Už více než 67 miliard korun Česko investovalo za poslední roky do digitalizace státní správy. Přesto se většina agend a procesů nezjednodušila, v některých ohledech je tomu dokonce naopak. „Máme registry, které ani technicky, ani legislativně nejsou nastaveny na to, aby mezi sebou komunikovaly a aby takzvaně obíhala data, a ne člověk,“ popisuje byrokratickou situaci právnička odborového svazu státních orgánů a organizací Šárka Homfray.

Tento článek je více než rok starý.

Praha 17:36 15. dubna 2021 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Uplynulých dvanáct měsíců bylo pro státní správu bezesporu zatěžkávací zkouškou.

„V situacích, které vyžadují nějakou atypickou reakci, řešení nějakého nenadálého problému, veřejná správa tak úplně neobstála,“ komentuje stav věcí veřejných profesor Jan Pavel, člen Národní rozpočtové rady.

Na vině jsou dle něj především resortismus a chaotické řízení. „Jednotlivé ministerské úřady spolu ne vždy dobře komunikují a koordinují svoji činnost. To vede ke zřizování dalších a dalších komisí, rad a podobně. A celý systém se dále zpomaluje. Druhý problém není tak úplně věcí státní správy – ukázalo se, že prostě řízení státu prostřednictvím každodenního chrlení různých zpráv na sociálních sítích je absolutně nefunkční a tu státní správu paralyzuje,“ dodává Pavel.

V podobné situaci se na jaře loňského roku ocitly prakticky všechny státy nejen v Evropě. Zásadní rozdíl je ale v tom, jak se úředníci i politici dokázali v nastalé situaci zorientovat.

„Krize nám ukázala, že státní správa je velmi neflexibilní. Ten první šok je samozřejmě těžký, státní správa je z principu poměrně konzervativní a těžkotonážní loď, kterou je těžké otočit. Ale problémem je, že uplynul rok a my vidíme neustále ty samé opakující se chyby, stejně špatné modely chování, které ale v modernějších státech nevidíme,“ vyčítá Česku Michal Bláha, zakladatel serveru Hlídač státu.

Na druhou stranu se úředníci podle Homfray se situací v rámci možností popasovali dobře.

„Kupříkladu masivní několikasetprocentní nárůst žádostí o ošetřovné byla státní správa schopná víceméně vyřídit v nějakém přijatelném čase. Já bych byla nerada, aby vznikl dojem, že pandemie tu naši státní správu zcela paralyzovala, protože tak to skutečně není. Ale vytáhla na světlo některé letité bolístky,“ říká právnička.

Digitalizace papíru

Jedním z nejpalčivějších problémů, které se během pandemie ukázaly, je nedostatečná digitalizace státní správy. A to navzdory desítkám miliard korun, které do této oblasti v posledních letech plynuly. „Peníze se ztrácejí v tom, že děláme falešnou digitalizaci,“ nebere si servítky Bláha a vysvětluje:

„Když se kouknete na stát, všechny agendy jsou digitalizované v tom smyslu, že se tam málo využívá papír a používají se tam počítače. Problém ale je, že jsou zdigitalizované papírové procesy. To znamená, že se do počítačů do značné míry překlopilo to, jak se to dělalo v papíru. Což nezvýší efektivitu. Naopak velmi často ji snižuje.“

Jak by tedy měla vypadat opravdová digitalizace? „To, čemu se říká digitalizace, je ve skutečnosti transformace procesů tak, aby byly efektivní, měřitelné a co nejvíc automatizované,“ vysvětluje Bláha.

Jako příklad neefektivnosti uvádí Bláha vyplácení podpory během jarní vlny:

„Každou žádost museli vzít několikrát do ruky, několikrát ji museli nahrát z jednoho systému do druhého, uložit ji na jiný disk, schválit, otevřít ji. U nás není snaha ty agendy automatizovat, ale je tam neustále velké množství ruční práce. Navíc základní premisa státní správy je, že občanovi se nesmí věřit. To znamená, že kdykoliv občan dá nějakou žádost, tak je potřeba ji napřed důkladně zkontrolovat, zjistit, jestli se nesnaží podvést, a potom ji vyřídit. Což opět spoustu věcí zpomaluje.“

Jednou z mála výjimek v tomto přístupu je ministerstvo financí. To vyplácelo podporu na základě každé žádosti, jejich oprávněnost pak zkontrolovalo až zpětně. „A na konci zjistilo, že těch pokusů o podvod byly promile procenta. To znamená zcela nepatrné množství lidí. Přesto drtivě většinový přístup je, že občanovi nevěříme,“ diví se Bláha.

„V současnosti máme ve státní správě obrovské množství různých informačních systémů, které ne vždy spolu komunikují. Ale další hlavní problém je, že řada těch systémů sbírá velké množství dat, se kterými následně nikdo nepracuje,“ dodává profesor Pavel.

Malý stát

Tématem, které se pravidelně objevuje, je také propouštění úředníků a zeštíhlení státní správy. A to zejména v situaci, kdy počet státních zaměstnanců každoročně roste.

„Malý stát je o tom, že si řeknete, že něco se v té státní správě dělat nebude. A potom můžete začít snižovat úředníky. Obecně si musíme říct, co stát dělat má. Pak zrušíme tu zbylou agendu a můžeme zrušit i to úřednické místo. Když začnu jenom škrtat, tak dojde k tomu, že někteří lidé ve státní správě budou přetížení a ten výkon se může ještě zhoršit,“ varuje Pavel.

S tím souhlasí i právnička odborů Homfray:

„Pokud začneme škrtáním úředníků, tak to není rozumný postup. A několikrát se již v reálu projevilo, že se takzvaně tupě škrtalo, a pak ti lidé chyběli a agendy nebyly vykonávány rychle a kvalitně. Na druhou stranu, pokud by tady byla důsledně provedena katalogizace agend, byla jasná vize, co z toho musíme dělat a co si politici rozhodnou na základě svých programů, že je relevantní a co není, a zároveň pokud by s tím ruku v ruce šla digitalizace, která odstraní hodně té jednoduché automatizované práce, tak předpokládáme, že by to mělo mít kladné dopady do zaměstnanosti.“

Klíčovým je pro podobné úvahy především katalog služeb, tedy kompletní soupis všech agend, které stát realizuje. „Ono se to tak nějak všeobecně ví, co stát realizuje, ale nikdo to neviděl na jedné hromadě,“ říká Bláha.

Právě to by měl změnit nový zákon o právu na digitální službu, který byl schválen v loňském roce.

„Zákon stanovil, že to mělo být hotovo do konce února tohoto roku. Většina resortů to nestihla, takže je sice v rozporu se zákonem, ale trošku se to svedlo na covid. A vnitro řeklo: ‚Pošlete nám to do konce září.‘ Takže na konci září bychom tenhle seznam měli mít. Já už jsem ty předběžné seznamy viděl. A je neuvěřitelné, co se tam člověk dočte – jaké podivné věci stát dělá,“ svěřuje své pocity z připravovaného katalogu.

„Je to skvělý nástroj pro to, abychom si řekli: ‚Tuhle třetinu seškrtáme.‘ Bohužel v současné vládě není žádný politický hlas, který by volal po seškrtání na třetinu. Uvidíme, s čím přijde nová vláda. Já jsem poměrně optimista, že si uvědomí ten rozsah a roztříštěnost státní správy a použije tenhle seznam k tomu, aby zeštíhlila státní správu,“ neskrývá své přání Michal Bláha z Hlídače státu.

Poslechněte si celou debatu Patricie Polanské a jejích hostů. Dozvíte se třeba to, proč by státní správě prospělo, kdyby veřejnost byla tolerantnější k chybám úředníků.

Patricie Polanská, Ondřej Skácel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít