Svobodovy židle, pikantní doprava. Jak se zrodil nový šéf Prahy

Jak to je? Je teď ruka v rukávě, hotovo? V Praze máme nového primátora. Všichni spokojeni?
Máme nového primátora. A co se týče uzavření koalice, tam už je ruka v rukávě určitě. Minimálně všechna uskupení to prezentují tak, že dohoda mezi koalicí Spolu, Piráty a hnutím STAN je hotová a definitivní. Co se týká primátora, to už je také vyřešené. Zvolený je Bohuslav Svoboda z ODS, jak se předpokládalo a jak vlastně koalice Spolu proklamovala před volbami, že kandidátem na primátora je její lídr.

A jestli jsou všichni spokojení? Dovedu si představit, že stoprocentní spokojenost úplně nebude v koalici Spolu, a to ze dvou důvodů. Předně proto, že vyhráli volby a nakonec museli vítězství přetavit v řadu ústupků, od personálního obsazení v radě, které měli naplánované, až po to, že nakonec nemají v nové radě většinu, jak původně chtěli. Nebude ani u samotné ODS, která v má v nové radě „jen“ dva zástupce, z toho jednoho primátora. A rozhodně spokojenost není u lidovců, kteří, byť jsou součástí koalice Spolu, nemají v radě ani jednoho zástupce. Naopak výrazně spokojené je určitě hnutí STAN, které mělo do voleb hrozně těžkou pozici po kauze Dozimetr a nakonec z pěti zastupitelů, které získali ve volbách, jsou dva radní, a to včetně jejich lídra, stávajícího i budoucího náměstka Petra Hlaváčka, který pokračuje na Územním rozvoji, takže tam je spokojenost určitě. A Piráti si nakonec prosadili řadu svých požadavků, takže důvod k nespokojenosti úplně velký nemají. Naopak k nespokojenosti má určitě důvod nově opoziční Praha sobě, která zůstala trochu na ocet a v opozici s hnutím ANO a s SPD.

Konec dobrý, všechno dobré. To je výrok staronového primátora Bohuslava Svobody. Bohuslav Svoboda se stává primátorem ve svých 79 letech. Neexistují, Adame, nějaké pochybnosti – a teď se skutečně ptám, nechci nic předjímat – pochybnosti o tom, zda tu funkci fyzicky zvládne?
My jsme se na to s kolegy ptali ve středu na tiskové konferenci, která byla k podpisu koaliční smlouvy. Ne úplně takto napřímo, ale vlastně jsme se o to otřeli a pan Svoboda sám – v tomto kontextu to možná vyzní jako legrační obrat – poměrně aktivně na toto téma naskočil. Sám říkal, že se cítí fyzicky úplně v pořádku. Vyprávěl příběh o svém dědečkovi, který v 93 letech kácel stromy, a říkal, že on má fyzické předpoklady po něm a že se cítí velmi fit. Zdůrazňoval i to, že sám je lékař, takže dokáže nejlíp posoudit, v jakém zdravotním stavu je. Za mě: já bych úplně netipnul, že je v takovém věku. On sám navíc tvrdí, že na výkon funkce bude úplně v pořádku stačit, že to samozřejmě dlouho zvažoval a že se cítí fit. Takže u něj ty pochybnosti určitě nejsou. Já to těžko posoudím.

Kácet stromy rozhodně nebude, ale kromě toho, že bude primátorem, tak zůstává poslancem. Už nebude přednostou Gynekologické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, ale uvidí, zda bude zvládat svou lékařskou praxi. Kolik dalších rolí a funkcí má? Kolik z nich si chce ponechat?
Z jeho vyjádření vyplynulo, že si uvědomuje, že primátorská práce vyžaduje velké nasazení. Koneckonců mu to několikrát, abych tak řekl, vmetli nejen současní opoziční politici,…

ale třeba i Piráti, kteří s ním a s koalicí Spolu vyjednávali o novém složení vedení města. A z toho, co říkal tento týden, vlastně vyplývá, že si to skutečně uvědomuje. Na středeční tiskovce při podpisu koaliční smlouvy krom toho, že říkal, že je nutné, aby celá nová rada včetně něj začala ihned pracovat a dohnala ten několikaměsíční skluz způsobený vyjednáváním, dokonce přítomné vyzval, aby nepracovali jen na sto procent, ale aby Praze dávali skutečně všechno. I z toho, co jsi říkal, to vyplývá. On chce být řadový poslanec, chce minimalizovat svůj úvazek na klinice, chce rezignovat na členství ve správní radě VZP. Čili myslím, že vlastně už o další funkce nestojí, a nedovedu si ani představit, že by se třeba stal součástí nějakého zásadního výboru, který by vyžadoval další časové nasazení.

Tak či onak ale zůstává otázkou, zda na sto procent můžeš zvládat funkci jak primátora hlavního města, tak poslance. Kumulace funkcí je totiž poměrně velké téma. Zaznamenal jsem třeba video vyjednavače za Spolu Zdeňka Zajíčka, který vyzval novináře, aby nové vedení nechali pracovat v klidu, a svým kolegům vzkázal, ať už na dotazy ohledně kumulace funkcí neodpovídají.

Ale to přece logicky vyvolává u podobných případů obecné otázky, zda všichni, kteří mají vícero funkcí a sedí, jak se říká, na více židlích, zvládnou vykonávat svoji funkci naplno. Zda to zvládnou, zda tam nehrozí třeba nějaký střet zájmů, což je další věc.
Shodou okolností byla odpověď pana Zajíčka v reakci na moji předchozí otázku, kdy jsem se ptal pana Pospíšila z TOP 09, jestli si nechá svoji funkci europoslance a jak to bude s jeho dalšími funkcemi. Aniž bych chtěl někoho obhajovat, tak si myslím, že se trochu projevila nahromaděná frustrace z toho opravdu dlouhého vyjednávání o novém vedení Prahy, které bez týdne trvalo skoro pět měsíců a během kterého se už od začátku skloňovaly problémy s personálním obsazením. Myslím, že na té tiskovce to tedy vyplynulo z toho. Rozhodně to ale není správný přístup nejen k novinářům, ale ani k voličům. Koneckonců například Alexandra Udženija z ODS, která je v současné době starostka Prahy 2 a má být náměstkyní primátora pro sociální věci, bydlení a zdravotnictví, sama řekla, že se výhledově chystá vzdát funkce starostky a svých závazků na Praze 2, které předá nějakým dalším kolegům. Pan Pospíšil řekl, že rezignuje na místo předsedy správní rady Musea Kampa, zůstane europoslancem, ale vlastně taky chce svoje aktivity omezit.

Já jsem se ho ještě po tiskové konferenci k té koaliční smlouvě ptal, jestli tomu rozumím správně, že ani nebude kandidovat znovu do Europarlamentu. A on mi řekl, že to ani neplánuje, i proto, že je náměstkem primátora. Takže ta otázka určitě relevantní je, ale trochu to souvisí s tím, o čem jsem mluvil předtím, nebo je to alespoň můj dojem z toho, že oni si uvědomují, že práce v nejužším vedení města vyžaduje skutečně spoustu času. Koneckonců se o to při diskusi během volby primátora a radních tady na zastupitelstvu otřela třeba Hana Třeštíková z Prahy sobě, která doteď byla radní pro kulturu. Právě panu Pospíšilovi trochu vytýkala, že má funkcí celou řadu a že práce radního pro kulturu vyžaduje obrovské množství času, a ptala se, jak to vlastně bude zvládat. Takže si myslím, že si to uvědomují. Ale ta otázka určitě na místě je.

Pan Pospíšil řekl, že rezignuje na místo předsedy správní rady Musea Kampa, bude dál europoslanec atd., ale s tím muzeem zůstane prý nějakým způsobem spjatý kvůli morálnímu závazku vůči Medě Mládkové. A zároveň bude náměstkem pro kulturu, nemůže tam hrozit nějaký střet zájmů?
Pan Pospíšil totiž úplně nespecifikoval, co to vlastně znamená. A on sám říká, že těžko může dopředu sám říct, do jaké míry mu můžou, nebo nemůžou (a nejen jemu) kumulace funkcí práci komplikovat. A říkal něco ve smyslu, já si bohužel nepamatuji přesné znění té věty, ale něco ve smyslu, že po nějaké době voliči sami zhodnotí, jestli tu práci skutečně vykonává tak, jak by měl. A chce jít naproti tomu, aby ji skutečně vykonával tak, jak by měl, tím, že se vzdá některých funkcí. Nicméně myslím si, že potenciální střet zájmů tam určitě je. Otázka je, do jaké míry bude respektovat běžnou praxi na jednání zastupitelstva, kdy, pokud je někdo ze zastupitelů jakkoliv spjatý s nějakým projektem, o kterém se hlasuje, tak zvykem je, že na to sám před hlasováním upozorní a třeba se hlasování zdrží. Samozřejmě u radního je to o něco složitější, protože rada předjednává věci, které potom řeší zastupitelstvo, čili tam si to moc nedovedu představit. Na druhou stranu pořád se to tam dá hlasovat bez jednoho radního, který se může zdržet i při hlasování v radě. Čili toto si dovedu představit jako praktické řešení té věci, ale že by to byl úplně ten nejčistší postup, to se asi říct nedá.

Dva primátoři

Deník N velmi trefně píše, že Praha bude mít dva primátory. Jak to čteš?
S trochou nadsázky je to pravda. Vyplývá to i z toho, že prvním náměstkem primátora bude nově Zdeněk Hřib z Pirátů, čili určitý stupeň kontinuity se tam nevyhnutelně musí zachovat. První náměstek totiž při nepřítomnosti primátora v podstatě řídí město za něj, když parafrázuji, jak je to nastaveno. A tím, že je zachovaná kontinuita posledních čtyř, nebo s vyjednáváním vlastně skoro čtyř a půl let, kdy Zdeněk Hřib Prahu vedl, tak to v zásadě trochu pravda bude. Na druhou stranu i z toho, jak pozoruji těch několik let pana Svobodu i pana Hřiba, myslím, že ani jeden z nich není žádný otloukánek a ví, proč v té funkci je a co to obnáší. A pan Svoboda je zkušený politik, který o primátorskou židli, nebo to primátorské křeslo, stál z nějakých důvodů a uvědomuje si, co tam chce dělat a jak to chce dělat. Čili si nemyslím, že by se úplně nechal odsunout na druhou kolej a nechal město řídit dosavadním primátorem.

Já jsem spíš možná trošku narážel i na nějaké osobní animozity, které dlouhé měsíce vyjednávání o novém vedení města blokovaly. Prostě si nejenom radní, ale zastupitelé dlouhodobě vjížděli do vlasů, ne?
Je to tak. Myslím, že u pana Svobody a pana Hřiba je to trochu vyhnané do extrémů možná i tou poměrně intenzivní volební kampaní koalice Spolu a Pirátů. S oběma jsem o tom mluvil v kuloárech, na zastupitelstvu i na řadě míst, kde jsem je potkal, a vlastně jsem z toho nabyl dojmu, že ta situace mezi nimi zdaleka není tak vyhrocená, jak by se mohlo zdát. Oni k sobě oba mají respekt. Koneckonců pan Svoboda panu Hřibovi za práci, kterou odvedl za ty čtyři roky pro město, poděkoval. Jestli se nepletu, tak je dokonce ten vztah užší o to, že pan nový pan primátor Svoboda zkoušel pana dosavadního primátora Hřiba u státnic, takže oni mají dokonce nějaký osobní vztah. A jak říkám, myslím si, že ten vztah není úplně tak vyhrocený, jak se může zdát.

U řady jiných politiků napříč novou koalicí to problematické částečně být může. Paní Udženija například ale říkala, že všichni jsou dospělí lidé a zkušení politici a že prostě vědí, jak to teď musí fungovat, aby město jelo dál. Opoziční práce v zásadě spočívá i v tom kritizovat vládní garnituru, upozorňovat na nejasnosti nebo se na ně doptávat atd. A navíc si myslím, že bude velkou roli hrát i to, že jiná možnost než poskládání takové koalice vlastně neexistuje, jak se v prosinci ukázalo.

Myslím si, že to může být i poměrně významný hnací motor stability nové koalice, kterou vlastně trochu zpochybňuje i nově opoziční Praha sobě. Částečně ji zpochybňuje i hnutí ANO, které říká, že je koalice postavená na vládním základě, na tom vládním půdorysu, jak oni říkají, ale programově ty strany nemají v zásadě moc společného. A přesně, jak jsi to říkal, ty poslední čtyři roky na sebe vlastně útočili a vyčítali si kde co, od konkrétních projektů až po přístup k zastupitelstvu. Ale skutečně už toho moc jiného nezbývá, takže by to mělo fungovat i kvůli tomuto.

Nová Praha

Když jsme spolu mluvili v prosinci, kdy jsi na magistrátu sledoval ta zabetonovaná jednání, tak jsi z toho byl už, jestli to můžu říct, tak trošku unavený. Bylo to skutečně velmi náročné, složité, dlouhé, vyčerpávající nejenom pro ty, kteří o tom jednali, ale také pro ty, kteří to jako ty bedlivě sledovali. Co se stalo, že teď v únoru byla ta jednání mnohem hladší? Že se všichni tak nějak shodli a že už byli tak hotoví, že to trvá tak dlouho, že si řekli: už to prostě musíme rozseknout.
Je to tak. Já žertem často říkám, že to, co máme my novináři s pražskými politiky na zastupitelstvu společné, jsou především pytle pod očima.

Jsou dvě roviny, které to odblokovaly. První je ta, že se v prosinci nepodařilo zvolit Bohuslava Svobodu primátorem s hlasy hnutí ANO, ačkoliv nebyla ještě dojednaná koalice. Což v zásadě ukázalo to, že takto to fungovat nemůže. To je jedna věc. A určitý stupeň zklamání, nebo jak to říct, v řadách koalice Spolu.

No a potom druhá věc je, že po Novém roce přišla nabídka od Spolu, kteří ustoupili ze svého původního požadavku na to, aby měli kromě pozice primátora zároveň většinu v radě, čili 6 křesel z 11. A to byl úplně zásadní moment, protože to byla věc, o kterou usilovali Piráti v zásadě od počátku jednání s tím, že respektují, že by se primátorem stal lídr koalice spolu Bohuslav Svoboda, ale odmítají, aby zároveň měli většinu v radě. A ve chvíli, kdy od Spolu přišla nabídka na rozdělení pět křesel pro Spolu, čtyři pro Piráty a dvě pro hnutí STAN, tak to zásadně odblokovalo možnosti vyjednávání. Skutečně se pak už začal řešit obsah nebo schopnost spolupráce. Priority, programové obsazení rady, všechno najednou bylo jednodušší, protože toto byl v tu chvíli zásadní problém Pirátů. A na tom to stálo, protože koalice Spolu nemohla samotná se STANem udělat většinu v zastupitelstvu. Zároveň částečně dosavadní koalice, která by musela fungovat na půdorysu Piráti, hnutí STAN a Praha sobě, taky neměla dost hlasů. Čili toto byl po Novém roce úplně zásadní moment, který to odblokoval.

Paní Hana Kordová Marvanová zvolená za Spolu sehrála jakou roli?
V prosinci absolutně zásadní. Nechci, aby to vyznělo nějak zle, protože tak to samozřejmě není míněno a je to čistě pozorovací dojem, ale už od začátku, kdy se rozjela volební kampaň a bylo jasné, že paní Kordová Marvanová bude v koalici Spolu, tak se spekulovalo o tom, jak dlouho to vlastně vydrží. Protože paní Marvanová má pověst toho, kdo hlasuje podle svého svědomí, nastavení, svých hodnot atd. Koneckonců v době, kdy byla členkou Unie svobody, tak to, že se nakonec rozhodla jinak, než se domluvili v koalici, tehdy málem položilo vládu. Čili ona tu historii s tímto spojenou má. A ta potenciální tehdy často skloňovaná koalice Spolu a hnutí ANO (což se nakonec ukázalo, že nebyl ani plán) by stála na té nejtěsnější možné většině v zastupitelstvu. Tam je totiž 65 zastupitelů a hnutí ANO a koalice Spolu dohromady by měli 33, čili většinu jednoho hlasu. A to by byla paní Hana Kordová Marvanová.

A v prosinci na tomto půdorysu, na těch 33 hlasech, stál záměr zvolit pana Svobodu primátorem – ačkoliv ještě nebyla domluvená žádná koaliční spolupráce – s podporou hlasů hnutí ANO, které k tomu bylo svolné. V ten den to bylo o něco dramatičtější, ale když to hodně zjednoduším, tak se paní Marvanová na poslední chvíli před tou volbou rozhodla, že nebude hlasovat. Jenže ve chvíli, kdy potřebujete ten jeden jediný hlas pro tu většinu, tak je to samozřejmě problém.

Čili volba primátora, ten rozjednaný bod, se musela přerušit a vlastně pokračovala až ve čtvrtek, kdy se skutečně pan Svoboda stal novým primátorem. Tehdy to na tom hlasu, nebo spíš v tomto kontextu ne-hlasu paní Marvanové vlastně celé shořelo.

A Hana Kordová Marvanová se při tom nynějším hlasování nakonec zdržela.

Pojďme přiblížit novou Prahu. Jaká bude za primátorství Bohuslava Svobody? Na čem se teď v nové radě hlavního města Prahy dohodli? Co budou hlavní témata?
Myslím, že nová Praha bude hlavně velmi zajímavá. Souvisí to i s tím, o čem jsme se už bavili, a to je, že doteď byla ODS a Piráti proti sobě jako opoziční a koaliční strana a často si v těch věcech, které teď proklamují za společné priority, hodně nerozuměli. Bude zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet třeba doprava, protože na tu měli od začátku opravdu velmi odlišné pohledy. Doteď měla dopravu na starosti Praha sobě, náměstek Adam Scheinherr a nově ji bude mít právě bývalý primátor Zdeněk Hřib z Pirátů, který převezme gesci dopravy jako první náměstek.

Čili o to to bude pikantnější. Koalice Spolu avizovala, že do těch už zahájených nebo rozpracovaných projektů v žádném případě nechce házet vidle, abych to řekl lidově, ale že je potřeba vyřešit, jakým způsobem se bude Praha rozvíjet. Nová koalice teď společně proklamuje, a řekl to explicitně i pan Svoboda, že je důležité najít balanc mezi hromadnou dopravou, pěší dopravou a automobilovou dopravou, aby se v Praze nikdo necítil znevýhodněný.

Druhá věc, která je pro novou koalici prioritní, je z těch jejich vyjádření například bydlení, dostupnost bydlení a nová výstavba. Společně se chtějí všichni věnovat i školství. Tam se to týká především nedostatku míst ve školách, ať už základních nebo středních, v určitých částech Prahy. Toto budou ty určitě úplně zásadní věci. Pak se má nově zřídit i výbor pro energetiku, který má pomoct s tím, jak se město bude stavět k energetické krizi, respektive energetické soběstačnosti a bezpečnosti. A to Petr Hlaváček ze Stanu má poměrně ambiciózní projekt tzv. energocenter, která mají přes tepelná čerpadla například vytápět část Prahy vodou z Vltavy. To je projekt za obrovské peníze, stojí obrovské úsilí, čas. Trochu souvisí i s klimatickým plánem a bude zajímavé sledovat, kde se najde ten konsensus a jestli se vůbec najde, protože i toto byly velké třecí plochy toho původního volebního období.

Adame, ty jsi náš specialista na pražskou politiku, takže se závěrem musím samozřejmě zeptat vydrží jim to spolu s malým s?
Rád bych řekl, že z toho mám dojem, že ta koalice vydržet musí, protože už vlastně nemá jinou možnost, jak se postavit. Jestli něčemu těch pět měsíců prospělo, tak je to to, že se skutečně vybudovala alespoň nějaká shoda, ve které každá ze stran má vlastně to nejvíc, co mohla v tu chvíli vyjednat. A to si myslím, že by mohlo být dalším prvkem, který pomůže tomu, aby ta koalice byla stabilní. Nová opozice si to ale vůbec nemyslí. Jan Čižinský, lídr Prahy sobě, například říkal, že je koalice vlastně nestabilní už teď, protože je složená z celků, které nedrží slovo. Předpokládám, že tím narážel na to, že původně Piráti byli v alianci s Prahou sobě, nakonec ne. A vycházel asi i ze svých zkušeností s ODS a s dalšími. Myslí si, že Praha bude stagnovat. Uvidíme, jak to dopadne.

Já si myslím, že ten zásadní bod toho, aby ta koalice vydržela, je, že neexistuje v zásadě jiné řešení než postavit koalici na tom vládním půdorysu, protože se ukázalo, že spolupráce s hnutím ANO není přípustná pro ODS, pro voliče ODS, pro koalici Spolu a vlastně není ani funkční, protože nemá dostatek hlasů.

V podcastu byly dále využity zvuky z archivu Adama Bejšovce, České televize, webových stránek Praha.eu a jejího youtubového kanálu.