Nedávat číšníkům žádné spropitné?
Berte název mé gastroglosy jako otázku položenou k další polemice. Se spropitným se setkávám pravidelně a nemám s tím zásadní problém. Avšak doba pocovidová přinesla do praxe v restauracích exportovanou novinku. Hodně z nich si do konečného účtu automaticky zahrnou i spropitné ve výši deseti a více procent, aniž by rozhodnutí nechali na vás.
Tento zvyk přišel ze Spojených států ale verdikt, jestli zaplatíte konečný účet s daným „tipem“, je přese všechno jenom a jenom na vás! Tak proč ten neskrývaný tlak, ptám se.
Ach ti Američané
Vše začalo zmuchlanými jednodolarovkami na pultech barů a jídelen. Mluvím o své nedávné dovolené v Mexiku, kde bylo vše all inclusive, ale veselí a uvolnění Američané tahali z kapsiček a tašek předem připravené bankovky a zmuchlané je předávali obsluze v baru a restauraci, případně číšníkům pohybujícím se mezi lehátky na pláži.
Pátrala jsem proč a důvod je jednoduchý. Zmuchlaná bankovka se lépe předává do dlaně či sklenice, vyjadřuje akt dobrovolnosti, protože cíleně bankovku „upravíte“ a oddělíte ji tak od formálního placení. Takto se platí hlavně ve službách, jako je taxi, kadeřník, bar a restaurace.
Barevné, slunečné, hřejivé a rozmanitě chutné. Vítejte v Mexiku
Číst článek
Spropitné je ve Spojených státech zvykové a očekávané, ale současnost mu není nakloněná. Restaurace se chtějí zahojit za období, kdy byly za covidu zavřené, a také ho současná inflace žene nahoru. Není nic neobvyklého, že se na účtence objeví klidně i 25 % navíc, ale to se dělo i dříve.
Toto je už částka nezanedbatelná a její výše začíná být předmětem diskusí až na profesionální právní úrovni. Nutno však dodat, že plat obsluhy je v USA hodně mizerný a s „tipem“ je proto na všech stranách počítáno.
Naučila jsem se při svých návštěvách New Yorku dávat odpovídající část spropitného, jinak obsluha se cítí dotčena, dokonce mi jednou servírka neomaleně sdělila, že něco jaksi chybí.
Jsou v tom nevinně
Vypadá to, že za vše může Amerika, ale není tomu tak. Kultura spropitného přišla ze středověké Evropy, kde se nechávalo na stole pár mincí pro hostinského a služebnictvo.
Zvyk se šířil dál až do současné podoby, ale ne všichni ho vzali za svůj. Rychlost a způsob šíření byl ovlivněn jak kulturními, tak ekonomickými rozdíly. Jsou silné státy, kde není nutno podpořit obsluhu „tipem“, jejich mzda je dostatečná a díl spropitného nese zaměstnavatel.
Třeba v Japonsku je spropitné nezvyklé, dokonce může být bráno jako nezdvořilost. Raději se mu v těchto končinách vyhýbejte, aby uražený číšník nezaujal „zenkucu dachi“, což je útočný postoj karatisty.
Očekávané je naopak ve Velké Británii a Francii, kde situace odpovídá Spojeným státům, ale je o trochu nižší, většinou okolo 10 až 12,5 procent. Naopak v Německu a Nizozemsku je normální spropitné nedávat, ale to spíše přičítám národním vlastnostem.
U nás v Čechách roste spropitné úměrně se stoupající životní úrovní, ale každá negativní ekonomická anomálie se odrazí i na ochotě nechávat vyšší spropitné.
Obecně lze říct, že přidání obnosu k útratě ovlivňuje výše minimální mzdy. Naopak někde zase není zvykem spoléhat na zákazníka, že obsluze mzdu doplatí. Jinde zase do cen na jídelníčku zahrnují poplatek za obsluhu, někde si dokonce zahraje roli národní hrdost a spropitné se považuje za kulturní import odjinud, není tedy o něj zájem.
Na každý pád je spropitné pro řadu pracovníků v restauracích nezanedbatelným zdrojem příjmů, který může být zaměstnavatelem až zneužíván. Dalším faktem je, že pokud jste někde častým hostem, vytváří se spropitným vztah mezi vámi a obsluhou, jednoduše řečeno, jste vítáni.
Občas kroutím hlavou
Co mě občas zaráží, je, že se v restauracích často nechápe spropitné jako poděkování za příjemné společenské i chuťové posezení, ale počítá se s ním automaticky. Pokud vám číšník omylem vylije do klína rajskou omáčku, převrhne za krk velké pivo či podtrhne židli, sice se omluví, nahodí zdrcený výraz, ale tím to končí.
Jak se převrací třítunová palačinka a navíc dva skvělé recepty
Číst článek
Stejně očekává spropitné, které je už předtištěné na účtence, nebo čeká, až mu nadiktujete částku, kterou napíše do terminálu, i když má na stole před očima účet.
Prostě ať se člověk chová na jedné ze dvou stran stolu nevhodně, vždy se spropitné očekává… není to divné?
Spropitné je v pořádku, ale za normálně odvedenou práci dodavatelem surovin počínaje, přes kuchaře, číšníka a vaše spokojené pocity konče.
Nenormální však může být i spropitné, nad kterým se zatočí hlava i ostřílené obsluze. Fotbalista David Beckham nechal v losangeleském baru 1000 dolarů navíc, ač byla útrata ve výši desetiny spropitného.
Mezi hosty dávající podobně vysoký „tip“ patří i zpěvačka Taylor Swift a herci Russel Crowe a Johnny Depp. Všem doporučuji, aby omezili snahu se jmenovaným celebritám vyrovnat právě v tomto. Lepší bude dát se na fotbal, pěveckou dráhu, dobýt Hollywood a až poté přijmout podobné hvězdné manýry.
Když už jsme u filmu, i tady občas hraje spropitné svou roli, namátkou vzpomenu filmy Grandhotel Budapešť z roku 2014, Hořkost (Heartburn, 1986), Imaginární lásky (Heartbeats, 2010) a komedii Hele kámo, kdo tu vaří (Waiting, 2005).
Dost bylo spropitného?
Z textu vyplývá, že spropitné je peněžní částka, která je poskytována dobrovolně, obvykle jako projev uznání nebo ocenění za vykonanou službu. K tomu opět připomínám, že není povinné, i kdyby vám bylo stokrát připsáno na konečný účet. Jeho platba a výše je vždy na základě dobrovolnosti a jeho budoucnost je těžko předvídatelná.
Freud po sobě zanechal 14 dětí, obrovské jmění a stůl s černým ubrusem
Číst článek
Faktem je, že obsluha stolu je profesí nelehkou, složitou a vyčerpávající. Výše mzdy často neodpovídá vynaloženému úsilí a spropitné k naší kultuře patří. Má zde své místo, je zvykem a mělo by tomu tak zůstat.
Já dávám za dobrou službu spropitné ráda. Ovšem vždy s podmínkou, že bude patřit číšníkům, na což se klidně i zeptám. Pokud mi nenapoví účtenka, většinou ve výši desetiny útraty. Lépe se to počítá a zaokrouhluji jej vždy směrem nahoru.
Myslím, že i rozumné spropitné dokáže nakopnout churavějící restaurace, a co si přát víc!
