Pražský Semmering slaví 150 let. Na malebné železniční trati překonávají vlaky převýšení 93 metrů
Vybavíte si závěrečnou scénu filmu Přednosta stanice? Vlasta Burian naskočí do vlaku, zpívá a buřinkou se loučí s diváky. A právě tyto záběry vznikly na nádraží v Praze – Jinonicích, na trati Pražského Semmeringu. Tento malebný hornatý železniční úsek postavili dělníci počátkem 70. let předminulého století a na den přesně před 150 lety po něm začaly jezdit první osobní vlaky.
Pražský Semmering stoupá od Smíchovského nádraží, aby překročil Prokopské údolí po dvou viaduktech na štíhlých pilířích. Oba postavili italští stavbaři za neuvěřitelných 17 měsíců.
„Před 150 lety byla všechna údolí a přístupové cesty podél vodních toků do Prahy obsazena železniční tratí. A společnost Buštěhradské dráhy hledala cestu, kudy se dostat do centra města. Primárním zájmem byla přeprava uhlí,“ vysvětluje Bohumil Augusta, ředitel společnost KŽC Doprava, která dnes o víkendech jezdí na trati s takzvaným Pražským motoráčkem.
Na jízdy nasazují ikonické motorové vozidlo Kredenc, do jeho kabiny pravidelně usedá i Petr Kužel: „Ta trať má poměrně velké stoupání. Ze společného nádraží do Jinonic vystoupá zhruba o 93 metrů.“
Pražský motoráček i linka S65
V 19. století sloužila trať zejména nákladním vlakům. „Před 100 lety měla dráha 25krát víc nákladních než osobních vozů,“ přibližuje Adam Horký z Národního technického muzea.
To se ale změnilo, hustota provozu neustále rostla. V 80. letech se dokonce uvažovalo o zdvoukolejnění. Koncem minulého tisíciletí ale provoz zeslábl, trati paradoxně pomohly povodně před 20 lety.
„Po trati byly vedeny jak nákladní vlaky, tak mezinárodní vlaky, v neposlední řadě se také jednalo o jakousi náhradu metra B,“ dodává Petr Kužel.
Od roku 2010 tratí neprojíždějí pouze víkendové motoráčky, ale také linka S65, která každou hodinu spojuje Prahu s Rudnou.
