Přílišné cvičení nebo posedlost zdravou stravou. Lékaři sledují nárůst lidí s poruchami příjmu potravy
S poruchami příjmu potravy se potýká skoro osm procent populace. Patří mezi ně třeba mentální anorexie, bulimie nebo záchvatovité přejídání. Případů přitom v poslední době přibývá – oproti začátku tisíciletí trpí poruchami příjmu potravy dvakrát tolik lidí.
„U většiny mých klientů to začalo jako taková nevinná cesta za tím, jak se cítit líp. Možná se jim to ale moc ‚zalíbilo‘ a pak už se to přehouplo tam, kam asi ne každý chce,“ popisuje svoji zkušenost Adam Bednář z centra Anabell, které nabízí pomoc lidem s poruchami příjmu potravy i jejich rodinám.
Data z klinické praxe ukazují, že nových případů skokově přibylo za pandemie covidu.
„Mám primárně mladší klienty a klientky, které a kteří mapují svůj původ poruchy příjmu potravy do období covidu. Zmiňovali při něm velké zaměření na sebe, zároveň tlak sociálních sítí se stravovat zdravě a cvičit,“ vysvětluje Bednář.
V centru pracuje jako takzvaný peer konzultant, tedy člověk, kdo už má s poruchou osobní zkušenost.
„Nejvíce přínosné je, že tu sedí někdo, kdo si poruchou příjmu potravy prošel, kdo to téma má zpracovaný a je tu jako ‚sedící důkaz‘ toho, že se porucha příjmu potravy dá překonat,“ dodává.
Poruchou příjmu potravy trpí převážně ženy. Muži ale méně často vyhledají odbornou pomoc, říká expertka
Číst článek
Posedlost zdravou stravou
Nejčastěji lidé trpí anorexií, v poslední době přibývá také záchvatovitého přejídání. Objevují se ale i specifičtější problémy s příjmem potravy. Třeba takzvaná ortorexie.
„To je patologická posedlost zdravou stravou, kdy jedinci dělají něco, co společnost hodnotí vysoce pozitivně, ale ničí se tím a začíná tak velice často i anorexie. Na druhé straně máme daleko víc lidí, kteří se ničí sportem – cvičí, i když jsou nemocní, zahání tím úzkost anebo pocity viny,“ vysvětluje Hana Papežová, vedoucí Centra pro léčbu poruch příjmu potravy na psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice.
Poruchy se podle Papežové navíc výrazně častěji objevují i u dětí pod 15 let.
„Začínali jsme s preventivními opatřeními cílenými na vysokoškoláky a středoškoláky. Teď se cílí na základní školu, kde už se vlastně také pozorují projevy poruch příjmu potravy – šikana nebo sdílená posedlost zevnějškem,“ srovnává Papežová.
Když je rozdíl mezi ‚gulášovkou‘ a vývarem. Mladí diabetici můžou po lécích přibrat, končí to až bulimií
Číst článek
Varovných signálů si často všímá nejbližší okolí. „Všechno se začíná točit okolo jídla a taky okolo pohybu, který přistává být koníčkem, ale stává se drilem, povinností a prostředkem k odstranění toho, že se člověk najedl,“ vysvětluje Tereza Maková, psychoterapeutka a jedna ze zakladatelek iniciativy s názvem 3pe.
„Na blízkém člověku si můžete všímat hlavně změn chování. Třeba toho, že se stahuje do sebe, izoluje a téma jídla začíná být tabu. Anebo naopak o jídle mluví výrazně víc než dřív,“ popisuje Maková.
Pomoc a informace o poruchách příjmu potravy lidé najdou třeba na webu 3pe, nebo healthyandfree doktorky Hany Papežové. Poradenství – online nebo fyzicky poskytují taky centra Anabell v Praze, Brně a Ostravě.
