Balík: Přijímání novely o valorizaci bylo nedůstojné kvůli ANO, nemělo by navrhovat její zrušení
Hnutí ANO a skupina senátorů podaly k Ústavnímu soudu dva návrhy na zrušení části novely o zkrácení červnové valorizace penzí. Vládní koalice ji obhajuje snahou zabránit hospodářským škodám. Opoziční hnutí vytýká novele retroaktivitu, tedy zpětnou platnost zákona. „Řekl bych, že nebylo přeshraniční,“ komentuje pro Radiožurnál bývalý člen Ústavního soudu, emeritní ústavní soudce a děkan fakulty právnické Západočeské univerzity Stanislav Balík.
Vy jste už v předchozích měsících vyjádřil vážné pochybnosti, jestli může tento podnět k ústavnímu soudu uspět. Neobstojí ale přece jenom ani částečně argumenty, o které se opírají výhrady z parlamentních kruhů i některých ústavních právníků vůči samotné novele a procesu jejího schvalování, například pokud jde o proceduru projednávání v rámci legislativní nouze?
Řekl bych, že především stav legislativní nouze lze vyhlásit za situace, kdy hrozí nějaká značná hospodářská škoda, což v tomto případě jsme ve stavu, kdy se jedná o mimo jiné stabilizaci veřejného rozpočtu.
Poslechněte si rozhovor s bývalým členem Ústavního soudu Stanislavem Balíkem o návrzích na částečné zrušení vládní novely o zkrácení valorizace penzí
Stav legislativní nouze znamená, že návrh zákona bude projednán rychleji, ale tím, že se třeba vymezí okruh, jak dlouho může který poslanec hovořit nebo že se stanoví to, že mohou mluvit jenom ti, kteří mají přednostní právo, tak je to určeno proto, aby se všem dostalo prostoru k tomu, aby se mohli k věci vyjádřit.
Ale já bych řekl, že pokud napadá ten zákon z důvodu zákonodárné procedury, nečetl jsem ten návrh hnutí ANO, ale pokud to někdo napadá s odůvodněním, že ta procedura nebyla v pořádku, tak si musíme říci, že to, aby byl dán prostor mluvit k věci, to se těm poslancům dostalo. Samozřejmě mluvit k věci.
Čili když se kdokoliv podívá na stenozáznam z jednání té sněmovny, tak zjistí, že někteří poslanci mluvili téměř stejně dlouho, jako mluvíval Fidel Castro a to, co se týkalo věci, tak by se dalo shrnout třeba do deseti minut.
Takže z tohoto důvodu si myslím, že dovolávat se porušení pravidel zákonodárné procedury by se neměl ten, kdo sám zavdal příčinu k tomu, aby procedura probíhala tak nedůstojným způsobem, jako se to přihodilo v případě tohoto návrhu zákona.
Evropský soud
Nebyla ale přece jenom ta situace, za níž byl schválen takzvaný pandemický zákon, odlišná od valorizační novely? Podle některých expertů na ústavní právo bylo v tomto případě využití stavu legislativní nouze hraniční. A například Marek Antoš z Právnické fakulty Univerzity Karlovy soudí, že vláda se tentokrát nemůže odvolávat na mimořádné okolnosti.
Řekne se dva právníci, tři názory. A jsou tací, kteří jsou, jak se říká správně, aktivisté, ti by hledali kdejakou záminku k tomu, aby nějakou právní úpravu mohli zrušit. Ale u Ústavního soudu nepochybně budou i soudci, kteří jsou naopak stoupenci takzvané minimalizace zásahu.
Protiústavnost důchodové novely je v retroaktivitě či legislativní nouzi, tvrdí poslanci ANO
Číst článek
Jestliže pan kolega Antoš má názor, že to použití bylo hraniční, tak já bych řekl, že nebylo přeshraniční a bude to na posouzení Ústavním soudem, ale myslím si, že v celkovém kontextu toho, o co se jedná, je především vidět veřejný zájem a na to je třeba i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Nikola Žegarac proti Srbsku, kde se také jednalo o snížení důchodu.
Evropský soud pro lidská práva neshledal porušení dodatkového protokolu číslo jedna k úmluvě, což je náš článek 11 Listiny základních práv a svobod, ani neshledal, že by tam došlo k nějaké diskriminaci, protože se to jinak stavělo k důchodcům s řidšími a nižšími důchody. Čili přešel jsem už vlastně do té věcné stránky.
Řekl bych, že Ústavní soud bude provádět test proporcionality a myslím si, že v tomto případě by mohla tato právní úprava rovněž obstát. A třetí otázka je s retroaktivitou. Já bych řekl, že máme celou řadu jiných případů zákon od zákonu, které v podstatě byly přijaty a novelizovány ještě v době té takzvané legisvakance, čili v okamžiku, kdy ještě nebyly v účinnosti nebo kdy se podle něj nemohlo ještě postupovat.
Valorizaci důchodů napadla skupina senátorů, jednal za ni Canov. Návrh odevzdala ve čtvrtek
Číst článek
Čili z tohoto důvodu si myslím, že by ten zákon mohl obstát i z tohoto hlediska. Takže samozřejmě poté, když bude příležitost si podrobněji návrhy přečíst, tak se o tom dá ještě dále meditovat. Ale já jsem si připravoval v duchu argumentaci, protože bylo jasné, že ten návrh bude podán. A musím říct, že na svých dosavadních postojích, kdy si říkám, že by ten návrh měl být a mohl být zamítnut, tak setrvávám.
Například ústavní právník Jan Kudrna, člen Legislativní rady vlády, soudí, že tento zákon představuje „zásah do existujícího právního nároku a jde tedy o pravou retroaktivitu“. Tento aspekt by nemohl být pro Ústavní soud zásadní?
Myslím si, že kdybychom podrobně četli rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žegarace, tak tam se podobná otázka rovněž řešila a ta právní věta ve stručnosti zněla, že nikdo nemá žádné ústavní právo na zachování své výše důchodu.
A řekl bych, že to je také jeden podstatný moment, že v Listině základních práv a svobod jsou chráněna různá práva, jako na bezplatnou lékařskou péči nebo na bezplatné školství, ale není tam nikde ustanovení, které by garantovalo výši jednou stanoveného důchodu.
Nemluvě o tom, že legislativní očekávání by možná mohlo nastat za situace, že by třeba už běžela nějaká právní úprava, kde už by se něco vyplácelo. Proto také asi bylo nutno ten zákon projednat ve stavu legislativní nouze se zájmem ochrany veřejných financí tak, aby byl přijat ještě před tím, než by došlo k první výplatě výše stanoveného valorizovaného důchodu.
