Kontrola peněz nebyla žádná, vysvětlují milionové čachry v tenisovém svazu reportéři

Arture, začněme spolu a začněme postupně: o jakých penězích, které rozděloval Český tenisový svaz, se přesně bavíme?
Artur: Byly to peníze loterijních společností, které části svých odvodů v letech 2014 až 2017 darovaly místo do státního rozpočtu přímo Českému olympijskému výboru. Ten je rozděloval sportovním svazům a ty potom posílaly peníze konkrétním oddílům a klubům. Byly to peníze, které měly jít výhradně na sportování dětí a mládeže a nikoli na profesionální sport. Celkem se za ty čtyři roky rozdělilo více než 1,6 miliardy korun. A ještě trochu přiblížím, proč k tomu tehdy došlo. I před tím Sazka posílala na český sport ročně zhruba miliardu korun, ale od roku 2011 už nepřiteklo nic a řešilo se, jak sportování dětí a mládeže zajistit.

Na webu Českého olympijského výboru stálo, že mládež se čím dál více potýká s různými problémy způsobenými pasivním životním stylem. Tyto prostředky, myšleno tedy loterijní peníze, skutečně pomáhají rozhýbat české děti a mládež až do juniorského věku. Z toho vyplývá - a na tom chci ukázat, že původní záměr byl peníze, které by jinak skončily ve státním rozpočtu, dát všem dětem. Nikoli na vrcholový sport, na reprezentační mládež nebo talentované děti, ale i těm méně úspěšným tak, aby se i ony hýbaly. A předseda Sdružení sportovních svazů České republiky Zdeněk Ertl, který pravidla pro čerpání peněz tehdy připravoval, nám o původním smyslu rozdělování peněz řekl to samé.

Říká, že peníze byly primárně určené pro všechny děti, aby se hýbaly. A navíc dodal, že jestli to svazy neudělaly, že to bylo v rozporu s tím původním účelem peněz.

Když pak v roce 2014 začaly loterijní společnosti posílat peníze olympijskému výboru a ten svazům, tenisový svaz se rozhodl, že upřednostní velké kluby a posílal výhradně jim milionové částky – jak vyplývá z dokumentů, které se nám podařilo získat.

Myšlenka dobrá, provedení už horší. Jak přesně s těmito miliony naložil Český tenisový svaz? Kdo dostal kolik?
Tenisový svaz ročně rozdělil 12 až 16 milionů korun a z celkových zhruba 1200 tenisových klubů v Česku dostalo peníze každý rok v průměru jen dvacet z nich. A naprostou většinu peněz získalo osm největších tenisových klubů, jejichž názvy se na seznamu příjemců neustále opakovaly. Od svazu dostávaly milionové částky a ostatní příjemci dostávali třeba jen šedesát nebo osmdesát tisíc. Úplně nejvíc, celkem osm milionů korun, dostal za ty čtyři roky Tenisový klub Prostějov vlivného sportovního podnikatele Miroslava Černoška.

Ten v té době ovládal ještě tenisový klub Sparta Praha, který dostal od svazu čtyři miliony. My jsme Černoška oslovili s dotazem, jak si vysvětluje, že právě jeho klub dostal nejvíc. Nejprve nám přislíbil rozhovor, řekl, že sice momentálně nemá čas, ale že se ozve. Ozvala se pak ale už jen jeho manželka, která řekla, že je zaneprázdněný, zeptala se, na co se chceme ptát a opět slíbila, že se Miroslav Černošek ozve. Jenže on pak už nebral mobil a psal jen esemesky, ve kterých líčil, že jeho kluby – Prostějov a Sparta – jsou dlouhodobě nejlepšími kluby v žákovském i juniorském tenise a že ty peníze do Prostějova a Sparty jsou proto podle něj rozumnou investicí.

Hájil tedy postup svazu s tím, že stát má podporovat talentované děti. A to dokonce i na úkor méně zdatných dětí, i když i ty chtějí hrát tenis. Další miliony dostaly kluby, jejichž šéfové seděli nebo dosud sedí ve vedení svazu. Třeba Tenisový klub Most, kde byl předsedou Jaroslav Tačner, který byl v té době zároveň viceprezidentem svazu. My jsme oslovili jeho syna Libora Tačnera, který teď klub vede, protože Jaroslav Tačner loni zemřel a jeho syn řekl, že to asi otec dělal dobře, když dostal tolik peněz.

Víc se ale o financování klubu bavit nechtěl. Ve vedení svazu sedí i šéfové dalších klubů, které dostaly miliony, třeba Tenisového klubu Precheza Přerov, ČLTK Bižuterie Jablonec nad Nisou nebo Orel jednota Praha-Balkán. Všichni reagovali na naše dotazy podobně jako Černošek, že česká tenisová mládež je úspěšná a že to svaz dělá dobře, když rozděluje peníze právě těmto klubům.

Pojďme nahlédnout do zákulisí vaší investigativní práce, do té míry, do jaké můžeme. Martine, jak jste to všechno zjistili? Jak vás vůbec napadlo zabývat se tímto tématem?
Martin: Investigativní tým Radiožurnálu se právě na loterijní peníze zaměřil už dříve. Popsal, jak tyto finance rozdělovala Fotbalová asociace České republiky v roce 2016, kdy jí šéfoval Miroslav Pelta. Podobně jako Český tenisový svaz rozdělovala sto milionů z loterií bez jasných pravidel. Liberecký kraj dostal přes dva miliony korun. V jeho čele je už od roku 2009 zmíněný – v té době ještě – šéf fotbalové asociace Miroslav Pelta. Toho pražský městský soud loni v listopadu poslal za zmanipulování sportovních dotací nepravomocně na šest let za mříže. K tomu přidal pětiletý zákaz činnosti ve statutárních orgánech korporací a pětimilionový peněžitý trest.

Právě i kvůli tomu, jak netransparentně loterijní peníze rozdělovala fotbalová asociace, jsme se zaměřili na tenis jako další z nejpopulárnějších tuzemských sportů. A podařilo se nám získat dokumenty, které rozdělování loterijních peněz Českým tenisovým svazem popisují.

Artur už zmiňoval, že i v případě rozdělování peněz Českým tenisovým svazem v tom hrály roli známosti, takže chápu správně to, když jsi tu zmiňoval příklad fotbalu, že jak na trávě, tak na antuce je to koho znám, tomu dám?
Martin: Ano. Dá se tedy říci, že ty peníze, alespoň v roce 2016, šly hlavně do svazů mužů z vedení fotbalové asociace - k někdejšímu předsedovi Peltovi, bývalému místopředsedovi Berbrovi, který po svém zatčení rezignoval na všechny funkce ve fotbale, a členovi výkonného výboru Dušanu Svobodovi.

Artur: Podobné to bylo i v tenise. Tam také ty velké kluby, které dostávaly miliony od svazu, tak jejich šéfové zároveň seděli ve vedení svazu, který peníze rozděloval. Ostatně o konexích nebo protekci mluvili i někteří zástupci malých klubů, které nedostaly nic. Třeba předseda klubu v Teplicích Martin Tetřev mluvil o tom, že rozhodují konexe, mluvil o tom i předseda klubu v Chomutově Ivo Šlosar nebo Petr Svoboda, předseda tenisového klubu TJ Start z ostravské Poruby, který prohlásil, že je předem vždy dané, kdo ty peníze dostane. Nicméně, my jsme oslovili i všechny šéfy zmíněných velkých klubů s tímto dotazem a oni odmítli, že by jim známosti pomáhaly. Třeba Černošek prohlásil, že takové spekulace vyvracejí právě úspěchy juniorů v jeho klubech. Tím myslel to, že on protekci nepotřebuje. Esemesku, ve které to psal, přitom posílal z tribuny prostějovského klubu, kde, jak sám napsal, právě sledoval juniorský turnaj spolu s prezidentem svazu Ivo Kaderkou.

Co na to říká sám Český tenisový svaz? Jak to hájí?
Artur: Získat vyjádření svazu bylo velmi složité. My jsme poprvé jsme oslovili generálního sekretáře svazu Jakuba Fastra 25. července s žádostí o rozhovor. Když nereagoval, o čtyři dny později jsme se s žádostí připomněli. Fastr napsal, že nikdo z vedení nemá čas, a požádal o písemné dotazy. Ty jsme mu poslali. Ptali jsme se hlavně na to, podle jakých kritérií svaz rozděloval peníze velkým klubům a podle čeho vypočítával konkrétní částky pro jednotlivé kluby.

Svaz na to ale dosud vůbec neodpověděl. Místo odpovědí poslal vyjádření nejprve viceprezident svazu Leoš Fiala, ve kterém psal, že svaz podporoval kluby, které vychovávají úspěšné hráče a nás obvinil z toho, že si nás někdo najal na špinavou práci a proto se na to ptáme. V podobném duchu potom poslal vyjádření i generální sekretář Fastr. I on zmínil úspěchy mládežnických reprezentantů a ptal se nás tak trochu jízlivě, ve kterém oboru činnosti jsme na prvním místě na světě my.

Co jsi odpověděl?
My jsme na to nereagovali. Ptali jsme se pořád dokola na ty stejné otázky. Pokládali jsme je opakovaně, snad čtyřikrát nebo pětkrát. Odpověď jsme nedostali.

Mimochodem, když jste říkali, že jste se ptali klubů nejen těch, co dostaly nejvíc peněz, ale i těch, které dostaly méně - víme, na co ty kluby peníze používají nebo použily?
Artur: Z dokumentů, o kterých mluvil Martin, vyplývá, že kluby za tyto peníze platily trenéry, maséry, kondiční přípravu, ale třeba i pronájem sportovišť. Píše se to tam ale jen velmi obecně. Jestli se peníze využily na něco jiného, než na sportování dětí a mládeže, protože to bylo účelově vázáno, nesměly se použít na nic jiného. Na to jednoznačné důkazy chybí. Svaz odpovídat nechce a nikdo další podrobně nezjišťoval, na co přesně peníze šly, a to ani Český olympijský výbor, který byl takovým garantem celého projektu. Mluvčí výboru Veronika Linková nám řekla, že si sice nechávali zpracovávat zprávu od auditorské firmy, v ní byl ale spíš jen přehled peněz bez konkrétního využití. A také, že výbor zjišťoval, jestli je čerpání peněz administrativně v pořádku, myšleno účetně. Jinými slovy, jestli svazy posílaly peníze na správné účty, ale už vůbec nezjišťovali, na co konkrétně to mělo jít.

Vy už jste tu říkali - a vracím se k tomu, že jste mluvili i s těmi kluby, které nedostaly tolik peněz nebo žádné. Argument těch klubů, které dostaly nejvíc, je: máme dobré hráče, potřebujeme nejvíc peněz. Nemají to ale ty menší kluby těm velkým za zlé?
Martin: My jsme se na to ptali předsedy klubu ve Fulneku Libora Kvity, který je bratrem asi nejúspěšnější české tenistky posledních let Petry Kvitové. Zjišťovali jsme, co říká na to, jak Černošek vysvětluje finance od svazu tím, že vychovává talenty. Právě do Černoškova prostějovského klubu totiž Petra Kvitová v šestnácti letech přešla. Libor Kvita prohlásil, že s vychováváním hráčů ve velkých klubech je to podle něj trochu jinak.

A Kvita prohlásil, že posílat miliony do velkých klubů a malým nedávat nic, je proto velmi nespravedlivé.

Problém prostě je, že takto by peníze dostali jen talenti a ne všichni. A ty peníze jsou pro všechny.
Artur: Ano, přesně tak. Peníze se hodí všem klubům. Na druhou stranu ty velké kluby zaměstnávají spoustu trenérů, masérů, je to taková velká fabrika, která spolyká víc peněz, a proto je logické, že provoz velkého klubu je dražší a malé kluby spotřebují peněz méně. Většinou je to tak, že dostávají peníze od rodičů těch dětí a většinou jim to na pokrytí základního provozu stačí.

Ale ten běžný postup rozdělování loterijních peněz, třeba v jiných sportovních odvětvích, by měl být takový, že se rozdělí plošně - je to tak?
Artur: Ty svazy to dělaly různě, bylo to v jejich kompetenci. Když jsme oslovovali jiné svazy, jestli to dělají stejně, jako ten tenisový, zjistili jsme, že ne. A přesně, jak říkáš Matěji - rozdělovali to plošně. Například jsme oslovili Český florbal, Český atletický svaz nebo Český svaz ledního hokeje. Třeba florbalisté poslali peníze 120 klubům. Oni to měli uděláné přesně transparentně. Když splníte podmínky, dostanete 20, 40 nebo 60 tisíc korun. Nikdo nemohl dostat jinou částku, všichni věděli - pokud splníme, dostaneme tolik. I Český svaz ledního hokeje podporoval mládež plošně. Třeba v roce 2015 podle studie společnosti KPMG pořídil za téměř 18,4 milionu korun dětskou výstroj všem mládežnickým klubům a za trenéry v malých klubech zaplatil přes sedm milionů.

Otázkou zůstává, proč to dělají v tenise jinak? Neexistují na to nějaká jednoznačná pravidla, jak by to mělo být a že by to mělo být transparentní, jako to dělají třeba v hokeji, florbale a podobně?
Martin: V pravidlech se píše, jak už zmínil Artur, že způsob rozdělování peněz je v kompetenci svazů. Jenže hned v další větě se dodává, že svaz nesmí nikoho diskriminovat. A jak už jsme řekli v úvodu, představitelé olympijského výboru, ale třeba i sám Kaderka, původně mluvili o podpoře dětí. Aby se hýbaly a nekončily třeba v hernách. Nikdo z nich nemluvil o podpoře výhradně talentovaných dětí a reprezentační mládeže.

Znovu se vracíme ke smyslu loterijních peněz, že by ty “špatné peníze” měly sloužit k dobrému účelu a tady se s nimi nakládá netransparentně, jsou to takové čachry v Českém tenisovém svazu. Je to přesně to, na co tato kauza ukazuje? Nebo je tam nedostatečná celostátní organizace v případě rozdělování příspěvků?
Artur: Problém je v tom, že na počátku, kdy se rozhodovalo, že ty peníze půjdou na sportování dětí a mládeže, mluvili představitelé Olympijského výboru o tom, že to půjde na sportování všech. Pak to ale do těch pravidel nedali jako striktní podmínku. A svazům dal volnou roku, mohly si s tím dělat, co chtěly. Jak Český olympijský výbor zdůrazňuje, ty svazy jsou jejich partnery, mají demokraticky volené vedení, pokud se to členům nelíbí, mohou je na valných hromadách odvolat a jmenovat jiné.

Kontrola peněz tu nebyla žádná. Pouze kontrola administrativní, jestli peníze šly na správné účty. Co se konkrétně za ně pořídilo, už nikdo nezjišťoval. Ono to už dnes tak není, dnes převzala kontrolu nad rozdělováním peněz do sportu Národní sportovní agentura. A dokonce je i projekt Můj klub, kde mohou samy kluby žádat o příspěvky a dostávají je přímo, ne přes svazy a nějaké organizace, které samy rozhodují, komu to dají a kde hrozí, že by se ty peníze zasekly. Národním sportovní agentura to posílá rovnou klubům.

Závěrem mě napadá - bude to Národní sportovní agentura zpětně řešit?
Artur: Ano, ten případ nekončí, právě Národního sportovní agentura ho chce prověřit. Její předseda Filip Neusser nám řekl, že i on má pochybnosti o postupu tenisového svazu, protože pokud měly peníze podpořit zdravý životní styl dětí, pak měly jít na sportování dětí a mládeže, nikoli na sportování jenom talentovaných dětí a reprezentační mládeže, jako to dělal tenisový svaz.