Kurtování k lůžku je v Česku výjimečné opatření, tvrdí šéf Národního ústavu duševního zdraví Winkler
Pacientka psychiatrické nemocnice v Opavě byla před několika lety téměř nepřetržitě přimontovaná k lůžku. Kontrola v zařízení to nazvala mučením. Vyplývá to z interních dokumentů ministerstva zdravotnictví, které získal zpravodajský server iROZHLAS.cz. Zprávy poukazují na kritická zjištění týkající se porušování lidských práv v psychiatrických nemocnicích v Česku. K tématu se pro Český rozhlas Plus vyjádřil ředitel Národního ústavu duševního zdraví Petr Winkler.
Jak často je v rámci české psychiatrické péče jako opatření používáno kurtování k lůžku?
Je to velmi výjimečné opatření. Když se podíváme na celkové počty lidí, kteří jsou hospitalizovaní v psychiatrických nemocnicích, nebo obecně na počty lidí, kteří jsou léčeni s nějakým psychiatrickým onemocněním, řekl bych, že se jedná spíše o výjimky.
Spoléhá podle vás česká psychiatrie příliš na takzvané omezovací prostředky?
Záleží, co je myšleno tím příliš.
Více než třeba jinde v Evropě nebo v jiných vyspělých státech.
Samozřejmě se můžeme přirovnávat k různým státům a můžeme se také přirovnávat ke stavu, jak to tu bylo před několika lety a jak je to teď.
Pokud se srovnáváme s těmi nejvyspělejšími státy, jako jsou Finsko, Velká Británie, Austrálie nebo Nový Zéland, tak to bychom asi mohli říct, že v Česku jsou omezovací prostředky používány častěji.
12 let byla kurtovaná k psychiatrickému lůžku: zpráva ministerstva spekuluje o mučení
Číst článek
Je ale také nutné si říct, jaké omezovací prostředky. Protože i užití nebo preskripce velkého množství psychofarmak může být brána jako omezovací prostředek a říká se tomu pak chemická restrikce.
Ale nemyslím si, že takové srovnání je úplně správné. Musíme si uvědomit, že zmíněné země ze zdravotního rozpočtu dávají daleko více procent na oblast péče o duševní zdraví, a to po dlouhá desetiletí. Znamená to, že vývoj systému psychiatrické péče je tam na jiné úrovni než tady.
Ministerstvo zdravotnictví načrtlo už v roce 2013 strategii reformy psychiatrické péče, která měla nabídnout alternativu nejenom k postupům, ale také k velkým léčebnám. Jak ta reforma pokračuje a jak moc je závislá právě na tom, kolik jde do systému peněz ze státního rozpočtu, respektive z rozpočtu ministerstva zdravotnictví?
Reforma teď vstupuje do druhé fáze. Strategie sice byla načrtnuta v roce 2013, implementace první fáze nicméně začala až v roce 2017, tedy někdy před pěti lety. Pět let není úplně dlouhá doba, zvlášť v kontextu toho, jak dlouho trvaly a trvají podobné reformy v ostatních zemích, kde začaly často už v 60. nebo 70. letech a zpravidla nejsou ještě úplně dotaženy do konce.
Případ Opava: odkrývá utajovaná zpráva ministerstva mučení na psychiatrii?
Číst článek
Státy, které je dotáhly do konce, jsou spíše výjimečné. Druhá fáze startuje právě teď, kdy končí první implementační projekty první fáze reformy, a příští rok by měly začít nové projekty z nových operačních programů Evropské unie, které jsou administrovány hlavně ministerstvem práce a sociálních věcí, ministerstvem pro místní rozvoj a dalšími.
To znamená, že teď vstupujeme do druhé fáze reformy. Během první fáze se povedla spousta věcí. Asi je jich příliš na to, abych je tady pro posluchače vyjmenovával.
Vy jste říkal, že částečně na to můžeme čerpat peníze i z evropských fondů. Kolik to tedy stojí?
Financování systému péče o duševní zdraví by mělo být vícezdrojové. Nejde spoléhat jenom na rozpočet zdravotních pojišťoven, protože jde o téma, které se týká také školství, sociálních věcí nebo spravedlnosti. A všechny tyto resorty i zaměstnavatelé by do systému měli nějakým způsobem přispívat.
Reforma je ale samozřejmě do určité míry závislá také na tom, kolik procent ze zdravotnického rozpočtu jde do systému péče o duševní zdraví. A tady si musíme uvědomit – a je to částečně vysvětlující faktor, proč je stav takový, jaký je –, že když se podíváme na zátěž způsobovanou všemi onemocněními dohromady, psychiatrická onemocnění zabírají střízlivým odhadem v České republice okolo 15 procent veškeré zátěže.
Jenže ze zdravotního rozpočtu do systému péče o duševní zdraví jdou pouhá čtyři procenta. Tato disproporce je samozřejmě někde znát, a to nejvíce na tom, v jakém stavu jsou momentálně psychiatrické nemocnice.
