Sněmovna je toxické prostředí a spánková deprivace u poslanců vyvolala podrážděnost, hodnotí psycholog
Trvalo čtyři dny a čtyři noci, než Sněmovna schválila omezení mimořádného červnového růstu důchodů na 760 korun. Opoziční poslanci neprosadili tři stovky pozměňovacích návrhů. Noc byla ale velmi divoká. Silné rozhořčení opozice vyvolalo časové omezení vystoupení poslanců, a to i řečníků s přednostním právem. „Spánková deprivace nebo únava obecně vyvolává u lidí daleko větší podrážděnost,“ komentuje odborník na krizovou intervenci Daniel Štrobl.
Co s lidskou psychikou udělá, pokud je člověk čtyři dny a noci nepřetržitě v práci, moc nespí a musí být neustále ve střehu, aby třeba nepropásl hlasování?
Výrazně to naruší to, čemu se říká kognitivní funkce. To znamená funkce myšlení, zpracování informací, paměti, prostě to, co nás činí jaksi příčetnými. Takže lidé, kteří jsou v nějaké fázi spánkové deprivace, vlastně vykazují příznaky lidí, kteří jsou duševně nezdraví, nenormální, nepříčetní.
Do jakých emočních stavů se při takto vyhrocené situaci, navíc v počtu 200 lidí, poslanci mohou dostávat?
Spánková deprivace nebo únava obecně samozřejmě vyvolává u lidí daleko větší podrážděnost, tendenci jednat v afektu a podobně. Pokud ovšem absence spánku trvá delší dobu, tak namísto toho přistupuje únava, jakási rezignace, letargie, takový ten stav typu „a vždyť je to vlastně už všechno jedno“.
No a tyto dva stavy se budou u každého z těch 200 lidí vyskytovat v různé míře, v různých časech. Čili potom můžeme očekávat skutečně naprosto iracionální střety, iracionální hádky, iracionální konflikty na straně jedné a na straně druhé jakýsi postoj „a vždyť už je to vlastně všechno jedno a mně na tom nezáleží“.
Valorizace funguje jako sněhová koule, nezastavíte ji. Řešením jsou nepopulární opatření, říká ekonom
Číst článek
Jak se tam projevovala rostoucí míra frustrace?
Ta se projevovala především v projevech. Nebudu jmenovat jednotlivé politiky, budu mluvit spíše obecně. Ty projevy pak už v podstatě postrádaly hlavu a patu. Já jsem si pročítal projev jednoho člověka a říkal jsem si, že kdybych toto slyšel od pacienta na terapii nebo v ordinaci, tak bych okamžitě nařídil jeho vyšetření, jestli nemá nějakou organickou poruchu, jestli není náhodou dementní.
Říkám to malinko v nadsázce, ale říkám to zároveň vážně. Ty řečové projevy, které jsou vázány na kognitivní funkci, mimo jiné postrádají hlavu patu, postrádají smysl, jsou vlastně iracionální, jenom emotivní a chybí v nich jakýkoliv obsah.
Vliv na další spolupráci
Jak může ale to, co jsme sledovali, poznamenat další práci poslanců, třeba i schopnost se na něčem dohodnout?
Já si myslím, že bychom se neměli dívat na jakoukoliv sociální skupinu, a je úplně jedno, jestli na fotbalový klub anebo politickou stranu, jako na homogenní jednotku. Je to skupina složená z jedinců. Tím chci říct, že jedna věc je, jak se ta politická strana prezentuje navenek, to znamená například, že hlásá nulovou toleranci a tak dále. A druhá věc je, že jsou v jejich řadách lidé, kteří mají třeba nějaké i neutrální osobní vztahy s lidmi z té druhé strany.
Na jednotlivcích se potom dají domluvit určité věci, které sice se třeba neobjeví v médiích, ale vlastně se nakonec domluví. To je ta lepší cesta. Ta horší cesta je to, co jsme mohli vidět. Čili v podstatě nic konstruktivního a jenom destrukce.
Teď uvidíme, jak dalece ti lidé nechají svá ega ze všech stran za dveřmi a do jaké míry naopak ta ega zvítězí. Nepůjde vůbec o stát, nepůjde vůbec o to, čím se zavázali. Půjde pouze o ně samotné.
Sněmovna schválila nižší mimořádnou valorizaci důchodů. Penze by měly vzrůst v průměru o 760 korun
Číst článek
A jak se z vašeho pohledu dá oprostit od těch emočních stavů? Stačí prostě odpočinek? Protože my ty emoce vidíme i v jiných případech ve Sněmovně, nejenom v tomto.
Ano. Sněmovna je velmi zvláštní prostor. Já jsem se tam několikrát ocitl a teď bez rozdílu stranické příslušnosti a postojů nikomu z těch poslanců nezávidím, že tam musí trávit čas.
Já to považuji za trošku toxické prostředí, takže když nic jiného, ti lidé by měli Sněmovnu opravdu na několik dnů fyzicky opustit, vzdálit se od ní a některé věci prostě projednávat opravdu v jiném prostředí.
To myslím skutečně vážně, protože prostředí hodně formuje to, jak já se chovám. Jeden poslanec, který se může chovat v prostředí Sněmovny destruktivně, světe div se, může působit jako relativně rozumný člověk, pokud se s ním potkáme na Úřadu vlády nebo v jiném prostředí. Prostředí ovlivňuje a Sněmovna toto v sobě holt už dlouhá léta nese.
‚Každý chce obstát‘
Oni to přiznávají i samotní poslanci, že něco jiného je vystoupení navenek a něco jiného je potom, když se spolu baví třeba v kuloárech nebo mimo Sněmovnu. Ale jaký vliv má, že se pak najednou dostanou do společnosti třeba dalších 30 lidí?
Každý z nás chce obstát. A my si vybíráme nějaký referenční rámec. Pokud mým referenčním rámcem bude moje politická strana, já budu chtít obstát uvnitř.
A jiná věc bude, když se na mě budou upírat zraky všech těch spolustraníků. Potom lze očekávat, že moje chování bude daleko extrémnější, daleko více teatrální. Také je důležité zmínit, že to, co jsme mohli vidět, ani nebyla přehlídka konkrétních autentických emocí jako hněv, rozhořčenost, ale bylo to teatrální, bylo to divadlo.
Prostředí vyvolávalo u lidí potřebu se předvést, zahrát nějakou roli před svými spolustraníky nebo před televizními obrazovkami. V okamžiku, kdy tam publikum není, se ten konkrétní člověk opět může chovat jinak. Příčetněji, řekněme rozumněji a tak dále.
