Nezávislost prezidentské kanceláři vadila, ale nechtěli jsme být jako za Gottwalda, říká exšéf archivu Hradu

V archivu prezidentské kanceláře působil Jakub Doležal téměř patnáct let. Skončit musel v roce 2021. V rozhovoru pro Radiožurnál hovoří o neshodách s nadřízeným Janem Novákem, které se týkaly vystavování korunovačních klenotů v době prezidentských voleb, o skartování hradních dokumentů a také o tom, že na Pražském hradě budou v budoucnu některé důležité písemnosti chybět, protože vůbec nevznikají.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jakub Doležal, archivář

Jakub Doležal, archivář | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Nejdříve letos měly do skartovačky zamířit dva utajované dokumenty z Kanceláře prezidenta republiky (KPR). Jedním z nich byla zpráva o pozadí výbuchu muničních skladů ve Vrběticích, ze kterým podle podezření policie stála ruská tajná služba GRU. Místo toho byly ale dokumenty skartovány už na podzim roku 2021. Hrad za chyby při nakládání s dokumenty odhalené při pozdější kontrole už dostal i pokutu 60 tisíc korun od ministerstva vnitra.

‚Mohlo je to stát místo.‘ Úředníci Hradu měli objasnit skartaci, podle poslanců jim vyhrožovali nadřízení

Číst článek

„Je noční můrou každého archiváře, když jsou za velmi pochybných okolností ničeny dokumenty ještě před uplynutím příslušné skartační lhůty,“ říká nyní v rozhovoru pro Radiožurnál Jakub Doležal, který pro archiv prezidentské kanceláře pracoval skoro 15 let, téměř polovinu z toho jako vedoucí. 

V archivu Doležal skončil v březnu 2021 poté, co bylo jeho místo zrušeno i přes protesty kolegů v rámci reorganizace. On sám v rozhovoru zmiňuje, že za jeho koncem měl stát Jan Novák, ředitel administrativní sekce kanceláře prezidenta a nově také ředitel Správy Pražského hradu.

Vy jste během svého působení ve výročích zprávách několik let upozorňoval, že je třeba udělat změny ve výkonu spisové služby, což je mimo jiné i problematika skartací. Co bylo podle vás potřeba změnit?
V tomto mi dala za pravdu nedávná kontrola ministerstva vnitra, jejímž výsledkem byla pokuta pro KPR. Na druhou stranu je smutné, že až díky medializaci takto extrémní kauzy se péče o dokumenty našich prezidentů dostala více do povědomí veřejnosti i kompetentních orgánů. Dlouhodobě jsem ve výročních zprávách upozorňoval na to, že je třeba především přijmout nový spisový řád KPR a celkově optimalizovat výkon spisové služby, ale priority nadřízených byly jinde.

​​​​​Radiožurnál popisoval řadu problémů, které kolem skartací na Pražském hradě probíhaly. Z archivářského hlediska, co na to říkáte?
Je noční můrou každého archiváře, když jsou za velmi pochybných okolností ničeny dokumenty ještě před uplynutím příslušné skartační lhůty. A nejde jen o kauzu Vrbětice, ale také případ (ne)propůjčení státního vyznamenání předsedovi Ústavního soudu panu Rychetskému. Musel jsem se trpce pousmát nad podpisem paní (Jiřiny) Horákové na jednom ze zveřejněných dokumentů, kde se jako zástupkyně archivu, ovšem nikoli akreditovaného bezpečnostního archivu, vyjadřuje a svým podpisem stvrzuje, že oba omylem skartované dokumenty nebyly určeny k trvalému uchování. Výběr archiválií z utajovaných dokumentů je ale ze zákona pravomocí výhradně akreditovaného bezpečnostního archivu.

Případ skartace na Hradě: neobvyklá rychlost, zničení tajného dokumentu o GRU a pokuta 60 tisíc

Číst článek

Je na Pražském hradě takový archiv?
Právě že není, protože ani Archiv KPR jako akreditovaný specializovaný archiv nemá s utajovanými dokumenty nic společného, tedy po dobu trvání stupně jejich utajení.

Kde tedy takové archivy působí?

Zřizovatelé těchto archivů jsou určeni v zákoně, je to třeba Bezpečnostní informační služba nebo Národní bezpečnostní úřad. Já se mohu opravdu jen pousmát nad tím prázdným alibistickým sdělením, které je vydáváno za archivní dohled. Odbor spisové a archivní služby Kanceláře prezidenta republiky (KPR) není ani podle interních směrnic KPR oprávněn vyjadřovat se k archivaci dokumentů, které obsahují utajované informace. Dokumenty s utajovanými informacemi jsou v péči tajné spisovny bezpečnostního odboru.

Paní Horáková na druhou stranu na bezpečnostním odboru působila.
Ano, ale bezpečnostní odbor není akreditovaným bezpečnostním archivem a ten její podpis je uvozen tím, že jde o archivní dohled Odboru spisové a archivní služby KPR. To je dle mého soudu nekompetentní, nevím kým vyžádané stvrzení čehosi. Opravdu je možné tvrdit z pozice jedné jediné osoby, že takto důležitý dokument, který dokládá pozadí ohrožení bezpečnosti našeho státu a je adresován přímo do rukou prezidenta republiky, nemá trvalou hodnotu? A to nehledě na uložení stejnopisu tohoto dokumentu v Archivu BIS. I dokumenty se skartačním znakem „S“ mohou být rozhodnutím archiváře vybrány po uplynutí lhůty za archiválie a trvale uloženy v archivu.

(Vyjádření Jiřiny Horákové: „Archivní dohled je nedílnou součástí skartačního řízení, provádí ho prověřený pracovník v rámci zasedání skartační komise. Stupeň prověření musí odpovídat stupni utajení posuzovaných dokumentů.“)

Co byly ty vámi zmíněné problémy, které bylo ve spisové službě potřeba odstranit?
Těch témat je celá řada, od nakládání s dokumenty v elektronické podobě přes nutnou úpravu spisového a skartačního plánu i některých protichůdných ustanovení, až po problém chybějících stejnopisů rozhodnutí prezidentů republiky ve spisech, v nichž Kancelář prezidenta republiky někdy neměla k dispozici ani xerokopii originálu, natož aby byla schopna doložit dokument se stejnou právní hodnotou, který by dané rozhodnutí prezidenta republiky interně potvrzoval.

Takže v kanceláři odesílali originální dokument a své kopie neměli?
Ve spisovně, kde měly být založeny a kde se průběžně zakládaly už od dob prezidenta Masaryka, tak tyto dokumenty chyběly, a proto budou jednou chybět i v archivu, což je obecně spíše vizitka současného stavu úřadování, které velmi kontrastuje právě s obdobím předchozích prezidentů.

Pokles na pětinu. Zemanově nadaci ubyly příspěvky i dárci, nejvíc dal tenisový klub spojovaný s Černoškem

Číst článek

Čeho se dokumenty týkaly?
Výkonu ústavních pravomocí, mezi něž patří například akty jmenování, udělování vyznamenání a podobně.

Osobně jsem ale dlouhodobě vnímal a rovněž v KPR nejpozději od roku 2015 písemně upozorňoval na mnohem větší problém, tedy to, že dokumenty k řadě agend nejen že nejsou předány do archivu, ale že tyto dokumenty vůbec neexistují, protože nikdy nevznikly. Třeba jako ke zrušení mého pracovního místa.

Velmi známá je například kauza všeobecné amnestie z roku 2013. Když se novináři snažili získat informace k tomu, jak byla připravována, tak pokud se nepletu, výsledek pátrání byl ten, že žádné podrobné podklady neexistují a ani se neví, kdo je skutečným autorem.

Ale takto se amnestie standardně nepřipravovaly. Historici mají vždy největší zájem o dokumenty z porad, osobních jednání nebo o různé poznámky prezidentů. Ale ty už dnes bohužel nejsou dochovány nebo nikdy neexistovaly. Máte k dispozici autentické poznámky Masaryka, Beneše, částečně i socialistických prezidentů, najdete i vlastnoruční poznámky Václava Havla, včetně proslulého srdíčka a různých instrukcí. Podobné dokumenty ale budou v budoucnu v Archivu KPR chybět, protože ani v prezidentské kanceláři bohužel nevznikají.

Proč?
I na základě zkušenosti s amnestií z roku 2013 lze usoudit, že pokud existuje nebezpečí, že by něco mohlo být veřejností kontrolováno nebo je to z podstaty věci kontroverzní, tak právě proto k tomu dokumenty záměrně nevznikají. Protože by je musel příslušný úřad poskytnout veřejnosti na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. To je dle mého soudu taková nepřímá daň za otevření archivů po roce 1989 a informační zákon z roku 1999, že se někteří původci mnohdy bojí v nich důležité a skutečně hodnotné dokumenty trvale uchovávat.

S kolegy jsme se dlouhodobě snažili budovat Archiv KPR především jako veřejné a otevřené odborné pracoviště, důvěryhodné pro veřejnost a z odborného hlediska nezávislé. Byť samozřejmě zřizovatelem archivu je kancelář, která rozhoduje zejména o personálních otázkách.

To nebyl pro kancelář problém?
Panu řediteli Janu Novákovi právě tato nezávislost Archivu KPR vadila. Opakovaně mi to ústně nebo prostřednictvím svých spolupracovníků vytýkal, že se snažím prezentovat archiv, jako by nebyl součástí kanceláře. Já jsem namítal, že to je právě jeho bytostná potřeba, aby byl důvěryhodný nejen pro veřejnost, ale i pro samotné prezidenty, ať již bývalé, nebo budoucí.

Pan Novák zdůrazňoval, že máme primárně sloužit kanceláři, já jsem zastával postoj, že potřeby KPR zcela naplňujeme, ale jako veřejný akreditovaný archiv sloužíme především veřejnosti, která ostatně prezidenta volí a vždy byla a bude hlavní klientelou archivu, což vyplývá i ze statistik badatelské agendy. Také podle jiných svědectví pan Novák říkal, že, teď použiji jeho slova, máme být „politickým archivem“, ve smyslu aktivní podpory politických cílů aktuálního prezidenta republiky.

On si asi neuvědomoval, že takzvaný politický archiv už na Pražském hradě jednou fungoval, a to v padesátých letech v éře Klementa Gottwalda, kdy byl součástí kanceláře prezidenta a jeho hlavním úkolem bylo budování kultu Klementa Gottwalda. Archiválie z doby první republiky tehdy byly mimo jiné využívány k hanobení prezidenta T. G. Masaryka a k ahistorickému hledání jeho protidělnických postojů apod. 

Takzvaný politický archiv KPR byl zrušen krátce po nástupu prezidenta Antonína Zápotockého a myslím, že i tehdy bylo zřejmé, že podobná činnost není hodna archivu úřadu hlavy státu. Žádný archiv se nikdy nesmí stát politickým pracovištěm, tedy alespoň ne ve svobodné demokratické společnosti, protože by zcela popřel své poslání.

Hrad se před volbami zbavil dlouholetých vedoucích. ‚Svádí to k různým pohledům,‘ říká exkancléř Mathé

Číst článek

V archivu jste musel skončit v březnu 2021. Co se stalo?
Mé místo bylo zrušeno téměř z minuty na minutu. Během služby v archivu v době vrcholící pandemie mi zazvonil při vyřizování badatelských dotazů telefon, abych se okamžitě dostavil za ředitelem odboru. Vše bylo zabaleno do nějaké organizační změny, jejímž cílem bylo zefektivnění té činnosti. Dnes s odstupem je zřejmé, že k žádnému zefektivnění dojít nemohlo, na což jsem už tehdy upozorňoval.

Kdo schvaloval to rozhodnutí?
Podle informací z personálního oddělení ho schválil vedoucí kanceláře pan Mynář a navrhla překvapivě jmenovaná nová vedoucí oddělení paní Horáková. Návrh pak postoupil dále jejich přímý nadřízený pan ředitel Novák, který vše dle mně dostupných informací zákulisně inicioval. Také podle zprostředkovaného vyjádření paní Horákové, samozřejmě nikoli před panem Novákem, vše vzešlo právě od něj. Hájila se totiž tím, že jí údajně dal na výběr, že bude buď odejita ona, nebo já. Tak se rozhodla zachovat si tímto způsobem pracovní místo.

(Jiřina Horáková v odpovědi pro Radiožurnál odmítla, že ji ke zrušení Doležalova místa vybídl Novák)

Měl jste v minulosti s Janem Novákem nějaké spory, které by ho vedly k tomu, aby vás vyhodil?
Pan Novák byl až mým druhým, respektive třetím nadřízeným a do styku s ním jsem přicházel opravdu výjimečně, zvláště v posledních letech v podstatě vůbec, což je právě největší paradox. Naše předchozí neshody byly jedině pracovní, tedy alespoň já jsem je nikdy nevnímal jako osobní. Vždy se jednalo o přirozenou diskusi v rámci mých kompetencí. 

Asi největším předmětem sporu byla výstava korunovačních klenotů v lednu 2018. Jako spoluautor této výstavy ve Vladislavském sále i spoluautor předchozí výstavy o příběhu klenotů po roce 1918 jsem si dovolil proti návrhu na vystavení klenotů v době vrcholící prezidentské kampaně vyjádřit písemně svůj odborný názor.

Okolnosti rozhovoru

Radiožurnál oslovil Jakuba Doležala s žádostí o rozhovor poté, co redakce obdržela otevřený dopis, který sepsala jedna z Doležalových bývalých kolegyň z archivu kanceláře prezidenta. V dopise popsala, že po nedobrovolném odchodu Doležala došlo z jejího pohledu ke zhoršení kvality práce archivu. Popsala také, že spolu se všemi kolegy se v roce 2021 Doležala zastali a proti jeho odvolání intervenovali u vedoucího prezidentské kanceláře Vratislava Mynáře. Neúspěšně. Postupně všichni prezidentský archiv opustili.

Sám Doležal si svůj příběh chtěl nejprve nechat pro sebe, pak se ale začal k situaci v archivu vyjadřovat do médií Jan Novák, který podle Doležala stál za jeho koncem na Hradě. Proto se archivář po téměř dvou letech rozhodl promluvit. Nyní pracuje pro soukromou společnost a působí k tomu ještě na půl úvazku jako odborný archivář a metodik v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd.

S čím jste měl problém?
Nepřišlo mi vhodné, aby se historicky a umělecky nejvýznamnější symbol české státnosti stal součástí prezidentské kampaně Miloše Zemana, který se následně objevoval i na propagačních materiálech spojených s výstavou. Přesto jsem předtím pro výstavu po odborné stránce udělal maximum, což je možné jednoduše doložit.

Letos se klenoty opět vystavují.
Je zajímavé, že se to takto opakuje. Několik měsíců před chystanou výstavou v lednu 2018 jsem interně odkazoval na historické souvislosti, že klenoty mají být vystavovány při mimořádných příležitostech, při výročích republiky v roce 1968 i 1998 se tak stalo přirozeně v říjnu a listopadu. Je evidentní, že výročí samostatné ČR není v české společnosti vnímáno jako důvod k oslavě a navíc jde o zimní období.

Po roce 1989 se navíc ujala férová zvyklost, že se výstavy klenotů a slavnostního aktu otevření Korunní komory účastnil až nově zvolený prezident. Uvažovaný termín vystavení klenotů mezi prvním a pravděpodobným druhým kolem volby prezidenta v lednu 2018 jsem rozporoval v době, kdy prezident Zeman ještě o výstavě definitivně nerozhodl a vše bylo ve formě návrhu. Myslím, že jsem tím tedy ani nepřekračoval jakoukoli kompetenci.

Zpětně to lze považovat za asi můj největší spor s panem Novákem, který se ovšem odehrál ve formě několika e-mailů, tedy z mé strany slušné a věcné diskuse. Až krátce po znovuzvolení Miloše Zemana se mi doneslo, že „se mi to vrátí.“

Co následovalo?
Za pár měsíců jsem byl po nepříjemných tlacích odvolán z místa vedoucího archivu a stal se řadovým archivářem, přestože mi nadále zůstaly v podstatě všechny agendy. Vzhledem k tomu, že v roce 2021 mi nebyly sděleny konkrétní důvody, kde jsem pochybil, tak mohu pouze spekulovat o tom, co vedlo pana ředitele Nováka k mému vyhození.

Měl jste možnost o té situaci hovořit přímo s panem Novákem?
Hovořil jsem s ním hned v den obdržení výpovědi. Ptal jsem se opakovaně na skutečné důvody zrušení mého místa, ale jeho sdělení bylo velmi vyhýbavé a formální. Alibisticky mi sdělil, že pouze schválil návrh mé přímé nadřízené a jejího nadřízeného, kterým odborně i lidsky věří. Říkal, že s tím nemůže nic dělat, přestože jsem přednášel spoustu argumentů, prezentoval dosavadní výsledky archivu a informoval ho o konkrétních projektech, které jsou tím ohroženy. Pak řekl, že pokud bych měl zájem o nějaké reference při hledání nového místa, tak mě budou chválit, protože jsem pro kancelář pracoval velmi kvalitně.

Dodal, že se na mě ptal nejen v rámci prezidentské kanceláře, ale i v jiných institucích, a přiznal, že tito oslovení lidé hodnotili mou práci velmi pozitivně. Neřekl jediný důvod, kde bych pochybil. To mu ale nebránilo schválit návrh své podřízené, kterou údajně k tomuto návrhu zákulisním jednáním donutil. Zkrátka absurdní situace.

Reakce Jana Nováka

Radiožurnál zveřejňuje i vyjáření Jana Nováka, ředitele administrativní sekce kanceláře prezidenta, k odvolání Jakuba Doležala nejprve z pozice vedoucího a následně ke zrušení jeho pracovního místa:

„Odvolání pana Jakuba Doležala z místa vedoucího oddělení bylo navrženo ředitelem Odboru spisové a archivní služby KPR Martinem Halatou, po konzultaci s vedoucím Archivu Pražského hradu a dalšími útvary KPR. Jako důvod uvedl lidskou nevyzrálost jmenovaného a jeho dlouhodobé komunikační selhávání. Docházelo k častým konfliktům s jinými zaměstnanci. Osobní názor pana Doležala na vystavení korunovačních klenotů byl mimo rámec jeho pracovních úkolů, pro činnost KPR nebyl relevantní, a nemohl být tedy ani důvodem jeho odvolání. Pracovní místo bylo zrušeno z důvodu racionalizace práce celého odboru, jehož součástí byly i změny v náplni práce zaměstnanců. Návrh předložili a po odborné stránce garantovali ředitel Odboru spisové a archivní služby KPR, vedoucí oddělení a vedoucí pracoviště Archiv PH. Slova o "politickém archivu" jsem nikdy nepronesl. Vždy jsem naopak zdůrazňoval, že zaměstnanci KPR mají být profesionálové, kteří respektují politickou vůli prezidenta republiky a nepromítají do své činnosti své vlastní politické preference. Pan Jakub Doležal měl, bohužel, problém se s tímto principem ztotožnit.."

Jakub Mikel, Martin Štorkán Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme