Expert: Kontroly na hranicích jsou zajímavý experiment, migraci ale nezastaví

O půlnoci se na hranice se Slovenskem na deset dní vrátily kontroly. Co to v praxi znamená?
Z mého pohledu bylo zajímavé, že vláda to avizovala předem. Pravděpodobně se jednalo i o určitý mezinárodní signál směrem k sousedním zemím, signál také k Evropské unii, která by nějakým způsobem měla tlačit na některé státy, co se týče spolupráce. Zároveň to může být i signál převaděčům, kteří to organizují, tak cizincům samotným, kteří využívají jejich služeb. V této chvíli kontroly probíhají, ale není to tak, jak si někdo může představovat, že by to byla opět železná opona nebo hraniční přechody se závorami.

Česká republika podobně jako jiné státy poté, co jsme vstoupili před více než desetiletím do Schengenu, už nevlastní budovy, které sloužily jako hraniční přechody. Některé byly úplně zrušeny, některé jsou využívány komerčně a jedná se spíš o to, že policisté jsou asi na sedmadvaceti místech, která slouží jako hraniční přechody, a namátkově kontrolují podle svých zkušeností především automobily, kde by mohli mít podezření, že v nich jsou ukryti ti, kteří chtějí přejít hranici nelegálně.

Pokud policisté migranty zastaví, co s nimi pak je?
Záleží na národnosti, na jejich statutu. Právě proto jsme na začátku hovořili o mezinárodní spolupráci, o pravidlech. V rámci takzvaného dublinského nařízení by cizinci mělo být prokázáno, že přišel z nějaké země, členské země schengenského prostoru. Na základě takzvaného readmisního ujednání by ho tento stát měl přijmout zpět a jeho žádost, pokud požádá o azyl, by se měla vyřizovat v prvním bezpečném státě. Bohužel v této situaci podle informací pravidla úplně nefungují.

I ministr Rakušan několikrát jednal se slovinskými kolegy, ti zase jednali s Maďary a informace jsou nejčastěji takové, že právě Maďarsko, které je prvním státem schengenského prostoru na balkánské trase, když lidé přijdou přes Srbsko, tak přestože má plot a dlouhodobě tvrdí, že má nelegální migraci pod kontrolou, tak pravděpodobně přes něj přechází organizované převaděčské skupiny.

Maďarsko zároveň odmítá plnit readmisní dohody a ty lidi si brát k vyřízení azylové žádosti zpět. Je to takový dominový efekt. Alespoň oproti situaci, která tady byla během uprchlické krize v letech 2014, 2015 ti lidé zpravidla nejsou zavíráni na několik týdnů nebo měsíců do detenčních zařízení, ale jsou pouze registrováni, protože je zřejmé, že stejně nechtějí v České Republice zůstat.

Mohou tady ale požádat o azyl?
Ano, je jim to vždy nabídnuto, pokud potom mají zájem, což ale u absolutní většiny z nich tak není. Ti lidé pravděpodobně míří někam za svými příbuznými nebo za známými do Německa nebo dalších zemí západní Evropy. Česká republika je pro ně pouze tranzitní zemí.

Mám informace z terénu, že ti lidé mají i přesně naplánovány odjezdy vlaků, vědí, že se nechtějí vzdalovat z nádraží, někdy na ně i někdo čeká, ale většinou vědí, že po registrační proceduře jim bude umožněno, aby nasedli do vlaku, zakoupili si za eura, která mají, jízdenku, a cestovali dále do Německa.

Jaké další informace z terénu máte? Víte třeba, jak to teď skutečně vypadá v Jihomoravském a Zlínském kraji, jestli jsou vidět nějaká tábořiště v lesích například?
Bohužel někteří převaděči fungují tak, že informace, o kterých jsem mluvil, třeba o vlacích, migrantům takto detailně neposkytnou. Často je obelžou a stává se, že je prostě vysadí někde v přírodě, na hranici nebo za hranicí s tím, že jim tvrdí, že tady už například někdy bývá i to Německo.

Pak ti lidé jsou ponecháni svému osudu a může dojít k tomu, že ztraceni někde bloudí, než se dostanou do civilizace, kde zpravidla místní zavolají cizineckou policii. Ta je potom dopraví na registrační místo. Ale rozhodně není jejich cílem to, aby někde přibývali delší dobu, aby někde tábořili a tak dále.

Kdo jsou lidé, kteří se přes Česko pokoušejí dostat dál do Evropy?
Tato vlna je z více než devadesáti procent o Syřanech. Má to několik důvodů: situace v Sýrii, kde to v posledních letech vypadalo, že je nějaká naděje, že země začne fungovat a region se stabilizuje, případně že budou moci fungovat v Turecku. Ale jak politika Turecka, která začala být velmi restriktivní, tak bezpečnostní faktory v Sýrii zkrátka ukazují, že tam lidé nemají perspektivu.

Po nějaké době, když si vydělali peníze na cestu a vznikla nějaká nová převaděčská síť, která začíná využívat právě tuto trasu, se jí snaží využít. Informace z terénu jsou i takové, že Syřané platí deset tisíc eur, což je téměř čtvrt milionu korun. Každý si může spočítat, že některým převaděčům to riziko i pod hrozbou trestů za to stojí, protože zisky převaděčských skupin jsou milionové.

Čtvrt milionu korun za celou cestu, to znamená ze Sýrie až do cílové destinace v Německu nebo ve Skandinávii?
Ano, jsou tu výpovědi, že třeba rodina našetřila s tím, aby zaplatila a postupně se dostávala přes jednotlivé země až do Německa. Celá cesta může stát nějakých deset tisíc eur. Není to tak, že by cestovali jedním dopravním prostředkem rychle během několika dnů nebo týdnů.

Ti lidé často vyrazili v létě a v každé, nebo v některé z dalších zemí, se jim stává to stejné jako v České republice, že jsou zadrženi, ale po určité době zase puštěni a mohou pokračovat dále, pokud se dostanou přes zelenou hranici nebo se jim povede projet automobilem do dalšího státu. Takto postupují dále a dále.

Když mluvíme o Německu, tak o rostoucím počtu uprchlíků jednal už na začátku září ministr vnitra Vít Rakušan z hnutí STAN v Mnichově se svým bavorským protějškem Joachimem Herrmannem z CSU. Řekl byste, že rozhodnutí obnovit kontroly na hranicích se Slovenskem je možná i důsledkem určitého tlaku z Německa?
Určitě to dává logiku. My jsme na rozdíl od Slovenska nebo Maďarska hraniční zemí Bavorska a celého Německa a máme s ním i užší ekonomické styky. Pro nás je to klíčový partner a Němci na nás samozřejmě tlačí, abychom nenechávali lidi pouze přecházet, tranzitovat přes území České republiky, ale abychom je kontrolovali, zadržovali a odrazovali od toho, aby se dostali až do Německa. My se tímto způsobem, jak jsem říkal na začátku, zase snažíme diplomaticky tlačit na státy, jako je Slovensko nebo Maďarsko.

Jak vážná v tuto chvíli ta situace je podle informací, které o té migrační vlně máme? Dá se říct, že do Česka už dorazila velká migrační vlna, která zasáhla Německo nebo jižní země Evropy v roce 2015?
Ne, ta situace je úplně jiná. Současné opatření je výjimečné, naposledy tady byly nějaké hraniční kontroly se Slovenskem nebo s okolními státy pouze v rámci Schengenu, na druhou stranu tady byly během minulé uprchlické krize i během pandemie. Dočasné kontroly  byly několik let na rakousko-německých hranicích, na hranicích Polska během fotbalového mistrovství a podobně.

Přesto v aktuální situaci hovoříme o několika tisících lidech, kteří se pouze snaží dostat přes Českou republiku. Z bezpečnostního hlediska nepředstavují žádné riziko. Víme, že během uprchlické krize před několika lety byla vytvořena situace, kdy panovala velká obava z migrace. Hovořilo se o mladých mužích, kteří by měli být nebezpeční. Přes to riziko se nic takového se nestalo. I dnes se v podstatě jedná z velké části o muže, ale když s nimi hovoříte, tak to nejsou ti nejchudší, kteří vždycky zůstávají někde v zemi původu nebo v uprchlickém táboře. Takoví lidé nemají ambice ani prostředky na to, aby podnikli takto dlouhou cestu.

Jsou to často lidé i s vyšším vzděláním, s touhou studovat, pracovat. Hovoří se o tom, jestli jsou to uprchlíci, nebo jestli můžeme mluvit o humanitární migraci, kterou tady teď máme v souvislosti s Ukrajinou, nebo o ekonomické migraci. Ale hovoří se také o takzvané smíšené migraci, protože mnozí lidé přicházejí jako uprchlíci z toho důvodu, že nemohou přijít legálně, neexistují žádné legální cesty, jak by si požádali o humanitární vízum někde na ambasádě německé nebo jiného státu.

Mohou čekat zaregistrování jako uprchlíci někde v uprchlickém táboře, čekat na takzvané přesídlení nebo relokaci. Je asi jednoprocentní úspěšnost, šance že se to někomu povede. Takže z tohoto důvodu podnikají tyto cesty. Ale dovolím si říct, že i lidé, kteří teď přecházejí přes Českou republiku, rozhodně nepředstavují žádné bezpečnostní riziko.

Mimochodem, dají se nějakým způsobem porovnat ty dvě velké migrační vlny z poslední doby?  Ta, která se týká uprchlíků z Ukrajiny, a ta, která se týká uprchlíků ze Sýrie?  Protože obě dvě skupiny prchají kvůli válečnému konfliktu. Ale asi se liší tím, že ze Sýrie přichází, jestli jsem to dobře pochopil, hlavně muži, z Ukrajiny to byly hlavně ženy s dětmi. 
Samozřejmě. Ukrajinská skupina je velmi specifická. Tam se opravdu jedná o výjimečnou situaci. Bylo to velmi rychlé a samozřejmě si můžeme klást otázky, pokud by Ukrajina neuzavřela pro muže hranice, o kolik více mužů by zde bylo. Na druhou stranu je to naprosto bez debat a situace tam je černobílá i pro, řekněme, laika nebo z pohledu veřejnosti v tom, že tam je jasný útok, je tam válka.

Kdežto někdy se složitě vysvětluje situace v Sýrii, kde je spíše občanská válka, stejně jako byla v některých afrických zemích, nebo se můžeme bavit o Afghánistánu. Další zemí, odkud lidé ve velkých počtech odchází, je Irák. A tam se někdy setkáváme s názory, že těm lidem vlastně tolik nehrozí, že by se měli snažit pokusit se změnit situaci tam, případně bojovat proti místnímu diktátorovi, a nikoliv pouze odcházet.

V tom ten pohled může být jiný. Na druhou stranu člověk, který nemá perspektivu, a vždy to tak bylo v historii, se snaží najít nový život. V případě rodin se jedná i o to, že se jedná o nový život pro potomky někde jinde, v jiné části světa.

Když ještě zůstanu u linie ruské války na Ukrajině, tak Evropská unie a Česko teď také řeší otázku, jestli na své území  pouštět občany Ruské federace, kteří utíkají před povolávacím rozkazem od ruské armády. Ministr zahraničí Jan Lipavský z Pirátů říká, že to není důvod k poskytnutí humanitárního víza. Třeba v Německu jsou ale shovívavější, naopak baltské země a Polsko nechtějí těmto lidem uznat ani už vydaná víza. Jak se k tomu má podle vás postavit Česko a celá Evropská unie?
Na mém názoru nezáleží, bude to na rozhodnutí každého státu i vzhledem k tomu, co jim říkají tajné služby. Víme, že v České republice tajné služby, myslím ty ruské, měly svoji základnu. Teď se je pravděpodobně podařilo výrazně omezit. Pokud tajné služby řeknou, že riziko je takové, že mezi lidmi, kteří budou odcházet, opět může být někdo, koho na území České republiky nechceme, tak se vláda pravděpodobně rozhodne tak, že to riziko nebude podstupovat.

Jak jste říkal, na mezinárodní ochranu není automatický nárok. Pokud by ti lidé přišli a žádosti dávali, bude jich obrovský počet, úřady to budou muset dlouho vyřizovat. I z tohoto důvodu jim signál od různých zemí, že toto pro ně není cesta, jim může dát návod, kam spíše jít. Asi to nebude Česká republika.

Bude Česko vždy tranzitní zemí? Když se podíváme do budoucna, nezačnou mít zájem zůstat lidé, kteří prchají před válečnými konflikty ve svých zemích? 
V této chvíli tomu moc nenaznačuje. My jsme cílovou zemí z nějakých historických, ekonomických důvodů především pro Ukrajince. Na druhou stranu znám ze své práce spoustu příběhů lidí, kteří podobně jako někteří z těch, kteří dnes procházejí přes Českou republiku, tady byli zadrženi, požádali o azyl, i když chtěli někam dál.

Dnes po letech jsou zde spokojeni a hovoří o tom, že jsou rádi, že zůstali v České republice. Není to o tom, že v České republice by integrace byla špatně nastavená, podmínky máme, ale je úplně logické, a vždy to tak bylo, že lidé jdou někam, kde již diaspory jsou vytvořeny. Časem tady samozřejmě mohou růst diaspory z některých zemí, přitahovat další migranty z těch oblastí, ale v této chvíli se bavíme o opravdu velmi malých skupinách.

V úvodu jsme řekli, že kontroly na hranicích se Slovenskem zavádí Česko na minimálně deset dní. Očekáváte, že by je mohl stát nakonec prodloužit nebo rozšířit na jiné státy?
Z mého pohledu se jedná o velmi zajímavý, dalo by se říct experiment. Bude velmi zajímavé, jak to zafunguje, jak na to zareagují především převaděči, pašeráci, ale i samotní cizinci. Bohužel to není tak, že pokud bude uzavřena tato trasa, tak migrace skončí. Oni budou hledat další trasy, které mohou být někde úplně jinde, ale chci věřit tomu, že to zafunguje.

Opravdu důležité je v rámci toho, že jsme vstoupili do Evropské unie, do Schengenu, máme Dublinské ujednání, aby evropské státy spolu ty systémy dodržovaly a pravidla fungovala, protože jinak je to velmi složité a břímě buď zůstane úplně na těch prvních státech, což dlouhodobě jsou jižní státy, anebo naopak státy jako je Německo nebo další země, kam lidé směřují v největších počtech. Tyto země potom budou kritické a může to mít dlouhodobě negativní efekt na spolupráci v rámci Evropské unie.