Miloš Zeman si škodil svou rétorikou možná víc než nějakým jednáním, soudí ústavní právník Gerloch
Bývalý prezident Miloš Zeman byl svými kritiky často obviňován z nedodržování ústavních zvyklostí a překračování pravomocí. I on sám přiznal, že se pokoušel posunout Českou republiku k prezidentskému systému. „Tu éru lze zhodnotit jako vyhrocení určitého extrému, který už delší dobu panuje mezi tím, jak je úřad prezidenta chápán, tedy že vlastně nemá téměř žádné pravomoci, a tím, co stanovuje Ústava,“ uvádí ústavní právník Aleš Gerloch.
„Miloš Zeman si škodil rétorikou možná více než nějakým jednáním. Ten způsob vystupování, který je mu vlastní a začal už kritikou minulého režimu v roce 1989, kdy sporně tvrdil, že ve vzdělávání zaostáváme za Nepálem,“ připomíná s tím, že exprezident si někdy předem neověřoval, co říká, a to vedlo k soudním sporům.
Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby. Hostem je Aleš Gerloch, ústavní právník
Jedním ze sporných Zemanových kroků bylo otálení se jmenováním ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti). Gerloch tehdy jako jeden z mála ústavních expertů tvrdil, že prezident nemá povinnost premiérovi vyhovět.
Člen vlády podle Ústavy nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce, vedle toho prý ale mohou existovat i další důvody, jako je například střet zájmů nebo bezpečnostní rizika.
Gerloch přitom argumentuje i tím, že o kandidátech na ministry často rozhodují jednotlivé koaliční strany, a pokud by prezident měl povinnost jejich nominanty jmenovat, znamenalo by to, že nerozhodují ústavní činitelé, ale vedení stran.
„Myslím, že Zeman vycházel z toho, že u nás existuje systém dvojí dělby moci. Ta se dělí na moc zákonodárnou, soudní a výkonnou a prezident je sice součástí moci výkonné, ale do určité míry autonomní. Má své pravomoci a s vládou spolupracuje, současně ale představuje jakousi protiváhu, která byla posílena přímou volbou,“ míní.
Profesory měl jmenovat
Oproti častému konstatování, že Česko je parlamentní republikou, je prý třeba vnímat to, co skutečně stanovuje Ústava. Gerloch upozorňuje například na silné postavení Ústavního soudu, který v parlamentních republikách není vůbec anebo je podřízen parlamentu.
Kde bydleli čeští prezidenti? Masaryk na Hradě, Zeman v Lánech, Pavel zatím není rozhodnutý
Číst článek
„A stejné je to u pozice hlavy státu, prezident od začátku měl pravomoci, které nevyžadují spolupodpis předsedy vlády. A zase z druhé strany předseda vlády má v něčem silnější postavení než v klasické parlamentní republice. A mimo jiné Ústava záměrně neříká, že Česká republika má parlamentní formu vlády, protože ji nemá,“ zdůrazňuje.
Ústavní právník poukazuje na to, že prezident Petr Pavel hodlá zvažovat veto některých zákonů a stejně tak má možnost obracet se na Ústavní soud ohledně přezkoumání ústavnosti zákonů. A je jen na něm, jak často bude svého práva využívat.
Podle Gerlocha je vedle normativního textu zákona, tedy v tomto případě zejména Ústavy, důležitá i ústavní praxe. Na jejím vytvoření se přitom Miloš Zeman podílel stejně jako jeho předchůdci ve funkci.
Připouští, že se exprezident snažil nejasností a nepřesných formulací v Ústavě využívat, odmítá ale, že by byl obhájcem jeho kroků, jak bývá někdy vnímán. „Vycházel jsem ze svých akademických názorů, které jsou publikovány a nebyly přizpůsobovány osobě prezidenta,“ tvrdí.
„Nesouhlasil jsem, a to je myslím celkem známo, s tím, že nejmenoval navržené profesory Univerzitou Karlovou. Tam má prezident velmi malý prostor, protože je to v režimu kontrasignace. Na rozdíl od jmenování člena vlády, to je politická funkce, tam se ani nelze soudit,“ uzavírá Gerloch.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
