Stát rozdává, Češi šetří už i na jídle. Lidé ale dlouhodobě neumí pomoc využít, upozorňují reportérky

Pojďme rozebrat, co je přesně v úsporném tarifu. Jak má vládní pomoc lidem v době krize ve skutečnosti vypadat?
Jana: Ta verze, kterou oznámila vláda ve středu, je, že průměrně domácnost dostane 15 000 korun za tento i příští rok. Asi 40 % z toho se má doplatit v letošním roce, zbytek v příštím roce. Je to ale samozřejmě jen průměr, bude se to lišit podle jednotlivých tarifů na elektřinu, případně na plyn v domácnosti.

A domácnosti ten úsporný tarif, tedy příspěvek, dostanou, ať už vytápí nebo třeba jenom vaří nebo svítí pomocí elektřiny. Dostanou ho i v případě, že vytápí v centrální výtopně, anebo pokud mají plyn. Započítá se jim to do faktur. Bude to pomoc automatická a bude to pomoc plošná.

To znamená, že to nikdo nebude muset aktivně vyhledávat, posílat žádosti, prostě to bude automaticky plošně vyřešené.
Jana: Ano, bude to naprosto plošně vyřešené ve spolupráci s jednotlivými dodavateli a distributory energií. Jediný rozdíl je, že v letošním roce všechny domácnosti ten příspěvek dostanou do faktur za elektřinu, bude se jim odečítat z faktur za elektřinu. V příštím roce už by to mělo být tak, že se částečně odečte z faktur na elektřinu, plyn, nebo se to bude muset řešit přes společenství vlastníků jednotek. To se bude týkat dálkového vytápění nebo centrálních kotelen v domech, kde budou peníze rozdělené přesně už na ty tarify podle elektřiny, plynu a centrálního vytápění.

A na co přesně ta pomoc tedy půjde?
Jana: Snaha je pomoci všem domácnostem, ne firmám nebo živnostníkům v jejich provozovnách. Pokud ale živnostník vytápí domácnost a smlouvu má na sebe jako na živnostníka, tak také dostane podporu, a je jedno, čím v domácnosti vytápí. Podmínkou ale obecně je, že musí být zároveň odběrateli elektřiny, protože pokud nejsou odběratelé elektřiny, tak jim nebudou moct, minimálně v letošním roce, dodavatelé tu částku odečíst od faktury.

Pak už je ale v podstatě jedno, jestli ten člověk topí plynem, nebo dokonce třeba i pevnými palivy. V letošním roce je několik výší příspěvku, záleží to od distribuční sazby elektřiny. A právě ty nejnižší distribuční sazby, kdy se většinou počítá, že lidé na elektřině třeba jenom vaří, svítí, ale nevytápí, tak jsou zvýhodněné o to, co by třeba vytápěli pomocí plynu. To se změní příští rok, kdy už to bude rozdělené. A naopak distribuční sazby, které jsou v letošním roce ohodnoceny nejvyšším příspěvkem, tak budou nižší, protože se počítá, že se k nim potom přičtou peníze podle spotřeby plynu.

Když se přes všechnu pomoc, o které jsme mluvili, člověk ocitne v nějaké větší nouzi, má stát v záloze ještě nějaký poslední záchranný balíček, jak právě těmto lidem pomoct?
Iva: Existují dávky pomoci v hmotné nouzi. Ty jsou ale pro lidi, kteří se skutečně ocitnou na úplném dně. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo novou dávku speciálně na pokrytí právě těch zvyšujících se nákladů na bydlení. Nicméně tady potřeba říct, že lidé by se měli o tu státní pomoc začít zajímat ještě dřív, než do té hmotné nouze sklouznou.

Problém české společnosti ale je, že tady existuje velká stigmatizace, která panuje ohledně pobírání dávek. Narativ od 90. let je, že lidé, kteří jsou na dávkách, jsou sociálové, „nemakačenka“, neúspěšní lidé, kteří se dostatečně nesnaží. A ti lidé potom mají blok si o tu pomoc, na kterou přitom mají nárok, proto ta pomoc existuje, říct.

Navíc máme výzkumy, které ukazují, že česká společnost má problém s tím, že se ta pomoc dostatečně nevyužívá, než aby se zneužívala. Třeba z roku 2021 iniciativa Za bydlení přišla s výzkumem, který ukazuje, že příspěvek na bydlení pobírá jenom desetina seniorů, kteří by na něj měli správně nárok. A u rodin s dětmi to je necelá třetina. Na to, že dávky u nás doprovází silné stigma a že teď ty domácnosti budou nuceny toto překousnout, upozorňuje i ředitel pražské pobočky Člověka v tísni Václav Kučera.

Jana: Zároveň nová studie pracoviště CERGE-EI, která využívala data z let 2022 a 2021, ukazuje, že podužívání dávek, to, že je nemá tolik domácností a rodin, které by na ně měly nárok podle daných parametrů, je dokonce vyšší v sociálně vyloučených lokalitách.

My jsme opakovaně upozorňováni, že na podzim se bude muset začít šetřit. Ale ono už se, předpokládám, šetří. Na čem se lidé v tuto chvíli snaží nejvíc uspořit peníze?
Iva: Z dat projektu Česko 2022 - Život k nezaplacení, na kterém Český rozhlas spolupracuje se společností PAQ research, vyplývá – a to není překvapivé – že nejvíce se šetří na návštěvách restaurací, na kultuře, lidé omezují chození do kina, kupují méně knih. Také šetří na cestování. Ale samozřejmě i na potravinách. Na nich teď v červenci šetřilo 17 % domácností, přitom loni na podzim to bylo 9 %. Tady je vidět velký vzestup.

Celkově šetří každá čtvrtá domácnost, což je dokonce víc než při covidových lockdownech před dvěma lety. A podle Daniela Prokopa, sociologa a spoluautora studie, by šetřilo více domácností, ale ty nejchudší už prostě nemají kde. Už nemají kam sáhnout.

A zároveň je tady pořád velká část domácností ve střední třídě, která zatím šetřit nepotřebuje.

Jana: Hlavně lidé s vyššími příjmy hodně ušetřili během COVIDu, a to podle Davida Navrátila, hlavního ekonoma České spořitelny, i tak, že šetřili jinde než na těch běžných účtech a víc investovali. A třeba ještě stále investují, zatímco ty chudší domácnosti nejenom, že za COVIDu ušetřily méně peněz, ale šetřily na běžných účtech nebo na základních spořících účtech. Navíc ty své covidové úspory už podle Davida Navrátila do velké míry spotřebovaly, protože velkou část těch jejich výdajů tvoří náklady na potraviny a ty spojené s bydlením, na kterých už moc ušetřit nejde.

Zároveň je tu ale ještě docela velká část společnosti, která subjektivně tu svoji finanční situaci nevnímá nijak obtížně. Výzkum PAQ research ukázal, že je to většina společnosti, kdy tu svoji finanční situaci jako poměrně dobrou nebo velmi dobrou v červenci vnímala třetina Čechů a zhruba polovina ji vnímala jako průměrnou. Jako obtížnou nebo velmi obtížnou ji hodnotilo „pouze“ 16 %.

A když se bavíme o šetření, kolik peněz dokážou lidé uspořit?
Iva: V červenci domácnosti ušetřily průměrně 5 400 korun. Ještě na podzim to přitom bylo 8 000, takže i tady vidíme velký propad. Alarmující je, že každá třetí domácnost už neuspoří vůbec nic, nebo se dokonce na konci měsíce ocitají v mínusu, to znamená, že buď musí sáhnout do tenčících se úspor, anebo se musí zadlužit, což je samozřejmě velké riziko, protože ty rodiny se pak mohou ocitnout v dluhové pasti. Pak máme ještě ohrožené skupiny, což jsou třeba rodiny samoživitelů, samoživitelek nebo samostatně žijících seniorů, u kterých ten podíl domácností, které nezvládají ušetřit vůbec nic a žijí lidově řečeno „z ruky do huby“, překračuje polovinu, někdy dokonce dosahuje i 80 %.

U důchodců je to velký problém?
Jana: U důchodců jsou dva úplně jiné světy. Lidé, kteří žijí ve vícečlenných rodinách, důchodci, kteří mají stále partnera nebo třeba žijí ve vícegenerační domácnosti, tak u nich se míra chudoby téměř nezměnila. Zhruba každý desátý je pod hranicí chudoby. Když se ale podíváme na seniory, kteří bydlí sami, tak ti se na začátku roku ve velkém propadli do chudoby. Ještě v prosinci jich pod hranicí chudoby byla asi 3 % a koncem ledna už to bylo 43 %.

Pak tam současně máme takovou stabilní skupinu asi jedné pětiny samostatně žijících seniorů, kteří jsou ohroženi chudobou, a těm teď výrazně nepomohla ani červnová valorizace důchodů, protože je nevrátila do té situace, kde byli na konci prosince. Ona sice některým z nich trochu ulevila, ale spíše je přesunula z té skupiny „pod hranicí chudoby“ do skupiny „ohroženi chudobou“ a jenom velmi malému procentu pomohla se z toho ohrožení vymanit.

Hlavní důvod, který opakovaně zmiňují sociologové i ekonomové, je, že se procentuálně valorizovala jenom ta zásluhová složka, a tak lidé, kteří měli vyšší důchody, dostali vyšší částku navíc. Naopak lidé s nižšími důchody, kteří už tak byli v problémech, dostali přidáno méně. Tím ještě narostly rozdíly mezi seniory. A zase se to projevuje v těch úsporách. Někteří senioři teď uspoří víc a jiní nejenom méně, ale už jim kolikrát nestačí peníze a sahají do úspor. Z krizových linek v poradnách pak přicházejí extrémní případy šetření, jak se snaží tu finanční situaci zvládnout.

Nabývá teď v této souvislosti důležitosti opět téma potravinových bank?
Iva: Rozhodně. O potravinové banky je rekordní zájem. Teď si tam pravidelně chodí pro pomoc 270 000 lidí a ke konci roku by to číslo mohlo přesáhnout 300 000, jak odhaduje ředitelka potravinových bank Veronika Láchová. Před covidem jich bylo třikrát méně. A kromě toho, že lidí chodí násobně víc, tak tam také přibývají noví klienti, a to hlavně ze skupin seniorů a mladých rodin s dětmi.

Tady bych ještě podotkla, že do potravinových bank si lidé nechodí jenom pro potraviny, ale i pro drogistické zboží, protože i takové věci, jako jsou třeba jednorázové plenky, prací prášky nebo menstruační pomůcky, jsou pro některé rodiny položkami, na které se musí našetřit, a někdy se prostě v rodinném rozpočtu na ně peníze nenajdou.

Česko stále drtí obrovská inflace. V červenci stoupla na 17,5 %. Podle opozice nedělá vláda dost, tak se nabízí otázka, zda je podle ekonomů a sociologů ta vládní pomoc směřována správně? A co přesně by chtěla opozice dělat lépe?
Jana: Začnu opozicí. Hlavní kritika zní především z hnutí ANO. Tomu chybí mimo jiné zastropování cen energií. Vláda ale současně opakovaně tvrdí, že to je v podmínkách českého trhu s energiemi složité. Ale je to to, co by opozice chtěla zavést.

Co na to ekonomové a sociologové? Ptám se na to, zda je ta pomoc podle odborníků směřována správně?

Jana: Opakovaně kritizované je to, že některá vládní pomoc je plošná a že pomáhá i těm, kteří by s penězi zvládli vyjít.

To už se řešilo s tím pětitisícovým příspěvkem na dítě…
Jana: Ano a podobná kritika je i u úsporného tarifu. Navíc třeba Klára Kalíšková z Vysoké školy ekonomické a z pracoviště CERGE-EI upozorňuje, že v současné podobě ten úsporný tarif není úsporný, protože nemotivuje k úsporám, protože třeba u plynu, tam to bude záviset na výši spotřeby. Vyšší spotřeba bude provázaná s vyšším příspěvkem. Zároveň ale seniorské organizace Elpida a Život 90 upozorňují, že jsou i příspěvky, které demotivují lidi k šetření, protože se jim to potom bude odečítat od příspěvků na bydlení – když ušetří, mohli by o něco přijít.

Už víme, kdy se dočkáme vrcholu krize, ve které už nějakou dobu jsme? Kdy ekonomové očekávají, že se začne situace zlepšovat?
Jana: Ekonomové jsou v predikcích, kdy začne inflace klesat, hodně opatrní a moc se do nich pouštět nechtějí. Pokud bychom se ale podívali na aktuální predikci ČNB za začátku srpna, tak ta očekává, že inflace na přelomu léta a podzimu překoná 20 %. Potom ale začne rychle klesat a v první polovině roku 2024 se sníží na dvě procenta. Nicméně třeba Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank a taky členka Národní ekonomické rady vlády, je v této predikci skeptičtější.

Ona očekává, že nejvyšší meziroční inflace bude někdy na začátku topné sezony, v říjnu, listopadu. Obrat sice očekává na začátku nového roku, ale jenom velmi pozvolný. A v roce 2024 by ta inflace podle ní klesla spíš jen na 3 %.

Jaké dopady může tato krize mít v dlouhodobějším měřítku? Co si odneseme zejména z podzimu roku 2022?
Iva: Podle sociologa Daniela Prokopa nebo Jana Černého, ředitele sociálních a vzdělávacích programů v Člověku v tísni, to povede k dalšímu rozevírání nůžek ve společnosti. Zdražování zasáhne mnohem výrazněji ohrožené vrstvy domácností, jak jsme říkali, to jsou rodiny samoživitelů, samostatně žijící důchodci nebo domácnosti s příjmy pod hranicí chudoby. Podle Daniela Prokopa to také povede k prohlubování rozdílů ve vzdělávání, protože ty zasažené rodiny budou nuceny šetřit i na vzdělávání svých dětí.

Co to znamená? Znamená to, že nebudou mít třeba peníze na to, je posílat do školní družiny nebo do školky, protože tam se platí školkovné. Nebudou mít na to, jim zaplatit školní obědy nebo kroužky, a proto Daniel Prokop navrhuje, že ta státní pomoc by nemusela jít jen formou dávek, ale i odpuštění nákladů. Tedy, že by stát, potažmo kraje nebo obce, rodinám třeba odpouštěli poplatky za kroužky, za obědy, za družinu.

Jan Černý z Člověka v tísni si zase myslí, že ta situace povede k tomu, že se napraví diskurs kolem dávek, že se odstraní ta stigmatizace, která kolem nich panuje, protože tu státní pomoc budou dostávat lidé ze střední třídy. A nejenom, že ji budou dostávat, oni ji chtějí dostávat. Takže Jan Černý se domnívá, že by ta situace, kterou zažíváme a která ještě nedosáhla vrcholu, by mohla rehabilitovat to, jak smýšlíme a mluvíme o sociálním státu.