Kdo napraví reputaci rozvědce? Měl by mít dobré renomé a prověrku na přísně tajné, míní reportér

Informaci o konci Petra Mlejnka v čele rozvědky přinesl server lidovky.cz. Nečekal jsi aspoň nějakou tiskovou konferenci?
Tisková konference se smrskla do velmi kratičkého vyjádření končícího ředitele rozvědky Petra Mlejnka, který na dotaz lidovek, jestli je pravda, že se rozhodl odejít z rozvědky, říká ‚ano, je‘. To bylo zatím všechno. Ale případ je hodně medializovaný, jsou na něj dotazovaní ministři, především ministr vnitra Vít Rakušan, který si pana Mlejnka vybral a prosadil. Byl na něj dotazovaný i premiér, zabývala se jím opakovaně vláda a jednotliví ministři, tak bych čekal nějaké podrobnější vysvětlení. Je možné, že pan Mlejnek na něj nemá chuť emocionálně, lidsky. Nemusí být v rozpoložení, že by se chtěl někde rozpovídávat, ale přece jenom nějakou kulturu, nějakou snahu to vysvětlit a celé lépe zkomunikovat by to asi chtělo, protože tato vláda přece říkala, že bude komunikovat jinak než vláda Andreje Babiše.

Myslíš si, že to bylo jeho vlastní rozhodnutí?
To nevíme. Je to jedna z možností. Je také možné, že začal více naléhat premiér Petr Fiala. Samozřejmě ten impulz mohl přijít i od Víta Rakušana, ministra vnitra, protože čelil kritice kvůli výběru pana Mlejnka, kvůli jeho kontaktům s dnes stíhaným podnikatelem Michalem Redlem, ústřední postavou kauzy Dozimetr. Ale je také možné, že se pan Mlejnek sám rozhodl nabídnout vládě nějakou únikovou strategii, dát jí nějaký čas se nadechnout, protože vláda v podstatě nic jiného nekomunikovala v tuto chvíli. V době, kdy má komunikovat, co bude dělat s drahými cenami energií, se neustále motala v tom, jak dlouho tam ještě pan Mlejnek bude, jaké přesně byly jeho kontakty s panem Redlem. Takže ať už se pánové dohodli jakkoliv, ten krok vlastně znamená, že vláda získává nový čas konečně začít prezentovat důležité věci a do samotné rozvědky, pokud možno, dosadit někoho kredibilního.

Jak v této souvislosti vnímáš vládní reakce, které oceňují Mlejnkovou odstoupení? Ministr vnitra Vít Rakušan ze STAN si nadále stojí za tím, že by Mlejnek byl skvělým šéfem Úřadu pro zahraniční styky a informace, ale respektuje to, že končí.
Tyto reakce jsou asi očekávatelné, když s tím vyjádřením přišel sám pan Mlejnek. Když nabídl vládě, jak se dostat z té šlamastyky, tak si myslím, že prohlášení ministra Rakušana a některých dalších ministrů jsou lidská a džentlmenská. Profesionálně i lidsky to pro Petra Mlejnka nepochybně není lehká chvíle.

Pak jsou tu reakce opozice. Stínová ministryně vnitra za ANO Jana Mračková Vildumetzová kritizovala, že kauza Mlejnek ukázala na vazalství vládní koalice a poslanců. Upozornila na Twitteru na to, že Mlejnka hájil i premiér Fiala a zastávali se ho poslanci v bezpečnostním výboru. Podle ní upřednostnili stranické zájmy před bezpečnostními zájmy celé země. Dává to podle tebe smysl?
Já bych rozložil odpověď na několik fází. Je rolí opozice hodně kritizovat. To dělá přesně ANO v této roli. Chce se znovu dostat k moci, takže využívá jakékoliv příležitosti, jak nahlodat jednotu této vládní koalice. Koneckonců, částečně kvůli panu Mlejnkovi je svolaná schůze Poslanecké sněmovny, kterou svolalo ANO a kde se bude hlasovat o tom, jestli vláda Petra Fialy dostane důvěru a bude pokračovat, nebo nedostane. Tak to opozice prostě dělá.

K loajalitě nebo vazalství, jak říká paní Vildumetzová, koaličních poslanců - myslím si z toho, co vím, jak probíhala třeba diskuse na vládě, kde byl přítomný Petr Mlejnek a kde se ho ministři dotazovali na jeho kontakty s panem Redlem, to nebylo žádné příjemné posezení u kávy a u dortíku, kde by se tam hladili a usmívali se na sebe. Někteří ministři, co vím, tam měli na pana Mlejnka hodně tvrdé otázky. Trvalo to poměrně dlouho, debata byla pro něj hodně nepříjemná. Někteří ministři pak byli dost nespokojení s odpověďmi, které jim dával, co se týká jeho kontaktů s panem Redlem. Ale nějakou chvíli se prostě drželi toho, že budou pana Mlejnka podporovat, protože si ho vybral pan Rakušan. Často vládní politici, když byli dotazováni na pana Mlejnka, říkali: „my důvěřujeme panu Rakušanovi, protože on s ním přišel“. Tím samozřejmě dávali tak trochu ruce od pana Mlejnka.

Markéta Pekarová Adamová toto v médiích reprodukovala asi nejčastěji.
Přesně tak. Poměrně důležitou roli v tom celém sehrála Pirátská strana, která dala najevo svým poslaneckým klubem, že je pro ni dál neakceptovatelné, aby Petr Mlejnek pokračoval, protože mezitím zase vyšlo najevo, že pan Mlejnek se stýkal s dalšími lidmi z případu Dozimetr, jak zjistil Deník N.

Čili to bylo dál složité, komplikované na vysvětlení. Takže si myslím, že doba, po kterou poslanci vládní koalice drželi basu s ministrem Rakušanem a panem Mlejnkem mohla být samozřejmě kratší. Nebyla zase nějak dramaticky dlouhá.

Kdo si myslím, že udělal chybu, protože si to nebyl schopný včas vyhodnotit jako politický problém, který není ustojitelný, je ministr Rakušan. Ministr a předseda hnutí STAN, který za to samé - za kontakty s panem Redlem, jejichž povahu mimochodem neznáme ani u pana Mlejnka a u jiných lidí, víme jenom, že k nim docházelo, přiměl k odchodu stranického kolegu, zakladatele starostů Petra Gazdíka. Byl to lidsky těžký krok, ale to samé si nebyl schopen připustit u pana Mlejnka.

Ty ses na toto ptal ministra Rakušana v rozhovoru, který si s ním vedl pro Respekt. Co ti na to vůbec řekl?
On to nějak vysvětloval, točili jsme se kolem toho poměrně dlouho. Jeho vysvětlení bylo, že, když to hodně smrsknu do kostky, že pan Gazdík je politik, že politik si měl včas uvědomit, že kontakty s panem Redlem jsou nepřípustné pro vrcholně postaveného politika, protože o panu Redlovi jako o problematické, neprůhledné figuře se psalo už nějakou dobu předtím v médiích, dokonce i několik let předtím, ale Petr Gazdík s ním stále měl nějaký kontakt. Ministr Rakušan říkal, že to měl jako politik pochopit. To je srozumitelné vysvětlení. Ale v případě pana Mlejnka mi v rozhovoru říkal, že to je něco jiného, protože nešlo o politika. To byla soukromá postava, která pracovala v soukromé firmě Techniserv. Pan Mlejnek se ucházel nebo zjišťoval možnost nějakých zakázek, komunikoval s různými lidmi, takže i s panem Redlem, který zase měl nějakou možnost k nějakým zakázkám se dostávat.

Čili tím chtěl vlastně ministr Rakušan říct, že pro politika platí přísnější pravidla, než platí pro nějakou soukromou osobu. Ale já si upřímně myslím, a to je to, co jsem nepochopil, že to nedává vnitřní logiku, toto vysvětlení.

Myslím si, že byl hlavně problém v tom, že zatímco ministr Rakušan to dokázal pochopit u pana Gazdíka, protože byl jeho stranický podřízený, tak nad ministrem Rakušanem už nikdo není v té straně - takže když on si vybral pana Mlejnka za ředitele rozvědky, tak už nebyl schopný si to sám připustit jako chybu. Asi tam hrálo roli to, že se obával, že mu to média a veřejnost neskousnou.

Jestli přistoupíme na vysvětlení ministra Rakušana, že by na politiky měly být kladeny větší nároky, tak neměl si on jako politik dopředu uvědomit, že může být minimálně problematické jmenování Petra Mlejnka na pozici šéfa ÚZSI?
Měl, ale neudělal to a teď za to sklízí kritiku a dál se říká, že to je další problém pro něj. Jeho strana má celou řadu problémů. Je otázka, do jaké míry to voliči budou trpět. Na druhé straně, a to je taky fakt, když se vrátím k paní Mračkové Vildumetzové a její kritice směrem k vládní koalici, Starostové zatím byli vždycky schopni na problémy reagovat. To znamená, že různí politici, kteří se dostali v uplynulých měsících do nějakých kauz, většinou poměrně brzy odešli. A když paní Vildumetzová zmiňovala jisté vazalství, tak si myslím, že politici ANO jsou příkladem, aspoň pro mě, poměrně velkého vazalství vůči Andreji Babišovi, kde ta loajalita vůči němu je v podstatě naprostá.

Když se vrátím zpátky k tomu, že si to Vít Rakušan měl vyhodnotit dopředu, jak si vysvětluješ, že to neudělal? Může za tím být nějaká nezkušenost s velkou politikou?
Může to mít víc důvodů. Přiznávám se, že to samozřejmě nevím přesně, protože to ví v podstatě jenom Vít Rakušan.

Ale já bych odhadoval, že to je směsice jistému uvěření nějakým spikleneckým teoriím, kdy různí lidé ministru Rakušanovi podle mě podsunovali, že to je nějaké spiknutí části tajných služeb proti němu, že mu mažou schody. Že někteří jiní kandidáti, o kterých ministr Rakušan uvažoval jako o ředitelích rozvědky, protože on neměl jenom pana Mlejnka, jsou spřeženci jiných politických stran anebo mají jiné problémy.

Ve vysoké politice, speciálně kolem ministerstva vnitra, se hemží celá řada lidí, kteří mají různé zájmy a vlivy, protože Ministerstvo vnitra je chápáno jako silové, které má vliv na bezpečnostní složky. Jsou tam i nějaké vlivné bohaté instituce, jako je Česká pošta, takže je tam pelmel těchto různých informací a dezinformací a je na konkrétním ministrovi, aby se v tom dokázal dobře zorientovat.

Pak si myslím, že připustit si vlastní chybu, nahlédnout ji a reflektovat ji také není úplně snadné a v české politice to musí být obzvlášť těžké, protože si myslím, že česká média a veřejnost nerada dává druhou šanci politikům. A to si myslím, že někdy politiky vede k tomu, že jsou neochotní dříve reflektovat svá chybná rozhodnutí, protože vnímají, že jim to bude neustále předhazováno jako jejich totální selhání. Takže to asi taky sehrálo nějakou roli. Pak je otázka samozřejmě, kdo bude za Petra Mlejnka. To musí si vyřešit Vít Rakušan a je otázka, jestli věděl v těch uplynulých dnech a týdnech, jestli za něj má nějakou kvalitní náhradu.

A spekuluje se už o někom?
Když ministr Rakušan vybíral na začátku nového ředitele rozvědky, tak měl několik jmen. Pokud vím, jeden z nich byl bývalý náměstek rozvědky pan Toman, druhý byl bývalý náměstek rozvědky pan Paďourek. Myslím si, že do nějaké míry ve hře byla jako významná představitelka rozvědky Milada Princová a je možné, že tato jména znovu vstoupí do hry. Ministr Rakušan hodně argumentoval, že chce ale někoho, kdo s tou službou není spojený a není svázaný.

Já si myslím, že by v tuto chvíli měl vybrat někoho, kdo je uvěřitelný, kdo má dobré veřejné renomé, kdo má čitelné názory, kdo zanechal už nějakou veřejnou stopu. V té službě dneska jsou nepochybně lidé, kteří jsou kvalitní, schopní a rozvědku by asi dobře vedli. Ale myslím si, že rozvědka se dneska i díky ministru Rakušanovi, ale nejenom díky němu, i kvůli předchozím ministrům a různým velkým problémům, které tam byly, dostala do stádia, že je hodně rozechvělá, hodně nejistá, ztrácí důvěru zahraničních partnerů. A proto si myslím, že když bude ministr Rakušan vybírat, by měl přidat jako kritérium, ať je to nějaká, pokud možno, už veřejně známá osobnost, někdo, kdo si tam prostě dosedne. Protože v době, kdy Rusko vede válku na Ukrajině, tak Rusko vede samozřejmě válku i proti nám. Je tady celá řada bezpečnostních hrozeb, které nás můžou oslabovat. Není čas na to, aby se dalším špatným výběrem mrhala energie služby, která by měla chránit především bezpečnostní zájmy této země.

Pomohlo by naplnění té důvěryhodnosti nebo té důvěry vůči takovému člověku, kdyby už měl prověrku na přísně tajné?
Nepochybně ano. To si myslím, že by měl být jeden ze základních předpokladů, protože právě kdyby Petr Mlejnek měl prověrku na přísně tajné, už mohlo být dávno prozkoumáno, jaké přesně jeho kontakty s panem Redlem byly. Jestli to bylo neškodné posezení u kávy, tlachání, anebo jestli to bylo něco rizikového, něco problematického pro bezpečnost státu.

Když jsi mluvil o druhé šanci pro politiky, myslíš si, že to může mít celé dohru pro ministra vnitra Víta Rakušana?
Je to další věc, která se mu načítá jako nějaký neúspěch, jako nějaké selhání. Kolega Erik Tabery dneska napsal glosu na web Respektu, kde píše, že ministrovi Rakušanovi možná došly už všechny životy, všech devět životů, jako má kočka. Ani kočky nejsou nesmrtelné, takže třeba podeváté nebo po desáté, když spadnou z okna, šanci už nedostanou a neustojí to a zlomí si vaz. Tady je samozřejmě otázka, jestli nějaká další případná kauza by bylo již to zlomení vazu pro ministra Rakušana. Ale myslím si, že si nemůže dovolit moc dalších chyb a neúspěchů, jestli nechce politicky pohřbít sám sebe a zároveň tím politicky pohřbít i hnutí STAN, protože konec ministra Rakušana by byl de facto i konec samotného hnutí STAN.

Dává podle tebe v tuto chvíli ještě smysl, aby se hlasovalo o nedůvěře vládě? Přijde opozice zase s nějakými jinými důvody? Protože toto byl ten hlavní možná vedle cen energií.
Nepochybně konec Petra Mlejnka v čele rozvědky je jisté sebrání větru do plachet opozici, protože kontakty s panem Redlem a to všechno, co se kolem ředitele rozvědky dělo, byl jeden z důležitých důvodů, proč opozice chce vyvolat a vyvolává hlasování o nedůvěře vládě. Ale myslím si, že opozice v tuto chvíli necouvne, prostě zvýrazní nějaké jiné téma v té politické debatě typu, že budou říkat, že vláda je úplně neschopná a nic nedělá v případě bojování s růstem cen energií, že je úplně nekompetentní a neschopná. A i tu rozvědku můžou prezentovat tak, že budou říkat: ‚podívejte se, ještě si tam vybrali tak neschopného člověka, že to ani neustál, musel odejít, jak byl totálně špatný‘. Takže si myslím, že opozice si samozřejmě bude politicky hrát.

Vláda si to ustojí, protože má dostatek hlasů, takže to bude další konflikt, spor v politice, ve společnosti, což samozřejmě v demokratické společnosti má místo, že se spory řeší i ostrými konflikty v parlamentu a naštěstí ne jiným způsobem. Ale kdyby v znejistělé české společnosti, kde lidé teď mají obavy, co bude s nimi dál kvůli zimě a kvůli energiím, se přece jenom více času věnovalo posilování odolnosti české společnosti a hledání chytrých cest - a tady například ve spolupráci právě mezi koalicí a opozicí - jak vystrašené lidi více zklidnit, jak jim vysvětlit, že si budou muset vzít nějaké břemeno, tu tíhu na sebe a že s velkou částí třeba pomůže vláda, tak by to bylo něco, co by asi dělalo českou společnost silnější i vůči Rusku a vůči dalším hrozbám.