Energetická krize nemusí ohrozit demokracii v Česku, může však zavinit změnu vlády, říká Prokop
Ve středu v Praze začíná konference Fórum 2022, které se bude věnovat ohrožení demokracie. Je energetická krize pro demokracii ohrožující? Jak efektivně zastropovat ceny energií? A co má stát udělat pro vylepšení školství? Nejen o tom mluvil ve středu ve studiu Českého rozhlasu v rámci projektu Česko 2022 Život k nezaplacení sociolog Daniel Prokop.
V Praze začíná 26. ročník mezinárodní konference Fórum 2000. Tématem bude ohrožení demokracie a reakce na toto ohrožení. „Pokud se nevyřeší nynější energetická krize, mohl by být ohrožen politický systém země,“ řekl v minulých dnech poslancům ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS. Co na to říká sociolog?
Historicky se ukazuje, že demokracie je závislá na tom, jak dokáže udržet životní úroveň a řešit sociální problémy. Už sociologové jako Adam Převorský ukazovali, že životnost demokracie je historicky vysoce závislá na těchto věcech. Já si myslím, že v Česku by to spíš vedlo ke změně vlády, a ne nutně k přehodnocení demokracie.
Jenom dát školám peníze nepomůže. Je důležité, aby měly podporu z Národního pedagogického institutu, jak je použít, komentuje Daniel Prokop plán ministerstva školství. Poslechněte si rozhovor
Takže možná se vláda musí bát spíš demokratické náhrady. Ale celoevropsky, pokud by si s tím neporadila EU, tak to může výrazně snížit její legitimitu a celkově řadu těch evropských procesů. Je to vážná krize.
Světlo na konci tunelu zatím ne tak úplně vidíme. Je fakt, že ani neslyšíme moc povzbudivých slov. Spíš naopak. Hejtman Jihočeského kraje a šéf Asociace krajů České republiky Martin Kuba z ODS mluví dokonce o kolapsu, cituji: „Nárůst cen je tak skokový, že už se nedá mluvit o krizi, ale o kolapsu. Pokud některé komodity tak skokově zdraží, jedná se opravdu o kolaps trhu.“ Je to kolaps trhu?
Ceny na burze jsou teď obrovské. Je nutné si uvědomit, že řada dodavatelů má energie předkoupené. Takže to, jak se to projeví i do cen domácností, není úplně jasné, protože se tam obchodují třeba i malé objemy za ty vysoké ceny.
Co asi bude problém, je, že se ceny budou obrovsky lišit u různých domácností podle toho, jestli měly fixaci, jakého mají dodavatele a jestli dodavatel měl energie předkoupené za levnější ceny apod. A může to hodně dopadnout na instituce a podniky, které jsou závislé na spotových cenách nebo nakupují pozdě, jako nemocnice.
Takže ta situace může být hodně vážná a myslím si, že už se ukazuje, že se to nedá řešit nějakým plošným tarifem a že se musí řešit jednak vstup těch cen a za druhé pomoc nějakým zranitelnějším částem společnosti. Nahradit to nějakou slevou pro všechny už prostě nejde.
Když mluvíte o nemocnicích, tak ministr zdravotnictví Vlastimil Válek v televizních Otázkách Václava Moravce řekl, že rezignuje, pokud se do konce září nepodaří vyřešit situaci nemocnic, které nemají, jak už jsme to říkali, zajištěné dodávky energií na příští rok a nevztahuje se na ně ta pojistka v podobě dodavatele poslední instance. Myslíte si, že bude mít ministr zdravotnictví důvod k odstoupení?
To nevím. Obecně si myslím, že by mohl existovat nějaký centrální nákup pro veřejné a státní instituce. Mimochodem jeden z návrhů, takový vedlejší, jak stabilizovat ceny na burzách, je, aby stát nebo EU byly aktivnější v dlouhodobém vykupování a udělaly jistotu dlouhodobého výkupu, což by se možná dalo s tím spojit.
Stát rozdává, Češi šetří už i na jídle. Lidé ale dlouhodobě neumí pomoc využít, upozorňují reportérky
Číst článek
Ale ano, obecně i na NERV se diskutovalo, jaké jsou ty cesty ke stabilizaci cen a hejtman Kuba a ostatní říkají zastropovat ceny. To má spoustu problémů s tím, kde je stropovat. Buď to stropujete moc vysoko a udržíte trvale vysoké ceny, nebo to stropujete moc nízko a musíte je dotovat, což může Česko stát stovky miliard. Takže ti, co to navrhují, by měli ukázat i mechanismus.
Druhá možnost, která je hodně diskutovaná, je takzvaná Iberská výjimka. Dneska jeden z problémů, asi ne jediný problém je, že se na té burze obchoduje tak, že tam je daná nějaká poptávka a nějaká nabídka, kterou uspokojí poslední takzvaná závěrná elektrárna a podle ní se stanovuje cena. To je normální tržní mechanismus, který funguje i jinde.
Ale dneska je problém, že ty závěrečné mezní elektrárny jsou plynové, které mají násobně vyšší ceny než jaderné elektrárny a další, takže to zvyšuje cenu ostatních zdrojů. A ta výjimka dělá to, co už má třeba Španělsko vyjednáno, že vyřazuje právě plynové elektrárny z té cenotvorby.
Stát vlastně reguluje a dotuje výrobu jenom v těchto plynových elektrárnách a v tom zbytku funguje tržní mechanismus, který snižuje cenu. Takže ve Španělsku a v Portugalsku to ty ceny od srpna snížilo. Je to jedno z řešení, jak to snížit, možná ne jediné, ale je to velmi jasně popsané než to čisté zastropování.
Španělsko na neformální schůzce unijních ministrů energetiky, která budeme příští týden v Praze, navrhne právě rozšířit tento svůj systém zastropování cen elektřiny na celou Evropskou unii. Psalo se to v úterním vydání španělského deníku El País. Rozumím tomu, že tady jsou dva koncepty, tedy regulace versus ta Iberská cesta?
Iberská výjimka funguje tak, že stropuje a dotuje jenom jeden zdroj a tím reguluje nebo snižuje cenu i u těch ostatních, protože vyřazuje z té cenotvorby zdroj, který je nejdražší. My jsme se prostě dostali do nešťastné situace, že jednak je ten plyn drahý pro topení a na druhé straně, protože ty závěrné poslední elektrárny jsou plynové, takže určují i cenu té elektřiny. Rusko díky tomu má velký vydírací potenciál. Nemusí to stačit, ale může to být něco, co může pomoci.
Potom jsou i různé systémy regulací, buďto na straně dodavatelů, kde je ten problém v tom, jak vysoko to má být, aby to dlouhodobě nezničilo trh apod. Anebo existují regulace na straně zastropování na straně zákazníků.
Každá třetí rodina s dětmi nic neušetří. ‚Z takových rodin pochází často neprospívající děti,‘ říká učitelka
Číst článek
Třeba Británie má systém, že má strop cen energií, který je hodně vysoko. On vlastně reguluje jenom to, že když vám třeba skončí fixace, tak aby ta vaše cena nebyla pětinásobná. To je dneska problém, že někdo má fixaci nebo má dodavatele, který si to předkoupil a přijatelné ceny, a někomu skončí fixace, má nějakého dodavatele, který to hodně navýší, a najednou má platit třeba 200 000 za rok za elektřinu.
Britové to dělají tak, že mají ten strop relativně hodně vysoký, aby omezil extrémy, a to dotuje stát v omezené míře. A tarif, který pomáhá domácnostem, je mířený na nějakou spodní, třeba třetinu, pětinu obyvatel.
Já si myslím, že když budou opatření typu Iberská výjimka, kde ten stát musí dotovat ty plynové elektrárny, tak buď se to projeví v daních, nebo v účtech. A ten energetický tarif, který vymyslí, už vlastně nedává smysl, protože je nahrazený tímto. Takže potom už bude dávat smysl jenom pomoct těm ohroženým domácnostem. Je to složitý mix těch politik a otázka, jak je nastavit.
Vy jste členem Národní ekonomické rady vlády. Pozorovatelé zvenčí můžou mít někdy takový pocit, že experti v NERV předkládají rozumná řešení, možná i někdy dlouhodobá řešení, ale ne všechno dopadne na úrodnou půdu. Je to tak?
To, co jsem citoval, jsou vlastně jenom citace dalších ekonomů a odborníků, kteří třeba v tom NERV často ani nejsou. Je tam pár ekonomů, kteří rozumí té energetice a jsou další lidé, jako pan Řežábek, nebo i výjimečná shoda lidí z Greenpeace a ekonomů z energetických společností, kteří se teďka věnují některým řešením. Oni asi viděli dopředu mnohem více než řada lidí dalších.
Naše skupina předkládá řešení v sociální oblasti, kde jsme předložili nějakých sedm nástrojů, jak pomoct zranitelným skupinám společnosti, tak uvidíme. Kdyby se povedlo aspoň třeba čtyři nebo pět z nich, tak by to podle mě pomohlo výrazně.
V České republice je to tak, že se už od roku 1997 při ekonomických potížích objevují balíčky. Ty se potom schvalují, rozbalují i Národní ekonomická rada vlády přišla s balíčky, o kterých mluvíte. Například co by mělo být místo jednorázové pětitisícové podpory?
My jsme navrhli sedm bodů. Jeden je zpřístupnění příspěvku na bydlení, který je dneska hrozně limitován normativy, o kterých jsme se bavili. Takže když připomenu důchod a jednočlenná domácnost důchodce má uznatelné náklady 6500, takže když jim vzrostou ceny, tak vlastně nedostanou vyšší podporu nebo vůbec žádnou.
České školy jsou na výuku ukrajinských žáků dobře připraveny, řekl Fiala. Kolik jich nastoupí, není jisté
Číst článek
Druhý bod je zaměřit energetický tarif. Udělal ho třeba větší, ale pro užší skupinou obyvatel. Plošnost vlastně nezohledňuje to, jestli máte, nebo nemáte fixaci, je dost neefektivní. Třetí doporučení je valorizovat některé podpory, jako je třeba přídavek na děti, který je dneska o 30 procent nižší ve své reálné hodnotě než v roce 2008.
Potom dlouhodobé doporučení je snížit zdanění nízkých mezd, protože chudí pracující v Česku nevyčerpají všechny slevy na poplatníka a zároveň mají minimální odvody, takže mají relativně vysoké zdanění.
Čtvrté doporučení reaguje na důchody. Problém, je, že valorizujeme důchody. Stojí to desítky miliard ročně a pomáhá málo chudým důchodcům. Takže třeba když máte důchod 10 nebo 12 000, tak budete mít za září valorizaci 300 nebo 400 korun, takže relativně malou na to, kolik to stojí peněz.
Také je tam jedno doporučení, o kterém se moc nemluví, ale myslím, že zásadní je. Máte děti ve veřejné školce a platíte obědy, školkovné, řada školek chce poplatky za výlety, jinak dítě sedí ve školce. Klidně to může stát 2500 korun měsíčně. Asi není důvod to bombardovat dávkami a zároveň od lidí vyžadovat platby za věc, kde nechceme, aby šetřili. Na vzdělávání a na volnočasových aktivitách.
Takže odpustit chudším rodičům platby ve vzdělávacích a v nějaké části volnočasových aktivit je věc, která by zaručila to, že nebudou šetřit na tom nejdůležitějším místě z hlediska rozvoje společnosti a rozvoje dětí.
Od školky pojďme do školy. Začne nový školní rok. Po předchozích covidových, jaký bude asi tento?
Je tam hodně nakumulováno únavy z covidu. Když jsme zkoumali po reflexi českých učitelů, tak nám vyšlo, že nějakých 35 procent z nich trpí nebo reportuje symptomy depresí a úzkostí, což se v běžné populaci pohybovalo mezi 10 a 20 procenty. Učitelé v distanční výuce, v kombinaci s tím, že museli doma zároveň zvládat svoje děti, tak část z nich to nenesla úplně dobře.
Teď nám přišly ukrajinské děti, takže se tam kumulují nové zátěže. Je potřeba, aby stát poskytoval metodickou podporu, aby ředitelé dlouhodobě nebyli jen administrátoři budov, ale poskytovali učitelům podporu metodickou v učení. To je takový dluh českého školství. Jeden z těch dluhů je, že někteří ředitelé jsou tak zavaleni administrativou, že se orientuji na správu budov, na mzdy, výkazy, dotace. A učitelé jsou hodně osamělí, nemají zpětnou vazbu, takže potom samozřejmě vyhoří rychleji, než když se o tom můžu s někým bavit.
Novým prvkem bude tedy účast ukrajinských žáků a studentů. Premiér Fiala říká, že české školství je na příchod žáků z Ukrajiny dobře připraveno a kvalita vzdělávání českých žáků neutrpí. Řekl byste to taky tak?
Ona neutrpí, pokud se rozdělí tak, aby v každé třídě nebylo víc než dva až tři žáci z Ukrajiny. To se dá zvládnout a nedochází k brzdění výuky. Když se to začne kumulovat, a v některých třídách je jich pět nebo šest, tak to problém být může. Z našich výzkumů vyplývá, že zatím byli relativně rovnoměrně rozděleni.
‚Doufám, že nás čeká normální školní rok.‘ Po pandemii řeší školy výzvu, jak zapojit děti z Ukrajiny
Číst článek
Zároveň část dětí nechodí do základních škol. Problém je, že je relativně málo intenzivní výuka češtiny. Takže až do června děti neuměly česky. Ze začátku jsme si říkali, že se to za měsíc naučí, ale není to úplně pravda a musíme se tomu věnovat ve školství.
Kde podle vás vzdělávání v České republice zaostává a jak mu pomoct?
My jsme jedna ze zemí, kde nejvíc záleží na tom, v jaké rodině a v jakém regionu se narodíte, což je paradoxní, protože drtivá většina škol je veřejná. Bohužel ale máme velké sociální nerovnosti. Kvůli tomu část vzdělávání v pohraničních regionech, a to nemyslím jenom Karlovarsko, Ústecko, to jsou i části Plzeňského kraje a podobně, nese velkou sociální zátěž. Zároveň je tam i málo učitelů a podpůrných profesí.
Jeden z problémů je, že české vzdělávání na to nereaguje, že by jim dávalo třeba větší finance. Školy nemají dost velkou podporu a zároveň ve vzdělávání neexistuje moc odpovědnost. Když máte ředitele, který to nechce měnit, tak jsou na té škole často třeba 8, 10 nebo i 20 let, a není tam moc odpovědnosti zřizovatelů za kvalitu vzdělávání.
Je obrovská regionální nerovnost podle toho, jak obce ke vzdělávání přistupují. Takže vidíme Moravskoslezsko, tam je často taková pýcha regionu a školy, stejně jako v Polsku, a tam si se sociální zátěží dokážou poradit mnohem lépe než v některých pohraničních regionech Čech. Tohle by stát měl podle mě mnohem víc hlídat a podporovat školy, které jsou v ohrožených oblastech. Udělal z toho nějaký národní program obnovy sudetských regionů, vyzvednutí nové generace z chudoby pohraničních regionů.
Podpora začínajících pedagogů a garance platu. Vládou prošla novela zákona o učitelích
Číst článek
Může být předzvěstí takového programu suma dvou miliard, které chce dát ministerstvo školství právě na vyrovnání nerovností?
To je dobrý program. Jde to na 400 škol. Když tam dáte jen peníze, tak to nepomůže. Je důležité, aby měli podporu z Národního pedagogického institutu v tom, jak peníze použít. Je to 400 škol, které jsou nejvíce zatížené sociálně, mají často velké absence, velké nedokončování devátých tříd.
Když tam nějaký ředitel řekne, že je všechno v pohodě a žádnou pomoc nepotřebují, tak by to potom měl dokázat výsledky. Nebo by to mělo vést k přehodnocení jeho místa. Třeba v Británii je velká podpora chudších oblastí a zatížených škol, a když to nevede k výsledkům, tak vedení školy za to nese odpovědnost. U nás prostě odpovědnost často chybí.
My jsme trochu zamluvili to, jestli máte pocit jako člen Národní ekonomické rady vlády, že vláda akceptuje vaše návrhy. Rozumím tomu, že je to situace, kdy do toho vstupuje politika a zájmy koaliční, opozičně koaliční a další. Jaké je procento úspěšnosti? Dá už se to říct?
Jsou tam první dva konkrétní materiály. Jeden je balíček, o kterém jsme mluvili. Hned po vysílání jdu konzultovat normativy na ministerstvo práce, takže tam třeba vidím v tomto konkrétním bodě, že na to ministerstvo slyší. V dalších bodech tolik ne a možná se to změní.
Druhý balíček, se týká daně z mimořádných zisků. Takže tam to napsal Mojmír Hampl s kolegy z té skupiny energetické a veřejných financí a tam vlastně nevím, jak to bude vláda aplikovat. Je asi docela brzo to hodnotit, ale myslím, že NERV nemůže očekávat, že se bude všechno realizovat, ale minimálně část opatření by se realizovat měla. Na těchto dvou balíčcích je relativně velký konsenzus i v NERVu.
