Nechutná žvýkačka bez jasného konce a bez katarze. Radek Kedroň bilancuje dekádu s kauzou Rath

Bývalý středočeský hejtman, politik David Rath, v úterý vyšel z vězení na svobodu. Víme, že Rath je středobodem jedné z nejdůležitějších korupčních kauz české politiky. Ty jeho příběh sleduješ dlouhodobě. O jak důležitý moment podle tebe jde, že vychází na svobodu?
To záleží na úhlu pohledu. Pro mě je to mezihra. Přece jen čekáme ještě na rozsudek v druhé větvi. Ten budu pečlivě sledovat a bude zajímavé, jak dopadne. Z pohledu Davida Ratha to rozhodně klíčový moment je.

Myslím si, že 11. ledna 2022 si zapamatuje. Přece jen ve vězení strávil dva roky a tři měsíce, připočítáme-li k tomu vazbu, tak to bylo tři roky a osm měsíců. A to je čas, který už mu nikdo nevrátí. Takže myslím, že perspektivou Davida Ratha je to opravdu klíčový moment. Vrátil se zpátky na svobodu, ke svému relativně pohodlnému životu.

Pojďme připomenout, jak se David Rath do vězení vlastně dostal, co je v centru kauz?
Několik zakázek, které se vypisovaly ve Středočeském kraji. Policisté někdy od podzimu roku 2011 začali sledovat celý korupční systém, který tam David Rath nastavil. V jeho centru byl samozřejmě on a jeho dva pobočníci nebo spolupachatelé, manželé Kottovi, kteří ovládali středočeské nemocnice a připravovali veškerá jednání, která vedla k rozsáhlé systémové korupci. Vždy u velkých veřejných zakázek domluvili firmu, která měla vyhrát, a od ní pak inkasovali peníze.

Můžeš nám ho zasadit politicky do kontextu, jak výraznou osobou tehdy David Rath byl a co už za ním v tu chvíli politicky bylo?
Když se podíváte do hesla David Rath na Wikipedii, tak je tam uvedeno, že byl nejprve pravicový politik, potom levicový politik. V době, kdy byl zatčen, tak byl poslancem za ČSSD, hejtmanem Středočeského kraje. Mělo se zato, že to byl jeden z nejvlivnějších poslanců ČSSD. Ostatně také jeden z nejlepších rétorů, které v té době česká sociální demokracie měla.

Ve Středočeském kraji byl téměř nedotknutelný. Ostatně v té době se Středočeskému kraji říkalo Rathland apod. V tu chvíli si na Davida Ratha nikdo netroufl. O to bylo vlastně větší překvapení, že pak v květnu 2012, což teď bude přesně deset let, si pro něj policie přišla a zatkla ho s tou legendární krabicí od vína, ve které se posléze ukázalo, že je sedm milionů korun.

V tu dobu to bylo nepředstavitelné, že by si policie přišla pro poslance chráněného imunitou, že by zabrousila takto vysoko. Opravdu to byl jeden z mála případů, kdy policie našla, velmi přesvědčivě zdokumentovala korupci v nejvyšších politických patrech.

Takže skutečné politické zemětřesení.
V tu chvíli to mohlo být tak vnímáno.

Samozřejmě ČSSD měla velké obavy, jak se to odrazí na volebním výsledku. Myslím si, že v okamžiku, kdy to vypuklo – to už malinko zapomínáme –, tak si nebyl nikdo jistý, protože kontakty a konexe Davida Ratha byly velmi široké, a myslím si, že řada politiků nevěděla nebo si nemohla být jistá, zda si policie pro ně také nepřijde.

Když se vrátíme do současnosti, David Rath je v tuto chvíli na svobodě. Víme, jak těžké rozhodování v případě jeho propuštění bylo? Jak se David Rath ve vězení choval? Dalo se čekat, že bude propuštěn?
Měli jsme předobraz. Tím předobrazem bylo rozhodnutí o propuštění manželů Kottových, spolupachatelů Davida Ratha. Ti byli propuštěni na jaře loňského roku a dalo se očekávat, že David Rath dříve nebo později bude úspěšný. Ostatně držet Davida Ratha pod zámkem asi nedává úplně smysl.

Pro mě je ale velmi nesrozumitelné, proč byl propuštěn, když doteď vlastně nezaplatil peněžitý trest, který navíc mohl být i vyšší. Původně mu soud uložil propadnutí veškerého majetku, nakonec z toho byl „jenom“ deset milionů korun. Pět milionů splatil a pět milionů tvrdí, že v tuto chvíli nemá na to, aby je splatil.

Státní zástupkyně kvůli tomu propuštění Davida Ratha odmítala. Víme, jaký byl proces tohoto uvažování? Také víme – a to už navazuji na to, co jsi říkal – vysvětlil David Rath, jak chce peněžitou částku doplatit?
Tam je podstatné, že i když David Rath v náznacích nebo u soudu mluvil o jakési lítosti, tak na přelomu roku 2019 a 2020 se zbavil veškerého nemovitého majetku. Prodal ho pod cenou, prodal ho svým příbuzným, svým dvěma dospělým synům a partnerce, a pak tvrdil, že nemá na to, aby mohl zaplatit. Což tedy mně úplně… já pak nemohu věřit slovům o jeho sebereflexi a lítosti.

Tvrdí, že bude teď splácet dluh postupně, přece jen se vrátí ke své lékařské praxi, kterou má v Hostivici, a že se zbaví zbytku majetku. Jenže to je majetek, který má na půl se svým bratrem Michalem. Tam se dostáváme ke složité rodinné historii, kdy spolu vedou složitý soudní spor.

Jeho bratr Michal Rath má za to, že majetek patří jemu. On ten dům opravil. Nicméně David Rath před nástupem do vězení si změnil trvalé bydliště do domu svého bratra tak, aby exekutoři přišli k němu, nikoliv k Davidu Rathovi. Což mně zase nezapadá do obrázku napraveného Davida Ratha.

Ještě se vrátím k tomu peněžitému trestu. Jak ho vůbec posuzovat a jak byl posuzován ve chvíli, kdy na něj došlo? Je dostatečně vysoký očima třeba i expertů nebo analytiků, se kterými jsi mluvil, vzhledem ke škodám, které Rath svým korupčním chováním způsobil?
Myslím, že nikoliv. Dovolím si připomenout, že u manželů Kottových policie našla 30 milionů korun pod podlahou v takovém skrytém sklípku, zjevně to nebyly ještě všechny peníze.

U Davida Ratha se našlo v podstatě jen deset milionů korun. K těm se ještě přihlásil jeho otec Ratmír. Z odposlechů víme, že se dělili rovným dílem, takže se dá říci, že velká část úplatků někde zmizela a policii se nepodařilo dopátrat, kde ty peníze jsou. Z tohoto pohledu si myslím, že mohl být trest mnohem vyšší, míněno peněžitý trest.

V porovnání s jinými kauzami, které jsi sledoval – třeba kauzu bývalého doktora Dbalého, u kterého soud nařídil propadnutí veškerého majetku – v kontextu těchto jiných rozhodnutí, jak se trest pro Davida Ratha jeví?
Mě by samotného zajímalo, jak na to nahlíží například Vladimír Dbalý, který opravdu přišel o všechno.

Možná musíme připomenout, že Vladimír Dbalý byl dlouholetý šéf Nemocnice Na Homolce, státního elitního špitálu, který si ovšem zapisoval vše, co se tam odehrávalo, a zapisoval si i to, že z nejrůznějších zakázek, které vypisoval, tak bral peníze. Dokonce si vedl i jakési vlastní účetnictví, ze kterého bylo patrné, že nastřádal desítky milionů korun.

Nejen že policie u něj našla kufr se zlatem a s desítkami milionů, ale opravdu mu všechno zabavila, veškeré nemovitosti. Myslím si, že v tu chvíli musí cítit jistou nespravedlnost, protože jeho trest byl mnohem vyšší, a to zvlášť při vědomí, že dělali podobné věci. Oba ve svých institucích, které ovládali, nastavili korupční systém a ve velkém z něj tyli.

Už jsi narazil na to, že David Rath mluví o nějaké sebereflexi, o pokání. Z toho, jak kauzu dlouhodobě sleduješ a z toho, co si mohl zjistit, dá se předpokládat, že David Rath skutečně lituje svých činů? Projevil dostatečnou sebereflexi, uvědomil si, že jednal protiprávně?
To bohužel nevím. Velmi mě mrzí, že jednání o propuštění bylo neveřejné, tudíž můžeme vycházet jen z takových útržků, které pak David Rath říkal na tiskové konferenci nebo po samotném soudu. Ty se podle mě dají překládat různě. Já jsem si vypsal například větu, kterou pronesl:

Jinými slovy, David Rath neříká, že to je pravda. Pak pronesl další věc:

To by šlo číst také jako, že se cítí (jako) oběť systému. Ale je dobré připomenout, že on systém vybudoval, on ho nastavil. Podle odposlechů, které máme, tak víme, že David Rath dokonce vytipovával zakázky, které se mají ohnout, z nichž se má má dostat nějaký úplatek. Navíc kdybych chtěl být šťoura, tak si řeknu, jaké poučení si z toho vyvodil? Lituje toho, že ho policie dopadla, anebo opravdu lituje zločinů, kterých se podle rozsudku dopustil? To mi tam stále uniká a to myslím, že natvrdo nikdy neřekl.

Ještě se to dává do kontextu s tím, co říkal u soudu, protože se bránil tím, že kauza podle jeho slov měla být zmanipulovaná, měla být politicky motivovaná. Je to důvěryhodné, když v tuto chvíli tvrdí, že se poučil?
Právě proto bychom potřebovali ho konfrontovat. Je dobré si to připomínat, opravdu obstruoval. Obstruoval do poslední chvíle. Obhajoval se pomocí osobních útoků na policisty, na státní zástupce. Jeho obhajoba byla velmi vyhraněná, ostrá. Neustále testoval justici, co si ještě může dovolit, co už ne. Také by bylo dobré připomenout, že nastoupil do věznice, do níž neměl.

Požíval tam zvláštního zacházení. Měl například civilní oblečení, vlastní matraci. To všechno by bylo v pořádku, kdyby takového zacházení požívali všichni vězni. Takový malý detail, který to ukazuje: když byl v úterý propouštěn z vězení, tak mu Vězeňská služba asistovala pomalu jako ochranka, aby se k němu novináři nedostali a mohl v klidu odjet.

Zajímalo by mě, jestli by stejného zacházení požíval i zlodějíček z Horní Dolní. Pokud ano, tak je to v pořádku. Myslím si, že se to neděje a před zákonem jsme si – nebo měli bychom si být – všichni rovni.

Víme, jak se ve vězení choval? To jsme ještě nezmínili…
Sbíral pochvaly, choval se vzorně, možná až vzorově. Na druhou stranu asi od Davida Ratha nemohl nikdo čekat, že by tam organizoval nějakou revoluci. Je natolik chytrý, aby věděl, že kdyby se tam choval problematicky, tak by mu to rozhodně nepomohlo. Nepomohlo by to ani jeho image spořádaného doktora z Hostivice.

Tento trest, který mu byl podmínečně prominut, se týká tzv. první větve. Pak, jak jsi to zmiňoval v úvodu, tu běží ale ještě druhá větev úplatkářské kauzy, která jde k odvolacímu vrchnímu soudu letos na jaře. Znamená to, že David Rath nemusí zůstat na svobodě?
Může se to stát. Jsou v podstatě tři cesty, kterými se to bude ubírat. David Rath bude v druhé větvi osvobozen – i to se může stát –, byť v druhé větvi se vychází ze stejných důkazů. Důkazní půdorys je tam velmi robustní, takže nepředpokládám, že by se to mohlo stát. Jde tam především o stavební zakázky ve Středočeském kraji, kde vedle něj stojí před soudem i právnické osoby, a to především velké stavební kolosy jako Metrostav. V tomto je mimochodem druhá větev celkem unikátní.

Druhá cesta, kterou se to může ubírat, tak je samozřejmě, že bude uznán vinným. Soud mu může potvrdit předchozí prvoinstanční trest, to znamená, o rok mu to prodlouží. V tu chvíli by se David Rath musel vrátit zpátky do vězení minimálně na půl roku. A pak třetí možnost, která mi přijde téměř nejpravděpodobnější, že ho uznají vinným a řeknou, že už si odseděl dost a zanechají trest ve stávající výši.

Ohlásil David Rath, čemu se teď bude věnovat? Víme, jaké budou jeho další kroky?
Ano. Vrátí se ke své lékařské praxi. Vedle toho ještě několik týdnů bude dojíždět do brněnské věznice, kde bude ordinovat.

Pak by měl – alespoň to vyplývá z vyjádření Svazu pacientů České republiky, který žádal o propuštění – mohl by být jakýmsi ombudsmanem pacientů ve Středočeském kraji. Co to přesně znamená, úplně nevím. Jen si dovolím připomenout, že prezidentem svazu je Luboš Olejár. Ten samý Olejár byl poradcem Davida Ratha na středočeském hejtmanství. V té době čelil David Rath kritice opozice, která neviděla důvod, aby tohoto člověka zaměstnával. Nebylo jasné úplně, co tam dělá. Každopádně zpětně viděno, vyplatilo se to – Davidu Rathovi.

Připomněl jsi kontext, ve kterém se v roce 2011-2012 začátek kauzy odehrál. Nakolik podle tebe Rathovy kauzy ovlivnily vnímání české politiky? Jinými slovy, jaké důsledky a jakou rezonanci pro dění v Česku měly? Dá se říct, že za sebou David Rath nechal nějaký „trvalý odkaz“ v české politice?
Případ byl spojen s velkým očekáváním. Ale jak už to tak bývá, velká očekávání bývají nenaplněna. Minimálně část veřejnosti čekala, že je to první kamínek, který rozpoutá vyšetřování v nejvyšších politických patrech. To se bohužel nestalo. Po Rathovi přišla operace na Úřadu vlády, známá jako Nagygate, která ale přinesla velmi rozporuplné výsledky.

Tím to de facto skončilo. Takže emancipace státního zastupitelství a policie asi v takové míře, jak to všichni očekávali, nenastala.

Obávám se, že špičková práce policistů – protože připomenu, že opravdu snesli velmi přesvědčivé důkazy, ale i třeba samotné podání obžaloby trvalo rok, což je v tak rozsáhlém případu vlastně rekordní čas –, tak si myslím, že tuto práci pak přebil vleklý, velmi nepřesvědčivý soudní ping-pong, kdy si myslím, že u části lidí pak převládlo jakési znechucení nad tím, kam případ dospěl a že se z toho stala taková nechutná žvýkačka bez jasného konce. Který nakonec nastal, ale trvalo to deset let.

Z druhé strany – a teď vím, že je to dost neměřitelné –, ale dá se mluvit o tom, teď zpětně i ohlédnuto, jak výrazně mohl přispět třeba i konkrétně David Rath podrytí důvěry veřejnosti v politiku atd. těmi korupčními kauzami?
Myslím, že to opravdu nastalo. Především na jeho případu se ukázalo to, co jsme všichni tušili, že se odehrává v zákulisí, tak se opravdu děje.

Věděli jsme to díky odposlechům, kde se sám demaskoval, jak nahlíží na věci veřejné, jak nahlíží na voliče, proč vlastně politiku vykonává. Bohužel nepřišla katarze, to znamená rychlý trest, rychlé potrestání a skutečná sebereflexe Davida Ratha. Myslím, že to by dokázalo pohled veřejnosti na českou politiku napravit. Ale to si myslím, že se neodehrálo.