Volit už od 16? Když můžete být rodičem, proč ne voličem, míní politolog

Máme po Velikonocích, takže je čas na nějaké pěkné politické a politologické téma: volební právo od šestnácti let. Jak jsem tak zaslechl v minulých dnech a týdnech, prezident Petr Pavel by byl pro. Byl by pro i politolog Petr Just?
Byl bych pro a hlavní důvod vidím jako systémový, totiž že už dnes stát k lidem, kteří jsou mladší osmnácti let v určitých agendách přistupuje jako k dospělým. Není důvod proč vynechat i volební právo, když dáváme mladším osmnáct let možnost legálně zakládat rodiny, jsou trestně stíhatelní, byť s nižšími sazbami, ale přece jenom už tady ze strany státu na lidi mladší osmnácti let určité nároky a odpovědnost jsou, tak proč nepřidat i tu odpovědnost volební. Myslím si, že odpovědnost, které čelí každý, když volí, není o nic menší než třeba odpovědnost za výchovu dítěte, a protože dnes se legálně můžete stát rodičem už před osmnáctým rokem věku, tak proč se nestát i voličem. 

Prezident Pavel toto téma komentoval při besedě na gymnáziu Petra Bezruče při své návštěvy Moravskoslezského kraje.

Souhlasil bys s tímto tvrzením? 
Možná to trošku popře, co jsem říkal před chvílí, ale nemyslím si, že by mezi mladší generací byl extrémně vyšší zájem o politiku než u ostatních generací. Ale tím pádem, a tím se vlastně vrátím k tomu, že úplně nevyvracím, co jsem říkal, vidíme, že zájem o politiku je napříč jednotlivými generacemi rozložen poměrně rovnoměrně, jenže my jedné části, jedné věkové skupině, přestože se také o politiku zajímá, byť třeba ne v extrémně vyšší míře než jejich rodiče a prarodiče, nedáváme v současné době právo tento zájem promítnout například i do účasti u voleb. Myslím, že u této skupiny je to úplně stejné jako u jiných skupin, možná jedinou výhodu ti mladší mají v tom, že přece jenom mají díky moderní technologiím a jejich dostupnosti mnohem lepší přístup k mnohým informacím i ze zahraničí, takže jejich rozhled můžeme v tomto smyslu vidět jako širší. Jejich rodiče a prarodiče mají určitou zkušenost spíše historickou, to znamená, že jejich rozhled je širší hlavně v čase, zatímco rozhled mladší generace je širší v prostoru. Díky moderním technologiím a propojení s kolegy a kamarády z jiných zemí se dokážou velmi rychle informovat o tom, co se děje za hranicemi, na druhém konci světa. Takže v tomto ohledu mají mírnou výhodu oproti jiným generacím, které přece jenom používají informační technologie s postupujícím věkem méně a méně. 

Zároveň říkáš, že nevidíš velké mezigenerační rozdíly, co se týče zájmu o politiku. Jak se to ale odráží na volební účasti? Víme, že třeba starší voliči jsou velmi disciplinovaní...
Starší voliči jsou disciplinovaní a hodně to vyplývá z historické zkušenosti nebo z historické tradice, pokud to tak řekneme. Asi bych to použil spíš v uvozovkách, protože generace rodičů, prarodičů a praprarodičů dnešních řekněme šestnácti až osmnáctiletých dětí, velkou část svého produktivního života vyrůstala a žila v období komunismu, kde sice volby formálně, vedle zákona, povinné nebyly, ale fakticky tam byla určitá v uvozovkách povinnost, aby lidé šli k volbám, a tím v podstatě demonstrovali podporu režimu. To samozřejmě není nic proti lidem těchto generací, ale je to nějaký návyk, který si zažili a který přenášejí často i do toho už demokratického období po roce 1989, kdy už ani podle zákona, ani podle nějakého, řekněme očekávání režimu nebo společnosti není povinná účast u voleb. Přesto to berou jako určitou setrvačnost toho, jak přistupovali k volbám před rokem 1989. 

Přelétavá mládež

Teď jsi vysvětlil disciplinovanost u starších voličů, znamená to tedy, že u těch mladých bys očekával, že tak vysoká nebude? Měli by vůbec o to zájem?
Myslím si, že zájem by měli. Nebyl by třeba tak velký jako v generaci jejich rodičů a prarodičů. Na místě politických stran, které se často obracejí k mladým a jsou závislé na jejich hlasech, bych spíše upozorňoval před jiným jevem, který dokládají i některé výzkumy veřejného mění. Díky tomu, že si mladí lidé svoje politické mínění, myšlení a názory teprve zažívají, nejsou nějak zásadně stranicky ukotvení a mají spíše tendenci třeba ještě před volbami svůj názor změnit. To ukazovaly některé průzkumy, které kromě toho, že se ptaly jednotlivých lidí a generací na to, koho by volili, tak se jich ještě ptaly, jak pevně jsou o své volbě přesvědčeni a jak moc velká je pravděpodobnost, že ještě před volbami výběr konkrétní strany nebo kandidáta změní.

Ty průzkumy se samozřejmě týkaly jenom lidí nad osmnáct let, protože byly relevantní pro zjišťování toho, jaká by mohla být podpora jednotlivých stran. Ale právě skupina nejmladších voličů dávala nejčastěji najevo, že přestože k volbám vyšli, tak si nejsou úplně jistí, nejsou úplně pevně přesvědčeni o tom, že svoji volbu ještě před tím vlastním aktem volby ještě nezmění. Takže toto by mělo být pro politické strany, které se příliš zaměřují na hlasy od mladých voličů, takové trošku červené světlo, aby s mladými voliči více pracovaly, aby se i snažily prezentovat se způsobem, který by pro mladé voliče byl více závazný z toho hlediska, aby se cítili více provázaní s tím politickým subjektem, který se o její hlasy uchází, protože hranice mezi tím volit a nevolit danou stranu je u mladých poměrně tenká. 

À propos, komu by pomohlo, kdybychom změnili volební právo? Když vezmeš politické strany ve sněmovně, která by z toho mohla benefitovat, a která naopak ne?
Ze sociodemografických průzkumů nebo detailů jednotlivých průzkumů veřejného mínění máme určité náznaky, které věkové skupiny volí které politické strany, a pokud jde o nejmladší věkové skupiny, tak tam byli v průzkumech dlouhodobě poměrně úspěšní Piráti, Starostové a hodně mladých voličů také inklinovalo k TOP 09. Na druhou stranu bych případný dopad zavedení volebního práva pro mladší osmnácti let na volební výsledky příliš nepřeceňoval. Přece jenom mluvíme o skupině, která může tvořit asi dvě až tři procenta voličské populace, a to pouze v případě, že by přišli k volbám úplně všichni. Zaprvé nepředpokládáme, že přijdou úplně všichni, za další nepředpokládáme, že ti, kteří by přišli, by všichni volili jednu politickou stranu nebo jenom dvě, tři politické strany. To, že dvě, tři politické strany by tam třeba měly trošku lepší výsledek, neznamená, že by tam nebyly nějaké dílčí hlasy i pro jiné politické strany. Takže v konečném výsledku by se podpora této věkové skupiny šestnáct až osmnáct let rozprostřela v rámci stranického spektra. Zároveň bych neočekával, že by došlo k výrazným posunům ve volební podpoře nějaké jedné konkrétní strany, že by najednou skočila do úrovní, ve kterých předtím nebyla jenom díky tomu, že dostali právo volit občané starší šestnácti let. Bavíme se tady o velmi malém zlomku, který by obohatil celkový objem voličů a nějakou zásadní volební revoluci by nepřinesl. Ostatně i státy, které zaváděly aktivní volební právo od nižšího věku, žádnou stranickou volební revoluci ve svých výsledcích nezaznamená. 

Třeba v Rakousku už se volí od šestnácti let. Jak si zmiňoval volatilitu názorů, tak tam se třeba čekalo, tuším, že jsem to slyšel od politologa Lubomíra Kopečka, který to říkal pro Forum24, že mladí budou ve velkém volit levici, ale nakonec to tak nedopadlo.
Přesně tak a odpovídá to i tomu, co jsem říkal před chvílí. Ani v Rakousku to nepřineslo žádnou zásadní revoluci a nečekám, že by u nás přineslo. Podpora strany Zelených v Rakousku, která mohla hodně těžit právě z mladší věkové skupiny, žádným zásadním způsobem nevzrostla. Dokonce na jedno období od doby, co byla zavedena možnost volit od šestnácti let, Zelení dokonce vypadli z parlamentu. Naopak třeba rakouské Svobodné, krajně pravicovou stranu, která se hodně vymezovala vůči této změně, a když byla přijímána novela volebního zákona snižující aktivní volební právo na šestnáct let, byla snad jediná jednoznačně proti, to zároveň nijak nepoškodilo, že najednou přišli k urnám voliči, kterým bylo i méně než osmnáct let. Takže i tento příklad z Rakouska, stejně jako čísla, která jsem uvedl před chvílí, tedy že se bavíme o nějakých dvou až tří procentech celkové voličské populace, svědčí o tom, že by to ani u nás s velkou pravděpodobností k žádnému zásadnímu pohybu v preferencích nevedlo. 

Pojďme k dalšímu sousedovi. V Německu se teď také zvažuje, že by volili šestnáctiletí, tuším, že by měli mít právo volit například do europarlamentu. Znamená to tedy, že i my bychom mohli uvažovat nad tím, že nezměníme volební právo pro všechny volby?
Kdykoliv se zvažují nějaké úpravy voleb, a to nejenom v tomto ohledu, o kterém se tady bavíme, tak se často říká - zkusme to pro jedny konkrétní volby, uvidíme, jak se to uchytí, jakou to bude mít zpětnou vazbu, a pak můžeme přemýšlet o rozšíření na další typy voleb. Hovoří se o tom třeba, když se otevře otázka elektronických voleb nebo zda nezavést přímou volbu starostů, to se taky říká - začněme třeba u obcí do patnácti tisíc obyvatel a podobně. I u tohoto tématu, když se v minulosti objevily některé první návrhy, také padalo - zkusme to třeba nejprve pro komunální volby, uvidíme, jakou to bude mít odezvu, jaký vůbec bude zájem ze strany voličů v rozpětí šestnáct až osmnáct let, pak to vyhodnotíme a uvidíme, zda to nepřeneseme na další typy voleb. Je to určitě jedna z cest, byť to trošku budí dojem dělání jakéhosi pokusu na voličích.

Když už jsem na začátek odkryl karty, že jsem pro zavedení aktivního volebního práva i pro šestnácti a víceleté, tak já osobně bych se vůbec nebránil tomu, aby se to upravilo hned plošně pro všechny typy voleb, aby aktivní volební právo bylo jednotné. Ale proč ne, pokud si někdo řekne - nechceme jít cestou neuvážených změn, chceme se nejprve podívat, jak to funguje, tak proč to nevyzkoušet třeba právě pro komunální volby - zásadní problém bych s tím asi neměl, byť bych preferoval, když už se aktivní volební právo od šestnácti let zavede, aby to bylo u všech typů voleb.

Mladí se na to necítí

Poslankyně ODS Eva Decroix by ti na to řekla, že mladí lidé se jí svěřují, že se úplně necítí na to, aby už v šestnácti volili, to jsem četl na Novinkách…
Mně to kupodivu mnozí mladí také říkají. Několikrát jsem to téma otevřel se svými studenty, kteří byli, řekněme prvovoliči, byli to studenti bakalářského cyklu, to znamená někde kolem dvaceti, jedenadvaceti, dvaadvaceti let, a docela mě překvapilo, že oni sami se také vyjadřovali spíše proti zavedení volby už od šestnácti let. Také uváděli všechny ty argumenty, které vidíme a slyšíme ve veřejném prostoru. Neuváděli ani tak vyzrálost, nebo nevyzrálost, mluvili spíš o manipulovatelnosti, nebo nemanipulovatelnosti s mladší generací. Přitom, když jsem se nad tímto argumentem zamýšlel, tak jsem si ale říkal, že manipulovatelnost je při velmi sofistikovaných metodách různých dezinformátorů a podobně dnes hrozbou pro jakoukoliv věkovou generaci. Vidíme, že i lidé, řekněme zralí, kteří už se ve veřejném prostoru dlouho pohybují, často mívají problém rozeznat, co je, a co není dezinformace. Takže ani tady si nemyslím, že by to bylo nějaké specifikum, které by se týkalo vyloženě té skupiny, o které se bavíme, to znamená šestnáct až osmnáct let. Hrozba manipulovatelnosti dnes visí nad kteroukoliv věkovou skupinou. Ostatně i některé reportáže, které točili kolegové v České televizi, ukazovaly, že problematika šíření dezinformací, řetězových e-mailů hodně zasahuje spíše vyšší věkové skupiny, než ty nižší. Takže si nemyslím, že by toto byl argument proti tomu dávat volební právo těm, kterým je šestnáct let.

Protože to bys zase musel uvažovat nad tím, jestli nesebrat volební právo těm úplně nejstarším, kteří jsou možná nejvíc citliví na různé manipulace, což je samozřejmě...
To samozřejmě nikdo nechce, to naprosto vylučuju a je to správně, že horní věková hranice tady stanovena není. Ani si nemyslím, že by ve veřejném prostoru kdokoliv takovou myšlenku navrhoval.

Zmiňoval jsi, že v našich politických vodách to není poprvé, kdy někdo nadhodil nápad věkovou hranici snížit. V minulosti se objevoval několikrát, nemýlím-li se, naposledy snad od Starostů a nezávislých.
Přesně tak, objevovalo se to několikrát. Vždycky se to vynořilo, pár dní, možná pár týdnů ta diskuze žila, pak to zase zapadlo. Těmi nejaktivnějšími byly skutečně Starostové a nezávislí. Když jsem před chvílí říkal, že předchozí návrhy šly často tím směrem zavést to pro jeden typ voleb, například komunálních, a pak se uvidí, tak právě návrh Starostů a nezávislých z minulého funkčního období Poslanecké sněmovny mířil tímto směrem. To znamená, že by se volba od šestnácti let prozatím zavedla jenom pro komunální volby, a pak by se to případně, pokud by se to osvědčilo, rozšířilo i na další typ voleb. 

U ostatních politických subjektů na druhou stranu vidíme, že názor nemají úplně jednotný, tedy pokud bychom se bavili o subjektech, ve kterých je nějaká podpora. Máme tady subjekty, které jsou dlouhodobě a téměř jednomyslně proti, což je v podstatě zjednodušeně řečeno dnešní parlamentní opozice, tedy ANO a SPD, ale i u stran, kde máme zastánce snížení věkové hranice z osmnácti na šestnáct let, to nejsou zastánci, kteří by měli ve svých stranách zcela jednoznačnou podporu. Co jsem tak sledoval vyjádření politiků ať už u ODS, TOP 09 nebo KDU-ČSL na toto téma v médiích, byla jak pro, tak proti. Takže i tohle ukazuje, že ten návrh asi nebude mít lehkou cestu k prosazení, pokud vůbec tady bude prosazen. Musíme si uvědomit, že hranice aktivního volebního práva je zakotvena v Ústavě a změnit ji vyžaduje jednak tři pětiny všech poslanců, jednak tři pětiny přítomných senátorů. Stávající vládní koalice nemá ani ty tři pětiny poslanců v Poslanecké sněmovně, ani kdyby hlasovali všichni pro, a jak jsem říkal před chvílí, ani nelze očekávat, že by všichni hlasovali pro. Takže zavedení práva volit od šestnácti let vidím i z tohoto důvodu v aktuálním funkčním období jako neprosaditelné.

Takže shoda není ani v samotné koalici a opozice je jednoznačně proti, jak jsi říkal…
Zjednodušeně řečeno, opozice je dnes proti a koalice na to nemá jednoznačný názor. 

Téma do diskuze

Proč si tedy myslíš, že to Petr Pavel v tuto chvíli nadhodil, když i on sám si musel být vědom toho, že to asi aktuálně nemá v Česku politickou podporu? Není to nějaké další téma, které přejímá od Danuše Nerudové?
Může to být téma, které přebírá od Danuše Nerudové. Ostatně sama paní Nerudová vyzývala Petra Pavla, aby se více věnoval tématům, která souvisí s mladými, politickou participací mládeže a podobně. Na druhou stranu, i kdyby s tím nepřišla Danuše Nerudová, tak myslím, že obecně je to jeden z neoficiálních úkolů prezidenta otevírat různá společenská témata, veřejnou diskuzi. Že to v tomto případě uvede na setkání se školskou veřejností, to je v tomto případě naprosto relevantní platforma, na které takové téma otevřít, chytnou se toho média, politici, odborníci a zahájí se nějaká debata, která podle mého názoru je vždycky užitečná, v případě, že chcete do budoucna skutečně prosadit něco formou změny zákona. Změny zákonů, i těch poměrně klíčových, které zásadním způsobem proměňují i politické prostředí v dané zemi, často vznikají bez širší diskuze, ať už veřejné, politické nebo odborné. Pokud tímto, možná trošku píchnutím do vosího hnízda, Petr Pavel diskuzi otevřel, tak z mého pohledu politologa, který chce, aby se o těchto věcech diskutovalo ještě před tím, než jsou případně zakotveny v zákoně, je to jedině dobře a myslím, že podobné diskuze na podobná témata by prezident mohl a měl dělat, vzhledem k tomu, že sám přímou legislativní iniciativu nemá, nemůže navrhovat zákony, ale proč by nemohl otevírat diskuzi o tématech, která by třeba do budoucna mohla být součástí legislativních iniciativ, které by vzešly třeba od některých politických stran a hnutí.

Navíc, abychom byli úplně spravedliví, Petr Pavel nevytáhl to téma sám od sebe, pokud si dobře vzpomínám, na gymnáziu Petra Bezručě odpovídal na studentský dotaz. Úplně na závěr, hypoteticky, kdyby se to podařilo prosadit už v současném volebním období, po kolika letech by se v Ústavě měnilo volební právo?
To musím rychle počítat, kolik to je od roku 1945, 1946. Nebyla to sice Ústava, byly to dekrety prezidenta a na to navazující nařízení vlády, kdy se připravovalo ustavení Prozatímního národního shromáždění po druhé světové válce, a následně, když se připravovaly první poválečné volby v roce 1946. Právě v tomto období se poprvé snížilo aktivní volební právo na osmnáct let z tehdy existujících jedenadvaceti, respektive šestadvaceti. Za meziválečného období nebylo aktivní volební právo jednotné, ale bylo jedenadvacet let pro komunální volby a volby do Poslanecké sněmovny a dvacet šest let pro volby do Senátu. 

To je sedmdesát osm let.
Kdyby to bylo zavedeno, bylo by to po nějakých osmdesáti letech.