Tři klastry české politiky: vládní pravice, sociálně orientovaná levicová opozice a antisystémový extrém

  • Čtvrt roku po prezidentských volbách se kyvadlo české politiky opět vychýlilo ke stranické politice. Ať už k parlamentní, nebo k dění mimo něj. Dlouhá léta slýcháme o tom, jak je česká společnost rozštěpená. A byť lednové prezidentské volby s jasnou převahou ovládl Petr Pavel, ani on ji nespojí.
  • „Hluboké rozdělení naší společnosti nemůže spravit žádná jednotlivá osobnost. Ani svatá,“ domnívá se sociolog, statistik a odborník na politický marketing Jan Herzmann.
  • Na základě hluboké analýzy sociologických průzkumů, provozu na sociálních sítích i více či méně formálních projevů ve veřejném prostoru nyní popisuje tři klastry české společnosti.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tři klastry české politiky: vládní pravice, sociálně orientovaná levicová opozice a antisystémový extrém

Tři klastry české politiky: vládní pravice, sociálně orientovaná levicová opozice a antisystémový extrém | Zdroj: Koláž iROZHLAS

„Existují dvě předělové čáry, které dělí českou společnost. Jedna od zbytku odděluje krajní až antisystémový protest a druhá linie je sociální, ta odděluje pravici od levice,“ popisuje Herzmann.

Tyto dvě štěpící linie vytváří celkem tři nestejně velké voličské skupiny. Zjednodušeně řečeno jde o vládní pravicové či středopravicové strany, sociálně zaměřenou opozici a národoveckou antisystémovou opozici.

Vládní středopravice

„Nejhorší kabinet od dob Nečasovy vlády.“

Takový přívlastek přiřkl Petru Fialovi (ODS) a spol. v úterý zveřejněný průzkum agentury CVVM. Většina respondentů je nespokojena s programem, činností i složením vlády, s osobou předsedy kabinetu i tím, jak vláda komunikuje s veřejností.

Ve všech zmíněných aspektech si Fialův kabinet vysloužil horší hodnocení než předchozí dvě vlády Andreje Babiše (ANO), kabinet Bohuslava Sobotky (ČSSD) i úřednická vláda Jiřího Rusnoka. Hůře byl hodnocen Nečasův kabinet krátce před svým pádem v létě 2013, kdy vláda skončila po policejní razii v sídle vlády.

„Ukazuje se, že polarizace vývoje na politické scéně dospěla k tomu, že pozitivní hodnocení vlády se z velké části vztahuje pouze na skupinu lidí, kteří by ji volili. Lidé, kteří hodnotí současnou vládu pozitivně, jsou v drtivé většině její voliči. V minulosti to ale nebylo pravidlem. Alespoň v programové části nebo komunikaci s veřejností bývalo pozitivní hodnocení širší,“ popsal pro iROZHLAS.cz autor výzkumu Jan Červenka.

„Lidé, kteří nemají vládu rádi, na ní nenechají nit suchou. A naopak její fanoušci drží kruhovou obranu a nedají na vládu opustit.“

Jan Červenka (výzkumník z CVVM)

Přes toto nelichotivé hodnocení ale podpora vládních stran neklesá. Procentuální součet volebního zisku stran současné vlády ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů byl při posledních sněmovních volbách v říjnu 2021 dohromady 43,4 % (27,8 % koalice Spolu a 15,6 % PirSTAN).

V posledním průzkumu Kantaru pro ČT vyšlo pětikoalici celkem 43,5 %, u posledního Medianu to bylo o něco méně: 41 %.

„Někteří tehdejší vítězství pravicových koalic interpretují jako fenomenální, šlo ale o ‚aritmetické‘ vítězství, které bylo dané tím, že milion hlasů propadl. ČSSD, KSČM a Přísaha se nedostaly do Parlamentu. Kdyby se tam jedna nebo dvě další strany dostaly, tak by to při stejném zisku hlasů, které ty dvě volební koalice získaly, ani zdaleka nestačilo na 108 poslanců, ani na 100 poslanců. Získaly by kolem 85 nebo 95 křesel,“ upozorňuje Červenka z CVVM.

Nejméně oblíbená vláda posledních let? ‚Společnost je ostře rozdělená, dříve to tak nebylo,‘ míní sociolog

Číst článek

Jednou z hlavních výtek, která na kabinet míří, je špatná komunikace či vůbec její absence. „Způsob komunikace vládu brzdí. Kabinet na ni buď trochu rezignuje, nebo ignoruje. Pokud bychom marketing smrskli na umění komunikovat své kroky a vysvětlovat je veřejnosti, tak v tom má vláda poměrně významné deficity,“ popisuje politolog z Masarykovy univerzity Vít Hloušek.

Sociální či levicová opozice

Vládní strany od umírněné opozice odděluje sociální pravolevá linie. „Na levé straně tohoto štěpení jsou lidé, kteří sází na velký a silný stát, sociální jistoty,“ přibližuje Herzmann.

Politicky jsou tito voliči reprezentovaní především hnutím ANO, ČSSD a v minulých sněmovních volbách i Přísahou. „Není to však tak jednoduché, že jde o jasné dělení mezi vládou a opozicí,“ upozorňuje Herzmann s tím, že část příznivců Pirátů a KDU-ČSL na jedné straně a například Přísahy na druhé straně může tuto linii překračovat.

„Lidovci nejsou vysloveně pravicoví, část jejich voličů je vysloveně křesťansko-sociálního typu a patří tak spíše na levici,“ doplňuje sociolog a statistik.

Hlavní masu tohoto společenského segmentu tudíž tvoří nejsilnější politická síla poslední dekády ANO. „Většina jejich příznivců neinklinuje k antisystému. Jsou tam sice některé takové prvky, možná někteří jednotlivci,“ říká Herzmann. Převážnou část voličské báze ANO však tvoří levicově a středově zaměření lidé.

Právě o voličstvu Babišova hnutí se v posledním půlroce od prezidentských voleb velmi mluví. Když jeho předseda neuspěl v souboji s Petrem Pavlem, opakoval, že by rád pro své ANO udržel svých 2,4 milionu hlasů, které dostal ve druhém kole. Veřejně vyhlásil boj především o voliče SPD a ČSSD.

Babiš je za zenitem. Hlad po změnách v české politice dál zůstává, říká sociolog a ředitel agentury Median

Číst článek

Pro zisk těch prvních by ale musel zhrubnout. „Může přitvrzovat slovník. Rétoricky se může věnovat tématům, která doteď obhospodařovala krajní pravice. Zároveň ale s postupnou radikalizací může ztratit voliče, kteří ho podporují proto, že je pro ně ANO levicovou alternativou v sociálně-ekonomické politice,“ popisuje Hloušek.

Zatímco v prezidentských volbách radikalizace nezafungovala, v Babišově snaze udržet pro ANO postavení nejsilnější tuzemské partaje to ale podle politologa z Masarykovy univerzity nemusí být fatální.

„Může například cílit na různá publika. Sám Babiš může být radikální, zatímco Alena Schillerová a Karel Havlíček budou umírněnější, budou předvádět ‚hezčí‘ tváře ANO a mohli by se pokusit přemluvit část současných koaličních stran pro budoucí vládnutí. Schillerová je ideální politička pro umírněné voliče, působí na ně věrohodně a její sebeprezentace na ně působí uklidňujícím dojmem. Havlíček zase může ztělesňovat schopnost a kompetenci. Vypadá jako někdo, kdo je schopen řídit stát,“ nabízí Hloušek možný recept.

Alena Schillerová a Karel Havlíček | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Ze stran současné vlády by podle něj mohli být naklonění případné budoucí vládě s ANO například lidovci. „Jsou velmi flexibilní a dovedu si představit i divoký scénář, že když by příští volby prohrála ODS a padlo současné vedení, že by mohli vstoupit s Babišem do příští vlády i oni.“

A politolog Hloušek dodává, že velikou výhodou ANO je, že je ve svém politickém prostoru takřka bezkonkurenční silou. „Strany, které by ho mohly u levicových voličů porazit, jsou zkonzumovány svými vlastními spory a problémy. Na komunisty už bych skoro zapomněl, současná ČSSD funguje stejně jako před vypadnutím ze Sněmovny. To pro Babiše není žádná konkurence.“

Krajně pravicový prostor je přeplněný. I proto se nabízí volební spolupráce, popisuje politolog

Číst článek

ČSSD se sice v posledních průzkumech drží kolem pětiprocentní hranice, z veřejného prostoru však prakticky vymizela. Podle ředitele agentury Median Přemysla Čecha u sociálních demokratů hraje částečně roli jakási „paměťová stopa“. Lidé si je pamatují jako silnou stranu, a tak je ještě úplně neodepisují.

„Větší dynamiku u nich nevidím, ale že v průzkumech nepadají, nám říká mimo jiné to, že jsou ve straně lidé, kteří se ji snaží oživovat. Takže to může vzbuzovat pocit, že v budoucnu půjdou zpátky nahoru,“ popsal pro iROZHLAS.cz.

Antisystémový protest

Tento voličský klastr je nejmenší ze všech tří. Sociolog Herzmann do něj řadí krajní pravici i krajní levici, jmenovitě tak jde o sněmovní SPD, mimoparlamentní Trikoloru či hnutí PRO a navíc i komunisty.

„Určitě tam patří svolavatelé i návštěvníci proruských demonstrací, protože jsou antisystémové, chtějí českou politiku posunout jinam. Politici těchto stran hovoří jak ke svým voličům, tak se snaží oslovovat i nevoliče. Ti ale nevěří celému systému a mají pocit, že jim nepomůže nic na světě,“ vysvětluje Herzmann.

Právě z této části spektra také pochází ty nejsilnější protivládní impulzy. Od konce loňského léta stál v čele nespokojenců shromažďujících demonstranty na pražském Václavském náměstí aktivista Ladislav Vrabel. Ten ale v poslední době místo společenských a politických problémů řešit hlavně své osobní trable.

Foldyna: Nejsem pro boj, ale pro spolupráci SPD, PRO i Trikolory. Konkurujeme si, ale máme společný cíl

Číst článek

V lednu zrušil soud jeho oddlužení, v únoru prohlásil na jeho majetek konkurz a v březnu měl soudní stání kvůli obvinění ze šíření poplašné zprávy o tom, že Česko plánuje použít jaderné zbraně proti Rusku.

V posledních měsících tak momentum nespokojenců z Václavského náměstí převzal Jindřich Rajchl. Jeho strana PRO 2022 se ostatně nyní objevila v prvním relevantním průzkumu. Dubnový Kantar pro ČT jí naměřil 3 %.

„Jedná se o první průzkum s hnutím PRO a konkurence ve vodách, kde loví, je poměrně velká. Na druhou stranu bych úplně nevylučoval možnost, že se stane jakýmsi černým koněm radikální pravice. I proto, že metody jeho politické práce jsou mazanější než třeba lídrů Trikolory,“ domnívá se politolog Lukáš Jelínek.

A dodává, že pokud by se PRO dostalo do Sněmovny, bylo by vítaným partnerem pro Babiše. „Předseda ANO má velmi vyhrocené vztahy s šéfem SPD Tomiem Okamurou,“ říká Jelínek.

V pondělí ráno mezi demonstranty dorazil i organizátor protestů Jindřich Rajchl z neparlamentní strany PRO (Právo Respekt Odbornost) | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Rajchlovo PRO ostatně dělá Okamurovi mnohé další vrásky. „SPD pokleslo na osm procent, což se dá přičíst zejména tomu, že nastupuje nové hnutí PRO, které se dostalo až na tři procenta. Zhruba ze tří čtvrtin čerpá své preference právě od hnutí SPD. Demografický profil jejich voličů v podstatě odpovídá profilu voličů SPD,“ popsal analytik Kantaru Pavel Ranocha. Zbylí podporovatelé PRO pochází od voličů Trikolory nebo Přísahy.

Politolog Aleš Michal se domnívá, že nárůstu PRO by se měla bát především Trikolora. „SPD se může částečně bát také, ale mají rezervoár voličů v rozmezí 8–13 %. Je to silná strana. Trikoloru to ale může existenčně ohrozit,“ popsal ve Vinohradské 12.

Rajchl je pragmatik, vyhýbá se extrémům. SPD se může začít trochu bát, myslí si politolog

Číst článek

Kromě toho není SPD dlouhodobě schopno velké demonstrace samo organizovat, v této činnosti pokulhává. Na zatím poslední akci na Václavském náměstí v neděli možná i proto vystoupil „volný radikál“, poslanec SPD Jaroslav Foldyna.

V rozhovoru pro iROZHLAS.cz následně Foldyna vyzval ke spolupráci podobně smýšlejících subjektů. „Jestli mohla vzniknout vládní pětikoalice, proč by nemohla vzniknout třeba trojkoalice proti nim?“ ptal se.

Podle Vlastimila Havlíka z Národního institutu SYRI se taková spolupráce nabízí, protože v této části spektra hraje mnoho subjektů o nevelký počet voličů.

„Velikost krajně pravicového voličského segmentu je omezená a zatím to vypadá, že nárůst jedné ze stran znamená oslabení jiné. Zatím naráží na hranici nějakých 12–15 % hlasů,“ popsal pro iROZHLAS.cz politolog zaměřující se na politický extremismus.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme