Plaga ke kauze Mendelovy univerzity: Šlo o kolektivní pochybení, selhala vnitřní kontrola
Národní akreditační úřad pro vysoké školství po vyřízení námitek předkládá výsledky kontroly na brněnské Mendelově univerzitě. Co z výsledků vyplývá a jaký dopad to bude mít pro univerzitu? Co kontrola zjistila o práci bývalé rektorky této univerzity a zároveň neúspěšné prezidentské kandidátky Danuše Nerudové? Tomáš Pancíř se ptal předsedy Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství a bývalého ministra školství za ANO Roberta Plagy.
Jako Rada národního akreditačního úřadu jste dnes dospěli k rozhodnutí ve věci pochybností ohledně některých studijních programů na Mendelově univerzitě. Můžete říci, k čemu jste došli?
Rada národní akreditačního úřadu pro vysoké školství se dnes usnesla na tom, že odejme institucionální akreditaci Mendelově univerzitě pro doktorský stupeň studia v ekonomické oblasti vzdělávání, to znamená jen v části toho, co je univerzitě svěřeno.
Mendelově univerzitě odejmeme institucionální akreditaci pro doktorský stupeň studia v ekonomické oblasti vzdělávání. Bakalářských a magisterských programů se to netýká, říká Robert Plaga, předseda Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství
Zároveň, a to je trošku novum, rozhodla o zániku oprávnění uskutečňovat doktorský studijní program ekonomiky a managementu v češtině i angličtině. To je ten dotčený program, kde bylo nejvíc problémů, které byly v médiích řádně propírány.
Když rozebereme praktické dopady dnešního rozhodnutí – znamená to, že ti, kteří studují v tuto chvíli to příslušné doktorské studium, nebudou moci pokračovat nebo studium budou moci dokončit?
Pokud by dnešní rozhodnutí vstoupilo v právní moc, znamenalo by to, že oprávnění zaniká. Studenti v té chvíli končí a univerzita má povinnost jim zajistit dostudování v jiném programu, který nabízí. Rada zvažovala i variantu omezení. To by znamenalo, že univerzita do daného programu nemůže přijímat nové studenty.
Ale ta pochybení, o kterých se bavíme v rámci toho doktorského studijního programu, jsou natolik závažná, že vedly radu k tomu, aby odňala možnost uskutečňovat celý ten program.
Důležité je poznamenat, že se to netýká bakalářských a magisterských studijních programů. Kontrola neukázala, že by problémy byly v bakalářských nebo magisterských programech. Ten doktorský studijní program byl opravdu problémový a rada to podle toho vyhodnotila.
Nejzávažnější pochybení
Říkal jste, že ta pochybení byla závažná. Co z vašeho pohledu bylo nejzávažnější z těch pochybení, která se probírala?
Je to velká škála věcí. Doktorská studia byla předimenzována, co se týká počtu studentů, což souvisí s tím, že studenti si za studia platili. A teď neberu ty agenturní peníze, ale peníze, které putovaly univerzitě. Podmínky pro publikační činnost nebyly v souladu se standardy, které jsou pro doktorské studijní programy.
„Myslet si, že systémy jsou dokonalé a na žádné univerzitě nedojde k problému je liché.“
Standardní doktorandi musí publikovat na určité úrovni, tady to byly dva články. Jeden z těch článků byl dost často publikován přímo na univerzitě a ten druhý v zahraničním periodiku, které měla pod svou kuratelou agentura. To není systém, který bychom mohli označit jako kvalitní.
Ale těch věcí, co se týká přerušených a zkrácených studií, tam byla spousta. A když se bavíme o institucionální akreditaci, její odebrání je signálem, že v této oblasti nezafungoval vnitřní systém řízení kvality.
Univerzita si s tím problémem neporadila sama. Platí to i pro regionální školství. Naučme se pracovat s chybou. Myslet si, že systémy jsou dokonalé a na žádné univerzitě nedojde k problému, je liché.
„Standardní doktorandi musí publikovat na určité úrovni. Tady se jednalo o dva články.“
Rada posuzovala, zda k tomu univerzita přistoupila takto: „Máme problém a pojďme ho vyřešit rychleji a třeba minimálně stejně tvrdě nebo i tvrději, než by o něm rozhodla Rada národního akreditačního úřadu.“ To bych já osobně vnímal jako správné fungování vnitřních kontrolních mechanismů. Anebo jestli k tomu přistoupili liknavě, ať už věcně, nebo časově, jestli to nechávali tzv. lidově vyhnít.
Mohou zjištění vést k tomu, že někteří studenti dodatečně přijdou o své tituly?
Neočekávám, že by tam nad rámec už zveřejněných plagiátorských kauz byl problém. Mě samozřejmě jako předsedu Rady Národního akreditačního úřadu zajímá, jakým způsobem univerzita zareaguje na to, co se v posledních letech děje, a jakým způsobem zapracuje na systému zajištění vnitřní kvality.
Myslím si, že by to mělo být signálem i pro ostatní univerzity v České republice, protože nerad slýchávám názor, že díky institucionální akreditaci, která se uděluje na deset let, získala univerzita deset let času, kdy se nikdo nebude dívat pod pokličku na to, co se tam děje. Tak to podle mého názoru nefunguje.
My jako Rada Národního akreditačního úřadu, patnáctičlenný orgán, máme zodpovědnost za to, že se ten systém budeme snažit tlačit ke zlepšování a k vyšší kvalitě. Protože tím konečným odběratelem služby jsou studenti, ne akademici, instituce nebo Rada Národního akreditačního úřadu.
Musí být v našem zájmu, aby univerzity posunuly kvalitu vzdělávání dopředu. A jestli tomu tato kauza pomůže, byť je jakkoliv nepříjemná, tak budu rád.
Zodpovědné osoby
Mluvil jste o závažných pochybeních. Zkoumali jste, kdo za to může?
Ptáte-li se na konkrétní zodpovědnost, na začátku jsem říkal, že primární zodpovědnost leží na bedrech děkana provozně ekonomické fakulty a garantů daného studijního programu.
Mendelova univerzita přišla o ekonomické doktorské studium, shodl se akreditační úřad
Číst článek
Samozřejmě, že sekundární zodpovědnost doléhá i na to, jak funguje systém na univerzitě. Rada pro vnitřní hodnocení je kolektivní orgán, v jehož čele sedí rektor nebo rektorka. A to je dozorce kvality uvnitř instituce.
Je to kolektivní zodpovědnost. Oči, které mají dohlížet na to, aby se na univerzitě jedna z těch součástí nebo někteří jednotlivci neutrhli, aby se systém kvality dokázal vypořádat s tím, co jsem řekl. K chybě může dojít, ale chybu musím potom nějakým způsobem napravit a musím hlídat, aby k ní podruhé nedošlo.
Mluvíte o kolektivní zodpovědnosti. Nese nějaký svůj díl zodpovědnosti bývalá rektorka univerzity Danuše Nerudová?
Já chápu, že v rámci prezidentské kampaně je ta kauza nasvícena mnohem víc, než by byla, kdyby Danuše Nerudová předtím nebyla rektorkou. Z mého pohledu, ať odpovím, jak odpovím, bude to špatně nebo to může být dezinterpretováno. Protože rektor je v čele Rady pro vnitřní hodnocení, tím pádem má za to odpovědnost, ale vždy až sekundární.
Ten orgán je kolektivní. Rektor tento orgán sice vede, ale není schopen ho nějakým způsobem přetlačit. Takže ano, svůj díl zodpovědnosti za fungování systému má i rektor. Nebudu to personifikovat. Ale systém uvnitř autonomní instituce má být natolik robustní, aby to nezáleželo na jednotlivci, aby dokázal zkontrolovat fakultu, garanta nebo školitele, který nevykonává činnost dobře.
Poslechněte si celý rozhovor výše.
