Zdravá strava, volná láska a odkaz pro dnešek

Před měsícem jsem se byla podívat na výstavu fotografií s názvem Paradise Lost. Výstava monitoruje hippies komunitu usazených na ostrově Kauai na Hawaji (1969-1977) a je k vidění v Praze na Staroměstském náměstí v domě U Kamenného zvonu.

Tento článek je více než rok starý.

Gastroglosa Dagmar Heřtové Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Přiznám se, že jsem si dala na čas, než ve mně zpočátku neutrální zážitek dostatečně uzrál, a to hlavně ohledně gastronomie. Oni nám totiž ty „květinové děti“ už v šedesátých letech minulého století nastolily směr, o kterém dnes hovoříme jako o moderním.

Začnu zostra, tvrzením, že současné gastronomické trendy jsou ve skutečnosti desítky let staré. Řada „super potravin“, které jsou samostatně či formou receptů nabízeny potravinovými řetězci, propagovány lifestylovými magazíny a pestrobarevnými kuchařkami tištěnými na křídovém super lesklém papíru, vycházejí z chatrčí a různých podivných míst.

Belgie je mlsná, sladce luxusní a Bruggy jsou městem čokolády

Číst článek

Z kuchyněk, vybavených jedním hrncem na vaření, pánví, llžící, nožem, neuměle opracovanou vařečkou, otlučenými talíři a hrnkem na pití. Vznikaly totiž v komunitách mladých lidí, kterým se pohrdlivě říkávalo „hipísáci“ a kteří měli konzumního života víc než po krk. Mezi jejich způsob protestu patřilo i stravování.

Jonathan Kauffman ve své knize Hippie Food tvrdí: „Pro ty z vás, kteří nevyrostli na čočce a hnědé rýži vařených v jednom hrnci, může být složité rozpoznat, čemu se začalo říkat hippie jídlo.“

Já s ním až tak nesouhlasím, není vždy nutné jíst třeba maso z mamuta, abych se něco dozvěděla a tím pochopila „kulinářství“ našich prapředků, kteří si mamuty kdysi dopřávali.

Víme tedy, že vše začalo u vlasatých a neholených mužů a volně smýšlejících, někdy i přelétavých dívek, společně neuznávajících hlavní proudy amerického života. Mladí lidé žijící v hippie komunitách neměli potřebu trávit život v továrnách, ve vietnamské válce a u plotny, ale hlad pociťovali a občas i uvařili.

Dnešní gastronomie do jejich kuchyněk pošilhává, vrací se k přírodním zdrojům, postupům a neupraveným ingrediencím. Netvrdím, že opisujeme, jenom říkám, že s tím dávno začaly „květinové děti“.

Výstavní panel

Na jednom z výstavních panelů mě zaujalo vyprávění Debi Greenové:

Anglický Lemon curd. Ostře sladký citrónový zázrak

Číst článek

„Pěstovaly jsme novozélandský špenát, protože byl odolný, ředkvičky, čínské zelí, pak choi, tuřín, okru, petržel, bazalku, cherry rajčata. Taky hodně bílé ředkve, hodně listové zeleniny orientálního typu. Hawk pěstoval kukuřici, my ne. Zelená paprika, čínský hrášek, dýně – to všechno bylo trápení, jahody byly trápení… pěstovaly jsme jenom to, co se opravdu osvědčilo.“

Zajímavý popis, který jsem si hned přetavila v zahradnickou idylku, což ani v tomto případě nebylo tak jednoduché a za výpěstky byla tvrdá a náročná práce. Navíc v jejich případě cestou pokusů a omylů.

Ale abychom se stále neprocházeli po výstavě, podíváme se, čím a jak hnutí hippie ovlivnilo trendy zdravého jídla.

Vaříme s hippies

V poslední době jsem nejmladším synem mile manipulována do amerických filmů ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století.

Mezi nimi jsou nejčastěji filmy s Woody Allenem a mám v hlavě záběr z filmu Anny Hallová, jak si ničím nepřekvapený Woody, sedící u stolku venku na hlučné losangeleské ulici, rychlostí blesku objednává vojtěškové klíčky a talíř rozmačkaného droždí. Nebojte se, do takových extrémů nepůjdu.

Prohltejte se k obezitě, zdravotním potížím a kratšímu životu

Číst článek

Začnu tím, proti čemu nebudete mít výhrady a co se zabydlelo snad všude. Mám na mysli avokádový toast. Zralé avokádo rozmačkané a namazané na topinku z celozrnného chleba je jedinečnou pochoutkou.

On obecně tmavý celozrnný chléb patří k hippies kulinářské klasice. Stejně jako různé výhonky, kořenová a listová zelenina a ovoce postupně dokázaly vytlačit z talířů ve své době nezbytné maso.

V časech hippie vznikal hit současnosti, kterým je každodenní vaření jednoduché a zdravé stravy. Nemusím snad ani dodávat, že v té době nebyl podobný trend odborníky na výživu příliš oslavován.

Agent 007 nemá čas zemřít a nemá čas na jídlo

Číst článek

Vařením s luštěninami, obilovinami, sójou, a dokonce mořskými řasami položila protestující generace základy k současnému vegetariánství.

Vrcholem hippie vaření však bylo restované tofu se zeleninou a hnědou rýží. Kombinace v jedné misce, bez které se neodejde nabídka žádné vegetariánské restaurace.

Do všeho dosud vzpomínaného ještě zařaďte lněná a různá další semínka, zázvor nastrouhaný do polévek nebo zázvorový čaj, raději ještě připomenu fazole, ječmen, mandle, kurkumu, sójovou omáčku a tempeh.

Přeji hezkou sobotu a zajděte občas na nějakou výstavu. Kupodivu tam skoro vždycky najdete nějaké spojení s gastronomií.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme