Ruští mafiáni se vrací do Česka. Můžou nahradit vyhoštěné špiony z ambasády, upozorňuje Slonková

Matěj Skalický mluví se Sabinou Slonkovou, šéfredaktorkou Neovlivní.cz

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

20. 3. 2023 | Praha

Už jsou zase tady. Ruští gauneři. Ruští mafiáni. Proč se vrací do Česka? Co chtějí, co tu dělají? Bude to tu vypadat zase jako v devadesátkách? A zajímá to českou policii? Nebo ministerstvo vnitra? Otázky pro Sabinu Slonkovou, investigativní reportérku a šéfredaktorku webu Neovlivní.cz.

Kredity:
Editace: Kristýna Vašíčková
Sound design: Damiana Smetanová
Rešerše: Marcela Blažková
Podcast v textu: Marie Jakšičová
Hudba: Martin Hůla, Damiana Smetanová

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„To středeční lednové ráno byl Polad Omarov zjevně zaskočený. Svůj pražský úkryt považoval za bezpečný. Netušil, že americká FBI je mu tak blízko v patách. Česká policie Omarova na žádost Američanů zatkla 4. ledna 2023.“

(Sabina Slonková, časopis Neovlivní 03/23)

Příběh, který jsme teď ve zkratce odvyprávěli, jsme si půjčili z vaší nové investigativní práce pro březnové vydání časopisu Neovlivní. Kde se vzal Polad Omarov?
Polad Omarov je spolu s dalšími dvěma komplici podezřelý, alespoň podle toho, co zveřejnilo americké ministerstvo spravedlnosti, že plánovali vraždu známé iránské novinářky a aktivistky za lidská práva, kterou měli provést v New Yorku. Omarovovi komplicové byli zatčení už před ním a on sám byl poslední z té trojice, pro kterého si policie na základě informací Američanů došla.

A teď tedy logická otázka - proč si pro něj musela dojít česká policie? Proč si myslel, že je v Praze v bezpečí? Co dělal v Česku?
Podle toho, jak Polada Omarova popisují ukrajinská a ruská specializovaná média, ho můžeme označit za skutečně vysoce postaveného člena ruskojazyčné zločinecké skupiny. Je součástí gangu Namika Salifova, což je člověk, který po svém zavražděném bratrovi Nadirovi převzal rozsáhlé impérium, včetně teritoria v Moskvě a v Kyjevě.

Je to člověk, který se dlouhodobě pohybuje v mafiánském prostředí ruskojazyčných gangů, které mají historicky silné vazby na Českou republiku. Právě protože se tady cítily v bezpečí a roky plánovaly a organizovaly své nejrůznější aktivity, které potom prováděly po celém světě. Česká republika jim tak sloužila vlastně jako jakási záložní země na plánování těchto aktivit. A z těch informací, které máme k dispozici, Polad Omarov využil kontaktů, které v podsvětí měl, a zkrátka se tu cítil v bezpečí.

Obrázek vytvořený neuronovou sítí Stable Diffusion na základě zadání „three gangsters coming to city, smoking cigarettes, next to a limo, at night, dark scene, black and white“ | Zdroj: Stable Diffusion

My jsme popsali takový jeden úvodní příběh. Když jste mapovali pohyb ruskojazyčných gangů v Česku, dokázali jste přijít na víc podobných příběhů?
My jsme získávali informace jednak z otevřených zdrojů, ale veřejných informací obecně příliš není. Příběh Polada Omarova je nicméně výjimečný tím, že jsou k němu díky americké justici k dispozici detailní informace, takže jsme mohli ověřovat pozici ruskojazyčných gangů jednak u bezpečnostních složek České republiky a jednak samozřejmě také mezi lidmi, kteří se pohybují na hraně zákona. 

Ti mají své kontakty v podsvětí nebo s lidmi, které můžeme označit za členy ruskojazyčných gangů. Nějakým způsobem s nimi přicházejí do styku, ať už z pozice nějakého byznysu, nebo například z pozice humanitárních pracovníků. Část těch lidí, kteří mají napojení na ruskojazyčný organizovaný zločin, sem totiž přišla v rámci uprchlické krize, která vypukla po vpádu Vladimira Putina na Ukrajinu.

Takže informace se nám křížově potvrzovaly jak z bezpečnostních složek, tak od lidí, kteří přicházeli do styku s uprchlíky. A nakonec se nám to potvrdilo i z akademického světa, kdy bezpečnostní analytik Tomáš Šmíd z Masarykovy univerzity potvrdil, že tendence, že se sem začíná zpátky stahovat ruskojazyčná mafie, už tu byly před válkou a konflikt to vlastně jen akceleroval.

Ještě bych možná dovysvětlila ten termín ruská mafie, který se vžil pro označení všech těchto gangů. Bylo by asi mylné se domnívat, že to jsou jenom Rusové. Když říkáme ruská mafie, obecně tím máme na mysli všechny gangy z bývalého Sovětského svazu, ať už to jsou Rusové, Ukrajinci, nebo u nás velmi aktivní Gruzínci či Arméni. Zkrátka jsou to lidé, kteří jsou z bývalého Sovětského svazu, a vžilo se pro ně označení ruská mafie.

Co mi říkali lidé, kteří s nimi obchodují, je poměrně zajímavé, že v nich není žádný nacionalismus. Jednotlivé gangy se prolínají a neznamená to, že když teď zuří válka mezi Ukrajinou a Ruskem, že by zločinecké podsvětí stálo na jedné, či druhé straně. Oni vždycky postupují jen podle toho, co je nejlepší pro ně a nějaká ideologie nebo válka v tom nehraje roli. Jde jim jen o peníze, jsou to zkrátka zločinci.

A mimochodem právě ruská invaze na Ukrajinu je jednou z příčin, proč se ty ruskojazyčné gangy stěhují do střední Evropy? Vy jste mluvila o tom, že se část ruských mafiánů svezla s uprchlickou vlnou.
Jednoznačně s tím souvisí Putinova válka na Ukrajině. Bezpečnostní analytik Tomáš Šmíd říkal, že ta válka to urychlila. Z těch informací, které mám od lidí, kteří dělali byznys s ruskojazyčnými skupinami, vyplývá, že ty první signály zaznamenali už zhruba dva měsíce před válkou. Tehdy si bohatí členové těchto gangů v Praze nebo třeba i ve Vídni objednali na rok a více dopředu nejluxusnější hotely, kam nastěhovali celé rodiny. A zároveň se pokusili dostat mimo území zemí bývalého Sovětského svazu všechno, co mohli dostat ven.

Chtěli využít toho, že na hranicích v té době ještě nebyly kontroly a výslovně mi jeden z těch obchodníků řekl, že věděli, že pokud jim to někdo doma sebere, už jim to taky nikdy nevrátí. A to se stalo vlastně dva měsíce před válkou, takže je zřejmé, že měli informace, že se něco bude dít. A není to nijak výjimečné, protože už dlouhodobě platí, že jsou ruskojazyčné gangy úzce napojeny na vládnoucí kruhy v některých postsovětských zemích.

Jak moc jsou ti lidé nebezpeční?
Ti lidé, kteří je znají nebo kteří se snaží potírat jejich aktivity, tedy příslušníci policie či tajných služeb, říkají, že jsou velmi nebezpeční. Jsou to lidé, pro které lidský život nemá vůbec žádnou hodnotu. Vycházejí ze svých osobních zkušeností nebo z konkrétních případů, které se tady staly a při nichž mohli zblízka vidět brutalitu těch lidí, která je jen utvrdila v tom, že pravděpodobnost toho, že budou nějaké konflikty řešit násilím, je mnohem větší než u lidí z Evropy. Členové těchto mafií nechodí pro ránu daleko a lidský život pro ně nemá prakticky žádnou cenu.

Když jste říkala, že kromě Prahy nebo České republiky je to také Vídeň, kam se ruská mafie vrací, proč ne třeba Maďarsko nebo Velká Británie. Myslel jsem si, že třeba Londýn je velké centrum mafie a gangů, proč zrovna Praha?
Já si myslím, že je to trošku rozdělené. Praha je po vámi zmiňovaném Londýně a Vídni třetím největším centrem logistických operací a praní špinavých peněz. A oni tu historicky mají své vazby z 90. let. Poté, co se rozpadl Sovětský svaz a padla železná opona v postkomunistických zemích, si u nás ruskojazyčné gangy rozparcelovaly území a za ty roky tady opravdu zapustily hluboké kořeny.

A přestože se tady podařilo někdy v polovině 90. let ty gangy rozmetat a podstatná část těch skutečně vlivných postav ruskojazyčné mafie tu dostala zákaz pobytu a byla odsud vyhoštěna, se později ukázalo, že ti lidé své kontakty nikdy nezpřetrhali. Dokonce sem někteří jezdili i na základě falešných dokladů i nadále, bez ohledu na ten zatykač. Je potřeba si uvědomit, že jsou ti lidé vždy o krok napřed a policie a úřady jsou těmi, kdo se je snaží dohnat.

Divoké devadesátky

Abychom si to my, kteří jsme to nezažili, představili, jak to v té první polovině 90. let vypadalo v Česku? Součástí devadesátek nebyla jen mafie z východu, byl tu Běla, Mrázek, a tak dále. Ale byla tu taky právě ta ruskojazyčná mafie, kterou v roce 1995 vyhmátla policie v restauraci U Holubů v Praze na Smíchově. Vy jste pohyby ruských gangsterů v Česku mapovala, dělala jste tehdy v Mladé frontě…
Je to tak a myslím si, že to označení divoké devadesátky bylo v tomto směru úplně platné. My jsme s tím neměli vůbec žádnou zkušenost a kriminalita, tak jako v každé nedemokratické zemi, tu byla relativně svázaná. Komunistům se dařilo držet tu morálku svými zákazy, takže kriminalita tu nebyla tak vysoká.

Po otevření hranic se sem začaly valit mimo jiné i ruskojazyčné gangy. A právě velké překvapení bylo z té brutality, s níž jsme tehdy neměli vůbec žádnou zkušenost. Například způsoby řešení konfliktu, kdy třeba dagestánské skupiny neměly problém po sobě střílet na parkovištích, kde bylo plno lidí. Pro ně to byl sice běžný způsob řešení konfliktu, pro pokojné české obyvatele to ale samozřejmě bylo jak z jiného vesmíru.

Zajímavé na tom je, že když se teď bavím s lidmi, kteří znají nástupce těch devadesátkových mafiánů, tak mi říkají, že z toho mají větší strach než tehdy. A říkají, že to nebezpečí vidí jednak v tom, že je tady spousta zbraní kvůli válečnému konfliktu a jednak, že jsou ty zbraně kvalitativně na úplně jiné úrovni než v těch devadesátých letech. Zjednodušeně řečeno, že mohou napáchat mnohem více škod než tehdy.

A kdybychom porovnali první polovinu devadesátých let a současnou situaci, je možné, že se například podle bezpečnostních složek vrátí časy gangů jako byl například ten, jenž ovládal Semjon Mogilevič.
Já bych byla moc ráda, kdybych mohla říct, že se nevrátí, ale bude strašně moc záležet na tom, jak se k tomu bezpečnostní složky a zejména politici, kteří dávají zadání tomu, jakým způsobem má policie a tajné služby pracovat, postaví. Pokud to budou ignorovat nebo bagatelizovat, tak si myslím, že to bude velký problém.

Ono to svádí k tomu ten problém přehlížet, protože to zatím nevidíte. Zatím ty informace jsou minimální, bezpečnostní složky pracují jen s náznaky, ale jak jsem měla možnost mluvit s lidmi, kteří ty informace mají, tak ten problém tady už máme, jen není vidět. A pokud před ním budeme strkat hlavu do písku, budeme se za pár let divit. Ve chvíli, kdy mafiáni neucítí žádný tlak, narostou jim křídla a jejich nástup bude mnohem silnější.

Já bych to opět podpořila slovy bezpečnostního analytika Tomáše Šmída z Masarykovy univerzity. On se už roky věnuje mimo jiné právě ruskojazyčným gangům a varuje před tím, že politici mají tendence problém mafie přihlížet. A je to dlouhodobý trend. Policie v části boje proti organizovanému zločinu uhnula od svého cíle - tedy potírat mafie - a místo toho se věnovala jednak vzájemnému válčení, jednak politickým kauzám. A jak říká analytik Šmíd, nikdo se skutečně důsledně nevěnoval tomu hard organizovanému zločinu. A ten v tu chvíli samozřejmě vycítí, že neexistují překážky, a začne se sem znovu stahovat, protože se mu tu zkrátka daří dobře.

Já bych ještě tu debatu vrátil zpátky do těch 90. let. V současné době je tedy obava taková, že by organizovaný ruskojazyčný zločin mohl být natolik silný, že si tu začne dělat v podstatě co chce. Tedy stejně jako tomu bylo v té první polovině 90. let třeba pod vedením pana Mogileviče, kterého už jsem tu zmínil…
Semjon Mogilevič je vlastně takovým symbolem. Je to velmi známý mafián, FBI ho dokonce označuje za jednoho z nejnebezpečnějších gangsterů na světě. Byl šéfem zločinecké skupiny, v jejímž hlavním stanu pro Českou republiku - ve smíchovském podniku U Holubů - policie provedla zátah. A vlastně všichni, kteří nějakým způsobem s tím podnikem souviseli, dostali zákaz z pobytu a byli vyhoštěni. I přesto tady ale Semjon Mogilevič svých aktivit nezanechal. Jen to možná nebylo tak viditelné.

Ukázalo se to třeba o deset let později, kdy vypukla první plynová krize, což byl vleklý spor mezi Ukrajinou a Ruskem o ceny a výši tranzitních poplatků. Tehdy se ukázalo, že tím, kdo ovládal část ruských dodávek ropy a plynu do České republiky, byl opět Semjon Mogilevič. A nikdy by to nedokázal, kdyby tady neměl zázemí, a nevěděl tak, jakým způsobem to zorganizovat, aby se na tom mohl podílet.

Aktivity jeho skupiny jsou v dnešní době na území Luhanské a Doněcké samozvané republiky, kde Mogilevič přebírá otěže a stojí za převody ukrajinských majetků do jemu spřátelených struktur. Patří zkrátka mezi lidi, kteří se chovají podle stále stejných vzorců a nikdy se nezmění. Nelze proto ani vyloučit, že ve chvíli, kdy Semjon Mogilevič vycítí, že je pro něj ta zdejší situace příznivá, tak tu znovu zintenzivní své aktivity.

A že se třeba vrátí on sám?
Já nevím, kolikrát tu byl. Je možné, že tady byl, protože to se ukázalo opakovaně. Policie třeba v roce 2011 zatkla na základě žádosti maďarských úřadů člena ruské mafie v Karlových Varech a ukázalo se, že to byl člověk, který byl vyhoštěný po tom zásahu U Holubů a vůbec tady neměl co dělat. Podle toho, co jsem řešila s policisty, tak je těch případů mnohem víc. Když máte propustné hranice, tak to zkrátka nikdy nemůžete uhlídat. Obzvlášť při situaci, kdy už existují naprosto dokonalé padělky cestovních dokladů.

Obnova zpravodajské sítě?

Vy jste říkala, že to nebezpečí je mimo jiné v tom, že se v tuhle chvíli i kvůli ruské invazi na Ukrajinu na černém trhu pohybuje spousta zbraní a že jsou mnohem vyspělejší, než byly třeba právě v devadesátkách. Je obchod se zbraněmi tím hlavním, co by tady mohla ruská mafie dělat? Nebo jsou to třeba i drogy nebo obchod s bílým masem?
Ty zbraně samozřejmě hrají prim, ale mafie pracuje na principu, co vydělává, s tím obchodujeme. Takže třeba i drogy. Protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil mi říkal, že už v té první uprchlické vlně zaznamenali drogově závislé lidi z Ukrajiny, na které se okamžitě nakontaktují ty zločinecké gangy. Zčásti proto, aby nalezly odbytiště pro drogy a zčásti i proto, že postupně začnou tyhle lidi zneužívat pro své nelegální aktivity. A mě právě překvapilo, že už v té první vlně humanitární pracovníci zaznamenali signály o tom, že mafie tady je a že půjde tímhle směrem.

Co se týče toho nebezpečí, tak kromě těch zbraní mě několik lidí upozorňovalo na to, že jsou ruskojazyčné gangy do značné míry propojeny třeba i s Kremlem. Například u již zmíněného Semjona Mogileviče se ukázalo úzké spojenectví s Vladimirem Putinem. Oba se znají už z kraje 90. let. Na veřejnost se to dostalo po rozhovoru britských novinářů s bývalým ruským agentem tajné služby Aleksandrem Litviněnkem. Ve zprávách amerických i britských tajných služeb ohledně Mogileviče bylo vždy zdůrazňováno, že by bez propojení na mocenské kruhy v Kremlu nikdy nedosáhl takového postavení. Je to v podstatě win-win situace, kdy on poskytuje určité služby Kremlu a Kreml na oplátku jemu poskytuje jakousi ochranu.

Ten vztah mezi mafií a politikou je prostě velmi blízký - Vladimír Putin využívá zločinecké organizace a zároveň je jimi i využíván. To jsou informace, které vychází jednak ze zdrojů tajných služeb a jednak z otevřených zdrojů. Už dříve tento vztah popsal investigativní novinář a italský spisovatel Roberto Saviano, který se vztahu Mogileviče a Putina věnoval.

Mě napadá tedy možná trošku šílená otázka, ale mohla by ruská mafie kvůli tomu prorůstání do ruského státního aparátu v Česku podpořit znovuvybudování zpravodajské sítě, která byla rozbitá v roce 2021, kdy jsme po kauze Vrbětice vyhodili asi dvacet pracovníků ruské ambasády.
Já si myslím, že to vůbec není přitažené za vlasy. Lidé, se kterými jsem ten problém konzultovala, upozorňovali na to, že díky propojení mezi mafií a vládnoucími kruhy Kremlu, je možné, že jednotliví řadoví takzvaní vojáci z té mafie mohou nahradit tu zlikvidovanou zpravodajskou síť spojenou s ambasádou. Jinými slovy, to, co tu pro Kreml zatím dělali špioni, kteří byli v roce 2021 z České republiky vyhoštěni, by mohli dělat ruští mafiáni, kteří jsou velmi navázaní na ruské speciální služby.

Už jsme to trošku nakousli, důležitá bude reakce Česka. Ví o těchto informacích policie, ministerstvo vnitra, bezpečnostní informační služba? Předpokládám, že ano.
Z těch informací, které máme, vyplývá, že ty informace mají. Otázka je, co s nimi budou dělat. Já, když jsem se na to ptala, tak jsem dostala informaci, že ti, kteří měli být varováni, varováni byli. Ministr vnitra Rakušan říká, že ten problém rozhodně nepodceňuje. Z informací jednotlivých policistů, lidí z bezpečnostních složek i bezpečnostních analytiků z akademického světa bych úplně tak optimistická nebyla. Jak říkám, co oči nevidí, to srdce nebolí a ten problém tady zatím nevyhřezl ve viditelné míře. Takže politici mají k řešení spoustu jiných problémů a tohle budou řešit až ve chvíli, kdy je to skutečně začne pálit. Jak mi k tomu řekl jeden dlouholetý bezpečnostní expert, dokud se tady zase nezačnou střílet, politici se neprobudí.

V podcastu byly dále využity zvuky z BBC, České televize (mmj. dokumentárních cyklů Polosvět a Legendy kriminalistiky), Seznam Zpráv, CBC News a youtubových kanálů Tima Hayese (The Billion Dollar Don Semion Mogilevich [1999 BBC Documentary]) a Policie ČR.

Matěj Skalický

Související témata: Vinohradská 12, podcast, Rusové, Rusko, mafie, Česko, Sabina Slonková