Hrozí stávka učitelů? Někteří docenti berou méně než pokladní, upozorňuje reportérka

Co je pravdy na tom, že docent na Filozofické fakultě v Česku – a je jedno, jestli se budeme bavit o Praze, Brnu nebo Ostravě – bere možná míň peněz než prodavač někde v supermarketu?
Není to pravidlo, ale někdy to tak skutečně je. Když necháme mluvit čísla, tak pokladní v některých řetězcích si po třech letech praxe vydělají 30 000 hrubého měsíčně, v Praze je to přes 35 000 hrubého.

A víme, že na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy je měsíční hrubý plat docenta 32 500 korun. Na Filozofické fakultě v Olomouci se mají o něco lépe, tam je hrubý měsíční plat docenta asi 44 000 korun hrubého. A abychom měli přehled kompletní, tak průměrný měsíční příjem zaměstnanců v Česku byl na konci loňského roku podle údajů Českého statistického úřadu 40 259 korun.

Abychom úplně přiblížili, o kom se vlastně teď bavíme ve vysokoškolské hierarchii, tak docent je člověk, který musí splnit třístupňové základní vysokoškolské schéma Bc., Mgr., Ph.D. a zároveň už musí mít i napsanou habilitační práci a musí mít splněné zkoušky na to, aby byl docent. To znamená, že je tam spousta práce, aby byl úspěšný akademik. A pak pracuje a bere za to tedy 30 až 40 000 Kč.
Je to tak. Není to asi adekvátní vzhledem k tomu, že práce pokladní, anebo třeba řemeslník kamnář má plat také podobně kolem těch 30 000, a to jsou nekvalifikované práce. Takže ta propast je velká.

Jaké jsou platy vysokoškolských pedagogů v ČR obecně, když se nebudeme bavit jenom o docentech, ale o odborných asistentech, o profesorech atd.? Máme to nějakým způsobem zmapované, jestli jsou na tom všechny platy tak "bídně"?
Rozdíly jsou obrovské, dá se to jenom těžko nějak porovnávat, ale můžu uvést několik příkladů. Třeba odborná asistentka na katedře germanistiky a slavistiky na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni Markéta Balcarová, se kterou jsem mluvila, když jsem natáčela reportáž, tak ta tuto svoji práci dělá pět let na plný úvazek - přednáší, zkouší, vědecky bádá. A říká, že to byla vždycky její vysněná práce, že ji velmi baví. 

Vydělá si na plný úvazek 29 400 hrubého měsíčně. A protože je samoživitelka, tak si musí ve volném čase přivydělávat, dělá překladatelku.

Takže život má takový náročnější. V práci stráví mnohem víc času a vlastně tím trpí i její vědecká práce. 

A pak třeba plat kolem 30 000 hrubého má i historička Daniela Tinková z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ta učí už skoro 22 let a říká, že je na katedře jedna z mála, která nemá vedlejší úvazky.

Na druhou stranu vědci v Akademii si mohou žádat o granty, takže výdělek může být ve výsledku mnohem větší. Ale tak či onak, základní plat je míň než průměrný plat v Česku, je to prostě málo.
Je to tak. Já ještě dodám, že od dvou na sobě nezávislých zdrojů jsem se dozvěděla, že na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se děje to, že pokud vědec uspěje a grant, tedy finance na řešení nějakého vědeckého úkolu, dostane, tak mu fakulta sníží jeho nárokový plat a dorovnává mu ho potom z grantových peněz. Takže ona ten grant, který si vysoutěží, prostě použije do platu.

V porovnání třeba s učiteli na základních a středních školách, o těch se často mluví, tak ti berou pak ve výsledku snad i víc než pedagogové na vysokých školách?
Ano. Median pro učitele na SŠ byl podle Rady vysokých škol vloni 47 250 korun. Podle webu kupnisila.cz je medián platu středoškolské učitele bez pár stovek už teď 50 000 korun měsíčně. A to právě tedy způsobuje velkou nerovnováhu na pracovním trhu, kdy logicky pracovníci nebo zaměstnanci akademické sféry ji opouštějí a míří právě třeba na střední a základní školy prostě za větším výdělkem. 

Proč se toto děje v Česku?
Důvodů je několik. Já bych za hlavní označila věc, která se jmenuje koeficient ekonomické náročnosti. To je totiž takový nastavený systém, podle kterého se zjednodušeně řečeno přerozdělují státní peníze jednotlivým oborům vysokých škol. Koeficienty jsou prakticky stejně staré jako naše republika, stanovily se někdy v 90. letech a od té doby se nezměnily.

A to je logicky problém, protože obory vysokých škol se značně proměnily. Jak mi vysvětloval Jan Stejskal, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a je to taky zároveň předseda Asociace děkanů filozofických fakult, v některých oborech už nestačí obrazně řečeno tužka a papír.

Nároky na technické vybavení samozřejmě vzrostly. Nejmarkantnější je ten rozdíl podle Stejskala u archeologie. Tam před 30 lety stačila nějaká lopatka, štěteček, holinky, možná nějaké pracovní oblečení, ale dnes se ten obor neobejde bez vyspělých hi-tech zařízení, počítačů, složitých programů, dronů, sond a taky bezpečnostních prvků, jako jsou helmy a další takové věci. 

Takže koeficient, který zůstává 30 let stejný, teď už prostě neodpovídá. Tím jsou tyto obory podfinancované.

U přírodovědných oborů tedy ten problém nebude tak zásadní? Byť archeologie je tak někde asi na půl...
Archeologie se většinou vyučují na filozofických fakultách, bývá často propojená s historií, takže tam ten koeficient zůstává nízký. Kdežto na technických oborech se už v 90. letech počítalo s tím, že třeba chemie, fyzika, budu potřebovat pokusy, laboratoře a jsou tam ty koeficienty prostě větší.

Takže na tom tratí v tuto chvíli jenom humanitní obory v Česku?
Možná lepší termín je obory socioekonomické, protože do toho můžeme započítávat i třeba vzdělávání učitelů, budoucích psychologů nebo například personalistů. A musím dodat, že těchto lidí je na trhu práce už teď nedostatek.

Takže když se vrátíme na začátek k příkladu, abychom si to lépe dokázali představit, tak třeba docent středověké literatury bude brát dejme tomu 30 000 a docent kvantové mechaniky 50 nebo i 60 tisíc.
Dá se obecně říct, že v technických oborech jsou platy akademických pracovníků vyšší. Nicméně nejde to říct jednoznačně. Můžeme porovnat platy docentů v jednotlivých oborech a i v rámci jedné univerzity se hodně liší, až o desítky tisíc.

Třeba v technických oborech se platy často blíží sto tisícům, na lékařských fakultách jsou také v takové hladině. A v IT oborech mají docenti platy i přes 100 000. Já to nemám úplně potvrzené, ale myslím, že to musí odrážet odměny na trhu práce mimo akademický sektor, aby univerzity pro odborníky zůstaly konkurenceschopné.

A ještě bych dodala, že porovnávat platy v akademickém prostoru je velice těžké, protože se vykazují různě. Jak už jsme na to narazili, tak někde do platů započítávají i ty vysoutěžené granty a to potom samozřejmě zkresluje.

Můžeme pak dojít do situace nebo už v ní jsme, kdy vysokoškolští pedagogové, kteří by se měli stoprocentně věnovat své práci, učit, vést studentské práce, opravovat je atd., tak nemají z fakulty, kde pracují, dostatek peněz, a proto si musí hledat další zaměstnání?
Co jsem zjistila při natáčení reportáže, mluvila jsem s několika akademiky právě z filozofických fakult, tak už to tak dávno je. Často tím trpí nejen jejich vědecká kariéra, které se nemůžou věnovat naplno, protože na to za prvé nemají čas a potom na to nemají energii, protože musí peníze shánět někde jinak. Musí kombinovat práci na několika pracovištích. Vyučují třeba na několika různých fakultách po celé zemi, takže pořád cestují.

A trpí tím také jejich osobní život, protože na něj nemají čas. Nemají peníze na to, aby si sehnali solidní bydlení a založili si rodinu. Pracují někde na živnostenský list, bokem. Takže situace je hodně složitá. Není divu, že teď kvůli zvýšeným platům na středních a základních školách začali poměrně masivně ty vysoké školy prostě opouštět.

Což je trošku začarovaný kruh, protože publikační činnost je jeden z faktorů, kolik peněz fakulty dostávají. Takže když nebudou vědci publikovat, tak fakulta bude mít méně peněz a tím méně může ohodnotit své zaměstnance.
A právě proto se možná teď začali akademici ve větší míře ozývat. A proto se o tom bavíme a tento problém je ve veřejném prostoru.

Priorita, nebo ne?

Je ve veřejném prostoru i v zahraničí nebo se ozývají vysokoškolští pedagogové jenom u nás a jinde ne?
Když budu soudit jenom podle toho, kolik peněz dává Česko v porovnání se zahraničím do vysokého školství, tak tam se zákonitě musí mít líp, protože vysoké školy v Česku si dlouhodobě stěžují na to, že jsou podfinancované. Letos jim chybí 10 miliard, jak říká konference rektorů. Také dodává, že podpora od státu je rok od roku nižší. Místo 18 % v roce 2010 šlo v roce 2021 na vysoké školství jenom 12 % rozpočtu ministerstva školstv.

Předseda konference rektorů Martin Bareš upozornil na to, že je to v přímém rozporu s programovým prohlášením vlády, protože vláda Petra Fialy deklaruje, že školství je pro ni prioritou.

A proč jde v Česku tak málo peněz právě do vysokého školství? Když se zeptám úplně takto jednoduše...
To, že dáváme do školství pořád méně peněz, je velice špatná vizitka. A ukazují to čísla z analýzy OECD. Průměr v 38 nejvyspělejších zemích světa je necelých 5% hrubého domácího produktu a ČR investovala za poslední dva roky kolem 3,9. 

Ministr školství řekl, že si ten problém uvědomuje, že vláda chce dostát svému závazku a přiblížit se ve výdajích na školství zemím OECD, ale zároveň taky dodal, že dneska nikdo neví, jaký bude v následujících letech rozpočet, že ekonomická situace je hodně nejistá.

Ty jsi říkala, že konference rektorů, vysoké školy a další upozorňují, že je tady nějaký dlouho neřešený problém. Chápu-li to správně, vysoké školy se bouří a chystají třeba stávku?
Ano, začnu chronologicky. Na konci loňského roku přišla Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci s peticí. Tu podepsalo 2,5 tisíce lidí. Chtějí důstojné pracovní podmínky na filozofických fakultách a socio ekonomických oborech.

Asociace děkanů filozofických fakult se k výzvě přidala a na stávku jsou připraveni. Řekli to zástupci hned několika fakult, třeba děkan olomoucké fakulty Jan Stejskal anebo děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Eva Lehečková.

Mohlo by to být asi takovou formou, že by školy pozastavily konání státnic anebo blokovaly vydávání diplomů. Ve hře jsou dokonce i soudní spory. Už jsem se dočetla, že někteří by chtěli žalovat zřejmě univerzity nebo stát za to, že ačkoli jsou ve stejné tarifní kolonce tabulky, tak jak jsme se o tom bavili, vlastně třeba ti docenti berou výrazně odlišné platy.

Co s tím hodlá dělat ministerstvo školství? Asi to nemůže přehlížet jen tak.
Na ministerstvu školství kvůli tomu vznikla pracovní skupina. V polovině února se sešla poprvé a začala to řešit. Když jsem mluvila s ředitelkou sekce vysokých škol ministerstva školství Radkou Wildovou, tak situaci označila za vážnou, rádi by prý posílili rozpočet vysokých škol, ale zatím se to daří jenom tak, jak se to daří. Podfinancované je podle ní celé vysokoškolské odvětví.

A doplnila, že pracovní skupina musí nejprve rozklíčovat, proč jsou na tom filozofické fakulty, ty humanitní obory, právě nejhůř. Přijít na příčiny je teď tedy úkolem té pracovní skupiny a pak až se to začne řešit.

Tak stačí, aby si pracovní skupina poslechla tento podcast, ne? Protože ty jsi mluvila o tom, že jednou ze základních příčin je ten koeficient.
Ano, ale Wildová tvrdí, že příčina může být ještě v tom, že například filozofické fakulty nehospodárně nakládají s penězi, že se třeba málo vědecky snaží, žádají málo o granty, a proto jsou podfinancované.

Příčin tam může být celá další řada, a proto tedy resort musí mít podklady, musí si udělat nějaké analýzy, aby mohl rozhodnout.

Řešení by asi mělo přijít poměrně rychle, pokud se podívám na to, co slibuje vláda učitelům od příštího roku, že budou mít plat ve výši 130 % průměrné mzdy. To se týká jenom učitelů na základních a středních školách nebo všech?
Učitelů v regionálním školství. Takže základní a střední školy.

To znamená, že by se nůžky mohly ještě více rozevřít a vysoké školy by mohly začít ještě víc nadávat na to, že prostě tolik peněz nemají a vláda nekoná, byť školství je pro ni prioritou?
Je to tak. Ten problém hoří a měl by se řešit co nejrychleji, a proto myslím, že už zástupci filozofických fakult hrozí i tou stávkou.

Víme, proč tedy doteď myslely vlády jen na učitele základních a středních škol, kteří mají mít ten nadstandardní příjem navíc od roku 2024 ještě vyšší?
Tady bych tě zkorigovala. Mzdy v regionálním školství jsou teď konečně trochu adekvátní. Rozhodně nemůžeme mluvit o nadstandardních příjmech. Platy učitelů byly velice nízké, směšné. Musíme myslet na to, že všichni učitelé jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, že mají v rukou vzdělávání, budoucnost našich dětí. Učitel by měl být z mého pohledu vzdělanec, inspirativní osoba, někdo, kdo jde příkladem, kdo je trochu napřed, kdo si udržuje přehled. 

A s průměrnými platy nemůžeme nikdy vybudovat špičkové školství, protože prostě nepřiláká ty nejlepší učitele. A všichni říkají, i zástupci vysokých škol, že je dobře, že konečně učitelé na základních a středních školách mají adekvátní peníze. Dokonce to i přineslo trochu prestiže tomu povolání. Daleko víc mladých lidí láká stát se učitelem. To už pozorují někteří přímo v terénu.

Takže to, že se zvedly platy vlastně jenom v regionálním školství, nasvítilo problém podfinancovaného vysokého školství, které už teď není prostě konkurenceschopné a dochází k tomu odlivu mozků.

A to rychlé řešení je v tuto chvíli tedy jaké? Sešla se už pracovní skupina na MŠMT. Ta teď řeší, kde je konkrétně problém. Jakmile zjistí, kde je, tak by měla nějakým způsobem zasáhnout. Ale jak? Chce to systémovou změnu, chce to jednorázové zvýšení těch tarifních tabulkových platů?
Určitě jsem jako řešení nabízí zrevidovat ty koeficienty ekonomické náročnosti, aby se vyrovnal ten relikt 90. let, kdy už koeficienty zkrátka neodpovídají nákladům z dneška. Rychlým řešením by bylo navýšit státní rozpočet v kapitole školství, ale to víme, že je teď vzhledem k ekonomické situaci a vysokému schodku celkem problematické.

A také se nabízí nějaké řešení v podobě optimalizace oborové soustavy vysokých škol, zejména tedy těch filozofických fakult. Na nich je ohromné množství oborů a jsou velmi malé svým počtem studujících. Předseda Asociace děkanů filozofických fakult Jan Stejskal mi říkal, že si – sice s velmi těžkým srdcem – umí představit, že by se některé obory zkrátka zrušily. Že je možná čas si říct - musíme v Česku vyučovat na vysokých školách například holandštinu, když na ni chodí jednotky studentů?

Rozumím. Že se prostě zkrouhne holandština a řečtina, ale bude víc peněz pro archeology.
Například. A tvrdil, že v Holandsku už k tomu, že nevyučují češtinu, přistoupili, protože to zkrátka není efektivní. A třeba Radka Wildová, ta by zase navrhovala, aby se některé podobné obory například spojily nebo aby se alespoň některé předměty vyučovaly třeba současně.