Průměrný Polák sní 120 kilogramů brambor za rok. V Poznani mají ‚pyry‘ i své muzeum
Brambory jsou jedním z pilířů české kuchyně. Bramborový salát ke štědrovečernímu kaprovi se někdy dojídá i několik dalších dnů. Bez brambor se neobejde ani polská kuchyně. Brambory tam mají i své muzeum. Je v Poznani, kde se bramborám ale neříká tak jako jinde v Polsku apro Čechy skoro srozumitelně ziemiaki, ale „pyry“. Proč?
Průměrný Polák zkonzumuje ročně 120 kilo brambor. Poláci jsou vůbec největšími jedlíky brambor a výrobků z nich v Evropě. Protože ale láska k bramborám je mezi Poláky větší než znalosti o této zázračné hlíze, rozhodl se Marcin Lutomski, původním povoláním sociolog, založit v Poznani muzeum brambor.
Prohlídka muzea začíná u mapky jihoamerické země Peru, protože právě odtamtud se brambory vydaly na vítěznou cestu světem. Do Polska se dostaly díky Prusům, kteří zabrali západní část polského území v 18.století.
Odbojní Poláci kolem Poznaně ale nechtěli novému pokrmu říkat jako Němci, které neměli rádi – kartofel. Vypůjčili si tedy jméno země původu brambor Peru a říkali jim perky.
Jenže znakem poznaňského nářečí je, že všechna slova přitvrzuje. Lutomski tak vysvětluje, jak se z původního označení perky staly nakonec pyry. A tak lidé z Poznaně říkají bramborám dodnes.
Muzeum brambor je částečně interaktivní. Každý návštěvník dostane na začátku prohlídky velkou hlízu, kterou si asi po hodině, na konci výkladu vyzvedne upečenou.
Brambory, po poznaňsku pyry, si podle otce muzea Lutomského zaslouží mít vlastní expozici a jakýsi pomník, protože díky nim se většina Evropy zbavila hladu. A z brambor se dají připravit velmi rozmanitá jídla.
V expozici poznaňského muzea tak nechybí ani atrapy českých bramborových nebo chlupatých knedlíků, ale také bramborové jelito ze severovýchodu Polska, nebo bramborové placky podobné bramboráku, které se ale ve Velkopolské vojvodství v okolí Poznaně jedí výhradně na sladko.
„Nejvyhlášenější poznaňské bramborové jídlo je ‚pyra s gžikem‘. Velká brambora se uvaří, nebo upeče ve slupce, rozkrojí se a zalije plnotučným tvarohem rozmíchaným se zakysanou smetanou. To celé se posype smaženou cibulkou a pažitkou. Jednoduché, ale dobré a na jídelním lístku mají pyru s gžikem skoro všechny poznaňské restaurace,“ dodává Lutomski.
