Rakušan na školství? STAN je v nouzi s reputací i lidmi, soudí po korupčním výbuchu komentátor Honzejk

Dala se rezignace ministra Gazdíka podle vás očekávat?
No, já myslím, že to bylo vlastně od začátku úplně tutové, protože bylo absolutně neudržitelné, aby Petr Gazdík na postu ministra školství a místopředsedy hnutí STAN zůstal. Protože ve chvíli, kdy se ukáže, že jste dlouhodobě ve styku s člověkem, který je hlavou zločinecké skupiny, tedy ač ctíme presumpci neviny, tak podle těch sdělování obvinění a odposlechů to vypadá velice přesvědčivě, a stýkáte se s ním i přesto, že víte, že v minulosti to byla doslova pravá ruka nejznámějšího českého zločince pana Radovana Krejčíře, tak to opravdu není něco, co by se dalo politicky ustát. To Petr Gazdík, myslím, musel vědět od první chvíle, že to s ním bude velice nahnuté. A i když jsem s ním chvíli poté, co vlastně se tato celá záležitost provalila, mluvil, tak už to vypadalo, minimálně tedy z tónu hlasu, že asi dále pokračovat v politice nebude. Tedy že nebude ministrem školství a místopředsedou STAN.

On si stále nechává poslanecký mandát…
Ano, nechává si poslanecký mandát. 

Takže on sám i tak, jak jste třeba spolu mluvili, si uvědomuje, že právě kontakty s Michalem Redlem jsou ty, které mu nakonec zlomily vaz?
No, myslím, že jednoznačně. Ono to bylo od začátku hodně slabé místo Petra Gazdíka. Dá se to vyvodit například z toho, že kdykoli bylo jméno Michala Redla zmíněno, tak ač jinak byl velice přátelský a otevřený, tak se začal tak trochu stahovat do sebe. A když to zmiňovali novináři před ním, tak s některými dokonce potom přestal mluvit.

Takže on tutově věděl, že Michal Redl to je něco, co se s ním táhne, a není to úplně čistá záležitost. Ač tedy musím říci, že vůbec z toho, co se zatím ví, nic nenaznačuje, že by se Petr Gazdík dopustil něčeho nezákonného, a nebo že by věděl o tom, co se děje na pražském magistrátu.

On sám to také odmítá. Říká, že se cítí nevinen, ale že nechce, aby byl nadále kvůli němu vržen stín na hnutí STAN, a to znamená, že z toho důvodu se rozhodl podat demisi.
No, je to jasné, protože v politice jde v první řadě o dojem, protože ten dojem rozhoduje o tom, kdo vás volí. A jestliže budíte špatný dojem, a toto je opravdu něco, co se voličům bude vysvětlovat velice těžko, tak Petr Gazdík se zachoval, myslím, velice racionálně a politicky dospěle, protože i tak, i s tím, že rezignoval, tak teď bude mít STAN gigantické problémy obnovit důvěru veřejnosti a voličů v tento projekt. Tak kdyby to Petr Gazdík neudělal, tak to by byla pro STAN ne koule na noze, ale vagon harampádí.

Zůstaňme ještě teď na chvíli u jména Michal Redl. Vy už jste zmínil to jeho spojení nebo napojení na Radovana Krejčíře. My jsme jako Radiožurnál už v roce 2017 upozornili na jeho kontakty se Stanislavem Polčákem, současným europoslancem za Starosty. Jak vlivná osoba to ve skutečnosti je?
No, myslím, že splňoval, a možná ani ne tak on jako spíš jeho otec Petr Redl, definici stranického kmotra. Protože v době, kdy začínalo hnutí STAN na Zlínsku, tak rodina Redlova, konkrétně Petr Redl, k nim měl velmi blízko. Sponzoroval hnutí STAN. Je to známá zlínská podnikatelská rodina. No a Petr Gazdík byl vlastně otec zakladatel STAN. 

A Stanislav Polčák, ten také začínal na Zlínsku, i když původně byl v TOP 09, potom přišel do STAN. Takže to je celá ta ‚stanařská‘ skupina, která s rodinou Redlových vždycky měla velice dobré vztahy. Ono nakonec to vyplývá i z toho, co se teď ví na základě tedy té pražské kauzy, že Stanislav Polčák s Petrem Gazdíkem jezdili na dovolenou do Alp a minimálně jednou se tam vyskytl právě i Michal Redl.

On osobně, ale také jeho otec, to byli lidé, se kterými právě Petr Gazdík dost často konzultoval nějaké záležitosti. My nevíme tedy, jestli z vlastní iniciativy, anebo jestli mu Redlovi nějakým způsobem volali. Petr Gazdík tvrdí, že se to nikdy nijak nepropisovalo do politiky STAN, ale ty konzultace tam byly. Takže skutečně tato rodina, minimálně na tu stranickou skupinu ve STAN kolem Petra Gazdíka a Stanislava Polčáka, vliv měla.

Petr Gazdík se také s Michalem Redlem měli podle policistů vidět ve vesnici Suchá Loz na Uherskohradišťsku, kde je Gazdík doma, je tam stále místostarostou. Také tam začala jeho politická kariéra. Považujete i ta osobní setkání za něco, o čem už Petr Gazdík měl tušit, že můžou být do budoucna považovaná za velmi problematická?
No minimálně měl tušit, že když se stýká s člověkem, který v kauze Radovana Krejčíře nebyl s největší pravděpodobností odsouzen jen proto, že si obstaral posudky o duševní nemoci a snížené svéprávnosti, to slovo ‚obstaral‘ používám záměrně, protože policisté, kteří se tím případem zabývají, jsou přesvědčeni o tom, že posudky jsou víceméně fingované nebo domluvené.

Tak jestliže se s tímto člověkem stýkal, tak mu musel jeho politický instinkt říkat, že to někde může vyplavat a že to může být opravdu veliký problém. Z jakého důvodu si to neuvědomil, jestli to bylo z nějakého starého přátelství nebo ze staré loajality právě k rodině Redlů, která pomáhala, a to nutně nemusí znamenat nic špatného, že sponzorujete politickou stranu, která pomáhala při rozjezdu STAN, tak to už nechť si Petr Gazdík asi vyřeší sám se sebou.

Za jakého politika platí Petr Gazdík? A je ta jeho rezignace, respektive to oznámení, že podá demisi, tou onou deklarovanou změnou politické kultury v Česku?
No, politická kultura v Česku, ta se zlepšuje každou chvíli. A vidíme, že nakonec se stále dějí věci, které jsou minimálně problematické.

K té otázce, jaký politik je Petr Gazdík: Asi je důležité říci, že v jeho osobě ztratí hnutí STAN svoji opravdu obrovskou oporu, protože on je zakladatelem hnutí STAN. Zakládal ho na Zlínsku mezi lety 2004 až 2008. Poté vlastně právě on dokázal hnutí STAN ve spolupráci s Miroslavem Kalouskem z TOP 09 vůbec poprvé dostat do Poslanecké sněmovny a hned do vlády. A hned dvakrát byl předsedou STAN. Takže Petr Gazdík je pro STAN opravdu zásadní osoba.

A důležité také je si uvědomit, že když škrtneme tedy Petra Gazdíka, tak on už vlastně STAN nyní nemá žádnou osobnost, která by byla veřejně známá širší veřejnosti, a která by neměla žádný škraloup. Protože podívejme se, kdo nás napadne, když se řekne STAN. Tak napadne nás Petr Gazdík. Ten teď odstoupil kvůli této záležitosti.

Jan Farský…
Napadne nás Jan Farský, který si jaksi neuvědomil, že když je poslancem, tak by neměl jezdit na půlroční stáž do Spojených států.

Napadne nás Martin Půta, také svého času předseda hnutí STAN, který nicméně musel odstoupit kvůli tomu, že byl obžalován v jedné dotační kauze na Liberecku a dosud tedy není pravomocně očištěn.

Potom Stanislava Polčák, a pak je tady vlastně už velká nula. Takže tady je vidět, že Petr Gazdík pro STAN byl velice důležitý a že ta strana opravdu je v těžké nouzi nejen reputační, ale i personální.

Z řadových místopředsedů teď zůstává Starostům už jen Věra Kovářová, pokud dobře počítám. Jak složité bude doplňování celé té původní čtveřice? Kdo jsou ti hlavní adepti, o kom se mluví?
No, to je právě velká otázka. Jak už jsem řekl, tak ve STAN je velká personální nouze. Ona je to sice strana, která má velmi slušnou základnu. Když se vám přihodí řízením osudu a volebního systému, že máte 33 poslanců a 20 senátorů, tak to vypadá, že máte z čeho brát. Jenomže tak úplně to není. Je možné, že si třeba veřejnost vzpomene ještě, že máme středočeskou hejtmanku paní Peckovou. To samozřejmě možné je. Ale potom? Koho bude STAN, řekněme, tahat z klobouku? Existuje vůbec takový klobouk, anebo je to jenom ošatka starostů, kteří se dostali do vysoké politiky a jsou z toho ještě teď vykulení? 

Já opravdu nevím a myslím, že ten sněm STAN, který tedy Vít Rakušan nechce svolat na podzim, bude v polovině léta, tak ten bude velice zajímavý. Tím vůbec nechci říci, že se tam nemůžou objevit noví, zajímaví politici, kteří nakonec budou politickými hvězdami budoucnosti. Ale momentálně toho tam příliš nevidím.

Mnohem dřív než toto všechno se uděje, tak se ještě bude řešit nástupce Petra Gazdíka ve funkci ministra školství, mládeže a tělovýchovy. Už se ví o někom, kdo by ho mohl nahradit? A jak velký boj očekáváte právě o tento post?
No, tam je vůbec otázka, jestli si hnutí STAN nechá ministerstvo školství, protože na to opravdu moc lidí nemá. Tam je zajímavé, že předseda STAN Vít Rakušan je sám učitel. Takže je představitelné, že by si vzal on ministerstvo školství a někdo ze STAN by se stal ministrem vnitra.

Po tom také, pokud se nemýlím, volá hnutí ANO opoziční, aby už nebyl ministrem vnitra právě Vít Rakušan ze STAN…
Jistě, ale nemyslím si, že toto by zrovna byl ten důvod, který by vedl Víta Rakušana k tomu, aby k tomuto kroku sáhl. On má jednoho člověka, kterému by mohl Ministerstvo vnitra svěřit. Sám říká, že to je pan Lukáš Vlček, starosta Pacova.

Je to velice nadějný poslanec, který je velmi aktivní ve Sněmovně, takže toto by se mohlo stát. No ale pokud by došlo k tomu tedy čistému řešení, že tedy místo Petra Gazdíka by přišel někdo jiný ze STAN na post ministra školství, tak tam je představitelné, že by to mohl být například bývalý prezidentský kandidát Jiří Drahoš nebo senátor STAN Miroslav Plevný, který pracuje ve školském výboru Senátu. Je to profesor vysokoškolský, je tam také velice aktivní a byla by to asi respektabilní osobnost.

No a pokud bych mohl mít já nějaký svůj, ne snad osobní tip, ale možnost, tak možná by se mohla nabízet i poslankyně Barbora Urbanová, což kdysi byla asistentka Víta Rakušana, politoložka, která ale nicméně má také pedagogické zkušenosti, ale možná na to je ještě příliš mladá, možná ještě nemá ty ambice.

Pojďme se ještě vrátit k té velké policejní akci z minulého týdne, která odstartovala veškeré to dění, které se teď týká hnutí STAN. Chtěl jsem se zeptat na to, zda tím, že odstupuje, respektive oznámil, že odstoupí z pozice ministra školství Petr Gazdík, že tím skončí starosti Starostů?
Rozhodně ne. Rozhodně ne, protože oni by si asi Starostové přáli, aby se řeklo dobře, tak Gazdík je pryč, zlepšili jsme politickou kulturu a teď vlastně jedeme s čistým stolem.

Starostové by nám totiž měli vysvětlit jednu podstatnou věc - proč to celé nechali zajít tak daleko? Což je, upřímně řečeno, z pohledu vedení celé strany, a i Víta Rakušana, opravdu něco nepochopitelného. Protože přinejmenším od roku 2017 zaprvé měli informace o tom, že jim jistý pan Redl přes Stanislava Polčáka se pokouší mluvit do personálního obsazení.

Zadruhé to, že ta zločinecká skupina, opět tedy v uvozovkách, ctíme presumpci neviny, funguje na pražském magistrátu, tak to bylo veřejné tajemství minimálně od zimy, kdy se vlastně poprvé začalo psát o tom, že se policie velice intenzivně zajímá o náměstka primátora a člena vedení STAN Petra Hlubučka. A Starostové s tím nic neudělali a vlastně spolehli se jenom na to, že to vlastně jsou jenom nějaké fámy a drby a že na základě fám a drbů nemůžou postupovat.

Nakonec tedy to došlo tak daleko, že jim ta korupční kauza po zásluze vybuchla přímo do obličeje. A těch otázek, proč s tím vlastně neudělali nic dříve, to budou muset, myslím, ještě vysvětlovat.

Co na to asi tak říkají Piráti? Je to další rána do toho jejich velkého někdejšího přátelství se Starosty?
Myslím, že to přátelství už neexistuje. Myslím, že to přátelství skončilo momentem vyhlášení volebních výsledků, kdy koalice Pirátů a Starostů jednak dostala pouze 16 %, i když ještě tři měsíce předtím to byl favorit na vítězství a Ivan Bartoš se už viděl ve Strakově akademii.

Ale především když se ukázalo, že díky kroužkování a volebnímu systému vlastně došlo k tomu, že z 37 poslanců, které tato koalice získala, je to vítězství 33:4 pro Starosty. To není ani výsledek hokejového zápasu Kanada:Guinea Bissau.

Takže Piráti opravdu od té doby jsou na Starosty, mírně řečeno, nabroušení. Už tehdy je obviňovali z toho, že prováděli osobní kampaně, což ta předvolební koaliční smlouva zakazovala. A to, co si o tom Piráti myslí, to bylo jasně zřetelné z toho, co říkal Ivan Bartoš, že to je příšerná kauza, neudržitelná kauza.

Tady spíš půjde o to, jestli to nebude v pirátské členské základně další argument pro to, proč by Piráti mohli vystoupit z celého koaličního projektu. Nemyslím si, že se to stane teď bezprostředně, rozhodně ne v průběhu předsednictví EU. Ale to, co se teď děje Starostům, tak to pro Piráty může znamenat velmi silnou motivaci nedržet tu vládu za každou cenu. Nebo nedržet se té vlády za každou cenu, protože i kdyby odešli, tak by ta vláda nepadla, a že nakonec možná odejdou.

A nebude to motivace naopak k tomu, že by mohli získat post právě ministra školství?
Myslím, že Piráti jsou si naprosto vědomi své síly, která je limitována čtyřmi poslanci, a strana, která má čtyři poslance a tři ministry, ta může být ráda, že je ráda.

Zmínil jste to nadcházející české předsednictví v Radě Evropské unie. Petr Gazdík ke své rezignaci mimo jiné uvedl, že nechce toto předsednictví ničím ohrozit, a proto se právě rozhodl rezignovat. Je podle vás kauza kolem Starostů něčím, čeho si v zahraničí budou všímat, nebo to na české poměry prostě není nic výjimečného, že se u nás takové aféry odehrávají?
Já si hlavně myslím, že to není na evropské poměry nic výjimečného. Pokud je v České republice něco výjimečného, tak to byl gigantický střet zájmů Andreje Babiše, který si pokusil privatizovat stát ve svůj prospěch a byl coby trestně stíhaný v pozici premiéra a křičel „Nikdy neodstúpim, nech si to všichni zapamatujú“. To bylo něco, co bylo viditelné ze zahraničí. To bylo něco, čím se zabývala Evropská komise. To bylo něco, co předhazovali našim zástupcům jejich partneři v Evropské unii. To bylo něco, čím se zabýval explicitně ve formách usnesení Evropský parlament.

To, že tady dojde k nějaké, já to tedy nechci zlehčovat, ale komunální korupci, které i v Česku i vlastně kdekoli jinde dochází každou chvíli a rezignuje k tomu jeden ministr vlády, tak to si myslím, že pokud to vůbec bude vnímáno nějak v zahraničí, tak tak, že takto mají fungovat očistné mechanismy v politice, která vždycky nutně je do nějaké úrovně špinavá.