„K volbám nechodím, jsem v důchodu!“ Předvolební podcastový speciál z krušnohorských Vejprt

Rozhovor s politoložkou Jaroslavou Pospíšilovou 

Vy jste politoložka, ale působíte v Sociologickém ústavu, takže znáte jak politologická data a souvislosti, tak i data sociologická. Možná vás na úvod poprosím, jestli byste nám řekla, čím jsou právě Vejprty důležité z hlediska zkoumání volební účasti, protože to je věc, kterou se budeme zabývat.
Vejprty jsou zajímavé tím, že to je město, které má nízkou volební účast, jednu z nejnižších volebních účastí. Když se ale podíváme na data, jak se volební účast ve Vejprtech vyvíjela, tak je tam patrný pokles, který samozřejmě sledujeme i v celé České republice. Ve Vejprtech je propad ale mnohem větší, než ten který sledujeme na celorepublikové úrovni.

Dokážeme říct, proč to tak je?
Těch důvodů může být několik. Vždycky to bude mix všech možných aspektů. Nemůžeme asi říct, že nenajdeme jeden jediný důvod, který je ten správný. Ale určitě jedním z těch důvodů bude už samotná geografická poloha Vejprt. Jedeme k hranicím s Německem, kde je to do Německa o dost blíž než do centra České republiky, které sídlí v Praze. Takže geografická poloha bude určitě hodně důležitá.

Je důležité třeba i to, že jedeme do regionu, který je postižený i historicky? Jsou to přeci jen Sudety.
Přesně tak. Je to region, který zažil kompletní proměnu obyvatelstva. Tady velká část obyvatelstva, vlastně úplně dominantní část obyvatelstva, byla německá. Po druhé světové válce byla odsunuta a došlo ke kompletní proměně. Dochází tam ale i k replikaci nízké volební účasti, což je zajímavé. Tím se zabývá několik mých kolegů, volebních geografů, že v těchto oblastech Sudet je specifická volební účast, která trvá už od dob první republiky.

Takže se nevolilo za první republiky a nevolí se i dnes, přestože tam jsou obyvatelé úplně jiného složení, kteří přišli úplně nově po druhé světové válce? Ano. Je to strašně zvláštní, že v těch oblastech, kde bylo původně německé obyvatelstvo, byla nízká volební účast a ta pokračuje i v době, kdy už je zde dominantně pouze české obyvatelstvo. Takže roli nehraje jen sociodemografické složení, ale opravdu i geografická poloha, tedy ta vzdálenost od centra.

Vejprty jsou zhruba 134 km od Prahy. Teď tady jedeme na náměstí, kde je kavárna Relax, v tuto chvíli jediná otevřená. Zeptám se vás ale ještě na jednu věc. Jaký je dlouhodobý trend ve volební účasti v parlamentních volbách? Je to srovnatelné i s ostatními volbami?
Tam je strašně zajímavý údaj. Když jsem se na volební účast detailně dívala, tak vidíme, že klesá. Ještě v roce 1998 tady volilo zhruba 60 % voličů v parlamentních volbách. V posledních parlamentních volbách v roce 2017 už to bylo jen 36 % voličů. Kdežto v celém Ústeckém kraji, pod který Vejprty spadají, to bylo 52 %.

Nicméně když se podíváme pořádně na ostatní volby, jak se účastní vejprtští jiných voleb, zjistíme, že například v obecních volbách je ta voličská účast podobná nebo dokonce vyšší, což je poměrně netradiční úkaz. Vždy voliči dávají přednost volbám tzv. prvního řádu, což jsou právě ty parlamentní volby. Na druhém místě bývá tradičně nejvyšší volební účast právě v komunálních volbách.

Tady se ale setkáváme s tím, že komunální volby jsou pro voliče dokonce evidentně zajímavější než volby parlamentní. To by ukazovalo právě na efekt odstrčeného regionu, tedy toho, že lidé mají mnohem blíž ke komunální politice. Praha a parlament jim prostě připadá příliš daleko. 

Rozhovor s Jitkou Fillausovou a Pavlínou Chocholáčkovou 

Já vás na úvod poprosím, jestli byste byly tak hodné a představily se, jak se jmenujete, kolik je vám let a co je vaše současná profese.
Já jsem Jitka Fillausová, jsem momentálně invalidní důchodce, už 16 let.

Jste tedy z Vejprt?
Jitka Fillausová: Ano, já jsem se tady i narodila.
Pavlína Chocholáčková: Já jsem tedy Pavlína Chocholáčková. Je mi 25 let. A jsem momentálně na rodičovské dovolené.

A jste matka a dcera.
Ano, matka a dcera.

Můžete tedy říct, zda chodíte k parlamentním volbám, a zda vůbec chodíte volit?
JF: Já ano. Chodím.
PCH: No, já také chodím, ale teď dva roky za sebou jsem nebyla z důvodu povolání v zahraničí jako řidička kamionu. Takže jsem se nedostavila.

Takže jste nestihla ten volební termín a nemohla jste volit v zahraničí.
PCH: Ano.

Můžete tedy vysvětlit proč k nim chodíte? Proč to považujete za důležité?
JF: Tak já myslím, že by měl asi chodit volit každý občan, protože na nás záleží, jak to bude fungovat, koho si zvolíme, jak chceme, aby ten stát prostě dále běžel. Nejen stát, ale i to město.

A máte pocit, že když ten hlas odevzdáte, že se potom částečně děje to, s čím vy jste ty reprezentanty volila?
JF: Toto úplně nedokážu říct, protože kdykoliv jsem někoho volila, tak ta strana, nebyla zvolená.

Můžete Pavlíno vy říct, proč považujete za důležité chodit k volbám?
PCH: Já mám vlastně svým způsobem stejný názor, že si vybíráme jako občané to, kdo nás bude zastupovat, i když ne vždy to vyšlo. Nějaký důležitý hlas tam pro to je, abychom si zvolili koho chceme.

Můžete vysvětlit, na co berete zřetel, když si vybíráte stranu?
JF: Podle toho, co si o nich přečtu, co si myslím, že by mohlo být dobrý. A nenechám se medovýma slovíčkama obalamutit. Prostě přemýšlím, jestli by ta strana mohla být dobrá, nebo ne.

Z hlediska témat, co je pro vás důležité, je to bydlení?
JF: Já už jsem třeba invalidní důchodce, ale aby ti mladí měli práci, děti aby mohly chodit do školy, zdravotnictví aby fungovalo. To je na prvním místě.

A Pavlíno pro vás?
PCH: Celkový soužití občanů, aby ta strana nikoho neupřednostňovala apod. Hlavně také i to zdravotnictví. Je důležité, aby ta strana koukala na občany a ne na sebe.

Vy máte roční dítě, můžete popsat z hlediska toho, že jste příslušnice mladé generace a máte i budoucí generaci, co za další témata je pro vás důležité?
PCH: Momentálně asi hlavně to školství, aby to prostě nějak fungovalo a aby bylo kam s těma dětma, aby měly nějaké to vzdělání. 

Je důležité, že je tady hned vedle Německo? Hraje to pro vás roli?
JF: No, svým způsobem trošičku jo. Protože od té doby, co se Bärenstein a Vejprty spojili, tak je tu víc společných akcí s Německem. Udělalo se krásné souměstí, na německé straně se udělalo i hřišťátko pro děti. Člověk má kam jít, můžeme s nimi jít nahoru na kopec, kde je to hezké nahoře v Německu. V tom vidím výhodu oproti jiným, kteří třeba nebydlí na hranicích. Jak ale říkala dcera, tady je vlastně největší problém to, že tady nemáte pořádně dostupnou lékařskou péči, protože obvodní lékař je tady dvakrát týdně, dětský lékař je tady dvakrát týdně a tím to končí… Dříve zde bylo všechno: interna, chirurgie, nemocnice, LDNka. Pak po převratu najednou všechno zrušili. Spadli jsme pod Kadaň a zdravotní péče je tady nízká.

Děti v tuto chvíli chodí do školy tady?
JF: Ano, máme velkou školu. Jsou tady normálně od první do deváté třídy. Na střední školu se už musí dojíždět někam dolů. Právě gympl je v Klášterci, potom už je Kadaň a zemědělka a pak dále už ty větší města. Třeba holka dojížděla do Mostu, já jako holka jezdila do Žatce za školou. To je daleko.

Využívají třeba lidé nebo přemýšleli jste i vy, že byste využívali Německo v tomto ohledu, když jste říkali, že vlastně ta infrastruktura tam je?
JF: Takových lidí tady moc asi není. Co jsem slyšela, tak využívají německou školku, ale školu už pak zase českou.
PCH: A školku německou hlavně z toho důvodu, že tam mají jesle. My tady jesle nemáme, bohužel. Ty se zrušily a tady u nás už nejsou. Nejbližší je právě Klášterec, nebo za hranicemi v Německu. Je to tam ale finančně náročnější.

Popsali jste, jak je vlastně náročný tady žít. Můžete nyní říct v čem je to naopak přínosné a pěkné?
PCH: Mně se líbí, že tady ve Vejprtech jsme jako jedna rodina a že se všichni znají. Také se tady všechno rychle rozkřikne. Je to takové hezké, že si lidi dokážou pomoct, když něco… A hlavně ten vzduch čerstvý. My odsud z hor, když jedeme dolů, tak nás bolí hlava. A když přijedeme sem, tak je to úplně o něčem jiném. Je tu čistý vzduch.

Vladimíra Kadlecová

Pocházím původně z Podkrušnohoří z městečka Jirkov. V té době, když jsme sem přišli, v 86. roce, tak tady bylo skoro 4000 obyvatel. Bylo tady všechno, víceméně tady byla veškerá infrastruktura. Byly tady obchody, zázemí, škola, školka, absolutně všechno.

Od 88. roku podnikám. S mým mužem, který je stavební inženýr, jsme měli stavební firmu a pak jsme si pořídili hotýlek zde ve Vejprtech. Protože už jsme pak byli strašně unavení z provozu toho hotýlku, přenechali jsme ho synovi. Můj muž je projektant, takže já jsem mu dělala celou dobu ekonomku a on projektoval. Měl projekční firmu a teď už jsme oba v penzi. Takže tyto všechny věci nás už opustily a už se věnujeme vnoučatům.

Můžete nám říct, jestli chodíte k parlamentním volbám?
Já chodím k parlamentním volbám zcela pravidelně. Myslím si, že jsem snad nikdy žádné nevynechala.
Prostě to považuji za takovou jedinou možnost, jak se nějakým způsobem vyjádřit k tomu, jak bych chtěla, aby naše budoucnost vypadala. To je jediný způsob.

K ostatním volbám chodíte také?
K ostatním volbám chodím také, samozřejmě. I k prezidentským. Měla jsem tady podpisové místo pro jednoho pana kandidáta. Za celou dobu toho podpisování se přihlásilo 36 lidí, a z těch 36 bylo ještě místních asi 5.

Říkala jste, že to tedy považujete za jedinou možnost, jak můžete promluvit do dění kolem?
No, já si myslím, že ano. Že to je vlastně jediná možnost, jak mohu promluvit. Proto si myslím, že ve Vejprtech taková volební účast není, protože lidem tady je na hony vzdálené, co se děje někde v Praze. Mají zprostředkovaně jen televizi, a to co vidí, to se jim zrovna asi moc nelíbí. Myslím si, že oni si myslí, že nemohou nic změnit, tím že jsou tady. Že nemohou nic změnit a že je to strašně těžké si myslet, že tím, že hodím do té urny ten hlas, tak že se dobudu toho, že nastane nějaká změna.

Vy jste říkala, že je to tady velmi odříznuté, je to horské město. Myslíte, že je to právě i tím, že jsou zde lidé opravdu odříznutí od zbytku?
Samozřejmě! Protože ten jejich život je tady docela strastiplný. Asi ne všech, ale spousty lidí ano. Topíte třeba 10 měsíců. To je strašná finanční spotřeba, jen na to, že topíte. V zimě jsou týdny, kdy se nedostanete z baráku vůbec. Možná, že v televizních novinách vidíte z Božího Daru nějaký záznam, že na „Božáku“ redaktor oznamuje, že tam je taková vichřice, že není možné vylézt z baráku. Když potom dojíždíte někam do zaměstnání, tak je to pro vás strašně složité se tam vůbec dostat.

Můžete popsat, na základě čeho se tedy vy rozhodujete, jak volit? Neptám se teď koho volit. Jsme přece jen vázání volebními pravidly Českého rozhlasu. Můžete nám ale říct, co je pro vás důležité? Je to program? Je to kampaň? Jsou to třeba sympatie, které máte k lídrům?
Volím a budu volit nějakou budoucnost. Budoucnost mohou tvořit zase jen lidi, kterých se ta budoucnost týká. Nás, jako mou generaci, už se netýkají nějaké mateřské školky, školy. Nás se víceméně netýká kultura. To se nás už prostě netýká. My už žijeme něco jiného, žijeme si svůj jiný život.

Když přemýšlíte, koho budete volit, tak jaká témata třeba pro vás jsou důležitá? Můžete to trochu popsat?
Všechno, co bezprostředně patří k životu. Třeba zdravotní péče, ta je obrovsky důležitá. Tady třeba vím, že to není vůbec jednoduché. Zdravotní péči poskytuje bývalé okresní město Chomutov. Za vším musím jezdit tam.

Mně by se třeba osobně strašně líbilo, myslím si, že by to bylo ku prospěchu věci i toho žití tady, kdybychom nespadali pod Krajský úřad v Ústí nad Labem, nebo kdyby ten kraj nebyl Ústí nad Labem a kdybychom spadali pod Karlovy Vary. Do Karlových Varů to máme 40 km a do toho Ústí to máme 100 km.

Tak to je jedna z věcí, zdravotnictví, tento přesun, aby prostě pro vás byly dosažitelnější řekněme služby sociální, atd.
Pak si myslím, že je velice důležité školství.

V čem jsou Vejprty pro život dobré místo? 
Vejprty jsou nejkrásnější místo na světě, protože Krušné hory jsou nezaměnitelné.

Krušné hory jsou srdcovka, Krušné hory prostě máme my všichni, celá moje rodina, v srdci úplně nejvíce. Já bych Krušné hory nevyměnila za nic na světě.

Rozhovor s Vladimírem Bílkem

Vy k parlamentním a dalším volbám chodíte?
Já jsem teď nechodil, protože jsem tady neměl trvalé bydliště a nechtělo se mi jezdit 80 km k volbám.

Navíc pracujeme na domě, nevlastní dcera má 5 dětí a tahat to všechno s sebou kvůli 10 minutám, to vyjde dost draho.

A že byste si pořídil volební průkaz, to jste neměl čas?
Já jsem čas neměl, protože jsem většinou v práci. A na domě je také pořád co dělat. Chodil jsem s přítelkyní, ale nemohl jsem volit, protože jsem tady neměl trvalé bydliště. To jsem si udělal, až když jsem ztratil doklady.

No a jak vy to vnímáte? Je pro vás důležité mít možnost volit?
Určitě ano, protože čím víc lidí nechodí k volbám, tak vyhrávají strany, které vyhrát nemusí. Já říkám: co hlava, to názor a podle mého je to tady tím.

Letos tedy půjdete k volbám?
Jo, letos jdu.

Můžete popsat třeba, podle čeho se rozhodujete a co je pro vás důležité, aby ta strana dělala nebo chtěla dělat? Jaká témata?
V prvním případě chci volit stranu, která dělá něco pro lidi. Kolikrát mi přijde, že před těmi volbami ty předvolební sliby, to je nafouknutý balon a pak když dojde na věc, tak balon praskne.

Rozhovor s politoložkou Jaroslavou Pospíšilovou

Slyšeli jsme hned několik voličů, z nichž tedy většina, zdá se, k volbám chodí. Nicméně pár jich řeklo také, že nechodí. Vy jste všechny ty rozhovory poslouchala, co z toho máte za analytický dojem, co se z toho dá vyvozovat?
Mě osobně docela potěšilo, že všechny hypotézy, které jsem si vytvořila, když jsem se doma v klidu a v teple dívala na data z voleb, se víceméně potvrdily v tom, že zhruba 40 % voličů je tady aktivních. Tam je právě ten zajímavý úkaz, že jsou aktivní v jakýchkoliv volbách, ať už to jsou parlamentní nebo komunální volby, ale i prezidentské atd.

Zároveň to na mě ale vlastně působilo tak, že lidé mají hodně blízko k té komunální úrovni, že se často vztahovali k tomu, co se děje ve městě, co se povedlo ve městě. Jakým způsobem žije ta komunita?
Určitě. Docela často právě zaznělo to, že Praha je pro ně daleko a že rozhodování o tom, co se vlastně děje na celorepublikové úrovni, je pro ně poměrně vzdálené. Kdežto ta místní politika je pro ně mnohem bližší. Dokonce tady zazněl i argument toho, že je pro ně bližší Německo.

My jsme tady na hranici, jsme vedle hraničního potoka.
Spousta těch lidí část svého života žije v Německu, což může být jeden z aspektů, který by mohl vysvětlovat tu nízkou volební účast. Protože ti lidé mají opravdu blíž do Německa i psychologicky a do Čech se k těm volbám příliš nevracejí, protože v tom nevidí žádný smysl a žádný důvod.

Dají se specifikovat nějaké důvody toho odcizení?
My jsme hodně mluvili o geografické poloze, nicméně tady z pohledu těch občanů, které jsme slyšeli, je patrný i pocit toho, že na ně centrum zapomnělo. Je tady nízká zaměstnanost, špatně dostupná zdravotní péče, nedostatek obchodů, služby pořádně nefungují.

Myslím si, že by bylo potřeba se v těchto oblastech zaměřit na to, proč se ti lidé cítí odcizení. To je jedna z cest, jak se pokusit zvýšit jejich politickou aktivitu a ochotu zapojovat se do toho politického procesu. Ve chvíli, kdy budu mít pocit, že jsou více začlenění do společnosti a že na ně ta společnost myslí, je větší pravděpodobnost, že se budou ochotni účastnit voleb.

Co všechno nízká volební účast může znamenat dlouhodobě? Pro jaké strany bude nízká nebo naopak vysoká volební účast rozhodující a důležitá v letošních parlamentních volbách?
Letošní parlamentní volby budou pro nás politology zajímavé z několika aspektů. Jedním z nich je nový volební zákon. Vlastně poprvé se bude volit podle nových volebních pravidel. Máme jiný přepočet na hlasy. Byly sníženy kvóty pro koalice, takže to určitě volební výsledek ovlivní. Druhou věcí je právě vznik dvou nových velkých koalic. I tyto subjekty mohou být ovlivněny volební účastí.

Dokážeme říct, kdo tedy bude těžit z toho, když více lidí půjde k volbám?
Univerzální pravidlo je samozřejmě vždy, že více voličů u voleb znamená lepší výsledky pro všechny strany. Kdežto ta nižší volební účast vždy podporuje ty strany, které mají stabilní elektorát a nezávisí ani tak na tom, jak jsou velké. Samozřejmě čím jsou větší, tím více mají toho elektorátu, ale důležité je, aby měli ty voliče, kteří tradičně k těm volbám chodí a volí tu svoji stranu.

Takže čím méně půjde lidí k volbám, tím větší procento je těch tradičních, kteří už mají vybráno a tím větší je pravděpodobnost, že budou hlavně zastoupeny ty velké tradiční nebo ty klasické tradiční strany, které známe.
Ano. Kdežto ty nové subjekty, které si vybírají voliči víceméně ad hoc nebo na poslední chvíli, mohou potom při nižší volební účasti tratit. Protože se voliči nakonec třeba rozhodnou, že k volbám vůbec nepůjdou, protože se udělá hezky a pojedou raději na chatu.

Slyšeli jsme tady od lidí o tom, jak si připadají zřejmě trochu odtržení. Vy jste také mluvila o tom, že tomu leccos nasvědčuje. Jaké mohou být důsledky té nízké volební účasti právě na to, že se lidé cítí nebo necítí reprezentováni a že to možná posiluje v konečném efektu tento pocit odtržení?
Tam je otázka, co je příčina a co je následek. Jestli ti lidé nechodí k volbám kvůli tomu, že si celkově připadají odcizení a odtržení od toho systému, nebo jestli vlastně to, že nejsou reprezentováni, posiluje ten jejich pocit odcizení. Ono to asi bude tak, že oba dva ty faktory tam určitě vstupují.

A můžeme tedy tím pádem mluvit o tom, jaké důsledky to má možná pro celý demokratický systém, jehož nedílnou a zásadní součástí svobodné volby jsou? Jaký efekt má nízká volební účast na demokracii jako na systém, kdy se do něj lidé chtějí zapojovat méně, jestli se to tak dá říct?
Určitě se to tak říct dá. Dlouhodobě nízká volební účast určitě ohrožuje legitimitu demokratického režimu, který je postaven na participaci občanů. Když většina populace nemá chuť se toho demokratického procesu účastnit, tak vlastně dává najevo, že ten proces jako takový je jí vcelku jedno, když to řeknu takto silně. Potom může být i náchylnější k nějakým jednodušším řešením a k nějakým populistickým heslům, která tu demokracii ohrožují.

Z druhé strany jsme slyšeli lidi, kteří nám ve Vejprtech říkali, že považují za svoji naprosto základní povinnost chodit k volbám. Co se ukazuje dnes, když se díváme třeba i do zahraničí? Hodně se o tom mluvilo po amerických prezidentských volbách, které vynesly do prezidentského úřadu Donalda Trumpa, jestli to není málo, jen se jednou za čtyři roky účastnit voleb a vlastně praktikovat to své právo podílet se jen jednou za čtyři roky. Co o tom teď jsme schopni říct?
Je to hrozně těžké, protože očekávat, že tu neaktivní část obyvatelstva aktivujete tím, že zavedete další a další volby, ve kterých budete chtít, aby se účastnili, je asi poměrně naivní.

Myslím si, že volební účast u dalších rozhodovacích mechanismů, zmiňme si hlavně ta referenda, o kterých se často mluví, by pravděpodobně postupně klesala. A strašně by záleželo na tématu toho referenda, do jaké míry ty lidi dokáže oslovit, anebo ne. Na druhou stranu já jako politolog v tomto vidím velké nebezpečí právě pro stabilitu demokracie, protože v době hybridních médií je populace poměrně snadno manipulovatelná a referenda se dají poměrně nevratně zneužít.

Já jsem to trochu myslela i tak, jestli to náhodou v našem společenském povědomí není zakotveno tak, že občanská povinnost znamená volit, ale jestli to náhodou neobnáší i něco jiného než ten samotný akt volby. Jestli to náhodou nemá nemají být i jiné aktivity, které by znamenaly občanskou participaci?
Určitě existují i jiné způsoby participace a ty v současné době posilují. Lidé se mnohem častěji účastní politických aktivit, které jsou nevolební. To znamená, že se zapojují do třeba různých bojkotů nějakých firem nebo dávají najevo svůj názor pomocí využívání různých samolepek právě na sociálních sítích, účastní se různých demonstrací atd. To samozřejmě k demokracii patří a určitě občané mají právo se během voleb k tomu procesu nějak vyjadřovat a dávat najevo, co si myslí.

Když se na to ještě podíváme opačnou perspektivou, protože teď mluvíme o tom, jaká práva, případně povinnosti, vyplývají v demokratickém systému pro voliče nebo pro občany, tak když se na to budeme dívat perspektivou politiků. Mluvili jsme o tom, že si tady může připadat část obyvatel opravdu odtržená. Dělají politici dost pro to, aby si lidé nepřipadali odtrženě, aby měli chuť a pocit, že vůbec mohu ten systém nějak ovlivnit?
Když se podíváme zde ve Vejprtech, tak musíme mít asi nutně dojem, že nedělají úplně dost. Na druhou stranu jsme ve velmi specifické obci, která má málo obyvatel a málokterému politikovi těch místních 1800 voličů stojí za to, aby se sem vypravil dělat kampaň. Určitě ale mají politici rezervy minimálně v komunikaci. O tom se teď často mluví právě v souvislosti třeba i s koronavirovou pandemií, že občané nemají pocit, že by jim vládní kroky byly dostatečně správně komunikovány. A nejen vládní, ale i ty opoziční.

Když se teď povzneseme z Vejprt na celonárodní úroveň a měli bychom porovnávat se zahraničím. Jak na tom v tuto chvíli Česko je, co se týče právě volební účasti a zapojování se do demokratického procesu?
Česko na tom není úplně nejhůř. Rozhodně v rámci postkomunistické Evropy jsme vlastně víceméně blíž západu. Tak jak jsme lokalizováni geograficky, tak se už i blížíme těmi hodnotami a postoji západu. Nicméně pořád je tam vidět ta komunistická minulost, kterou si ten národ s sebou nese. Vlastně můžeme vidět i určitou nechuť k té politice, která možná také souvisí s tím historickým dědictvím.

Kdybychom se dívali na to, v jaké formě demokracie je, myslím z hlediska zdraví a vůbec toho, jestli vzkvétá, nevzkvétá, je křehká, není křehká. Tak tam se ukazují velké rozdíly mezi tím, jak je na tom v tuto chvíli Česko a zahraničí?
Není tam žádný velký rozdíl. To, co zažívá Česká republika, je poměrně patrné i v jiných zemích. U některých našich nejbližších sousedů můžeme pozorovat mnohem větší ohrožení demokracie, než jaké vidíme u nás. Příkladem může být právě často skloňované Maďarsko nebo Polsko.

Na druhou stranu podobný pokles v ochotě participovat na demokratickém procesu sledujeme i na západě, v tradičních demokraciích. Demokracie je v současné době i díky hybridní médiím a sociálním sítím velmi křehká. Vidíme to právě na příkladu Ameriky, o které jste jste mluvila. Demokracie je systém, který není zdaleka samozřejmý a je potřeba o ni pořád pečovat.