Čeština je těžký jazyk, ale kurzy mi pomáhají, říká Ukrajinka Nina. Práci našla v ostravské restauraci

Jazyková bariéra je při hledání práce pro řadu Ukrajinců stále velkou překážkou. Třiatřicetiletá Nina chodí každý týden na kurzy češtiny, daleko lépe pak rozumí štamgastům v zahrádce letní restaurace v Ostravě-Staré Bělé, kde pracuje. Ruská agrese ji připravila o práci v kanceláři v ukrajinském městě Vasilkov, nedaleko Kyjeva. Svět tabulek, výpočtů a počítačů tak vyměnila za typickou vůni langošů, stravenky a hektolitry načepovaného piva.

Tento článek je více než rok starý.

Život k nezaplacení Ostrava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nina Dezhkina s dětmi

Nina Dezhkina s dětmi | Foto: Nina Dezhkina | Zdroj: Archiv Niny Dezhkiny

Nina se s úsměvem podivuje, kolik piva Češi vypijí. Doma na Ukrajině takové situace nezažila. Říká, že Ukrajinci samozřejmě pijí také, ale až večer po práci.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nina z ukrajinského Vasilkova chodí každý týden na kurzy češtiny. Poslechněte si reportáž Andrey Čánové

Vysvětluje, že když je hodně lidí, je kalkulačka výborným pomocníkem, protože díky ní nedělá chyby při placení.

Žádnou agresivní reakci od Čechů zatím nezažila, možná jen pár nedorozumění. Vyloženě hrubě nebo nenávistně se k ní nikdo nechoval.

Občas ji ale překvapí některé otázky. Lidé se jí například ptají, proč z Ukrajiny uprchli, když se jim tam žilo dobře. Všem trpělivě vysvětluje, že Ukrajinci opravdu nepotřebovali, aby je Rusové „osvobozovali“ a chtějí domů.

Život k nezaplacení

Průzkum provedla společnost PAQ Research. Český rozhlas s ní startuje nový projekt, zajímá se v něm o to, jak lidé v současné době vycházejí s penězi.

Langoš je pro Ninu záhadný pokrm. Placka smažená v tuku, politá majonézou a zasypaná sýrem je podle ní neuvěřitelně mastné jídlo, ale statečně jej hostům vydává.

Vzpomíná si i na příhodu z obchodu, kde dětem kupovala nanuk. Jeden zákazník jí přímo tam nabídl pomoc s tím, že chce pomáhat konkrétním lidem a nedávat peníze do humanitárních sbírek. 

Nad Ninou i jejími dalšími ukrajinskými kolegyněmi drží ochrannou ruku provozní Jaroslav Bajorek, statný chlap budící respekt. „Určitě je dobrovolně nevydáme. Jazyková bariéra tu stále je, ale když si chviličku povídáme, přijdeme úplně na všechno a rozumíme si ve všem.“

I Nina přiznává, že jejím zatím největším problémem je jazyk, ale už rozumí, co si hosté objednávají.

Úsměv z tváře jí nemizí, ani když se fronta zvětšuje, langošů přibývá a jeden ze zákazníků dokonce platí stravenkou.

Andrea Brtníková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme