Historická zkušenost jako motivace pro dnešek. Fiala a Pavel uctili v Brně i Terezíně oběti holokaustu
Nacistickou perzekuci Židů a období holokaustu si v neděli připomněli lidé v Terezíně na Litomeřicku i na židovském hřbitově v Brně. Na brněnskou tryznu přijel premiér Petr Fiala (ODS), terezínské pietní akce se zúčastnil prezident Petr Pavel, který apeloval na to, aby se nerezignovalo na snahu porazit Rusko na Ukrajině. Motivací by podle něj měla být historická zkušenost.
Tryzna za židovské oběti nacistů se v Brně, kde žila početná židovská komunita a židovský hřbitov v Židenicích patří k nejrozlehlejším v Česku, koná pravidelně. Zúčastnil se jí také přeseda vlády Petr Fiala.
Prasečák z romského koncentráku v Letech zmizel, ale k sebereflexi u Čechů nedošlo, říká komentátor Šídlo
Číst článek
„K holokaustu vedl antisemitismus, netolerance, rasistické zákony. Je dobré, že ještě můžeme slyšet pamětníky a uvědomit si, jaká hrůza zasáhla osudy našich spoluobčanů. Proto je důležité si tyto události nejen připomínat, abychom je nemuseli prožívat znovu,“ řekl Fiala.
Podle premiéra je dnes důležité bojovat s nenávistí k druhým, lidé by měli šířit slušnost a respekt. „Je to prevence toho, aby se ve společnosti nešířil neklid, nenávist a to, co může vést k tragickým výsledkům, které si na začátku třeba nedovedeme ani představit,“ řekl Fiala.
Na pietním setkání vystoupil i Petr Haimann, který jako dítě strávil tři roky v terezínském ghettu. Svou vzpomínkou řeč zakončil přáním. „Doufám, že už toto nikdy nebude.“
Kromě české hymny zazněla na závěr i izraelská hymna, tedy hymna židovského státu, který vznikl jako výsledek hrůz druhé světové války v roce 1948.
Historie jako motivace
Pietní akce k uctění obětí nacistické perzekuce se odehrála také na terezínském Národním hřbitově. Tryzna se konala u příležitosti 78. výročí konce druhé světové války. Prezident Petr Pavel při ní zdůraznil význam pomoci Ukrajině.
Pavel navštívil pietu v Letech, kde vzniká památník holocaustu: Jsem rád, že se podařil odkup vepřína
Číst článek
„Na tomto místě bych chtěl apelovat, abychom nerezignovali na naši společnou snahu Rusko na Ukrajině porazit, a odmítnout tak ignorovaní pravidel mezinárodního řádu, kterého jsme svědky. Motivací by nám měla být právě naše historická zkušenost, o které dnes mluvíme. Je správné, že si ji připomínáme a dáváme do souvislosti s dnešní situací, jen tak se můžeme vyhnout opakování chyb z minulosti,“ řekl prezident.
Poukázal na to, že občany v Česku a v celé Evropě trápí těžkosti každodenního života způsobené ekonomickými i sociálními důsledky války.
„Únava z války dostává politiky pod tlak a znesnadňuje úsilí o zodpovědné hospodaření se státními financemi. Udržet jednotu k podpoře Ukrajiny tak bude stále náročnější,“ míní.
Svědectví generacím
Pevnost v Terezíně se podle Pavla stala symbolem toho nejhoršího, čeho je člověk schopen. Podotkl, že odpovědnost za zločiny, které páchali předkové, je nutné přijmout a poučit se z nich.
Ve Varšavě si připomněli židovské povstání. ‚Musíme se postavit antisemitismu,‘ vyzývá přeživší holokaustu
Číst článek
„Jen nerad jsem se dočetl, že některé budovy v tomto městě jsou v havarijním stavu nebo že se jejich část dokonce zřítila,“ zmínil. Podle něj je důležité, aby vláda intenzivně hledala cesty, jak „postupné destrukci“ tohoto místa zabránit, protože je zdrojem historické paměti.
Památník umožňuje předávat svědectví dalším generacím a podle Pavla je to důležité i kvůli současným hrozbám, jako jsou různé formy extremismu, fobií nebo vypjatého nacionalismu.
Na akci hovořili kromě prezidenta také pamětníci. Svůj příběh vylíčil účastníkům tradiční tryzny Ján Hanák, lékař ze Žiliny, jenž byl transportován do Terezína v osmi letech.
„Když měl člověk to štěstí a zůstal tady, tak přežil, pokud nedostal nějaké nemoci,“ řekla Michaela Vidláková, narozená v roce 1936 v Praze. Nejhorší byla podvýživa, nemoci, strach o rodiče, strach z dalšího transportu, uvedla.
„A nemohli jsme nikam jít, nevěděli jsme, kdy to skončí, ale přece jen byla naděje, že to jednou skončí a zas bude dobře,“ řekl Petr Vogel, původem z Prahy, který žije v Kalifornii. Do Terezína se dostal v roce 1941. První měsíce pobytu si moc nepamatuje, byly mu čtyři roky, v sedmi letech Terezín opouštěl, což vnímá jako velké štěstí. „Že jsem nešel dál do transportu, do Osvětimi,“ podotkl.
‚Mluvím, dokud mohu‘
Opakovaně v Terezíně byla také čtyřiadevadesátiletá Dita Krausová, autorka knihy Odložený život. „Pokaždé, když sem jedu, tak vzpomínám, jak jsme šli pěšky z Bohušovic se zavazadly, jak byla zima, jak jsme nevěděli, co nás čeká,“ řekla.
Kvůli Židům se nebrečí. Křišťálová noc a příběh Maxe Mannheimera z Nového Jičína
Číst článek
O holokaustu vypráví Krausová lidem v různých zemích. „Chodím a povídám o tom mládeži, vojákům v Izraeli, obecenstvu, které si to žádá,“ řekla. „Dokud mohu, mluvím,“ dodala Krausová, která se po osvobození vrátila zpět do rodné Prahy, kde se provdala za českého spisovatele Otu B. Krause, s nímž v květnu 1949 emigrovala do Izraele.
Pietní akce se pravidelně zúčastňují pamětníci, diplomati, skauti a politici. Stejně jako v loňském roce, kdy vypukla válka na Ukrajině, Památník Terezín ani letos nepozval na akci představitele Ruska a Běloruska.
Pronásledování Židů začalo v nacistickém Německu s nástupem Adofla Hitlera k moci v roce 1933, kdy se stal kancléřem. Během druhé světové války přišli nacisté s takzvaným konečným řešením židovské otázky a začali z ghett v zemích, které okupovali, odvážet Židy do koncentračních táborů a tam je hromadně vraždit.
