcastu Není to vaše vina
„Predátory jsou totiž bohužel velmi často otcové, otčímové, bratranci, sourozenci. A potom vychovatelé, vedoucí, trenéři. Neznámých útočníků je mnohem méně,“ zdůrazňuje a dodává:
„Člověk – znásilnění se týká žen i mužů – se pak v sobě uzavře a takzvaně se zaviní. Převezme část viny na sebe. Na tom pak pracujeme na terapiích, aby se člověk z této viny dostal do pozice, kdy řekne, že vinen není. A vinen je útočník.“
„Znásilnění přijde nahlásit jen velmi malé množství lidí. Navíc se objevují i falešná obvinění, kdy si třeba partneři vyřizují takovým způsobem účty. Společnost má pak tendenci zpochybňovat i skutečné případy,“ uznává Konvalinková s tím, že podle odborníků se ale se sexuálním násilím setkala každá čtvrtá žena a také část mužů.
V šesti letech a ve čtyřiceti
Marie Konvalinková byla znásilněna několikrát: „Poprvé to bylo v šesti letech, pak v jedenácti. V patnácti a sedmnácti letech jsem opravdu bojovala o život. Naposledy to bylo v mých čtyřiceti.“
‚Posadil mě do auta a ujížděl. Strýc mi pak řekl, že jsem hezká a bude se to stávat.‘ Julii znásilnil expřítel
Číst článek
„Všechno jsem vytěsnila a dlouho jsem třeba nemohla pochopit, proč nemůžu jít do bazénu. Později jsem pochopila, že právě v bazénu se to stalo, že mě ten člověk topil. Až když mi bylo 31, tak jsem šla s kamarádkou poprvé znovu plavat a hlavu pod vodu jsem dokázala dát až loni, to mi bylo 52 let,“ popisuje.
Všechno dlouho řešila sama a na policii se neobrátila, protože se bála reakce policistů, kteří z toho, že si znásilnění mohou samy, obvinily předtím její kamarádky. Konvalinková uznává, že přístup policistů se mění.
Po posledním znásilnění to ovšem s policií neřešila znovu. Tentokrát proto, že tou dobou už sama doprovázela oběti sexuálního násilí. „Měla jsem určité postavení, chodila jsem k soudu a najednou bych tam sama měla stanout jako oběť? To jsem nedokázala,“ přiznává.
Dvě pětiny Čechů si myslí, že za znásilnění může i oběť, uvádí průzkum. Nejčastěji protože koketuje
Číst článek
„Obdivuji každou ženu, která má odvahu znásilnění ohlásit. Já jsem toho prostě nebyla schopna,“ říká.
V Česku chybí dostatek podpory jak pro oběti, i když se to zlepšuje, tak pro jejich blízké.
„Oni také potřebují pomoc a potřebují vědět, jak naslouchat, jak být empatický, jak pomoct sobě i traumatizovanému člověku. Jak neříkat věci jako ‚vždyť to bylo tak dávno, proč to pořád řešíš‘. Tu oběť to zabíjí, i když to většinová společnost vnímá jako prkotinu,“ je přesvědčená Konvalinková.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
