Při požáru ve Hřensku regulovala dopravu a připravovala jídlo. ‚Každý byl důležitý,‘ říká hasička

Jednou z největších událostí letošního léta byl ničivý požár v národním parku České Švýcarsko. Od prvního dne, kdy začalo v Malinovém dole u Hřenska na Děčínsku hořet, byla na hasičské stanici ve Hřensku i paní Marcela. S kolegy se starala, aby měly stovky zasahujících lidí jídlo a pití. Domů se nepodívala skoro měsíc.

Tento článek je více než rok starý.

Příběhy roku 2022 Hřensko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dobrovolná hasička Marcela se svým vnukem Danielem

Dobrovolná hasička Marcela se svým vnukem Danielem | Foto: Daniela Pilařová | Zdroj: Český rozhlas

„Je tady strašněj chaos a dneska se to navýšilo o dalších 150 lidí,“ říkala Marcela Laskošová 2. srpna na hasičárně ve Hřensku. Všude byl kouř a popel a osádka hasičárny si sahala na dno svých fyzických sil. „Už cucám pastilky,“ říkala slabým hlasem. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý příběh hasičky v reportáži Daniely Pilařové

Teď už má Marcela hlas v pořádku, to, co zažila během požáru, ale v hlavě zůstává pořád. „To byly tak emotivní zážitky. Když se s holkama vidíme, tak se o tom bavíme pořád. Nehledě na to, že když přijdeme v pátek na kroužek, tak hasičárna pořád smrdí kouřem,“ popisuje.

Byla mezi prvními zasahujícími při požáru v Hřensku, regulovala tam dopravu. „Najížděla tam auta, bylo jich asi 15, v nich 60 lidí a oheň je tam začínal uzavírat. Já už je nepouštěla a štáb se nevyjadřoval,“ vzpomíná na 24. července, kdy začalo v parku hořet.

České Švýcarsko na rozcestí: sázet nebo nesázet? ‚Nevíme, jaké bude klima za sto let,‘ říká botanička

Číst článek

Během pár hodin bylo jasné, že se nejedná o malý požár, který zvládnou místní jednotky hasičů, a bude potřeba povolat posily. „Tam si všichni hrábli na dno, někdo byl na proudu a přímo hasil oheň, někdo byl u vody a čerpal jí do cisteren. Každý byl důležitý. Někdo se staral o jídlo a rozvážel ho. To jsme byli my.“

„Nebyl přehled o tom, kdo kde je. První čtyři dny se jídlo vůbec nijak neorganizovalo a chlapům se dávalo to, co lidé přivezli.“ Do přivážení potravin zasahujícím hasičům se v prvních dnech zapojila i její dcera Michaela. O mámu se bála a chtěla jí alespoň na chvíli vidět. Zvládla nakupovat a rozvážet jídlo i s dvouměsíčním synem na zadních sedadlech.

‚Buky jsme vysázeli s babičkou, zachránily nám barák.‘ Obyvatelé Českého Švýcarska se vracejí domů

Číst článek

„Měla jsem to vypočítané. Doma jsem nakojila, jela rychle nakoupit, rozvezla a bylo hotovo.“

Na hasičárně ve Hřensku se ke snídaním ohřívalo asi 60 kilo párků. „Moraváci z Ostravy nám říkali Hřenský Kaufland. Pak už všichni jezdili na snídani k nám, takže se nám tam denně otočilo asi 1000 až 1200 chlapů,“ popisuje Marcela.

Marcela Laskošová podle svých slov něco podobného, co prožila během letního požáru v národním parku České Švýcarsko, v životě nezažila. Zkušenost, kterou si ona i její kolegové z celého zážitku odnesli, je ale rozhodně posílila. „Už víme, jak na to,“ říká.

Daniela Pilařová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme