„Vypadá to, že město je skutečně zabrané Rusy,“ soudí vojenský analytik a politický geograf Jan Kofroň. V létě se Rusové rozhodli, že si uzmou aspoň něco, když se jimi zamýšlená několikadenní invaze zvrhla ve válku. Jako cíl zvolili toho času nevýznamný Bachmut. Ukrajinští vojáci se ale rozhodli město ubránit. Dlouhá, krvavá a pro obě strany bolestivá bitva však spěje ke konci.

Bachmut 6:25 24. května 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ruský voják vkročil už téměř do každé ulice, zaklepal na většinu zbývajících domovních dveří a dohlédl na celé město. Přesto zůstává maličká část Bachmutu, kterou stále střeží Ukrajinci, a ti si odmítají připustit, že je dobojováno.

Ze satelitních snímků, map i vyjádření vysokých vojenských představitelů je zřejmá ruská dominance ve městě. Drtivou většinu ovládají Rusové, konečné slovo z ukrajinských úst ale nezní a většina západních spojenců ho ani nechce slyšet.

O Bachmut se stále bojuje, tvrdí Kyjev. Šéf wagnerovců se chce po ‚úspěšném dobytí‘ stáhnout

Číst článek

„Protože jsme blíž k Ukrajincům, máme tendenci vnímat situaci trochu technicistně. I kdyby Ukrajinci drželi poslední týden jen pět procent města, tak bychom neřekli, že bylo dobyto. Byť fakticky drží třeba tři domy na okraji dříve sedmdesátitisícového města,“ poznamenává pro iROZHLAS.cz Jan Kofroň z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Je podle něj evidentní, že Rusové poslední měsíc kontrolovali většinu města. „Kdyby situace byla opačně, tak bychom nespekulovali o tom, jestli město je, nebo není pod kontrolou Ukrajinců,“ domnívá se.

Jenže ani Ukrajinci si dosud nechtějí ztrátu Bachmutu přiznat. „Boje pokračují,“ uvedla začátkem týdne náměstkyně ministra obrany Hanna Maljarová. Institut pro studium války (ISW), který monitoruje vývoj bojů na frontě, poznamenal, že dle změn pozic je patrné stahování ukrajinských sil ze zbývajících oblastí, s výjimkou dvou dálnic, co vedou k městu.

Snaha zabránit obklíčení

Naděje, že Ukrajinci ještě mohou otočit situaci, která se nevyvíjí pro ně příznivým směrem, slábne. „Přiznám se, že nechápu lpění na městě jako takovém,“ říká k tomu politický geograf Kofroň. Pro pozdější zvrat totiž není směrodatný výsledek nynějšího zápolení.

Bachmut v určitou chvíli vázal velké množství ruských sil a Rusové se na něm z jeho pohledu ofenzivně vyčerpali. Nikde jinde a nikam nepostoupili, což je pro další vývoj války podstatné.

Nebyla to jedna bitva, ale série operací. Začátek ruského snažení o dobytí východoukrajinského města se váže k létu, v září ale Ukrajinci Rusy vyhnali z některých území, což donutilo agresora mobilizovat. Po doplnění bojových řad na konci podzimu se do akcí plně zapojil Jevgenij Prigožin se svou soukromou polovojenskou Wagnerovou skupinou, tento moment označuje agentura Reuters za zásadní.

Zpočátku zimy se útoky zintenzivnily, hlavní ruská síla se projevila po Novém roce a její snažení vrcholí v současnosti. „Myslím ale, že v květnu se už v podstatě dobojovávalo,“ míní Kofroň. A spekuluje, jestli dávalo smysl Bachmut držet do jara, kdy bylo zřejmé, že ukrajinští vojáci ztrácí.

Vyčerpání na křídlech

„Rusové drží nezanedbatelnou část města, postupně budou pokračovat a během týdne či dvou budou pravděpodobně schopni získat kontrolu nad většinou města,“ předpokládal odborník z Univerzity Karlovy v březnu v podcastu Vinohradská 12.

Zhruba tři týdny poté drželi Rusové většinu města, ovládli ho ze 60 procent. Přesto se Ukrajinci ve městě drží déle, než kdokoliv předpokládal. Ruské jednotky utvořily kolem Bachmutu měsíční srp, nedokonalý kruh, který ponechával pouze malý prostor Ukrajincům.

„Otázka je, jestli Ukrajinci ve snaze zabránit obklíčení museli posílat jednotky, které držely oblasti na krajích města nebo na přístupech k němu. Jestli to nakonec zbytečně nespotřebovávalo hodně ukrajinských sil,“ zamýšlí se nyní vojenský analytik.

Připouští však: „Kdyby Ukrajinci ustoupili z Bachmutu, Rusové by se asi pokoušeli postupovat dál.“

Stahování v posledních týdnech doprovázely ukrajinské protiútoky na křídlech, aby finální stahování bylo snazší. Podle Kofroně se dá jen těžko předjímat, jaké tam byly ztráty a zda to stálo za to.

„Klidně je možné, že se Ukrajině vyplatilo i tohle prodlužování bojů ve zbytcích Bachmutu. Ale je také možné, že trasy, které do města vedly, byly ostřelované, což vedlo k navýšení možných ztrát, přestože Rusové ztráceli víc. Nicméně už to nemusel být tak výhodný poměr,“ komentuje Kofroň. Doplnil, že ve chvíli, kdy jedna strana útočí, jsou zpravidla její ztráty mnohonásobně vyšší než u protivníka, který se brání.

Epizoda Prigožin

I přes zjevně dlouhodobé výhodnější postavení v Bachmutu se Rusko nevyhnulo dramatu začátkem května. Šéf Wagnerovy armády Prigožin totiž vyhrožoval, že své muže k 10. květnu stáhne, pokud mu ministerstvo obrany neuvolní požadovanou munici.

Jednalo se o další ze střípků neshod mezi Prigožinem, šéfem obrany Sergejem Šojguem a náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem. Příslib podpory prý přišel, a wagnerovci u Bachmutu nakonec zůstali.

O dva týdny později Prigožin, za kterým vlály ruské vlajky, prohlásil: „Dnes (v sobotu) v poledne byl Bachmut plně dobyt. Obsadili jsme kompletně celé město, dům po domu.“ Prigožinovo prohlášení na telegramu po několika hodinách přineslo i ruské ministerstvo obrany, následovaly gratulace z Kremlu od Vladimira Putina.

Prigožinova pozice v rámci kremelské hierarchie je do značné míry omezována. Definuje ji, o jakou vojenskou sílu se může opřít. „Když začaly v lednu nejintenzivnější boje o Bachmut, Wagnerova armáda měla zhruba 40 až 50 tisíc osob, dnes po bojích může mít vyšší tisícovky. Počty se přehouply třeba přes 10 tisíc, ale je to násobně menší síla,“ vypočítává Kofroň.

Šéf wagnerovců si z jeho pohledu musí uvědomovat, že ztrácí na významu, a proto se snaží působit nenahraditelně a nepostradatelně. Prigožinova skupina totiž není jedinou soukromou společností, která aspoň do jisté míry nezávisle na ruském státě operuje na Ukrajině.

Wagnerova armáda: nezávisle na hierarchii Kremlu si vybudovala významnou pozici v ruském systému

Číst článek

Ohrozit by ho mohl čečenský vůdce Ramzan Kadyrov se svými stoupenci, v posledních měsících se za přispění ruského ministerstva obrany formuje další žoldnéřská skupina Konvoj. „Jakákoliv alternativní vojenská struktura pomáhá Kremlu, aby se jedna z nich nestala příliš dominantní na úkor ostatních,“ vysvětloval pro iROZHLAS.cz před časem Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky.

Největší bitva?

O Bachmut se vedla dlouhá a krvavá bitva, která stála Ukrajince mnoho sil, wagnerovce patrně ještě více. Pravděpodobně to byla největší vojenská bitva za dobu války na Ukrajině. Její ztráty se podle politického geografa Kofroně klidně mohou pohybovat v součtu na úrovni 50 tisíc mrtvých, zraněných i zajatých.

Z vojenského hlediska je bitva o Bachmut dobojována. „Nevypadá to, že by Ukrajinci v horizontu dnů spustili ofenzivu. Pokud něco zkusí za měsíc, je možné, že ho z části dobudou, ale do té doby nedává smysl říkat, že je Bachmut koncesovaným územím,“ zmiňuje Kofroň.

Zbývá tedy politické prohlášení, že se tak skutečně stalo. K tomu se však přirozeně Ukrajinci nemají. Tuto taktiku oddalování nevolí zdaleka poprvé. Kofroň připomíná, že když Ukrajina ztratila město Soledar, trvalo vedení v Kyjevě týden, než ztrátu přiznalo.

Úplnou ztrátu Bachmutu popírá kromě ukrajinského ministerstva obrany prezident Volodymyr Zelenskyj. Ten se k bojům vyjádřil na víkendovém summitu G7 v japonské Hirošimě. Uvedl, že si nemyslí, že by město Rusové dobyli. „Ale musíte pochopit, že tam nic není, všechno zničili, nejsou tam žádné budovy... Dnes je Bachmut jen v našich srdcích,“ řekl Zelenskyj.

Kdo ovládá Bachmut? Ukrajina se pře o Zelenského slova, kterými měl potvrdit dobytí města

Číst článek

Snaha rozmělnit trpkost porážky a odkládat přiznání platí i na druhé straně fronty. Pokud Rusové o nějaké území přijdou, komunikují to vlažně. Jako by se zase až tolik nestalo.

V případě Bachmutu ale porážku Ukrajiny vojenský analytik a politický geograf Kofroň nevnímá jako něco zásadního. „Technicky Rusko zvítězilo, ale ztráty přitom utrpělo obrovské. Nyní se spíš bavíme o tom, koho dlouhá obrana města vyčerpala více. Skoro bych řekl, že bitva skončila pro Ukrajinu relativním úspěchem, protože pro Rusy je tohle konečná z pohledu jeho ofenzivních schopností. Minimálně do konce letošního léta,“ tuší Kofroň.

Před začátkem ruské invaze na Ukrajinu měl Bachmut 70 tisíc lidí, v kontextu více než čtyřicetimilionové Ukrajiny se zobrazení na většině map nedočkal, pro svou velikost nebyl na první pohled patrný. Město ale úplně nevýznamné není a nebylo, jedná se o dopravní uzel, nicméně ničím dalším speciálním nevyčnívá.

S ohledem na několikaměsíční boje nabylo město velkého symbolického významu. Přesto by ale jeho ztráta nemusela zásadně bolet. „Válka pro Ukrajinu tímto prohraná není,“ uzavírá pro iROZHLAS.cz Kofroň.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít